Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/282345/bmid_mechanicky-pomeranc-AAT-282345.jpg
4
2354
2354
Vůdce mladých londýnských násilníků Alex tráví většinu svého času konzumací drog, přepadáním bezbranných obětí a poslechem Beethovenovy hudby. Pak je však zatčen a donucen podstoupit „terapeutický“ experiment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti. Přemíra násilných scén však není v Burgessově díle prvkem samoúčelným, lacině provokativním – tvoří pevnou součást vyprávění, které je stejně strhující jako originální. Filmová podoba díla v režii Stanleyho Kubricka toto kultovní dílo jen podtrhuje.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Mechanický pomeranč má razanci a spád,přežene se přes čtenáře jako vichřice /u mě za jeden den/ a ohromí-nebo alespoň zaujme-jazykovou originalitou i myšlenkovou náloží.
Pro mě je hlavním tématem zlo zobrazené v postavě Alexe.Naprostá neschopnost pocítit soucit či vinu,impulzivní potřeba sadistického vzrušení,obratná prolhanost umožňující manipulovat s okolím i ona povýšená samolibost /se kterou o sobě Váš Pokornej Vypravěč referuje/ naplňují kritéria psychologické temné triády tak,že už ani temnější být nemůže.A tak čtu i poslední /asi zbytnou/ kapitolu-sociopat tohoto typu může být časem nenápadnější /a třeba vstoupit do politiky/,ale jiný ve smyslu "lepší"
už nebude nikdy.
Moje nejoblíbenější kniha. Mám ce své knihovně 3 různá vydání.
Málo co ve mně vyvolá takové pocity, jako tato kniha. Je skutečně bravůrně napsaná. U některých scén se mi opravdu dělalo špatně.
Navíc mě vždycky nutí přemýšlet. Přemýšlet o společnosti, ale i nad sebou. A to je důvod, proč ji tak miluju.
Trochu mě napřed zaskočil jazyk, ale na to jsem si brzy zvykla a slovník potřebovala jen velmi zřídka. Těžko se mi formulují myšlenky, nicméně až na trošinku slabší konec, jsem měla hlavně ve třetí části pocit, jako by mi byl uloupen kus duše. Řekla bych, že fakt, že mně samotné je patnáct a s kamarádkami mluvíme mnohdy vlastním spíkem, mohl do určité míry ovlivnit, jak na mě kniha zapůsobila.
Když jsem knihu uviděla prvně, myslela jsem si, že to na žádné dlouhé čtení nebude. Vždyť necelých 150 stran musím mít hned. Ale upřímně to byla kniha, u které jsem zvládla přečíst vždy tak 10-30 stran, a musela jít chvilku bokem. Nejen jazyk, ale celkově i děj a význam všeho. Člověk to potřeboval vstřebat po kouskách. Rozhodně ale souhlasím s tím, že se jedná o knihu, na kterou po přečtení asi nikdy nezapomenete.
Jediná kniha, u které se mi udělalo mdlo. Ne z popisů násilí, ale z pokřivených hodnot Alexova světa. Nebyla tu jediná postava, se kterou bych mohla sympatizovat, všechny mi byly cizí a morálně odporné. Naprosto syrové dílko s úžasným slovníkem mě pohltilo tak, že jsem ho přečetla jedním dechem. Po dočtení jsem zůstala několik minut zírat, abych zpracovala právě přečtené. Doporučuji knihu přečíst před zhlédnutím filmu, který působí svým způsobem jako prazvláštní sci-fi (nemohu se zbavit potřeby přirovnat ho ke kultovnímu snímku Brazil). Kniha vyznívá vážněji a realističtěji.
Originální dílo nejen po stránce lingvistické, ale i vzhledem k hlubokým myšlenkám skrývajícím se v příběhu hlavního hrdiny. Kniha nutí k zamyšlení, ne náhodou je označována za jednu z kultovních knih (stejně jako Orwellovo 1984). Rozhodně stojí za přečtení.
No bylo to celkem hell to rídovat.. a protože jsem to nečetl v týnovskym věku, tak mi to jako zas takový kult nepřišlo.. ale jsem rád, že jsem se tím prokousal..
Premýšľam, ktorý výraz by túto knihu z pera Anthony Burgessa najlepšie vystihol. Ako prvé ma napadá "originálny". Mechanický pomaranč je vskutku originálnym dielom, ktoré sa ťažko popisuje. Od názvu, cez anglicko-ruský slang (myslím, že preklad Otakara Kořínka je nadmieru podarený ) po realisticky opísané násilie a psychologické pochody perverzného sadistického chuligána, z ktorého sa neskôr stane obeť progresívneho medicínsko-sociálneho experimentu v podobe cieleného vymývania mozgu. Ak by si človek nespomenul na úvodnú pasáž knihy, ľahko sa môže v záverečných kapitolách pristihnúť pritom ako hlavného (anti)hrdinu dokonca miestami ľutuje. Bravó. Burgess vás pri čítaní opakovane zoberie na miesta a situácie, v ktorých by sa asi dobrovoľne nikto ocitnúť nechcel. Máloktorá kniha pri čítaní zanecháva takú pachuť ako je tomu v tomto prípade. Napriek (vďaka) tomu surovo podmanivé a strhujúce. Pre tých, ktorí nepohrdnú filmovými adaptáciami, odporúčam zhliadnuť rovnomenný film Stanley Kubricka s bravúrnym Malcolm McDowellom v hlavnej úlohe. A to je z mojej strany už všetko, drahí moji kamoge, neviem, či sa zrovna vám bude táto chorošná kniha páčiť, ale za prečítanie teda určite stojí...
Zpočátku to byly samé šoky, a to především co se mluvy hlavní postavy a její party týče. Jejich slangu jsem někdy rozuměla jen stěží, slovníček jsem totiž objevila až po dočtení. :-D Příběh byl opravdu originální, jedná se o zajímavý pohled mladého ,,bajata", feťáka a zároveň problémového synka, na svět. Spolu s Alexem, stěžejním hrdinou a vypravěčem, sledujeme jeho vývoj a máme možnost seznámit se s jeho myšlenkovými pochody. Mechanický pomeranč jsem četla kvůli škole, musím se ale zmínit, že jsem mile překvapená - knížka mě přiměla přemýšlet nad jistými záležitostmi a poskytla mi nahlédnutí do nitra ,,zkažené" mládeže. U ,,supernásilí", které tito mladiství provádějí ostatním, se čtenář necítí zrovna dvakrát skvěle, zato se vám čte rychle (asi díky nespisovnému, jednoduchému jazyku a opakujícím se výrazům?). DOPORUČUJI, jakmile začnete číst, budete zvědaví, jakým směrem se bude Alexův život ubírat.
Četl jsem v originále a můžu vám říci, že se mi u žádné jiné knížky ještě tolik nepřehříval mozek. První pokus o zdolání knihy ztroskotal ve 4. kapitole. Násilí mě odrazovalo a asi jsem na to neměl nervy. Po asi půlroční pauze jsem se do čtení pustil znovu a nechal jsem na sebe text prostě působit. Nakonec to vyšlo. Nevím, co si mám pořádně myslet. Lingvisticky je to velice zajímavé a užíval jsem si to. Přijde mi, že se autor snažil do díla zakomponovat moc myšlenek, až se z toho nedokázal vymotat a zakončil to tím, že všichni jednou dospějeme. Téma mi tedy nesedlo a stále jsem měl tendenci knížku porovnávat s 1984.
(SPOILER) Týnština nebyla problémem a já si na ni rychle zvykla, považuji ji za pozitivum a způsob, kterým byla kniha napsána obdivuji. Příběh to byl krajně nudný, jelikož téma o partě kluků, kteří páchají to největší zlo, následnému trestu a přeměně Alexe a jeho osobnosti není něco, co by na knihu o skoro dvě stě stranách stačilo. To co mne zaujalo byla ta morální hodnota a myšlenka, která z knihy plyne. Kubrickovo film, byl také fajn, ale pokud chcete dílo opravdu pochopit, přečtěte si i knihu.
Tato kniha mi "nesadla". Aj experimentalnym jazykom, ktory zavanal spisovatelskym onanizmom a prekladatelskym trapenim, (nezavidim). To ze podla knihy niekto natoci kultovy film, mimochodom kult nie kvoli filmu ale kvoli reziserovi, neznamena ze povodna kniha je tiez kultova. Odstrasujuci obraz zdegenerovanej mestskej kultury v pohode, beriem. Ba dokonca chvalim aj hnus ktory vo mne vzbudzovala. A az akysi strach z hlavnej postavy. Psychopaticki mladi ludia su dost strasidelni, u mna este vyssie ako Pennywise. Takze emocie to vyvolava a asi plni svoje poslanie. Ale nebavilo ma to od zaciatku az po koniec. Najsilnejsi pocit z citania knihy je ale brodenie sa textom ako hlbokym snehom a boj sameho so sebou, (ked si docital uz potialto, uz to docitaj... ser na odpor, zaskrtnes si to ako precitane a zbohom).
Čekal jsem asi něco trochu jiného, asi jsem čekal od knihy trochu víc. Také mi trvalo zvyknout si na styl, jakým byla psána.
Všichni nejen tady knihu hodně chválí. Mluva mi nevadila ale čekala jsem pecku podle recenzí a vychvalování a nic. Jsou knihy tisíckrát lepší. Velké zklamání.
Jsou knihy , které poskytnou chvilkovou zábavu pří jejich četbě, ale po čase si člověk vůbec nevzpomene, o čem vlastně byly. Myslím si, že v případě Mechanického pomeranče mi toto rozhodně nehrozí. Dystopický román v levelu Orwellovy Farmy zvířat a 1984 nebo Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita skýtá tolik námětů k zamyšlení, že mi z toho "jde hlava kolem".
Pro mě je naprosto zásadní myšlenkou knihy otázka svobodné volby. Mladý hrdina románu, brutální násilník a surovec, je "léčen" metodou připomínající Pavlovovy pokusy na psech. Je zbaven onoho práva volby a tím i člověčenství. I přesto, že jeho předchozí život a skutky byly zavrženíhodné, stále to byla "lidská" zrůda, ne něco odosobněného, mechanického (pomeranč).
Na pozadí vyprávění probleskují náznaky měnící se společnosti, která směruje k totalitnímu režimu. S tímto máme my dříve narození vlastní zkušenosti. Pamatujeme si také případy, kdy "nepohodlní" lidé byli diagnostikováni jako psychicky narušení a odesíláni do psychiatrických ústavů. Další v praxi osvědčenou metodou hojně používanou totalitními režimy (ať už to byli nacisté nebo komunisté) je "vymývání mozků" prostřednictvím propagandy.
Samozřejmě, těch závažných myšlenek je v knize hodně, zmínil jsem se pouze té, kterou jsem považoval za nejdůležitější.
Samostatnou kapitolou při mém hodnocení knihy je způsob jejího zpracování. Vyprávění teenagera v jeho "týnském" slangu (nebo spíše argotu) je nejenom originální, ale dodává románu na naléhavosti a přesvědčivosti. V této souvislosti musím ocenit výborný překlad do češtiny.
Knihu rozhodně doporučuji!
Tak nevím jak pojmout tuhle knihu a následnou recenzi...
Knihu jsem měl v hledáčku již dlouho a chtěl si ji přečíst, ale nějak jsem na ni neměl čas. Pak jsem se k ní dostal a začal číst. Po pár stranách si říkám jestli čtu dobré vydání nebo nějakou zvláštní verzi plnou divného jazyka. Ale po chvíli hledání na internetu jsem zjistil, že čtu správně.
Jak hodnotit knihu? Celkově slabý příběh o vině a trestu, následné převýchově a znovu to samé... Samotný příběh není extra zajímavý. Scény násilí,které jsem podle komentářů čekal jako zásadní, slabé a o ničem.
Zvláštní kapitolu si zaslouží jazyk. Ten je kombinací několika druhů, slangů a výrazů. Trochu mi to připomnělo dnešní mládež. Překladatelsky to musel být opravdu oříšek. Knize jazyk dodává zvláštní styl, ale pro mě až moc opakovatelný.
Kniha sama nutí k zamyšlení nad morálkou, politikou a násilím, které v knize je. Ale to je asi jako u velké části knih, kde je tématem utopie.
Dle mnohých je kniha kultovní a jedna z nejlepších knih století, ale za mě rozhodně ne. Kniha je možná i hodnocena tak vysoko díky filmu panu Kubricka, který asi udělal hodně.
Přečíst asi stojí za to, pokud překousnete ten jazyk, ale na piedestal slávy a obdivu bych ji nezařadil.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Mechanický pomaranč je dystopická fikcia o rebélii "hjumaníka" tínedžera Alexa, ktorého vášňou bola paradoxne vážna hudba.
V prvom rade som si najskôr musela privyknúť na vymyslený slangový jazyk, alebo akúsi skomoleninu ruského a anglického jazyka.
Osobne sa mi priečila do detailov opisovaná brutalita, hoci chápem, že to bolo autorovým zámerom, aby poukázal na vnútorne vyprahlý svet, v ktorom tínedžeri vyrástali.
Na záver som očakávala nejaké morálne ponaučenie, ale bola som sklamaná, že Alexa násilie "iba prestalo baviť" a nevnímal ho ako niečo zlé.
Za mňa je táto kniha tak trochu sklamaním...