Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537394/bmid_mechanicky-pomeranc-662fb4d3d535d.jpg
4
2358
2358
„Jízda, ze které se hlava zatočí“. Kultovní dystopický román, poslechnout do konce a nikdy nezapomenout…. Mechanický pomeranč je kultovním, značně neobvyklým dílem. Týnština, jazyk, který autor používá, je naprosto unikátní a dává knize nový rozměr. Dílo je zpovědí násilnického Alexe o jeho brutálních činech a jeho „napravení“ v obludném experimentu. Kritika společnosti na příkladu antiutopie zasazené do Londýna roku 1982. Neveselá budoucnost s duchovně vyprázdněnou společností, kde na jedné straně řádí násilnické gangy a na druhé se formuje mocichtivá vláda s politiky. Kniha byla časopisem Time vybrána mezi sto nejlepších anglicky psaných románů a stala se předlouhou dvěma filmům. Vinyl v režii Andy Warhola a Mechanický pomeranč od Stanley Kubricka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
Tympanum
Originální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Pojem "Antiutopický román" má len veľmi málo titulov. Patrí medzi ne Orwellova legendárna kniha 1984, patrí medzi ne "451 stupňov Fahreneheita" od Raya Bradburyho a patrí medzi ne aj kniha "A Clockwork Orange" od Anthonyho Burgessa. Podľa mňa sa popisovanie významu tejto knihy podobá noseniu dreva do lesa, tak teda popíšem len svoje osobné pocity z knihy. Stačí len toľko že v roku 2004, keď som mal 12, mi majiteľ kníhkupectva (bývalý učiteľ) odmietol túto knihu predať s odôvodnením, že to nie je kniha pre mňa. No teda dobre. Asi 3 roky na to som videl filmovú adaptáciu od môjho obľúbeného režiséra Stanleyho Kubricka a pochopil som prečo mi ju nechcel predať, zároveň sa film stal pre mňa kultom a vôbec celá "Clockwork" subkultúra vtedy veľmi frčala pretože som sa pohyboval pár rokov v punkovom prostredí. Knihu som si zakúpil až v roku 2017 a s veľkým oneskorením som sa k nej dokopal až teraz a "sfúkol" ju za pár hodín. Čítanie je to rozhodne veľmi náročné, pretože kniha je písaná v slangu, ale na konci knihy je "droog" slovník, takže nebude problém si zistiť ktorý pojem čo znamená. Zároveň má kniha v sebe veľmi silnú atmosféru a nedá sa od nej odpútať aj napriek tomu, že viete vďaka znalosti filmu ako to celé skončí. Bez výhrady veľkolepé dielo, ktoré patrí do výkladnej skrine svetovej sci-fi. Najviac tu zaujme filozofická myšlienka relativity dobra a zla, ale aj motív ovplyvňovania myslenia ľudí na základe medikamentov a terapie. No, keď je niekto hajzel a násilník, tak ním aj zostane a žiadna medicína to nikdy nenapraví, pokiaľ si to dotyčná osoba v hlave neuprace.
Pamatuji si, jak se spolužáci na začátku střední školy (v době, kdy nám bylo jen o kousek více než Alexovi, hlavní postavě) často bavili o filmu natočeném podle této knihy. Abych si nepřipadal „out“, zapadla jednoho dne VHS i doma do našeho přehrávače. Před očima se mi rozjely scény plné mladického násilí, dějově mi to přišlo nijaké a hledáním odpovědi na otázku „O co tady vlastně vůbec jde?“ jsem se nezaobíral ani pět minut. Šlo přece jen o to vidět Kubrica, být "in", jít do školy se vztyčenou hlavou. Uběhla „telecí léta“, do mého podvědomí se dostala knižní předloha, informace o tom, že existuje spisovatel Anthony Burgess a pokušení dát Mechanickému pomeranči ještě šanci. A ejhle, ono se to dílo nepyšní nálepkou „zásadní“ jen tak pro nic za nic. Ty myšlenky prostě rezonují v hlavě. Už jen ústřední téma, že ztrátou možnosti volby mezi dobrem a zlem přestáváme být lidmi, nabízí spoustu východisek k diskuzi. Nebude to sice na VHS, ale dám znovu šanci i Kubricovu filmu.
(SPOILER)
Dlouho jsem se knihu bála otevřít především kvůli jazyku, ale poměrně rychle jsem si zvykla a nejpoužívanější výrazy jsem si i zapamatovala. Nečekala jsem, že knihu přečtu tak rychle. Teď se mi v hlavě honí tolik myšlenek...
V prvé řadě je to velmi nadčasová kniha, právě teď v těchto časech polemizování o svobodě a člověku je velmi citlivé téma. Každopádně se za těch bezmála 60 let moc nezměnilo, člověk je tvor přizpůsobivý a pohodlný, svobodu si nechá vzít, ani si toho nevšimne. Dále násilí jako společenská norma - další nadčasové téma, které společně s protesty proti policejní brutalitě dostává zcela nový rozměr. Přesně, jak bylo v knize uvedeno, násilí plodí násilí, ale jakmile je posvěceno státními orgány, je přijímáno jako "normální". Další téma politická propaganda, využívání všech možných prostředků k dosažení svého cíle.
Nemůžu nezmínit hlavního "hrdinu" - je to sebestřednej zmetek, kterej nebýt "léčby", by ihned po propuštění dál páchal ty nejohavnější zločiny, které by mu přišly na mysl, sám se na to těšil. Teprve "zázračným prozřením", což mi moc nesedělo, i když to mohla být demonstrace toho "smíření" a letargie, zvolil přechod na "normální" život, čímž se ale vracíme k té volbě a svobodě. Opět nadčasové téma: dle společenských norem si máš najít partnera, zplodit dítě, postavit dům, zasadit strom... Jakmile někdo vybočuje, hned je společností vnímán jinak. A to i v dnešním "svobodném" světě. Alex byl vězeňským knězem litován, protože daná forma léčby mu vzala možnost volby rozhodnout se pro své budoucí činy, ale na konci se pro rodinný život opět nerozhodnul na základě své vlastní volby, svých vlastních motivů a svých vlastních pocitů, ale jen protože tak by to asi mělo být...
Velmi smutná knížka o velmi smutném mladíkovi, ve velmi neutěšeném světě fungujícím jako mechanický strojek. Bohužel ubírám hvězdičku za ten "geniální" nápad použít v předmluvě a doslovu tu "výbornou" neonově oranžovou barvu. Že by pokus o ztozožnění se s Alexem během jeho léčby, Odeone?
Jeden z mých dlouhodobých čtenářských restů konečně pokořen. Kubrickova filmová adaptace mě před pár lety velmi nadchla a dodnes mám z jeho snímků nejradši právě Mechanický pomeranč, už proto jsem považoval za nutné přečíst si knižní předlohu co nejdříve. Nicméně, k přečtení knihy jsem se dostal až v posledních dnech a ihned jsem začal litovat, že jsem si ji nepřečetl hned ten den, co se mi dostala do rukou (nechal jsem ji ležet asi rok na poličce). Ta forma, Pokornej Vypravěč Alex, to je to něco neuvěřitelně neurvalýho, hravýho, ale hlavně zábavnýho, něco, s čím se snažil pracovat i Kubrick, ale logicky z toho nemohl vytěžit tolik, jako text samotný, který je mimo to plný aluzí na spoustu literárních textů, autorů a klasickou hudbu. Kniha je to přes všechnu její zhýralou zábavnost velmi podnětná, plná nosných témat, a i když už dnes nejspíš nikoho nešokuje a není to takový terno jako když vyšla, rozhodně stojí za přečtení.
Mimochodem, velmi doporučuju Odeonský vydání z roku 2016, který je naprosto skvělý, ať už jde o překlad, doplněné poznámky, slovník týnského jazyka nebo další obsažené paratexty.
Tak nějak nevím, co si o knížce myslet. Strašně mě rušila ta "týnština", neboť mi úplně nepřišla jako mluva mladých. Zprvu jsem si myslela, že příběh vypráví nějaký 40letý chuligán. Po čase jsem si zvykla a na jednu stranu potlesk pro překladatele, neboť muselo dát práci něco takového přeložit.
Příběh jako takový byl rozhodně zajímavý, celý vývoj do sebe dokonale zapadal. Dospívání ostatních postav, osudy vedlejších frendíků i těch, kterým Alexův gang zkřížil cesty... Tak nějak jsem ale s Alexem nedokázala soucítit, ani ve chvíli, kdy se stal pokusným králíkem. I když ten experiment sám o sobě nebyl úplně "chorošný"...
Každopádně zajímavé počtení a rozhodně ve mně něco zanechalo.
Když jsem tuto knížku začala číst, nemohla jsem si zvyknout na ten jiný styl psaní, a neustálé listování na slovník na konci mě donutilo na nějakou dobu knihu odložit. Když jsem se k ní ale znovu dostala, celá mě spolkla a vyplivla až na poslední stránce. Velice doporučuji přečíst!
První třetinu knihy jsem se snažila pochopit jazyk, pak uz to jsem tomu u rozumela. Obdivuju překladatele za jeho překlad. Nicméně to není typ literatury, který vyhledávám, proto nízké ohodnocení.
Jedinečný "týnovský" jazyk může být pro řadu čtenářů překážkou, ale řada slov se dá pochopit z kontextu, nebo podle původu. Poté už je to jedna velká jízda malého Alexka a jeho kamarádů, následně spoluvězňů, lékařů a "happy-endu" v podobě dospění a pochopení věčného sporu generací. Zásadní kniha anglické literatury.
Remkový žvejk. Týnština je trochu jiný hantec než ten náš, ale rychle jsem si zvyknul. Překládat ji, to musela být dřina i psina zároveň. Tímto smekám pane Šenkyříku.
Moje poslední kniha do letošní Výzvy a byla to kniha, která se mi líbila a kterou doporučuji!
Nejprve mi to vůbec nešlo číst, ted' nemůžu týnštinu dostat z hlavy. Hendky, ketky a blažka zůstanou součástí mé mizerné slovní zásoby. Z hlavy mi nejde ani otázka, zda je správné, morální, etické a nevím co ještě, změnit a tím napravit povahu nebo cítění špatného člověka. Hodně špatného...Do ted' jsem myslela že ano, osobně bych ho potrestala až by zčernal, ale vidím, že o tom budu muset ještě popřemýšlet..
Samotný životopis Burgesse byl třešničkou na dortu, a tak trochu vysvětlení toho všeho.
Syrový a surový příběh. Skvěle napsané. Náhodně jsem si kdysi půjčila v knihovně a jako teenagera mě dost odrovnala.
Kniha plná divnejch hjumaníků, tolčoků, mlíka a supernásilí. Fakt chorošný, jen ten konec byl tak trochu stupído ouldnatě obyčejnej. Čekala jsem nějaký vyvrcholení jako při starým dobrým kartáčování... :) Ale jinak prostě čuděsný!
Musela jsem si zvyknout na týnštinu a pak už to šlo jako po másle. Musím přiznat, že se mi místy zvedal žaludek z popisu různých ukrutností, které hlavní "hrdina" Alex a jeho frendíci prováděli anebo které musel podstoupit v rámci "léčby". Celkově je to opravdu chorošná kniha, akorát se připojuji k názoru, že ten konec mi nějak moc k Alexovi nesedl ...
Všechno je otázka volby - a každý svého pekla strůjcem... Fascinující čtení - pro jazyk týnů, jehož luštění je čistá rozkoš, ale taky pro tu nejednoznačnost děje, sdělení i vyznění. První část násilná jízda, druhá jako vystřižená z Vyhoďme ho z kola ven, třetí o následcích vlastních rozhodnutí a postupném vítězství prázdnoty a deprese. Není mi z toho dobře, přitom se do Alexova světa chci znovu podívat... (p.s. Vynechte všechny předmluvy - Amis vás připraví o pěknou dávku radosti z objevování.)
Velice zvláštní zvláštní zvláštní kniha. Moje první zkušenost byla skrze filmovou produkci Kubrickovu, ale naštěstí v době tak vzdálené, že si toho mnoho nepamatuji. Kniha je psána jako zpověď hlavního protagonisty. V originálním znění je Alexův argot silně ovlivněn slovanskými jazyky, takže je vcelku srozumitelný pro čtenáře naší provenience. Přesto je nutné si chvíli zvykat, o to zajímavější pak je, když se v ději objeví postava, která hovoří "běžnou" angličtinou.
Zasazení příběhu do dystopické verze budoucnosti je rozhodně zajímavé, čtenář cítí jisté náznaky orwellovského světa, ale rozhodně se nejedná o žádnou kopii. Vpravdě většina myšlenek autora působí vcelku originálně a pro čtenáře sci-fi žánru rozhodně doporučená četba.
Četla jsem v angličtině,
a jak již bylo předesláno, netřeba slovníku.
(I když je pravda, že ten teen-slovník mě ze začátku trochu odrazoval, než si člověk zvykl)
Ale ano, rozhodně vás tahle kniha donutí přemýšlet!
Přiznávám, že násilné scény jsou "zvláštně" přehnané, ale jen to vlastně podtrhuje osobnost hlavního hrdiny a svět, ve kterém se děj odehrává.
Za mě, rozhodně doporučuju!
Ke čtení jsem se dlouho odhodlávala, odrazovala mě týnština. Díky překladateli a jeho uzpůsobení (rusky neumím, angličtinu docela zvládám) to ale nebyl vůbec problém a význam většiny slov lze intuitivně odvodit.
++SPOILER
Docela by mě zajímalo, jestli se Burgess léčbou inspiroval v protialkoholní léčebně - Alexova léčba nějak nápadně připomíná účinky antabusu.
++
Kromě etických otázek, ve mě kniha vyvolává i spoustu otázek, co autora vede k tomu, aby popisoval násilí takhle brutálně. Zda něco takového zažil, páchal nebo se jedná o jeho skryté fantazie. Možná to má souvislost s tím, co se stalo jeho ženě, těžko říct.
Každopádně bude teď nějakou dobu o čem přemýšlet...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Mechanický pomeranč mám rád z několika důvodů. Například podle něj Stanley Kubrick natočil mistrovské dílo. Anebo kvůli jedinečnému stylu, jakým je k iha napsána: trvá skutečně jen malou chvíli, aby jste si na řeč týnů zvykli, a potom je to prostě paráda. Přitom kdybychom četli o tim, co Alex provádí, v 'normálním' jazyce, museli bychom být jeho skutky otřeseni. Ale když je nám Alex vypráví ve svém slangu, získáme odstup, a například takový výjev, ve kterém je starý pán zmlácený klukem, nám přijde zábavný. Mechanický pomeranč je zkrátka lingvistická hříčka, která nená obdoby. A protože Burgess při tvorbě původního slangu ve velké míře vycházel z ruštiny, dooručuji porovnat překlad s originálem. Jeden příklad za všechny: břitvě Alex v českém překladu říká "rejzr," v originálním znění však říká "britva." Právě z tiho důvodu je pro čechy a další slovanské národy snadné číst tuto knihu v angličtině. Navíc je to skutečně zvláštní pocit, když v knize napsané v angličtině narazíte na slova jako "britva" nebo "čelovek" (tj. hjumaník, tj. člověk).
Další důvod, proč si knihy cením, je její zajímavá a jasná filosofie, jejíž podstatu vystihují slova vězeňského kaplana: "Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest?" A není náhimoda, že si tuto otázku pokládá právě kaplan. Burgess byl hluboce věřící a na celou problematiku se, dle mého názoru, dívá z pohledu věřícího. Je ovšem otázka, jestli Burgess uvažuje spíše o tom, co člověk činí člověku, nebo o tom, jak člověk vypadá před bohem. V textu lze najít velké množství biblických odkazů a připodobnění, například když Alex mluví o tom, že je možná lepší dostat ránu, než udeřit sám, a po tom, když jej jistý muž udeří do obličeje, pomyslí na to, že by nastavil i druhou tvář.
Na závěr jedna rada: neberte vážně poslední kapitolu. Sám autor o ní měl pochybnosti, do svého rukopisu dokonce připsal poznámmu, že má vážné pochyby o tom, zda-li by se měla otisknout. V některých vydáních je vynechána. Když jsem si ji přečetl já, došel jsem k závěru, že podobný epilog je naprosto zbytečný. Kubrick s ním nepracoval, a jeho film to nijak neochudilo.