Mayday
Thomas H. Block
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44256/bmid_mayday-UnK-44256.png
4
483
483
Nejnovější supermoderní nadzvukový letoun Straton – 797 má za sebou již několik úspěšných letů. Na jeho palubě se kromě jiných cestujících nachází i John Berry – sportovní pilot dvoumístných letadel. Let probíhá klidně, ale během několika okamžiků se změní v tragédii. Americká armáda totiž provádí tajný test nové zbraně – rakety Phoenix – C7. Kvůli utajení o něm ví pouze několik lidí, což znamená, že posádka Stratonu nemá o testu ani tušení. Peter Matos, pilot, která má střelu vyzkoušet, si nešťastnou náhodou splete Straton s cvičným cílem. Raketa prorazí trup letadla a způsobí silnou dekompresi. V důsledku podtlaku mají všichni cestující poškozený mozek a jsou stále agresivnější. Jediný, kdo srážku ve zdraví přežije, je John Berry, dvě letušky a dva cestující. John Berry se ujme řízení letadla. Když se Matos dozví, že omylem zasáhl Straton, jeho velitel mu rozkáže, aby letoun sestřelil, protože jinak by se o testu dozvěděly sdělovací prostředky. Matos se stále nemůže rozhodnout, ale když zjistí, že Straton někdo řídí, rozhodne se počkat... Berry se zatím spojí s letištěm, ale to mu úmyslně dává špatné instrukce...... celý text
Přidat komentář
Že začátku mě to příliš nenadchlo. Velice nereálná byla představa, že by vůbec někdo mohl katastrofu přežít.
Pokud se omezíme pouze na jevy spojené s tlakem vzduchu a nebudeme brát v potaz že bychom rovněž zmrzli,tak už od nadmořské výšky 3 000 by nás bez ochranné kyslíkové masky začala bolet hlava a začaly by problémy s dýcháním.
Ve výšce kolem 5 500 m by nedostatečné okysličování mozku vyvolávalo čím dál prudší bolest hlavy a dýchalo by se nám velmi těžce.
V 7 600 m bychom začali lapat po dechu a z naší krve by se začaly uvolňovat plyny v ní obsažené, které by způsobovaly záchvat kesonové nemoci (podobně jako u potápěčů).
Nad 9 000 m bychom bezkyslíkové masky upadli do bezvědomí.
Pokud bychom se dostali s dýchacím přístrojem a termooblekem až do výšky 19 000 m kdy se stala ona katastrofa, tak klesne tlak vzduchu natolik, že bod varu vody klesne v závislosti na tlaku až na cca 37°C. To je obvyklá teplota lidského těla došlo by až k varu naší krve. Takže asi tak k reálnosti přežití...
Jinak samotný děj a příběh udržuje čtenáře v neustálém napětí jak to celé dopadne. Což mě nutilo knihu dočíst až do konce. :-)
Na konci jsem si připadal jako u nějakého amerického filmu s ,,happy endem"
Díra v letadle, skoro-zombíci v letadle, piloti mrtví, navigátor na zemi hajzl... tomu se v angličtině říká: "when shits hit the fan". A jak to dopadne? Skvělý příběh, nemohl jsem se o něj odtrhnout.
Knihu jsem četla na doporučení manžela, kdysi dávno ji četl a zůstala mu v paměti. No, já ji taky asi nezapomenu, protože, některé scény se mi vryly hluboko do paměti a celkově tuto knížku řadím k těm lepším. Konec byl napínavý a i když chvílemi trošku neuvěřitelný, chvílemi jsem musela přestat číst a zhluboka se nadechnout. :-)
Četl jsem román snad před 15 lety a nadchnul mne. Dnes už v textu vidím i určité nedostatky. Jednoznačně je to to nejlepší, co od T. Blocka v češtině vyšlo, ale obávám se, že je to spíše zásluhou Nelsona DeMille, který na knize spolupracoval.
Dobrá kniha na dovolenou, jen nesmíte mít zakoupený letecký zájezd.
Knihu jsem poprvé četla před zhruba 30 lety - potom již ne. Až zase teď. Několik scén jsem si dokonce ještě pamatovala. A jako už tenkrát byla a stále to je pecka! Fakt jo ;-). Strhující příběh, od kterého se lze jen stěží odtrhnout. No a určitě knihu doporučuji i ostatním...
Četla jsem knihu tehdy jako "novinku",to už je let,no taky už mám "nalítáno"..
Přečetla jsem ji skoro na jeden zátah a udržela mě v napětí až do konce
Knihu jsem četla kdysi dávno, kdy mi připadala mezi vším ostatním jako absolutní smršť. Navíc byla tehdy téměř nesehnatelná. Dnes už je takových knih spoustu, ale i tak dávám hvězdičky.
Četla jsem ji snad před nějakými pětatřiceti lety, kdy žánr thrilleru nebyl až tak rozšířen. Vnímala jsem to jako úžasně napínavou knihu. S ohledem na tehdejší nadšení a na to, že mi i po tolika letech uvízla v paměti, si zaslouží alespoň čtyři hvězdy.
Skvělá záležitost v dětství, kdy jsem začínal číst "dospělácké" knížky. Ti blábolající cestující postižení nedostatkem kyslíku mě strašili teda pěkně, to se musí nechat...
Začátek mě šíleně nudil, děj mě vůbec nebavil a měla jsem co dělat, abych knihu neodložila, druhá třetina knihy už mě zaujala a bavila a tu poslední jsem přečetla za jeden večer, protože jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Takže v souhrnu fajn knížka, i když to zakončení bylo trochu naivní a až moc neuvěřitelné, ale happy endy mám ráda, takže proč ne... :)
Na jednej strane som milo prekvapená dejom na ďalšej som až urazená štýlom písania a celkovo vykonštruovanou zápletkou. Kedže však tento štýl nie je moja šálka kávy, hodnotím knihu veľmi pozitívne a čitateľne.
Knihu jsem četla v roce jejího vydání, velice se mi líbila, v té době nebylo na trhu takové množství literatury, ze které se dalo moc vybírat, mám na mysli zábavnou literaturu. Moc se mi líbilo téma a zpracování. Teď jsem se k ní vrátila. Mám sice už trochu jiný pohled, ale stále je čtivá, napínavá a aktuální.
Vznikající četba.. Je to jedna z knih, která se v mém dětství zasloužila o mou zálibu číst..
Přečetla jsem ji na doporučení své mamky a velice se mi líbila. Napínavé čtení se zajímavou zápletkou, jen mě mrzelo jednání některých postav...
Nevím, jak moc je moje hodnocení ovlivněno mým zájmem o letectví obecně, ale nenudil jsem se ani chvilku.
Autorovy další knížky
| 1987 |  Mayday |
| 1995 |  Orbita |
| 1995 | Vzducholoď Nine |
| 1996 | Peklo v oblacích |
| 1996 | Nebeská past |
druhá nejlepší kniha, kterou jsem četla