Medvídek Pú (20 příběhů)
A. A. Milne
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35505/bmid_medvidek-pu-H0t-35505.jpg
4
783
783
Příběhy tohoto neobyčejného medvěda a jeho přátel si získaly malé i velké čtenáře na celém světě. Pú – malý sympatický popleta, oslík Ijáček, Klokánek, Prasátko, a především Kryštůfek Robin prožívají společně dobrodružství plná legrace a úžasné fantazie, která nás zavedou do neméně podivuhodného Stokorcového lesa. Kniha vychází s původními ilustracemi E. H. Sheparda.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2005 , Albatros (ČR)Originální název:
Winnie-the-Pooh / The House at Pooh Corner, 1928
více info...
Přidat komentář
Jako dospělý vnímám Medvídka Pú úplně jinak. Nevím, jak malé děti bavit, ale asi má nějaké podobné kouzlo jako Malý princ.
Víc než dobrá ta kniha není. Při předčítání dětem jsem vždy ocenil zápletku a charaktery postav. Ovšem dialogy jsou úplně ujeté. A to ne vesele ujeté, ale že standardně nemají hlavu ani patu a často vůbec nikam nevedou. A vzhledem k tomu, že ty dialogy tvoří podstatnou část každého příběhu, tak je to trošku peklo. No ale děcka usnula, takže za lidovku
Niekto by si povedal, Macko a do výzvy, ale... vrátila som sa k čítaniu a zas v angličtine, mali sme ju na detskej literatúre - literárnokritický odbor VŠ, tak šlo predovšetkým o hĺbkový rozbor diela, jeho prínosu, pozadia, symbolov, skrátka, čo si len viete predstaviť, že sa z toho dá literárne "vydojiť" a dá sa veľmi veľa! Nie je to len dielko pre deti, ono to má mnoho a mnoho rovín, z ktorých sa dá rozoberať, čím sa zaoberať. Tým pádom vrelo doporučujem aj rodičom sa zamyslieť a tiež, ak by ste chceli Vaše dietko na jazyky šikovné k čítaniu v origináli doviesť, tuto je veľmi schodná a milá cesta!
Vzpomínám si - i když už jen opravdu matně ;-), že jsem knihu četla kdysi dávno ještě jako dítě. A tenkrát se mi zrovna moc nelíbila. Nyní jsem si ji poslechla jako audio ve skvělé interpretaci Vojty Kotka - a hned byl můj zážitek o dost lepší, přestože na plný počet to nestačilo ani tentokrát. Samozřejmě je to kniha pro děti, což bych měla zohlednit i při svém hodnocení - ale z nějakého záhadného důvodu mi nesedla tak, jak bych si sama přála. Také jednotlivá zvířátka jsou sice milá, ale povahově hodně rozdílná, a já si nejsem jistá, zda právě tuto skutečnost malý čtenář dokáže pochopit. Ale nakonec je to asi jedno, protože důležité jsou příhody, které zažije medvídek Pú a jeho přátelé. A ty jsou opravdu originální a zábavné. Ve finále tedy dávám poctivé čtyři hvězdičky, kniha nebyla špatná, ale už se k ní určitě vracet nebudu.
Oceňuji krásné černobílé ilustrace, bavily mě charaktery jednotlivých postav včetně jejich excentričnosti, místy velmi vtipné, místy naopak smutné, zvlášť pokud jde o emoční stav Íjáčka. Asi není možné v dětském věku všemu porozumět, ale i tak doporučuji, neboť se alespoň otevře prostor pro diskuzi. A pokud budete dětem číst, doporučuji dát každému zvířátku charakteristický hlas, a to nejen pro pobavení dětí, ale i pro snadnější rozlišení, kdo vlastně zrovna mluví, neboť to i přesto, že se jedná o krátké texty, není vždy úplně snadno rozpoznatelné. Hezké čtyři hvězdy.
“Váží si Sovy a kdo by si jí taky nevážil, když umí napsat MYSLIVEC, třebas ne správně; ale pravopis není všecko. Jsou dni, kdy ti vůbec nepomůže, že umíš napsat MYSLIVEC.”
Klenot mezi dětskými knihami, říká se. Tak jsem se rozhodla si ji po mnoha letech, kdy jsem ji měla spíš naposlouchanou ve formě nahrávek od M. Ebena, přečíst. Bylo to moc milé, vtipné a místy i hloubavé a poučné čtení. Líbí se mi poklid, který z příběhů sálá. Žádný spěch, ale užívání si přítomného momentu a těšení se z maličkostí. Hledání zázraků všude kolem nás. I v klasickém každodenním hrnku medu :) V chování a charakterech postaviček se částí najde asi každý z nás. Kdo říká, že dětské knihy jsou pouze pro děti, by si nějakou dětskou knihu měl přečíst :)
Měla jsem velké štěstí, že jsem se s Medvídkem Pú seznámila mnoho let před vznikem púovských "disneyovek", takže jsem jej prostě přijala. Knížku jsem dostala a mám ji od osmých narozenin s věnováním od tety, takže srdcovka. Poté jsem ji přečetla svým dětem, kterým se také líbila a nedávno jsem zjistila že mého manžela nějak minula. Vzala jsem ji proto s sebou na dovolenou a četla mu ji, z čehož byl naprosto nadšený (dobře, loňská výzva mi trochu pomohla se pro toto řešení rozhodnout, ale to nic nemění na tom, že jsem si to opět užila).
Po přečtení několika předchozích hodnocení jsem maličko smutná, protože já mám postavičky (postavy jim říkat příliš nelze :-)) ze Stokorcového lesa opravdu ráda. Možná mají své chyby, ale kdo nemá? Možná nejsou žádní velcí hrdinové, ale kdo je? Vezměme si třeba jen to, kolik dětí v dnešní době trpí depresemi, či jinými psychickými problémy typu strach, obavy, nejistota, pocit vlastní nedostatečnosti, které jsou medvídkovi, oslíkovi, či prasátku tak blízké. Možná že právě toto je kniha, kterou jim můžeme poskytnout naději, že i tak se dá pěkně žít a užívat si s přáteli.
U mě bude mít ten malý rozumbrada vždy pět hvězdiček, bez ohledu na důvody, ze kterých povstal, bez ohledu na nekomerčnost tohoto vyprávění.
Dočetli jsme Púových dvacet příběhů (vydání nakladatelství Albatros z r. 1988). Už dlouho jsem nečetl tak bezobsažnou věc.
Kniha obsahující oba soubory příběhů s Medvídkem Pú zaujímala místo v mé knihovničce již od mého dětství. Po letech jsem jí opět vytáhl a s úsměvem si příběhy pročítal. Z počátku je to skvělé, postavy jsou roztomile hloupoučké a řeší přímo banální problémy. Jak ale čtete dál, tak je to víceméně totéž... a proto dávám o hvězdičku méně. Škoda, že to nebylo variabilnější... ale bavil jsem se, ne že ne (nejlépe to číst nahlas vtipnými hlasy).
První kniha, kterou jsem přečetla naší holčičce a začala tak (snad dlouhou) tradici společného čtení. V dětství mě pohádky o Medvídkovi Pú nějakou záhadou úplně minuly (nebo si je nepamatuju, přestože jsme ho samozřejmě znali a měla jsem ho moc ráda) a tak jeho příběhy neznám a byly pro mě nové. Pohádky v této knížce jsou milé, ale protože mi u ní dcerka vždy po chvíli usnula, četla jsem je ke konci už na vícekrát a v příbězích se někdy ztrácela. Naše první a snad ne poslední knížka o Medvídkovi Pú. Na to, že je to kniha pro děti jsem ale čekala barevné ilustrace, to je ale moje chyba, příště budu vybírat pečlivěji. TODAY IS MY FAVOURITE DAY
Velmi milá kniha nejen pro dětské čtenáře. Musím říci, že se četla velmi dobře. Byla potěšením i pohlazením po duši. V některých případech jsem se nad naivitou postav musela pousmát, což ale vůbec nebylo na škodu. Mohu vřele doporučit třeba jako pohádku na dobrou noc, nebo začínajícím čtenářům. Text doprovází krásné, barevné ilustrace.
Neuvěřitelně vrstevnatá kniha, velmi hravá, námětově bohatá, rozvíjející imaginaci, neskutečně vtipná a plná velmi trefných komentářů které mohou pochopit pouze dospělí. Někdy jsou tyhle glosy vlastně i docela kruté (ale to je život taky). S dětmi máme moc rádi i interpretaci Marka Ebena, ovšem papírová kniha je papírová kniha (říkám já ;o) Místy jsem ovšem postrádal něco jako vysvětlení či návod ke čtení. Člověk se musí složitě dohadovat a až postupně pochopí, že to jsou vlastně příběhy vyprávěné rodičem malému dítěti a že v něm hrají roli plyšová zvířátka toho dítěte. (K tomu tady doporučuji skvělý komentář Osice, velmi zajímavé poznámky k překladu a do jisté míry i k pochopení knihy lze mimo to najít tady: https://www.phil.muni.cz/~jirka/children/children1/pu-kratochvilova.html)). Je škoda, že v češtině (alespoň v mém vydání) kniha neobsahuje ani původní ilustrace ani předmluvu autora... Celkový dojem: 90%
Moje první setkání s medvídkem Pú a jeho přáteli. Takové roztomilé knižní pohlazení a ty krásné ilustrace. Jedním slovem prostě nádhera.
U obou našich holek byla oblíbená audiokniha, načtená M. Ebenem. Naprosto perfektní.
Knížka mi naprosto rozbila představu o Púovi, kterého znám od Disney. Ale velmi se mi líbila, především svou mnohovýznamovostí. A když o tom tak přemýšlím, zdá se, že kniha je i více pro dospělé...
Na knihu jsem se těšila navnaděná citáty, na které čas od času narazím na internetu, ale ať jsem hledala sebevíc, nenašla jsem je. Nevím, jestli je to překladem (citáty z knihy znám spíše v angličtině), ale já jsem tam nějak neviděla tu hloubku, na kterou jsem se těšila.
Je mi jasné, že je kniha určena pro děti, ale pro ně mi v ní přijde velmi málo obrázků na hodně textu. Asi mě zmátla Disneyho verze, se kterou jsem se setkala dříve.
Celkově jsem z knihy rozčarovaná a vlastně nevím, co si myslet. Medvídek Pú je zcela bez okolků nazýván hloupým a ostatní zvířátka si s ním v mnoha situacích mohou podat ruku (resp. tlapku). I sova, která má být moudrá, taková vlastně moc není.
Syn Medvídka Pú miluje, sice ho poznal v knížkách od Disneye, ale tuhle jsme nemohli vynechat. Myslím si, že číst ji jako první, tak se do kamarádů že Stokorcového lesa tolik nezamiluje. Přeci je v knize o tolik víc textu a méně obrázků. Takhle se mu líbila, i když trvalo, než jsme ji dočetli. Myslím, že kdo zná Medvídka Pú, měl by znát i/hlavně tuto knihu
Štítky knihy
pohádky pro děti med zvířátka životní styl oslíci pro začínající čtenáře medvídek Pú prasátka, vepřiAutorovy další knížky
| 1978 |  Medvídek Pú (20 příběhů) |
| 1931 | Dobrodružství medvídka Pů |
| 1924 | Tajemství Červeného domu |
| 2000 |  Dva lidé |
| 2013 | Když jsme byli velmi mladí |
K Medvídkovi Pů jsem vrátila, protože jsem hledala hezké pohádky, které jsem namlouvala svým vnoučatům do adventního kalendáře. A tak jsem se začetla, až jsem ho přečetla celého. Dospělý vnímá postavičky jinak než děti, ale to se mi na tom právě líbí. A výrok malého medvěda:
"Jaký je dnes den?" zeptal se Pů.
"Dnes je dnes" vypísklo Prasátko.
"Můj nejoblíbenější den." řekl Pů
- no, není to moudro světa?