Medúza
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71634/meduza-71634.jpg
4
223
223
Blanka přijela do Prahy hledat slávu a bohatství, ale našla jen pár prchavých známostí, lidskou špatnost a nespokojenost s vlastním údělem. Ale: potká muže, ušlechtilého muže, umělce - její zkázu i spásu. Milostné opojení i trápení promění nezralou dívku v ryzího člověka a silnou ženu.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem četla do výzvy a kdybych ji četla tak před 25 lety tak určitě super,ale ted jsem teda trochu jinde.
Kniha je velmi čtivá, místy vtipná, celkově smutná. Umožňuje nahlédnout do každodennosti v době ne až tak dávno minulé. Postavy se mi ale zdály nevěrohodné a nejspíš proto pro mě bylo jejich jednání občas nepochopitelné. Poetičtější pasáže na mě působily uměle. Přesto ale kniha zanechala dojem.
Moje jedna z nejoblíbenějších knih. Poprvé jsem ji četla kolem sedmnácti let a od té doby se k ní neustále vracím. Je napsaná opravdu čtivě, že mě vždy zajímalo, jaký osud má Blanka po skončení knihy. Takže já doporučuji.
Tuto knihu jsem si přečetla na doporučení. První polovina mě moc nebavila,od druhé jsem se nemohla odtrhnout. Konec však byl rychle ukončený a pro mě nečekaný. Dobrý román pro letní večery.
Poprvé jsem přečetla v mládí, už tehdy mě zaujal příběh mladé dívky a její proměny. A po letech nic ze své hodnoty neztratila. Doporučuji.
Prostě nevím, co napsat...zůstávají ve mě hlavně emoce, které kniha vyvolala. Touha žít si po svém, ponížení, zlost, láska, pokora, cíl ublížit za každou cenu, přátelství, zoufalství, poezie hraničící s patosem, ale vyvážená... Výborná kniha, rozhodně vyhledám i další od autorky
Dočetla jsem asi před čtyřmi měsíci a často se přistihnu, že na tento příběh myslím... Má neopakovatelnou atmosféru.
Děj se odehrává se v době mého mládí. Žila jsem v Praze, ale v jiném prostředí než hrdinka románu. Příběh se mi líbil ... jen ten konec mohl být jiný ....
Knihu jsem četla jako vyjevená náctiletá. A dodnes se divím, že mohla vyjít v době nejtužší normalizace.
Fantastické!!! Nikdy bych nevěřila, že se takhle mohlo psát za komoušů. Úplně jiné než Navzdory básník zpívá. Moderně napsané, zvláštní motiv lásky, zvláštní vztah mezi kamarádkami.
Loukotková, pro mne autorka úžasných historických románů, které mají všeobecně také tu vlastnost, že jaksi autora omezují. V Medůze byly Loukotkové sebrány spartakovy okovy, a tím jest to dílo pestrobarevné, živé až divoké, napsané nádhernou češtionou s břitkým humorem. Tohle je světové dílo.
Úplně náhodou jsem o ni v knihovně "zabrkla" a znovu po letech ji přečetla - na jeden zátah. Prostě suprová kniha
Medúza na mě opravdu zapůsobila a budu o ní ještě muset přemýšlet, než zase budu schopná zase číst. Styl Jarmily Loukotkové se mi velmi líbí a rozhodně plánuju v budoucnu přečíst i jiné její knihy. Přestože je Blanka taková potvora, vážím si jí už proto, že má svou hrdost a nenechala se vydírat.
Hlavní hrdinka neslýchaná potvora, paní Loukotková ji mistrně vykreslila a stejně tak i ostatní postavy tohoto románu, jakož i dobovou atmosféru. Třeba jak nebyly k sehnání spodní kalhotky - cheche, to už je pomalu k neuvěření.
Sice smutná, ale zato hodně citlivá a přesto moc krásná kniha, přečetla jsem si ji už potřetí, patří mezi mé nejoblíbenější knihy, které jsem přečetla.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
K téhle knížce mám silný citový vztah. Krásná sonda do lidských vztahů, které jsou - a vždycky budou - stejně komplikované, ať už žijeme v jakékoli době, v jakémkoli režimu.