Memento

My děti ze stanice zoo se nevyrovná.

15.04.2015

Já si dovolím tady nesouhlasit s komentářem od "lary" - to, že kniha působí chaoticky a těžce se v ní orientuje (tedy asi jak komu, mně osobně to zas takový problém nedělalo), není vůbec na škodu, naopak mi to přijde autentické. Když se podívám zpátky, jak jsem knihu četla, některé pasáže mi utekly jako voda, jiné se vlekly, pak se skákalo - ale mně to přijde právě jako dobře vykreslená situace toxikomanů (vlastně kterýchkoli závisláků).
Osobně jsem se ke knize dostala přes kamaráda a ve velmi zajímavou chvíli - pár dní předtím mi totiž jeden z mých přátel přiznal, že čtyři roky fetoval. A já vím, že mnozí po přečtení této knihy budou tvrdit, že nepřestal, ale vážně skončil - a já sama to nechápu a neskonale ho obdivuji, když vím, že neměl nikde zázemí a prostě se trhnul a sám se rozhodl. Obdivuji všechny, co v sobě našli vůli přestat, protože závislost (a to nejen na drogách) je obrovskou zkouškou.

07.04.2015

Dávno jsem si říkal, že si tu knihu přečtu, když se o ní vždycky mluvilo, pokud jde o téma drog a závislosti. A dobře jsem udělal. Přečetl jsem ji za den, protože s každou další větou mě zajímalo, co bude dál. Člověk si asi běžně neumí představit, jaké jsou to stavy, jak musí narkomani bojovat sami se sebou.

13.03.2015

Dostala jsem, co jsem očekávala a chtěla dostat :). Doktor z léčebny má pravdu :)

06.03.2015

Ano je to dobré, ale myslím si, že by se to přeci jen dalo rozvést trochu víc do hloubky.Dát tomu trochu víc citu a účasti a ne podat to-jako, že se mě to vůbec netýká, i když to má být podané jako JEJICH příběh.

05.03.2015

Díky této knize jsem si uvědomila, že celkový pohled na narkomany v dnešní společnosti není oprávněný. Ano, je pravda, že si každý za svůj život rozhoduje sám, ale za situace, které ho k činům vedou už tak moc ne. John v knize popisuje abstinenční stavy a vnitřní boj narkomana To si většina z nás nedokáže představit. Knihu opravdu doporučuji všem.

21.01.2015

Knížka se mi líbila. Myslím si, že i kdyby byla kniha napsaná v současnosti, budila by stejně velký zájem. Téma je stále živé a pro některé je stále velké tabu. V některých pasážích byl děj trochu zdlouhavý, ale to vůbec nevadilo. Při čtení se člověk dozví mnoho věcí, které o tomto tématu nevěděl... Určitě doporučuji přečíst!

12.01.2015

podle me napsano dobre vylicil dobu komunismu u nas v cssr. mladi "prizivnici" kteri se zivi vyrobou kdy byly drogove party u nas tabu a jen se polykaly prasky... v dobe kdy u nas nikdo o drogach nevedel a uzivani patrilo ciste jen zapadnimu svetu a ne v neposkrvnenem socialismu. sedlo mi vic nez My deti ze stanice zoo. postavy mi vice prirostly k srdci a mne jich bylo lito kdyz dojela pro ne Verejna Bezpecnost. ta atmosfera byla opravdu dobre vykreslena

11.01.2015

Tuhle knížku jsem četla ještě na základní škole a musím se přiznat, že na ni nejde zapomenout. Zajímavé téma, které John velmi dobře zpracoval.

08.01.2015

Skvělá kniha, zajímavý děj a dobře zpracováno.

06.01.2015

Priznávam, že mojich päť hviezdičiek je extrémne subjektívnych a trošku súvisí s mojou osobou, ale prehlasujem, že Johnovo Memento, ktoré vyšlo v čase, keď som bol adolescent, vo mne vytvorilo najpevnejší základ pre zásadu Drogy nikdy. Po vydaní knihy som ju obratom prečítal dvakrát a pôsobila na mňa tak sugestívne, že som vtedy mal pocit, že keby si ju prečítali všetci moji rovesníci, mali by sme o jeden celospoločenský problém menej. Autora knihy nemusím, ale Memento, hoci som ho dvadsať rokov nečítal, zostalo takým trvalým varovaním. Prosím, uvedomme si, že ju John vydal pred novembrom 1989. Na tú dobu to proste bola "sila".

30.12.2014

Průměrný spisovatel Radek John se v nekrologu bude vyjímat jistě lépe, než zkrachovalý politický šašek. Ale vážně, tato kniha o drogové problematice vykročila správnou nohou, ale druhou už nechala za sebou. Jak už se píše v předchozích příspěvcích, jsou lepší knihy na toto téma.

07.12.2014

Nevím jak pro ostatní, ale pro me tato knížka byla nezáživná. Byla dokonali příklad čím se nechci stát.

30.11.2014

Jedna z mála kníže z povinné četby, ke kterým jsem se donutila.
Memento je pro mě knižní podoba Requiemu za sen. A stejně jako u tohoto filmu si u knihy říkám "jednou a dost". Ano, byla to výborná, silná kniha, která vás donutí si třikrát rozmyslet, pokud byste měli nějakou touhu po vyzkoušení drog (což já tedy nikdy neměla), nicméně byla tam spousta pasáží a detailních popisů vpichů, krve a modřin, na které já nemám žaludek. Určitě mi toto dílo obohatilo život o spoustu dojmů a námětů k přemýšlení, ale víckrát tu knihu už otevřít nehodlám.

Na tuhle knížku jsme měli ve škole převyprávění a je to luxusní :)))))))))))))

24.11.2014

Knížka se mi líbila. Příběh gradoval spolu s Michalovou závislostí, která byla velice hezky vylíčená. Fuj, ty zvředovatělý nohy jsem až cejtila v pokoji, jak jsem se do toho vžila.... Knihy i filmy o drogách jsou sice zajímavý, ale vždycky smutný. Ono to ani jinak nejde. Já jen nevím, jestli na ty postavy (feťáky) mám bejt naštvaná nebo mi jich má být líto. Tyhle pocity se mi při četní/sledování filmů střídají.

13.11.2014

Kniha pro mě byla velkým zklamáním - tématiku drog lze mnohem lépe, záživněji a čtivěji zpracovat (a dokonce i děsivěji a tak, aby to více odstrašovalo!), než tak, jak to je pojato v této knize. Kvůli tomuto dílu pan John opravdu nemusel experimentovat s pervitinem... Co by tomu řekl pan Burroughs nebo pan Welsh? Jak moc hlasitě by se smáli?

10.11.2014

s touto tématikou se najdou určitě lepší a věrohodnější knihy (My děti ze stanice Zoo, Matka Davida. S...) Pochybuji, že feťáci nazývají drogy "věcmi"....

11.10.2014

Ve své době jednička.