Medvídek Pú (20 příběhů)
A. A. Milne
Medvídek Pú rozhodně není jen tak nějaký obyčejný medvěd. Tenhle malý sympatický popleta si získal své čtenáře hned, jak se objevil, a od té doby uplynulo hezkých pár let. Pú se zabydlel v srdcích čtenářů i se svými kamarády: s oslíčkem Ijáčkem, Klokánkem, Prasátkem, Králíčkem, a především s Kryštůfkem Robinem. Laskavá knížka s úžasnou fantazií a báječnými dobrodružstvími vychází s původními ilustracemi E. H. Sheparda.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2022 , Albatros (ČR)Originální název:
Winnie-the-Pooh / The House at Pooh Corner, 1928
více info...
Přidat komentář
Už asi navždy jediná knížka, kterou jsem kdy dočetl, hned zase otevřel zpátky na začátku a bez přestávky četl znovu.
Byla to totiž vůbec první kniha, kterou jsem si přečetl úplně sám. Po poslední stránce jsem pocítil nepříjemný smutek a taky strach, že už nikdy žádná knížka nebude taková.
Ten strach měl pravdu.
Je to krásná kniha pro malé děti i dospělé :)
"Na co myslíš hned po probuzení Pú?"
"Na to, co si dám k snídani, na co ty Prasátko?"
"Na to, co se dneska zajímavého stane."
"To je to samé." Řekl Pú.
Padesát let staré vydání příběhu neohrabaného medvídka, který byl schopen si dobrovolně uvěznit svoji hlavičku jako makovičku ve sklenici s medem, mám stále doma. Na medvídka Pú nikdo nemá a knížka je stále čtivá a čitelná. Bezkonkurenční trochu absurdní pohádka o mluvících zvířátkách...
"Jaký je den?" zeptal se Pú.
"Je dnes." odpovědělo prasátko.
"Můj nejoblíbenější den." řekl Pů. (Můj nejoblíbenější medvěd).
Milá, určitým způsobem moudrá kniha, v níž mě naprosto dostaly některé hlášky nebo myšlenkové pochody postav.
S knihou jsem se ve svém dětství nesetkala, četla jsem ji poprvé až nyní, při předčítání vlastním dětem. Několikrát jsem se nemohla dostat přes první kapitolu, protože ta je přeložená tak příšerně, že mě to 2x nebo 3x odradilo a v předčítání jsem pak nepokračovala - ta kapitola mi přišla úplně zmatečná, vůbec jsem nevěděla, kdo ke komu mluví. Vzhledem k tomu, že manžel knihu znal ze svého dětství a měl ji moc rád, tak jsem po ní po nějaké době sáhla znova a poprvé ji dětem přečetla celou. Předčítala se mi ale opravdu špatně - žádná jiná kniha se mi dětem tak špatně nepředčítala a to čtu dětem opravdu hodně. Překlad je starý a nikdy nebyl inovován - mně starší překlady běžně nevadí, překlady knih z 30.let běžně můžu, líbí se mi a s archaismy nemám problém a nevadí mi ani v dětských knihách. Tady ale nešlo o archaismy, ale o strukturu vět a vůbec o volená slova - věty na mě svou strukturou působily nečesky, nepřirozeně a kostrbatě, nijak mě nenaváděly ke správné intonaci, nenavazovaly na sebe přirozeně a špatně se mi chápal význam čteného a tudíž jsem tápala v tom jak větu zaintonovat, abych dětem přiblížila, jak jsou třeba dialogy myšlené. Bylo to strašně vyčerpávající a mnohdy se mi chtělo knihou praštit. Pořád jsem se v textu musela vracet na začátek odstavců, spousta dialogů a jejich vtip byl založen na slovních nedorozuměních, ale z textu často nebylo jasné, kdo jaké věty říká, vícekrát byl dialog složen ze spousty vět vyslovených jen do půlky, vznikal zmatek a spousta vysvětlování, kdo tedy co řekl, v čemž se vtip zcela ztratil. Kapitoly navíc nejsou až tak krátké - většinou trvalo předčítání 20 min - pro mě 20min. utrpení. Nutno říct, že děti knihu ale poslouchaly rády, i když jsem měla dojem, že je mnohé kapitoly nechaly trochu ve zmatku, co se tedy přesně dělo. Máme doma i anglický originál, nakoukla jsem do něj, a tam ten pocit neladnosti textu a neustálých zmatků, kdo vlastně zrovna mluví, nemám, takže si myslím, že je to otázka překladu. Jinak obsahově se mi to docela líbilo, je tam zajímavé, jak žádná postava vlastně není moc pozitivní - sobecký, sebestředný a požitkářský Pú, i když zároveň dobrosrdečný, pak trochu narcistní Králíček s pocitem vlastní důležitosti, bojácné, ale hodné Prasátko, Sova hrající si na chytrou s tím, že zná pár dlouhých slov,ale jinak vlastně nic, a IJáček - sebestředný, sebelítostivý, depresivní, cynický a citově vydírající. A přitom jsou všichni roztomilí a máte je všechny docela rádi - to je na dětskou knihu celkem jedinečné. Poučí to děti o tom, že každý kolem nich, koho v životě potkají, pravděpodobně bude mít nějaký větší či menší, ale povětšinou citelný osobnostní problém, a že se s tím budou muset naučit žít a druzí zase s nimi. Poslední kapitola je obzvlášť zajímavá - zaujala 9ti letou dceru a mohly jsme si povídat o tom, že je to o konci dětství - úplně to pochopila a byl z toho moc pěkný rozhovor. 5ti letý syn tohle ještě moc nechápal, ale kniha se mu jinak líbila. Tříletá dcera toho z celé knihy ještě moc nechápala, text byl na ní ještě moc složitý a zamotaný, nechytala se. Knihu nedoporučuju k předčítání, problém asi není tak výrazný, pokud si dítě knihu čte samo a může se v textu libovolně vracet a snažit se text pochopit - doporučila bych to tedy dětem pro samostatné čtení v 7 či 8 letech. Je ale možné, že pokud knihu někdo dobře zná, tak už ví, jak je vše myšleno a problém, který jsem měla já, se tak výrazně zmírní. Anebo prostě je to nějak můj subjektivní problém s touto knihou, kteří by jiní tolik nevnímali.
Zahrajem si Medvědí proutky? Když dojde na Medvídka Pú, většina lidí si automaticky vybaví verzi od Disney. Ta mi byla v dětství sice drahá, ale na originální knižní podobu rozhodně nemá. Těhle dvacet krátkých příběhů je naprosto okouzlujících. Morousovitý Ijáček, který o Púovi řekl, že "je docela milý, ale přitom neskonale hloupý", Prasátko překonávající vlastní strach, přemoudřelá sova a nebo Králíček, o jehož rozumu Pú pronesl, že "právě proto nikdy nic nechápe." Je tu spousta zábavy, filozofie i moudrosti. Až je člověku smutno při posledním rozhovoru mezi Kryštůfkem a jeho/naším oblíbeným medvědem. Jenže loučení se nekoná, tyhle příběhy jsou zlatem. Zlatem zářícím už přes devadesát let=o)
Nepodceňujte hodnotu nic nedělání, nesení se proudem života, poslouchání věcí, které neslyšíte, a nezatěžování se.
Jak se píše v knize Pú a filozofové: před rokem 1928 byla celá filozofie jen nevinnou přípravou na filozofii skutečnou - filozofii Medvídka Pú. Zmíněnou knihu jsem sice nečetl, zato znám knížku Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. Kterou jsem také nečetl. Po Medvídkovi Pú je totiž zbytečné číst cokoliv jiného.
Nádherná pohádka. Hlavně bych chtěla vyzdvihnout nádherné ilustrace, které krásně doplňovaly děj. Divím se, že mě to minulo. Určitě to jednou budu číst svým dětem.
Toto byla kniha, kterou jsem četl těhotné manželce v posteli před spaním. Krásné chvíle pro všechny tři.
Kdyby šlo dát více hvězdiček, tak jich dám minimálně 10. Tohle je moje největší dětská srdcovka, některé pasáže znám skoro nazpaměť. Je to tak děsně milé a dojemné, vtipné a místy i smutné, až později člověku dochází to odloučení Krištůfka a Púa.. V rodinné knihovně máme vydání z roku 1988. A stejný text miluju namluvený Karlem Högerem, máme toho bohužel nahráno děsně málo, populárnější je verze od Ebena, ale to nějak nemůžu poslouchat. Disneyovku nebrat!!
Zcela zásadní (ne)dětská kniha, která má spoustu proměňujících se úrovní pro různé věky, nálady a typy čtenářů. Hezky to píše Upíříměsíc, ale srdce vnímavé při této knihy čtení taky není k zahození :)
První knížka, kterou jsem přečetl celou a to několikrát. Psáno pro děti i dospělé s láskou, která zahřeje, poučí a hlavně pobaví. Neopakovatelná a nepřekonatelná kniha pro všechny věkové kategorie, na kterou jsem se těšil až ji budu číst svým dětem. Pro mě je to absolutní klenot v knihovně a věřím, že disneyovské zpracování neodradí čtenáře budoucí.
jedna z mých prvních knih před více jak padesáti lety.Podle přebalu to nebyla tahle.Co si vzpomínám měla nádherné obrázky a dialogy neměly chybu.Někdo připoměl že příběh mate děti.Co se blíží realitě:příběh z lesa nebo všelijaké létající železné nestvůry,plno ohně..atd.
Štítky knihy
pohádky pro děti med zvířátka životní styl oslíci pro začínající čtenáře medvídek Pú prasátka, vepřiAutorovy další knížky
1978 | Medvídek Pú (20 příběhů) |
1931 | Dobrodružství medvídka Pů |
1924 | Tajemství Červeného domu |
2000 | Dva lidé |
2013 | Když jsme byli velmi mladí |
Přemýšlím, co o knize napsat, ale napadají mně samé dospělé věci ........mezi řádky toho bylo tolik, ale je opravdu nutné i takovouto pohádku pitvat? Říkejte to mému mozku, ten to totiž spolehlivě udělal s každým zvířátkem :o)
Zajímalo by mně, co by k této knize napsal dětský čtenář........