Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31860/bmid_memento-X0u-31860.jpg
4
3741
3741
Slovenské vydání. Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze.... celý text
Přidat komentář
Neměl jsem to znovu číst.
Na základce to bylo boží a kdo to nečetl, byl mimo. Ale s odstupem let je to vyšumělá záležitost. I když...
Jako memento to platnost má a klidně bych to dal na základku jako povinnou četbu..
Díky i přes současnou kritiku ale patří naší češtinářce na ZŠ. Četla nám to při hodinách literatury a mě to tak vzalo, že jsem si to půjčil v knihovně. V osmé třídě jsem z toho byl vyvalenej jako tele a pak četl ještě jednou někdy kolem dvaceti let, ale nedočetl. Téma feťáků šlo tehdy mimo mě.
A tento poslední pokus jsem dělat neměl. Setřel jsem si z knihy kouzlo kultu.
Proto ty 3/5
Kniha se čte velmi dobře, není zbytečně vulgární, ale celkově se mi líbila o něco míň než My děti ze stanice Zoo.
Moc pěkně napsaná kniha, četla jsem ji poprvé v době, kdy byla vydaná a přečetla jsem ji jedním dechem. Nedávno jsem si ji opět půjčila v knihovně s tím, že si ji po letech přečtu, ale ani jsem ji nedočetla do konce, nebavilo už mě to číst, i když jsem si už některé momenty nepamatovala. Přitom se ráda vracím ke knížkám, které jsem četla před lety, nevím, proč. Jestli věkem, nebo jinou dobou, nebo současná drogová problematika vypadá jinak .... těžko říct. Každopádně je hodně dobrá a dávám pět hvězd.
Pro mě ta nejlepší knížka o drogách, jakou jsem kdy četla, a že jich mám hodně načteno.
Všem vřele doporučuji.
Četla jsem již před mnoha lety,tipuji tak před dvaceti,ale stále si vybavím podstatné věci z děje a hlavně ty,co na mě tak zabůsobily,to asi mluví samo o sobě,kniha,která mě neosloví u té už za pár týdnů nevím o čem byla.
Memento je velmi krutý, ale pravdivý příběh. Jediné dva rozdíly mezi skutečným příběhem a příběhem v knize jsou takové, že jsou v knize použita jiná křestní jména a příjmení a je pozměněn konec. Ale ať to máme pěkné popořádku: Příběh v knize začíná tím, že Michal je odvezen do nemocnice (v té době už je drogově závislý), zjistí se u něj tromboflebitida = hluboký zánět žil. V čase, který strávil v nemocnici, vzpomíná na to, co se stalo v minulosti (=většina příběhu knihy). Chodil do gymnázia, náhodou zapadl do párty ,,feťáků" a zamiloval se do Evy. Po pár letech byli zavřeni do vězení - kvůli drogám (braunu, éčku, morfinu, pervitinu) vyloupili lékárnu. Michal pak často abstinoval - přestal užívat drogy, ale nešlo to. Byl ještě dvakrát ve vězení, dvakrát v léčebně a dvakrát mohl být otcem. Konec je velmi smutný.
Kniha je psána retrospektivně - pomalu se dozvídáme děj. V každé větě je aspoň jedno nespisovné slovo nebo-li hovorový výraz, např: koukání, pitomej, hodnej, mladej, mák sis, byls dobrej, zdevastovanej... Našla jsem zde i spoustu sprostých slov, takže knihu doporučuju pro lidi starší 13-ti let a mladší než 60 let. Radek John napsal Memento dle námětu, tedy podle příběhu, který se doopravdy stal. Kniha je psána v ,,ichformě" a ,,erformě", byla vydána v roce 1986, přeložena do osmi jazyků a zfilmována.
V knize jsem našla tato přirovnání: ,,mám pravou nohu oteklou jako balónek z pouti," ,,klepal jsem se už zimou jako ratlík," dále se Michal přirovnával ke gólmanovi (brankářovi), že by rychleji skočil pro svůj morfin, než on pro míč (byl ve vězení-abstinoval) a hlídače vězení přirovnával ke kukačce (všechno opakuje po svém pánovi). Podle mě to jsou originální přirovnání.
Pro zajímavost spisovatel použil v příběhu prostá křestní jména: Michal, Eva, Ichard, Pavel, Dáša, Honza, Zdeněk, Tomáš, Václav, Jiří, Martin, Ondřej a Olina.
Memento je podle mě zajímavé tím, že vždy Radek John začne popisovat nějakou situaci (např. jaké to je ve vězení) a vypráví o tom, jako kdyby ten dotyčný člověk strávil za mřížemi pouze 30 dní místo 850. Pak najednou popisuje příchod dotyčného člověka ke kamarádovi domů, aniž by popsal odchod z toho vězení, dle příkladu. Takže spisovatel popisuje začátek určité situace, ale nepokračuje. Nerozvíjí a nedokončí ji. Asi si myslí, že všichni pochopí, jak ten život ve vězení pokračoval a skončil, a třeba ti čtenáři řeknou: ,,Poslední den za mřížemi. Zítra můžu jít domů. Půjdu nejdřív navštívil kamaráda.", zatímco spisovatel napíše asi něco jako toto: ,, Zazvonil jsem. Ticho. Po pár vteřinách slyším chůzi. ,,Kdo je?", ptá se." Je to téžké na vysvětlení, ale kvůli tomuto se mi Memento tak líbí.
Ještě ohledně toho příběhu se mi líbila jedna část... V léčebně se ptal doktor drogově závislých, proč berou drogy, odpověděli mu: ,,Chceme to vyzkoušet.", ,,Jsmě zvědaví.", ,,Přeceňujeme kamarádství.", ,,Chceme uniknout před problémy.", ,,Je to nǎse východisko z nudy..." I když jsem žádnou drogu nikdy neměla a nechci mít, tak je to podle mě pravda.
Jako shrnutí této knihy bych ráda připomněla důsledky užívání drog: Michal přestal kvůli drogám chodit do gymnázia (24 neomluvených hodin + z matematiky a fyziky nedostatečná). Začal s Evou hodně rychle hubnout. Když nedostali včas látku, tak jim bylo špatně, točila se jim hlava, bolelo je břicho, báli se, že je někdo sleduje... Měli zničené nohy, ruce, přímo celé tělo od vpichů injekce s drogou. Michal měl pravou nohu obrovskou, zhnisanou, smradlavou, hnusnou, napoužitelnou a to jenom díky drogám. V té době si mysleli, že: ,,pár společných fetů je víc než čertví, kolik let přátelství".
Nakonec jsem ráda, že jsem si Memento přečetla, protože díky této knize jsem si ještě víc znechutila představu: ,,Co se stane, když je někdo narkoman." - a to nikdy není na škodu. :3
Knihu jsem četla a myslím že se k ní ráda vrátím. Pro náctileté by měla být samozřejmostí.
Knihy s drogovou tematikou čtu velmi ráda, proto jsem využila maturitní četby a i tuto zařadila do mé knihotéky a nelituji toho :).
Neber drogy, neber drogy, nedobře skončíš. Mám ráda knihy s tematikou závislostí, takhle a My děti ze stanice ZOO ale vedou.
Trošku jsem se ztrácela v časových liniích, přesto se mi kniha líbila a zaujala mne. Radka Johna osobně moc nemusím díky jeho působení v politice, ale knihu jsem přečetla jedním dechem a doporučila jí dále.
Je to dlouho co jsem tu knihu četla a musím se přiznat, že jsem v ní byla občas zmatená a občas mě nebavila...
Měla jsem problém s tím, jak byla kniha napsána. Vůbec jsem nevěděla, kdy mluví o přítomnosti a kdy o minulosti, proto se už ke knize vracet nechci. Jinak byla pro mne novým poznatkem v životě. Téma drogy mě totiž zajímají.
Tato kniha není špatná, ale já osobně jsem měla problém z dějem.. nevěděla jsem kdy je tam budoucnost, přítomnost, minulost nebo halucinace. A vím že se nikdy k této knize nevrátím :)
Kniha se i líbí a přijde mi, že je stejně dobrá jako třeba My děti ze stanice ZOO nebo Jmenuji se Alice. Je to má povinná četba k maturitě a myslím, že v dnešní době se to hodí.
o knize se mluvi jako nejslavnejsi z drogovou tematikou mě tedy vubec nezaujmula:(
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Knihu jsem četla na střední - bylo to tehdy "v kurzu". Ale musím říct, že na rozdíl od "My děti ze stanice ZOO" mě příliš nezaujala a dočetla jsem ji jen s velkými obtížemi.