Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31860/bmid_memento-X0u-31860.jpg
4
3685
3685
Slovenské vydání. Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze.... celý text
Přidat komentář
Mám chuť říct, že kniha byla nudná. Na druhou stranu si ale uvědomuji, že to není chyba té knížky. Nudný je život všech těch narkomanů, kteří v knize vystupují. Dávka, dávka, dávka! Já husa naivní jsem až do konce doufala, že se z toho Michal vyhrabe a upřímně mě dost zklamal. Ufetovat se k mrzáctví nebo smrti? Děkuju, nechci!
Ano, nechápu, jak si někdo dokáže dobrovolně zničit život jenom kvůli tomu svinstvu. Problémy? Ty má hodně lidí! Ať mě odsuzuje kdo chce jak chce, pro mě jsou prostě feťáci jen ubožáci, kteří nejsou schopní se vyrovnat s problémy jinak než drogou! Je přece tolik jiných způsobů! Ale proč se s něčím obtěžovat, když si stačí jen něco dát a problémy ihned zmizí...
Nemyslím si, že by nějaká knížka nebo film dokázaly člověka dostatečně odradit od drog. Možná, že by se nějaké procento lidí přeci jen našlo, ale když to někdo bude chtít zkusit, tak to zkusí, stejně jako do toho třeba i nakonec spadne - knížka neknížka. Když ten člověk nebude mít vůli, tak ho stejně nic nespasí.
Při čtení knihy vždycky doufám v lepší konec příběhu. Poprvé přečteno v hodinách občanské výchovy. Musím říct, že to byl od naší učitelky na základce geniální tah! a také jí za to děkuju, když nám tu knihu přinesla. Byla jsem z toho, co kniha popisuje vyšokovaná. Tenkrát jsem o drogách nevěděla témeř nic. V podstatě jen to, že existuje nějaká mariánka a LSD. Taky jsem pro, aby se kniha četla povinně. Realita je smutná a hrozivá. Doba je daleko šílenější. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby byla napsaná v dnešní době. To by byla kriminálka jako hrom. Z Johnova stylu psaní je vidět, že byl novinář. Drogy jsem nebrala a nikdy brát nebudu.
Ve své době jsem knih s touto tématikou přečetla vícero a myslím, že mě coby drog neznalou puberťačku uvedly do problematiky docela syrově. A tak to má být. Chcete experimentovat s pervitinem? Je to frajeřina? Tak napřed trochu teoretické přípravy v podobě Mementa. Drogová problematika je příliš komplexní záležitost, než aby se dala uvést jednou větou. A je to i vidět v těchto knihách. Motivace k braní drog jsou různé. Ale pokaždé úplně špatné. Děti, čtěte!! Rodiče, strčte to dětem, aby četly!!
Memento a My děti ze stanice Zoo, odstrašující příklady, možnost nahlédnout, co drogy udělají s člověk...jak jsem psala u My děti ze stanice Zoo, tak i Memento bych dala jako povinnou četbu.
to boli časy, keď sa Radek John venoval literatúre a nie politikárčeniu. dnes už by som si od neho asi nič neprečítal, ale v 80. rokoch to boli riadne pecky.
Děsivé a k zblití, ale jako odstrašující případ naprosto dokonalé. Memento si rozhodně nebudete číst na dobrou noc před spaním a pravděpodobně ani nikdy v životě nezatoužíte si tenhle nevšední čtenářský zážitek zopakovat.
John sice není nějaký bravurní spisovatel, ale v Mementu se mu podařilo odvést neuvěřitelný kus práce. Tahle kniha vás naprosto vtáhne a hodně odporný pocit budete mít ještě dlouho po přečtení.
Krásně to ukazuje, jak drogy rozhodně nejsou žádná pohádka, která vám dá křídla a odnese vás do země zaslíbené, naopak - spíš skončíte až po hlavu ve sračkách.
Pevně doufám, že někdy v daleké budoucnosti si má případná dítka přečtou tuhle knihu a natolik je vyděsí, že je to naprosto odradí od jakýchkoli experimentálních choutek. Tohle rozhodně není kniha, na kterou byste dokázali zapomenout.
Jako kniha otřesné a už to nechci nikdy číst, jako autentická výpověď a výchovná záležitost si zaslouží 6 z 5*. Dobrý popis rozkladu charakteru, jak si ti fetující partneři zcela přestanou důvěřovat.
Tíživá skutečnost drogového prostředí, a pro mě čtení, které člověka psychicky vyčerpá. Hlavně proto, že se to dělo, děje, a dít bude.
Jak jen říct o knize, která je tolik smutná, že se vám líbila? Snad jen to, že je výborně sepsaná a měl by si jí přečíst každý žák 2.stupně, aby se drog nikdy nedotkl...
Odstrašující případ, ale při čtení si pořád říkáte: Proč? Proč s tím Michal nepřestane. A když chce, proč mu to nevydrží? Četla jsem více knih s touto tematikou, ale jedině k této jsem se vrátila i podruhé a i podruhé mi běhal mráz po zádech. Rozhodně by měla být v povinné četbě.
My děti ze stanice Zoo a Memento.. Po přečtení těchto dvou knih mám, co se týče drog, asi docela jasno. Pokud bych je měla porovnat, tak Christianina knížka byla víceméně jen z jejího pohledu, kdežto Michalův příběh je vidět i z pohledu společnosti. Všechna ta sezení v léčebnách a to jeho uvědomění si, že vlastně kromě drog už na nic jiného nemyslí, nic jiného nechce a vlastně ani nic jiného nepotřebuje. Je to trochu děsivé. Vlastně ne – je to sakra děsivé. Člověk by měl být rád za každý svůj koníček, něco, co ho baví, někoho, koho může mít rád. Protože jak do toho jednou spadnete, očividně to už nikdy, nikdy nejde zpátky.
Pravdepodobne drsnejší príbeh ako My deti zo stanice ZOO, odohrávajúci sa na rozdiel od tejto knihy – v bývalom východnom bloku, v Prahe. Podobné knihy vhodné na prečítanie by mohli byť napríklad Dýka a kríž Davida Wilkersona alebo Run baby Run Nickyho Cruza.
Příjemné překvapení - od Johna jsem neočekávala žádný zázrak. Velmi sugestivně popsané jak lehce se dá spadnout do závislosti, která nevyhnutelně veden ke zkáze.
Ihned jsem si zavzpomínala na své mládí, rebelii a vzdor vůči společnosti, a vlastně i pochopila proč se Michal snažil uniknout despotickému otci, opičí lásce matky a zklamání první lásky. Nic z toho člověka neomlouvá, ale tyto vlivy se dají alespoň pochopit.
Realistické popisy z nemocnice a psychiatrické léčebny dodávají příběhu jistou syrovost.
Kniha se snaží o český Děti ze stanice ZOO, ale nemá šanci. John Prostě není spisovatel (rozuměj: neumí psát čtivě) a vlastně to ani nemá žádnej děj. Jen to poselství: Drogy jsou špatné, áno!
Kniha z povinné četby. Četla se mi relativně dobře, akorát já tu feťáckou tématiku opravdu moc nemusím..
Kniha, která dává neuvěřitelný pohled do zákulisí narkomanského života. Ukazuje na zoufalý boj se závislostí na drogách. Vážím si, díky ní, více všech, kdo ji dokázali překonat.
Naprosto neskutečná kniha, četla jsem ji už asi třikrát, ale vždy mě dostane ten příběh... opravdu paráda...
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Autor skvěle zachytil myšlenkové pochody narkomanů.Zmatené,přelétavé,s jediným koncem-sehnat,píchnout,odpařit se.Šel mi mráz po zádech....A kolik peněz(i dnes)se vydá za lidi v léčebnách,kteří ani pomoc nechcou....