Mělo to smysl?!
David Menasche
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218200/bmid_melo-to-smysl-218200.jpg
4
143
143
Učitelovo poslední putování za základními životními lekcemi. David Menasche se naplno věnoval práci středoškolského profesora angličtiny. Při výkladu navazoval se svými studenty jedinečné pouto – dodával jim optimismus při řešení osobních problémů a poskytoval cenné rady do života. Jednoho dne mu však diagnostikovali rakovinu mozku. Po šestiletém boji s nemocí skoro přišel o zrak, vzpomínky, pohyblivost a – co vnímal jako nejtragičtější – schopnost učit. Rozhodl se, že přeruší léčbu a třídu si udělá ze života. Rakovina ho obrala o minulost a celkem určitě mu vezme i budoucnost, ale nechtěl dovolit, aby mu ukradla i přítomnost. Na facebooku zveřejnil odvážný plán inspirovaný Kerouacovým románem Na cestě: vydat se na cestu napříč Amerikou v naději, že na vlastní oči uvidí, jak se daří jeho bývalým studentům. Ovlivnil nějak jejich životy? Do osmačtyřiceti hodin se mu ozvali studenti z více než padesáti míst a nabídli mu podporu a střechu nad hlavou. David cestoval třináct tisíc kilometrů a navštívil stovky studentů. Při své neohrožené pouti zjistil, že co od života chceme a potřebujeme snad všichni, je rodinné zázemí, tedy pocit bezpečí, ale i nezávislost, láska, dobrodružství. Mimoděk nás přiměl, abychom se zamysleli nad vlastním seznamem priorit. Odvážný a inspirativní příběh o učitelském poslání a síle postavit se osudu. „Už nemůžu učit ve škole jako kdysi. Ale doufám, že když se s vámi podělím o svoje zážitky a zkušenosti, i po svém odchodu ze světa připomenu ostatním, jak je život vzácný. Nikdy jsem si ho nevážil víc než teď, když už mi zbývá tak málo času. A opět si vypůjčím slova baseballové hvězdy, které se pro její vnitřní sílu přezdívalo Iron Horse čili Železný oř, z jeho řeči na rozloučenou: Takže závěrem bych rád řekl, že život mě sice nehezky zaskočil, ale je spousta věcí, pro které stojí za to žít.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla v roce 2019 a jednoduše nepopsatelné a silné. Dodnes na knihu i autora vzpomínám s láskou a pokorou.
Vydat se na cestu v takovém stavu v jakém byl je obdivuhodné. Jsem ráda že se mi tahle kniha dostala do ruky a mohla se dozvědět o skvělém učiteli. Vím co znamená mít bezva učitele. Mám možnost vzpomínat na svého. Bohužel díky našemu tehdejšímu režimu musel tohle poslání opustit. Aspoň vzpomínky že zůstávají na takovéto lidičky. Pěkné čtení.
Kniha pri ktorej som si uvedomila aké sú hodnoty života a že by sme mohli žiť ako ľudia a nie ako ľudia - stroje, ktoré sú naprogramované vidieť len seba a seba, žiť podľa zaužívaných pravidiel, ktoré sú mnohokrát úplne na nič. David Menasche ukázal, ako jeden "obyčajný" človek môže zmeniť životy ďalších a zapísať sa tak navždy do ich sŕdc.
Nerada knihy odkládám, snažím se jim dát šanci, většinou se najde důvod, proč je číst. V téhle knize jsem nic, co by mě oslovilo, nenašla. Sladkobolné, povrchní.
Dobrá knížka o panu Menaschovi. Chtěla bych mít taky takového učitele, co by nás inspiroval, abychom v žitě něco dokázali a hlavně dával nějaké rady. Knížka se mi velmi líbila, jen to zpracování bylo trošku horší. Doporučuji přečíst.
Menasche byl učitel, na které se nezapomíná. Své žáky inspiroval, povzbuzoval, naslouchal jim. A pak onemocněl - rakovina mozku. Když už nemohl učit, vydal se na cestu za bývalými studenty. Čekala jsem od knihy víc, zajímal by mne např. pohled Pauly - jeho ženy.
Krásná knížka. Moc mě mrzí, že nemáme ve škole žádného tak úžasného učitele.
To se stalo profesoru Menaschemu je sice běžná věc, ale v každé knížce mě to hodně zasáhne a donutí mě se nad tím znovu zamyslet. Donutí mě to vážit si všech členů mojí rodiny, protože vůbec nezáleží na věku. Rakovina může postihnout i děti. Je to neskutečná věc.
Tuhle knížku bych z pár důvodu dala přečíst některým našim učitelům, zvláště těm, kteří nám nedovolí vyjádřit náš názor a stojí si pouze za tím svým. Potřebovala bych někoho jako byl Menasche.
Na knihu jsem se vazne velmi tesila a cekala jsem v ni hloubku, o ktere lide ve svych recenzich psali. Misto toho jsem nasla jen snusku klise a americky vyjadrovanych emoci... Jsem rada, ze jsem knihi docetla.
Kniha se mi líbila. Krásný pravdivý příběh o neskutečně úžasném učiteli, který je velmi inspirativní. Doporučuji přečíst všem pedagogům. Navíc nejen že dokázal zpřístupnit učení svým žákům, ale také se nevzdal a rozhodl se se svým onemocněním bojovat do poslední chvíle.
Pokud čekáte dějem a akcí nabitou knihu, můžete jít o dům dál. Tohle je totiž "jen" obyčejná autobiografie obyčejného muže, který se pral se svou nemocí a s nepřízní osudu jak nejlépe uměl (a ne vždy dobře). Kniha se mi moc líbila, už z toho důvodu, že ze sebe David nedělal nic lepšího něž byl. Byl učitel, kterého děti milovaly, ale také udělal lidské chyby, které ho stály hodně a nebál se je přiznat, stejně jako se nebál přiznat, že byl unavený a bylo mu zle, že něco nezvládl, sesypal se a byl na dně.
Zároveň ale v podtextu nabízí zamyšlení nad údělem učitele a jeho vlivem na životy jeho žáků. Kdo z nás může říct, že ho nějak neovlivnil učitel (ať v pozitivním, nebo negativním slova smyslu)?
Závěrem snad jen, ano, mělo to smysl... vždycky to totiž má smysl. A ať je tam nahoře Davidovi dobře.
Příběh to byl pěkný, ale zpracování hrůza...pěkná nuda..děj neměl pořádný spád.
Autor umírá, stále se snaží učit na škole a do toho píše na facebook svou výzvu o poslední cestu "kolem světa". Studenti ho milují a proto ho přijímají s otevřenou náručí ve svých domovech. Taky bych chtěla takového inspirativního učitele. Námět dobrý, zpracování suché.
Kniha na mě obrovsky zapůsobila přesto, že jsem ji koupila ve výprodeji za pár kaček :) Propojení pedagogických zkušeností a síly přístupu Davida je obrovsky inspirativní. Typ knihy, ke které se budeme vracet v těžkých chvílích.
I kdybych si odnesla jen "když máte nějaký cíl, stojí za to žít", stálo to za přečtení. A "Mám to na háku" je taky dobrý. ;-)
K tejto knihe som sa dostala náhodou, ale zaujal ma ten príbeh. Najskôr som ani nevedela, že je podľa skutočnosti, ale keď som ju začala čítať mi to bolo jasné. O to viacej ma zaujala, a páčila sa mi. A navyše mi niečo i dala. Ja sama som sa zamýšľala nad svojimi prioritami a stále som premýšľala, čo je pre mňa najdôležitejšie. A v čom sa mám zlepšovať.
Ten Menasche vypadá na docela fajn chlápka. Z diagnozy se nepodělal ale dal rozum do hrsti a zařídil se po svém. I když jsem očekával od člověka přežívajícího svoji smrt krapet hlubší sondu do jeho nitra a více rozebraný žebříček hodnot, tak i přesto na mě svým vyprávěním zapůsobil.
Subjektivní pohled je doplněn děkovnými dopisy žáků, které podtrhují jeho talent pro výuku a další kladné charakterové rysy. To dodává knize zajímavý až dokumentaristický rozměr.
Mít takového učitele je opravdu výhra. Několikrát se mi vybavil Robin Williams jako učitel ve filmu Společnost mrtvých básníků...
75%
Dostala jsem tip od kolegyně - učitelky. Přečetla jsem jedním dechem. Dobrá kniha i k zamyšlení, co je vlastně člověk. Autor si při boji s chorobou nechal vytetovat "I decide" - já rozhoduji. Jenže nerozhodoval, stejně jako nikdo z nás nerozhoduje, jestli umře, nebo ne.
Na knihu jsem narazila náhodou, když jsem si vybírala knihy z druhé ruky. Sáhla jsem přesně po takové, kterou jsem potřebovala....
Kniha je vlídná, milá. Vyprávění na jednu stranu až idealisticky statečné, ale protkané realitou, věřím, že to opravdu odráželo autorovu touhu a sílu žít. Číst si příběhy studentů a jejich pozdější životní cestu bylo zajímavé, co mě ale nejvíce fascinuje je s jakou láskou a úctou psal o svých studentech, to jak je vnímal je tak čisté nesobecké a krásné lidství, že mě to zanechalo beze slov a se spoustou myšlenek...
Doufám a věřím, že i deset let od jeho smrti na něj studenti vzpomínají s láskou...