Mé dětství v socialismu
Ján Simkanič , kolektiv autorů
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230537/bmid_me-detstvi-v-socialismu-Q4P-230537.png
3
84
84
Děti dokážou být mimořádně citlivé na věci, s nimiž se dospělí už dávno smířili. Ze své perspektivy mnohem intenzivněji vnímají absurditu, nesmyslnost i krásu. Podívejte se proto spolu s námi dětskýma očima na dobu, která měla trvat na věčné časy a kterou zažila naprostá většina z nás. Nechte se pobavit, dojmout a překvapit. Ján Simkanič, iniciátor a editor ojedinělého projektu Mé dětství v socialismu, u příležitosti 25. výročí Listopadu 1989 připravil výjimečnou sbírku vzpomínek více než 60 známých i méně známých osobností. Ohlížejí se společně za svými dětskými léty strávenými v období socialismu od 50. do 80. let a jejich vyprávění vytváří mimořádně pestrou mozaiku nabitou originálními příběhy, díky nimž pocítíte tehdejší atmosféru mnohem silněji než při studiu jakýchkoli historických analýz. Jestli také patříte mezi děti socialismu, pak se ve vás při čtení zaručeně probudí proud vašich vlastních vzpomínek, emocí a zážitků. A jestli jste se narodili až po sametové revoluci, zůstanete v úžasu nad tím, v čem vaši rodiče každodenně žili a jak moc se tehdejší svět lišil od dnešního. A možná také budete lépe chápat, čím jsme poznamenáni dodnes.... celý text
Přidat komentář
Jako samostatné příspěvky formou seriálu někde v časopise nebo na blogu by možná fungovalo lépe. Takhle je to hodně roztříštěné, některé povídky jsou lepší, hlavně ty hravé, kde přeci jen autoři vyvinuli nějaké literární úsilí a nedrželi se toho co většina - tedy jen takového výčtu. Jasně vzpomínky, ale splývají pak jedny v druhé, v paměti jich zůstane jen pár těch pojatých jinak. Nápad asi dobrý, ale nakonec nezaujalo tak, jak jsem si myslela. Některé příspěvky vysloveně nudily, rychle jsem pročítala, protože ani formou nebavily. Některé mi přišly nepříjemně moralistické, vadilo i to, že už někteří autoři koukají z pohledu dospělého, politicky znalého, že se od dospělého nazírání nedokázali oprostit a opravdu psát jen z pohledu dětského. Taky mi nebyla zcela jasná dramaturgie, příspěvky mi přišly poskládané za sebe tak nějak halabala bez silnějšího motivu.
Skvělý nápad námětu na knihu, která se ale úplně nepovedla. Pro někoho, kdo se narodil po době socialismu (v r. 90), by to mohlo být zajímavé, jak se dozvědět něco nového o době, kterou nezažil. Ale bohužel jsem si z knížky moc neodnesla - příběhy jsou krátké, přeskakují z jedné věci na druhou a v hlavě mi nezůstalo skoro vůbec nic. Některé vzpomínky zajímavé, některé vůbec. Navíc vzpomínky jsou zkreslené - už to není pohled dítěte na socialismus, ale spíš pohled dospělého na své dětství, s odstupem jiné doby. Škoda.
Nápad editora Simkaniče shromáždit vzpomínky známých lidí na své zážitky z dětství v době socialismu byl dobrý. Jak už to tak bývá některé povídky jsou milé, vtipné i dojemné ale některé - ble, ble ,ble. Za nápad a pár pěkných povídek dávám 3*. Víc ne.
Vzpomínky různých lidí, kteří vyrůstali v socialismu. Jsou to spíše povídky, některé čtivé, jiné mě ani moc nezaujaly. Celkově se jedná o zajímavý nápad, ale zpracování jsem si představovala trochu jinak.
Celá kniha, ačkoliv styl a úroveň příspěvků jednotlivých autorů se dost zřetelně liší, působí poněkud šedivým dojmem. Možná proto, že většina pisatelů se soustředila na stejné atributy doby, např. nástěnky a portréty politiků a státníků (také dnes jsou v každé škole, jen oslavovány jsou jiné osoby), strach z atomových zbraní (současné děti jsou strašeny terorismem), nedostatkové předměty (pro někoho i nyní z finančních důvodů). Ocenila bych větší nadhled. U některých autorů je evidentní urputná snaha odsoudit bývalý režim, třebaže je v době dětství politika určitě nijak zvlášť nezajímala. Nezbývá než souhlasit s Petrem Koubským: "Někdo zažil útlak a teror. Někdo poklidný a víceméně spokojený život bez větších problémů. Těch druhých bylo nesrovnatelně víc."
Krátké vzpomínky jednotlivých osob na jejich dětství za totality. Doporučuji. Zajímavé čtení o "neuvěřitelných" věcech, které se děly za éry socialismu v ČSR..
Povídky mají různou úroveň, některé bych klidně vyhodil, ale celkově se mi kniha líbila - zavzpomínal jsem na své mládí, srovnal své zážitky se zážitky známých osobností a hlavně se ujistil v tom, jak dobře se teď máme. Doporučuji všem, hlavně pak těm, co si myslí, že za komoušů jsme se měli líp.
Na můj vkus je kniha pojata zbytečně moc ideologicky. Dnes je zvykem kopat do mrtvol a statečně bojovat proti tomu komunismu. Myslím si, že kniha vzpomínek na ta léta by měla být prosta onoho dospěláckého ideologického prozření, toho posuzování z dnešního pohledu, a měla by obsahovat prostě dětské vzpomínky. Takto ztrácí jakékoliv proklamované dětské kouzlo. A stává se spíše politickou agitkou naruby. Ale ono by to v očích některých lidí asi vypadalo divně, kdyby si někdo dovolil napsat, že prožil v podstatě spokojené dětství, byť to bylo za totáče.
Kvalita povídek kolísá. Asi jsem od toho čekala trochu víc, což může být můj problém. Po pravdě mě trochu zarazily příspěvky, které tak trochu oslavují minulou dobu, zdá se, že pocházejí od autorů, jejichž rodiče byli nějakým způsobem zaháčkováni s režimem. Ale i to je odraz toho reálného socialismu. Nakonec jsem byla ráda, že to mám dočteno. Ke knížce se již určitě nebudu vracet.