Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3071/mid_memento-H2e-3071.jpg
4
3749
3749
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají po šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
V 80. letech, kdy kniha poprvé vyšla, byla pro mnohé prvním náhledem do světa narkomanů. Autentický a velmi realistický pohled do života několika pražských toxikomanů, kterým postupně droga nahradí všechno - vztahy i hodnoty. Věřím, že sugestivně vylíčená jednotlivá stádia závislosti mnohé odradily od případného experimentování. Spolu s legendární knihou My děti ze stanice ZOO by Memento zařadila mezi povinnou četbu.
Knihu jsem cetla hodne davno ... mam tohle tema rada... ale zaroven se nedostat do takove situace :D
Nechala bych přečíst všem povinně. Pro děti jako odstrašující příklad, co drogy dokážou.
knihu jsem četla někdy v šestnácti, je to neskutečně silný příběh, který jsem doslova hltala a oklepávala se z ní nějaký ten čas. pro knihu mám velké uznání, ale nikdy už jí znova číst nebudu.
Hodně drsná kniha o drogově závislých. Až jsem byl překvapený, jak pan John děj neuvěřitelně poutavě popisuje. Poslouchal jsem knihu namluvenou jako audioknihu panem Krajčem a i ten zaslouží velkou pochvalu.
Když se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí "Michala Otavu" hodně často, protože v tomto ohledu je úplně jedno, jestli je rok 1986 nebo 2018, narkomanů je bohužel stále hodně.
Mě osobně tato tématika zajímá, i když zkusit drogu mě nikdy nelákalo. Kniha je napsaná velmi dobře, krátké věty výborně podtrhují roztěkanost hlavního hrdniny a jeho tok myšlenek. Příběh graduje i tím, že se retrospektiva z nemocnice objevuje postupně méně často, až se dostaneme do bodu, kdy se předávkování odehrálo.
Vyhovovalo mi i to, že kniha nemá klasické kapitoly, ale je rozdělena na kratší úseky. Škoda, že se R.John dál něvěnoval psaní, místo aby si kazil pověst v politice:-)
četla jsem tuto knihu před pár lety. Ještě teď je mi z ní špatně, jen když vidím název knihy. Byl to moc silný příběh.
Tvrdé drogy jsou svinstvo a tahle kniha je toho důkazem. Přesně ukazuje psychickou a později i fyzickou, těžko odvratitelnou, závislost na droze. Rozklad těla i duše. Není cesty zpátky, alespoň pro valnou většinu ne. Z narkomanů se stávají trosky, chodící zombie s jediným cílem - získat další dávku za každou cenu.
Memento považuji za skvělou sondu a osvětu, hlavně pro dospívající mládež. Neměla by uniknout ale ani dospělým, a hlavně rodičům.
Drogy-stále stejná hrozba, bohužel ohromný obchod pro výrobce a distributory.
Nejhorší je, že než si dítě uvědomí, že má problém, tak už je pozdě. Rodiče většinou nechtějí nic slyšet. Nekonečný boj a jen málo vítězů.
Uf. Dlouho jsem se k Mementu přemlouvala, tahle témata mě dost "zasahují". Když si představím, že by něco takového potkalo moje děti... Ale pro mě zůstává top Děti ze stanice ZOO
divím se že ani po přečtení Dětí ze stanice ZOO a téhle a dalších nepřejde každého chuť s tím byť jen začít nebo snaha s TÍM skončit pokud to ještě jde!
Autor skvěle zachytil myšlenkové pochody narkomanů.Zmatené,přelétavé,s jediným koncem-sehnat,píchnout,odpařit se.Šel mi mráz po zádech....A kolik peněz(i dnes)se vydá za lidi v léčebnách,kteří ani pomoc nechcou....
Mám chuť říct, že kniha byla nudná. Na druhou stranu si ale uvědomuji, že to není chyba té knížky. Nudný je život všech těch narkomanů, kteří v knize vystupují. Dávka, dávka, dávka! Já husa naivní jsem až do konce doufala, že se z toho Michal vyhrabe a upřímně mě dost zklamal. Ufetovat se k mrzáctví nebo smrti? Děkuju, nechci!
Ano, nechápu, jak si někdo dokáže dobrovolně zničit život jenom kvůli tomu svinstvu. Problémy? Ty má hodně lidí! Ať mě odsuzuje kdo chce jak chce, pro mě jsou prostě feťáci jen ubožáci, kteří nejsou schopní se vyrovnat s problémy jinak než drogou! Je přece tolik jiných způsobů! Ale proč se s něčím obtěžovat, když si stačí jen něco dát a problémy ihned zmizí...
Nemyslím si, že by nějaká knížka nebo film dokázaly člověka dostatečně odradit od drog. Možná, že by se nějaké procento lidí přeci jen našlo, ale když to někdo bude chtít zkusit, tak to zkusí, stejně jako do toho třeba i nakonec spadne - knížka neknížka. Když ten člověk nebude mít vůli, tak ho stejně nic nespasí.
Při čtení knihy vždycky doufám v lepší konec příběhu. Poprvé přečteno v hodinách občanské výchovy. Musím říct, že to byl od naší učitelky na základce geniální tah! a také jí za to děkuju, když nám tu knihu přinesla. Byla jsem z toho, co kniha popisuje vyšokovaná. Tenkrát jsem o drogách nevěděla témeř nic. V podstatě jen to, že existuje nějaká mariánka a LSD. Taky jsem pro, aby se kniha četla povinně. Realita je smutná a hrozivá. Doba je daleko šílenější. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby byla napsaná v dnešní době. To by byla kriminálka jako hrom. Z Johnova stylu psaní je vidět, že byl novinář. Drogy jsem nebrala a nikdy brát nebudu.
Ve své době jsem knih s touto tématikou přečetla vícero a myslím, že mě coby drog neznalou puberťačku uvedly do problematiky docela syrově. A tak to má být. Chcete experimentovat s pervitinem? Je to frajeřina? Tak napřed trochu teoretické přípravy v podobě Mementa. Drogová problematika je příliš komplexní záležitost, než aby se dala uvést jednou větou. A je to i vidět v těchto knihách. Motivace k braní drog jsou různé. Ale pokaždé úplně špatné. Děti, čtěte!! Rodiče, strčte to dětem, aby četly!!
Memento a My děti ze stanice Zoo, odstrašující příklady, možnost nahlédnout, co drogy udělají s člověk...jak jsem psala u My děti ze stanice Zoo, tak i Memento bych dala jako povinnou četbu.
to boli časy, keď sa Radek John venoval literatúre a nie politikárčeniu. dnes už by som si od neho asi nič neprečítal, ale v 80. rokoch to boli riadne pecky.
Děsivé a k zblití, ale jako odstrašující případ naprosto dokonalé. Memento si rozhodně nebudete číst na dobrou noc před spaním a pravděpodobně ani nikdy v životě nezatoužíte si tenhle nevšední čtenářský zážitek zopakovat.
John sice není nějaký bravurní spisovatel, ale v Mementu se mu podařilo odvést neuvěřitelný kus práce. Tahle kniha vás naprosto vtáhne a hodně odporný pocit budete mít ještě dlouho po přečtení.
Krásně to ukazuje, jak drogy rozhodně nejsou žádná pohádka, která vám dá křídla a odnese vás do země zaslíbené, naopak - spíš skončíte až po hlavu ve sračkách.
Pevně doufám, že někdy v daleké budoucnosti si má případná dítka přečtou tuhle knihu a natolik je vyděsí, že je to naprosto odradí od jakýchkoli experimentálních choutek. Tohle rozhodně není kniha, na kterou byste dokázali zapomenout.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura dospívání reportéři, reportérky, zpravodajové rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupežeAutorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Když kniha vyšla poprvé, měla jsem bujaré mládí za sebou, v 19 letech už jezdila s kočárkem s prvním synem a knihu četla s pocity naprosté převahy nad démonem jménem drogy. já sama- kuřák od 15 let, kdy jsem první cigáro vytáhla se spolužáky v prváku na průmce a to ještě za školou a byla v tu chvíli děsně důležitá a dospělá. Naštěstí za mého mládí nebyly drogy až tak dostupné jako dnes , protože já, člověk bez jakékoli vůle s talentem k okamžitému přizpůsobení se k davu , bych tohle asi rejdovala hodně složitě.
A pak se mi narodili kluci. Od jejich 13 let jsem je neustále sledovala, kontrolovala ( kluci fakt, promiňte) , když odjeli studovat na vysokou, první dny v říjnu se mi staly peklem, kdy jsem měla sto chutí je jet kontrolovat na koleje, jestli náhodou neberou drogy. Dokonce měli povinnost si tuhle knihu přečíst a než odjeli, museli si se mnou o tom povídat. Někdy se divím, že mě nezačali nenávidět a vzali to tolerantně jen s úšklebkem a větou:" ojé, matka zas vyšiluje".
V každém případě, tahle kniha byla ve své době MEGA kniha a do dnes mám při čtení panické záchvaty nejen o své děti, ale o všechny děti na světě, kteří se svou dětskou nevinností jednou zabrknou a pak se vezou. Za drogy a jejich distribuci bych dávala trest smrti a to bez pardónu.