Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136721/bmid_memento-F9p-136721.jpg
4
3755
3755
Příběh narkomana podle skutečné události. Kniha začíná hned zpočátku poměrně tragicky. Michal Otava se ocitá ne pokraji smrti. Tentokrát má štěstí,najde ho kolemjdoucí muž a zavolá sanitku. Touto úvodní pasáží se vlastně jen roztáčí bludný kruh drogové závislosti. Začíná vzpomínat, a tak se dovzíme něco o jeho minulosti.... celý text
Přidat komentář
Jako kniha otřesné a už to nechci nikdy číst, jako autentická výpověď a výchovná záležitost si zaslouží 6 z 5*. Dobrý popis rozkladu charakteru, jak si ti fetující partneři zcela přestanou důvěřovat.
Tíživá skutečnost drogového prostředí, a pro mě čtení, které člověka psychicky vyčerpá. Hlavně proto, že se to dělo, děje, a dít bude.
Jak jen říct o knize, která je tolik smutná, že se vám líbila? Snad jen to, že je výborně sepsaná a měl by si jí přečíst každý žák 2.stupně, aby se drog nikdy nedotkl...
Odstrašující případ, ale při čtení si pořád říkáte: Proč? Proč s tím Michal nepřestane. A když chce, proč mu to nevydrží? Četla jsem více knih s touto tematikou, ale jedině k této jsem se vrátila i podruhé a i podruhé mi běhal mráz po zádech. Rozhodně by měla být v povinné četbě.
My děti ze stanice Zoo a Memento.. Po přečtení těchto dvou knih mám, co se týče drog, asi docela jasno. Pokud bych je měla porovnat, tak Christianina knížka byla víceméně jen z jejího pohledu, kdežto Michalův příběh je vidět i z pohledu společnosti. Všechna ta sezení v léčebnách a to jeho uvědomění si, že vlastně kromě drog už na nic jiného nemyslí, nic jiného nechce a vlastně ani nic jiného nepotřebuje. Je to trochu děsivé. Vlastně ne – je to sakra děsivé. Člověk by měl být rád za každý svůj koníček, něco, co ho baví, někoho, koho může mít rád. Protože jak do toho jednou spadnete, očividně to už nikdy, nikdy nejde zpátky.
Pravdepodobne drsnejší príbeh ako My deti zo stanice ZOO, odohrávajúci sa na rozdiel od tejto knihy – v bývalom východnom bloku, v Prahe. Podobné knihy vhodné na prečítanie by mohli byť napríklad Dýka a kríž Davida Wilkersona alebo Run baby Run Nickyho Cruza.
Příjemné překvapení - od Johna jsem neočekávala žádný zázrak. Velmi sugestivně popsané jak lehce se dá spadnout do závislosti, která nevyhnutelně veden ke zkáze.
Ihned jsem si zavzpomínala na své mládí, rebelii a vzdor vůči společnosti, a vlastně i pochopila proč se Michal snažil uniknout despotickému otci, opičí lásce matky a zklamání první lásky. Nic z toho člověka neomlouvá, ale tyto vlivy se dají alespoň pochopit.
Realistické popisy z nemocnice a psychiatrické léčebny dodávají příběhu jistou syrovost.
Kniha se snaží o český Děti ze stanice ZOO, ale nemá šanci. John Prostě není spisovatel (rozuměj: neumí psát čtivě) a vlastně to ani nemá žádnej děj. Jen to poselství: Drogy jsou špatné, áno!
Kniha z povinné četby. Četla se mi relativně dobře, akorát já tu feťáckou tématiku opravdu moc nemusím..
Kniha, která dává neuvěřitelný pohled do zákulisí narkomanského života. Ukazuje na zoufalý boj se závislostí na drogách. Vážím si, díky ní, více všech, kdo ji dokázali překonat.
Naprosto neskutečná kniha, četla jsem ji už asi třikrát, ale vždy mě dostane ten příběh... opravdu paráda...
Děsivý příběh. Jakákoliv závislost umí člověku zničit život. Stále jsem doufala, že Michal svůj boj vyhraje, bohužel. Knihu jsem přečetla jedním dechem, se sevrenym žaludkem. Pro mně nepochopitelné, jak může člověk mít jedinou lásku - drogu. Velmi smutné a snad pro část populace poučné.
Po Dětech ze stanice ZOO druhá kniha, kterou jsem si o drogách jakožto odrostlejší puberťačka přečetla ještě za socialismu. Jsou to knihy nesrovnatelné, ale v té době - alespoň v mém případě - zafungovaly jak se asi předpokládalo. Děs z tvrdých drog byl dostatečný a trvalý...Autora moc nemusím, i když toto zrovna byla kniha tehdy objevná a určitě záslužná....
Ještě na základní škole jsem přečetla první stránky, udělalo se mi špatně nad popisem žil Michala Otavy a knihu jsem (dosud jako jedinou) odložila. Pak jsem ji přečetla na druhý pokus … a místy s velkým odporem k pokračování v četbě. Po letech jsem se k ní vrátila a stále mám stejné pocity. Kniha by měla být ne doporučenou, ale povinnou četbou. Necelých tři sta stránek popisuje totální devastaci lidské osobnosti, stále se opakující závislost, odvykání, vězení, několikadenní víra v lepší zítřky, závislost …, skvěle vykresluje vnitřní svět oběti drog. Děsivé, jak do toho člověk lehce spadne. Šílené, jak sebou nechá mladý muž manipulovat. Nepochopitelné, jak místo užívání života plnými doušky myslí závislý jen na jedno. Strašné, jak svým způsobem nemocný člověk riskuje stále víc a víc. A přitom měl hlavu na to, aby něco dokázal. Epilog, který rozbrečí. Na svou dobu velmi otevřené dílo.
Ve své době kniha jako zjevení. Vždyť jsme byli všichni svazáci a pionýři, ti přece nemohou brát drogy... Divím se, že vyšla a mrzí mne, že R.John se nedržel spisovatelského pera. Asi by dokázal potěšit mnohem víc lidí než jako politik....
Memento... Michal Otava.. Tato kniha by měla být jako povinná četba. Četla se jedním dechem, díky výzvo (čtenářská výzva 2017)
Odstrašující čtení, které jsem ale přečetla jedním dechem. Rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura dospívání reportéři, reportérky, zpravodajové rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupežeAutorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Děsivé a k zblití, ale jako odstrašující případ naprosto dokonalé. Memento si rozhodně nebudete číst na dobrou noc před spaním a pravděpodobně ani nikdy v životě nezatoužíte si tenhle nevšední čtenářský zážitek zopakovat.
John sice není nějaký bravurní spisovatel, ale v Mementu se mu podařilo odvést neuvěřitelný kus práce. Tahle kniha vás naprosto vtáhne a hodně odporný pocit budete mít ještě dlouho po přečtení.
Krásně to ukazuje, jak drogy rozhodně nejsou žádná pohádka, která vám dá křídla a odnese vás do země zaslíbené, naopak - spíš skončíte až po hlavu ve sračkách.
Pevně doufám, že někdy v daleké budoucnosti si má případná dítka přečtou tuhle knihu a natolik je vyděsí, že je to naprosto odradí od jakýchkoli experimentálních choutek. Tohle rozhodně není kniha, na kterou byste dokázali zapomenout.