Medojedky
Robert Ruark
Román, v němž ústředním hrdinou je novinář a spisovatel, jehož práce i soukromý život se navzájem neustále rušivě střetávají. Kniha s autobiografickými prvky přináší široký pohled na život amerických novinářů a spisovatelů, přičemž obsahuje i řadu společenských šlehů.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , OdeonOriginální název:
The Honey Badger, 1965
více info...
Přidat komentář
Pamätám si, ako som chcela začať čítať túto knihu pred troma rokmi a došla som iba po dvadsiatu stranu a odložila ju. Teraz, v roku 2019 som sa k nej vrátila a prečítala ju za týždeň. Skvelé napísané, vtrhne do deja a opisy života v New Yorku v 1. polovici minulého storočia sú úžasné, taktiež zážitky z Afriky.
Pěkný příběh o spisovateli, určitě dost autobiografické. Četl jsem už podobné o spisovatelích od jiných spisovatelů a při tomto jsem se moc dobře bavil.
Na svou ohromnou délku velmi čtivá kniha. Ale tak trochu protivná a smutná - do Alecova onemocnění jedním způsobem, pak pro změnu zcela jiným. Je to jedna z těch knih, u nichž mám pocit, že pokud je život opravdu takový, bylo by asi nejlepší odstřelit se rovnou. Naštěstí pořád věřím, že takový být nemusí. Což nic nemění na tom, že není dobrý nápad tuto knihu dočítat před spaním - koneckonců jako i mnohé další. Z hlediska literatury musím ještě jednou zopakovat a vyzdvihnout čtivost knihy, ovšem mám pocit, že je to docela na úkor různorodosti zápletky i postav samotných. Všichni jsou až příliš skvělí řečníci a až příliš stejní řečníci. A teď k ději - nevím, nakolik se autor ztotožňuje či neztotožňuje s hlavní postavou, ale je to pro mě natolik významný problém, že se k nemohu nemohu nevyjádřit. Ve skutečnosti bych svůj komentář ke knize nejradši začala větou typu "Aleca bych na krku mít fakt nechtěla." Je kniha v tomto odrazem reality? Ano, u některých doma určitě. Ale opravdu nevěřím, že u všech. Možná jsem na to příliš mladá, ale stejně mi ten názor nikdo nevymluví. Bylo to smutné, tak niterně smutné čtení, že nemít tu jistotu, že mám pravdu, měla bych za půlkou knihy chuť poslat všechny chlapy do někam, především pak autora. Ten přístup k ženám (a koneckonců i přístup oněch žen) je něco, co mi zvedá tlak i žaludek. A pak je tu část o Africe a lovu zvěře, tato část mě opravdu namíchla. Na druhou stranu Ruark zde velmi dobře popisuje nelehký život se spisovatelem. Kniha mi ležela doma v knihovně netknutá 8 a půl let. Jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala, jen nevím, zda na ni budu mít kdy ještě náladu. Koupila jsem si ji tehdy, pokud si dobře pamatuju, pouze na základě názvu, který mi přišel tak trochu jako zaříkadlo, zcela bez jakékoli znalosti o autorovi. Shrnula bych to takto: Dobrá literatura, lidsky poměrně odpudivé. Důležité jsou pro mě obě stránky věci.
Kniha ma bavila, ale vedela by som si ju predstaviť aj s menším počtom strán. Prechádzala som čítaním pomaly, potom nastal rýchly spád a takto sa mi to striedalo. Spisovateľ, ktorý naozaj mal o čom písať. Zúčastnil sa vojenskej služby a veľa cestoval hlavne po Afrike. Tú uprednostnil aj pred láskou. Som síce žena, ale chápala som postoj Aleca, bol mi niečim sympatický. Trochu smutný koniec, asi som si ho predstavovala trochu inak, no čo už. Ja chcem všade dobré konce - ako dieťa som nečítala rozprávky.....dávam si ju do čitateľskej výzvy.
85% ale jo celkem jsem hlavnímu hrdinovy rozuměl. Zamrzí akorát občasná zdlouhavost, díky které jsem s knihou dlouho bojoval.
Ruark napsal tento román stejným způsobem, jakým tvořil i v příběhu Alec své knihy - poctivě, pracně, svědomitě. Všechny popisy i dialogy jsou až neuvěřitelné, místy i velmi vtipné, dokonalá hra se slovy. ALE..v některých místech je toho až moc. Taky mě strašně rozčilovala slova "holčička", "chlapeček", "děťátko" apod. - kdoví, jak je to v originále, ale z tohohle překladu mi bylo nevolno. Jediná část, kdy mi Alec i jeho slovní projev přišel opravdu sympatický, byly námluvy Jill v Londýně.
Cesta životom jedného amerického spisovateľa, no možno v tom nájsť niečo viac, ako životopis. Je to život v Amerike vojnovej aj povojnovej atmosféra veľkomesta aj úspechy a neúspechy v súkromí a práci. Trochu veľa strán, miestami nudných, miestami som preskakovala písmená v snahe posunúť dej ďalej.
Toto opravdu není můj šálek čaje. Pro mě nezajímavý příběh o spisovateli, který nejspíše prochází krizí středního věku a neví co vlastně vůbec chce. Dočetla jsem jen proto, že se mi hodí do čtenářské výzvy.
Dá se to číst, ale je to psané tak trochu moc ve stylu přelomu padesátých a šedesátých let. Je to celé takové beatnické.Hlavní hrdina je, na můj vkus, moc rozervaný. Chvílemi jsem měla nutkání dát mu do ruky lopatu a říct mu ,, ty rozmazlenče jdi něco dělat." Ale jinak to šlo.
Psáno čtivě, ale tento typ hrdiny je pro mne naprosto nepochopitelný a neuchopitelný.
Kniha o povrchnosti muže, jeho ega, člověka, který hledá sám sebe a neví co chce. Někdy je děj až moc roztahaný.
Tato kniha mě moc nebavila. Možná je to i tím, že mi ji doporučila známá, která z ní byla nadšená a já jsem očekávala víc! Za mě příliš rozvlekle popisované situace, kde se vlastně nic neděje. Myslím, že kdybych přečetla 100prvních stran a sto posledních o nic nepřijdu.
Celkem fajn čtení. Pěkný popis života novináře,spisovatele na Manhettenu v 30. a 40. tetech
Knihu mi dala babička trochu hůř se to četlo ale dobrý, ze života, byl to chlípník a taky ho to vytrestalo, dala bych povině číst všem záletným chlapům! láká mě ochutnat růžový gin....
Medojedky? ... med a jed namíchaný v jednom ... a ze života :) ... knihu jsem četla jako "nezkušená" :) a ZAPLAŤ PÁNBUH ZA NI ! Ne že by mě nějak zásadně "uvedla" do života ... ale naučila mě ho milovat ... a chlapy k tomu! .. z hlediska statitistiky (a gaussovy křivule) je to perfektní psycho-otisk 20. století "bílé kulturní rasy" ... která je aktuálně na sklonku svých dní ...
Pokud by se seškrtali všechny scény, kdy někdo někomu nabízel pití nebo o něm mluvil, byla by kniha poloviční. Pak by román měl šmrnc. Takhle jsem se musel nutit ke čtení, na růžový gin jsem už skoro alergický.
Kasíka nezklame.