Mistr mystifikace
Sabine Ebert
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391283/bmid_mistr-mystifikace-3i0-391283.jpg
4
109
109
Meč a Koruna série
1. díl >
Začátek nevšední středověké trilogie MEČ A KORUNA dějově volně předchází pentalogii o Porodní bábě. Mistr mystifikace je úvod epické ságy, v níž nás autorka zavádí do pohnutých časů 12. století. Po smrti císaře Lothara v roce 1137 bojují Štaufové a Welfové o trůn, zatímco Askánci, Wettinové a jiné vlivné šlechtické rody se snaží udržet a rozšířit svá mocenská postavení. Nikdo z nich se neštítí jakéhokoli prostředku k dosažení svého cíle: intrik, zrady, vynucených manželských svazků ani otevřené války. Vazalové se musí rozhodnout, na kterou stranu se postaví, mladičké dívky jsou zavlečeny jako záruka věrnosti, některé ženy mají strach, jiné naopak v sobě najdou sílu se prosadit. Sledujeme vzestup Fridricha Barbarossy v nejmocnějšího panovníka středověku i pohnutý osud mladičké Kunigundy z Plötzkau, která musí překonat sama sebe. Milovníci historické ságy Sabine Ebertové o Porodní bábě se v této nové trilogii setkají s řadou tehdejších protagonistů v době jejich mládí, zejména s mladým Christianem.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Schwert und Krone 1: Meister der Täuschung, 2017
více info...
Přidat komentář
Historie Německa ve 12. století mi doposud nic neříkala. Proto jsem si s chutí přečetla tenhle román a trochu se zorientovala jak to vlastně bylo. A bylo to docela drsné. Neustálé války, boje o trůn, tituly a území, vše doprovázející smrt a mezitím ženy, jejichž postavení bylo neutěšené. Asi tak středověk vypadal (nechtěla bych v něm žít). Kdo má rád historii a chce se o tomto období něco dozvědět, vřele doporučují - vše dle autorky je založeno na faktech.
Ano, autorka měla určitě hodně nastudováno – ale z mého pohledu jde jen a jen o zbeletrizovaný dějepis bez nějaké nadstavby, která by „prostému popisu historie“ (ten udělal to a ten zas tohle) vdechla ono kouzelné „něco navíc“, ten šém, co z Historického románu dělá Dobrý historický román. Při čtení Mistra mystifikace se určitě něco dozvíte – ale já, mám-li být opravdu spokojen, potřebuju k rovině didaktické taky (přinejmenším) rovinu emocionální, a to nemluvím o rovinách filozofických, psychologických atd. – a ty všechny mi tu zoufale chyběly.
Do dalších dílů už nejdu.
Asi jsem knihu nepochopil, protože se v žádném případě nemůžu připojit k nadšeným reakcím. Za mě byl Mistr mystifikace neskutečně nudná záležitost, kterou ubíjí extrémní počet postav a (pro mě) neznámé prostředí, ke kterému jsem si nedokázal najít vztah. Další díly mi nesmí do domu a na sérii o porodní bábě se nejspíš taky nevrhnu.
Kniha jako od trochu důkladnějšího Aloise Jiráska z německých dějin 12. století. Probírá se boj o trůn německého krále po úmrtí jednoho z rodiny Welfů. Pijí se kukle jen to sviští, mezitím nejedna romantická zápletka dokumentující hlavně postavení žen v tehdejším světě. Výborné čtení pro zájemce o historii.
Trochu náročnější na čtení, protože si člověk musí hlídat obrovské množství postav, které mají prakticky rovnocenný podíl v příběhu. Jsem zvědav, zda autorka dokáže tuto pestrost udržet i v dalších dílech nebo se soustředí jen na několik. Nejsem zatížený četbou Porodní báby, takže bude pro mě vše nové. Předpokládám další střety mezi Germány a Slovany. Stejně jako v Hlavě světa R. Gable. Ta je však ještě o spár stupňů v mém hodnocení výše než tato kniha.
Líbil se mi styl vyprávění a tempo, kterým se děj posunoval. Dávám však o hvězdičku méně, protože jsem se ztrácela v množství postav. Na začátku knihy je sice popis jednotlivých postav, ale je na několik stran a to mě nebavilo si v tom vyhledávat.
Celá Porodní bába od autorky byla velmi čtivá, Meč a Koruna je také poutavá historická sága z období středověku. Jen se nemůže četba tak hltat, jelikož množství důležitých postav, králů, markrabat, šlechticů a jejich potomků, bojujících za své zájmy je velké. Neustálý boj mezi Welfy a Štaufy v německé marce kolem 12. století jsou vlastně historická fakta, spojená příběhy. Kdežto u Porodní báby tomu bylo naopak. Nicméně četbu si užívám, poklona paní Ebert a netradičně plný počet...
Už delší dobu jsem se chystala, že se do této ságy pustím. Předchází porodní bábě, kterou jsem celou četla a velmi se mi líbila. Měla jsem obavu, že nebude tak dobrá, zbytečně. Je psaná stejným stylem. Čtu ji v elektronické podobě což má pozitiva, nedržím tak těžkou knihu, ale nemůžu neustále nahlížet do rodokmenů, asi si je ofotím. Tak hurá na další díl.
Po přečtení všech dílů Tajemství porodní báby jsem se pustil do další série této autorky. Opět se potkávám s velmi čtivým stylem psaní, spoustou historických postav a událostí, no a samozřejmě pěkně propracovanými příběhy historických i fiktivních postav. Kniha velmi dobře přibližuje životní podmínky ve 12 století ve vévodstvích a markách na území dnešního Německa a neustálý boj vévodů a markrabat. Životní podmínky té doby pro člověka žijícího v Evropě dnes jsou nepředstavitelné.
Rád se pustím do dalších dílů, tento typ literatury mám rád.
Překvapivě čtivé a zajímavé. Porodní bábu jsem ještě nečetla, ale nejspíš na ni časem také dojde. Jdu na další díl.
Čtivý středověký příběh z období německých dějin z 12. století, kdy Štaufové a Welfové mezi sebou usilují o trůn. Ztrácela jsem se ve jménech postav a v jednotlivých rodech, proto dávám o hvězdičku méně.
Před několika lety jsem četla všechny díly Porodní báby a pak i následující samostatný díl Krev a stříbro a byla nadšená. Čekala jsem proto víc, něco jiného. Toto čtení je více historicky zaměřené. Přijde mi spíš jako rekonstrukce toho, jak to ve skutečnosti mohlo být a sem tam nějaká fikce. Porodní bába byl spíš příběh doplněný historickými fakty. I tak je to zajímavé, i když na čtení podstatně náročnější. Je pro mě náročné orientovat se ve všech jménech, rodových posloupnostech. Soustavně listuji na konci knihy a hledám v rodokmenech. A nejenom to, i na internetu. V každém případě jsem si v pátek vyzvedla z knihovny další díl
Styl této knihy je trochu podobný Přemyslovské Epopeji od Vlastimila Vondrušky a vlastně dějově této Epopeji předchází. Celá série má být hlavně o Fridrichu Barbarossovy, ale zde v prvním díle se moc nevyskytoval, hlavní náplní knihy je střet mezi Štaufy a Welfy, který byl hlavním hybatelem Německých dějin druhé poloviny 12. a první poloviny 13. století. Na tomto střetu vydělaly Čechy a díky politice lavírování mezi Štaufy a Welfy, Přemysla Otakara I. povýšily Čechy z Vévodství na dědičné Království.
Sabine Ebert je druhá německá autorka píšící o německých dějinách kterou jsem v poslední době četl, první je Rebecca Gablé a ta je v tomto srovnání o něco lepší, nebojí se třeba popisu vojenských střetů, to mi u Sabine Ebert docela chybělo.
Knihu jsem začal číst a po určité době jsem ji odložil. Přece jen se mi zdálo příliš jmen a rodů, které se časem spojovaly a zase rozcházely. Takže, zřejmě kvůli mému slušnému věku, jsem v příběhu měl trochu "guláš". Po zmíněném odložení jsem se začetl do knihy, která popisuje boje našich rodů o moc a to ve stejné době jako tato kniha. A ejhle, vrátil jsem se k Meči a koruně a zdárně dočetl. Je pravda, že chvílemi jsem se vyloženě "prokousával" dějem, ale vytrval jsem a ledacos se z té doby dozvěděl. Dost mi pomohla mapka tehdejšího rozložení jednotlivých rodů a na konci knihy propracované rodokmeny. K těm jsem se občas, když jsem byl v úzkých, obrátil, ale zase jsem se dost lopotně orientoval.
Vše je za mnou a jsem rád, že jsem knihu dočetl. Ještě poznámka v knihovně jsem byl pokárán za pozdní odevzdání knihy, co by ale čtenář neudělal pro pěknou knihu.
Myslím si, že je na místě upozornit všechny čtenáře, kteří knihu ještě nečetli, že se nejedná o klasický román s hlavním hrdinou a jeho příběhem, ale jde spíš o převyprávěnou kroniku, o zachycení jednoho z významných období německých dějin, a sice mocenského boje mezi Welfy a Štaufy o trůn. Hlavním hrdinou jsou "historické události", které ožívají v podání mnoha šlechticů, šlechtičen, duchovních hodnostářů, úředníků ale i obyčejných nevolníků a jejich osudů. Dějových linek, které spolu zdánlivě nesouvisejí, a nebo se hned od počátku viditelně vzájemně proplétají, je tu opravdu požehnaně a při čtení se musí čtenář na knihu dobře „naladit a soustředit“, protože nejde o odpočinkové čtení.
Mně osobně se styl autorky líbí a oceňuji, jak bravurně dokáže zakomponovat historická fakta a skutečně žijící osoby do svého psaní a propojit je s literární fikcí. Těm z vás, kterým u jejích knih (1813 Válečný požár a 1815 Krvavý mír) vadilo, že je v nich příliš faktů/politiky a málo příběhu, tuto ságu spíše nedoporučuji. Ostatním, kteří se chtějí především něco zajímavého dozvědět o mezilidských vztazích ve středověku a nelpí na ústředním hlavním hrdinovi, ráda doporučuji – neváhejte a jděte do toho.
Mám přečtené všechny Porodní báby od autorky a tak mě zajímala i tato kniha. Je to první díl trilogie, tak jsem zvědavá.
12. století, začátek trošku zdlouhavý, než jsem byla uvedena do děje a knížka mě chytla (pro porovnání Porodní bába mě chytla hned). Líbí se mi propojení se skutečnými postavami z tohoto období, působí to jako kniha faktu (historii má v malíčku, včetně poradců a načtených faktů). 12. století - intriky, dlouhé prsty duchovních, plánování a sňatky mladých děvčat (ještě dětí).... už se těším na další díl
Hodně "politiky", hodně jmen a historických událostí, ale příjemně čtivě napsaná se zajímavým příběhem.
Kniha zpracovává pro mě zajímavé historické období, o kterém jsem toho příliš neznala, takže mě potěšila. Na druhé straně se děj posunoval jen zvolna a mezi početnými hrdiny jsem se chvilkami ztrácela. Hodlám číst sérii o porodní bábě, takže jsem to pojala jako takový úvod.
První seznámení s autorkou, v podstatě omylem, ale velmi mile mě překvapila. Čtivé, svižné. Druhý díl určitě nebude ve sbírce chybět.
Štítky knihy
12. století Německo dějiny Evropy Fridrich I. Barbarossa (Rudovous), 1122-1190 historické romány
Autorovy další knížky
| 2011 |  Tajemství porodní báby |
| 2011 | Osudy porodní báby |
| 2013 | Sen porodní báby |
| 2014 | Krev a stříbro |
| 2012 | Kletba porodní báby |
Normálně nemám problém orientovat se v postavách, ale tady mi to problémy dělalo.
Přemýšlela jsem jestli ve čtení pokračovat tak dlouho, až jsem najednou byla na konci knihy. Budu to zkoušet i s druhým dílem.