Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44694/memento.jpg
4
3685
3685
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
Opravdu smutná kniha o drogách. Stále jsem hlavnímu hrdinovi věřila, že to dobře dopadne. Je vidět jaká je tenká hranice života se smrtí či troskou a jak člověk do toho rychle spadne a ani neví jak. Smutné je, že za většinu můžou rodiče jejich přístupem, i když si myslí, že to myslí dobře. Zajímavé téma, co se týče totalitního režimu a jak to chodilo především v hlavním městě mezi narkomany.
Svět který je pro mě díky bohu zavřený,ale bohužel do něho může spadnout opravdu každý. Lezlo mi až na nervy jak se z toho nemohl Michal dostat a to měl tolik šanci. Ale bohužel nikdo se nedokáže ze závislosti vyléčit může pouze abstinovat. I když jsem se tomuhle dílu dost bránila jsem ráda že jsem si ho přečetla rozhodně tato kniha patří mezi nejlepší české knihy. I když je to na jednu stranu i smutné.
Nebýt Čtenářské výzvy, ke knize bych se, myslím, nedostala. Z knih poprvé vydaných v roce 1986 přicházely v úvahu jen To, nebo právě Memento, které jsem zvolila kvůli rozsahu :) , a také proto, že se kniha nacházela v naší domácí knihovně. Ke knížce jsem přistupovala s nálepkou "Nejsou to My děti ze stanice ZOO", což si pamatuji jako nejčastější resumé z dob gymnaziálních (nebo možná ještě z vyššího stupně základky). I proto mě překvapilo, s jakou lehkostí a zájmem se mi kniha četla - neobvyklý stav, vzhledem k tomu, že jsem knihu četla v 9. měsíci těhotenství :D
Ačkoliv nejde o knihu od autentického autora, téma je zpracováno velmi precizně a pocity hlavního hrdiny jsou přiblíženy naprosto důvěryhodně. Jediné, co mi časem vadilo, byl v podstatě opakující se děj...ale to je vlastně takto zpracováno správně, protože právě tak většina závislých žije... Motají se stále v bludném kruhu, ze kterého nemohou uniknout a epizody jejich života se neustále točí dokola...
Při čtení jsem měla neustále na mysli, jak tenká je hranice mezi skutečným životem a živořením s drogami. Kdy a proč přijde ta myšlenka zkusit to. A jak moc je těžký návrat do života bez drog, který se zdaleka nepodaří každému. Memento není žádným instruktážním příběhem, jak jsou drogy nebezpečné. Memento je o lidech, kteří droze propadli. Celý jejich svět už dávno neexistuje, mají jedinou touhu a přání získat drogu, propadají se do stále větší závislosti a letí střemhlav do propasti. je to o to šílenější, že se jedná o skutečné příběhy! Doporučuji.
Očekávala jsem něco jako českou verzi My děti ze stanice ZOO - to se mi dostalo jen častečně. Tématicky ano, ale zklamal mě styl, jakým je kniha napsána. Děti jsou psány čtivě a poutavě, což se o Mementu říct nedá. Radek John často používá oznamovací věty v infinitivu a mně tenhle styl prostě nesedí. Neříkám, že autor neumí psát, ale mě to zkrátka nezaujalo. Na druhou stranu je asi nejdůležitější poselství, že drogy jsou špatné, že dokáží zničit člověku život, což tam bezpochyby je, ale já potřebuji, aby se mi kniha dobře četla, což o Mementu říct nemůžu.
Mam rada tuhle tematiku, i kdyz to neni vesele cteni. Radek John skvele vystihl atmosferu vseho, co se kolem drog tyka, a pro me je to jedna z nejsilnesich knizek od ceskeho autora, co jsem cetla.
Když kniha vyšla poprvé, měla jsem bujaré mládí za sebou, v 19 letech už jezdila s kočárkem s prvním synem a knihu četla s pocity naprosté převahy nad démonem jménem drogy. já sama- kuřák od 15 let, kdy jsem první cigáro vytáhla se spolužáky v prváku na průmce a to ještě za školou a byla v tu chvíli děsně důležitá a dospělá. Naštěstí za mého mládí nebyly drogy až tak dostupné jako dnes , protože já, člověk bez jakékoli vůle s talentem k okamžitému přizpůsobení se k davu , bych tohle asi rejdovala hodně složitě.
A pak se mi narodili kluci. Od jejich 13 let jsem je neustále sledovala, kontrolovala ( kluci fakt, promiňte) , když odjeli studovat na vysokou, první dny v říjnu se mi staly peklem, kdy jsem měla sto chutí je jet kontrolovat na koleje, jestli náhodou neberou drogy. Dokonce měli povinnost si tuhle knihu přečíst a než odjeli, museli si se mnou o tom povídat. Někdy se divím, že mě nezačali nenávidět a vzali to tolerantně jen s úšklebkem a větou:" ojé, matka zas vyšiluje".
V každém případě, tahle kniha byla ve své době MEGA kniha a do dnes mám při čtení panické záchvaty nejen o své děti, ale o všechny děti na světě, kteří se svou dětskou nevinností jednou zabrknou a pak se vezou. Za drogy a jejich distribuci bych dávala trest smrti a to bez pardónu.
V 80. letech, kdy kniha poprvé vyšla, byla pro mnohé prvním náhledem do světa narkomanů. Autentický a velmi realistický pohled do života několika pražských toxikomanů, kterým postupně droga nahradí všechno - vztahy i hodnoty. Věřím, že sugestivně vylíčená jednotlivá stádia závislosti mnohé odradily od případného experimentování. Spolu s legendární knihou My děti ze stanice ZOO by Memento zařadila mezi povinnou četbu.
Knihu jsem cetla hodne davno ... mam tohle tema rada... ale zaroven se nedostat do takove situace :D
Nechala bych přečíst všem povinně. Pro děti jako odstrašující příklad, co drogy dokážou.
knihu jsem četla někdy v šestnácti, je to neskutečně silný příběh, který jsem doslova hltala a oklepávala se z ní nějaký ten čas. pro knihu mám velké uznání, ale nikdy už jí znova číst nebudu.
Hodně drsná kniha o drogově závislých. Až jsem byl překvapený, jak pan John děj neuvěřitelně poutavě popisuje. Poslouchal jsem knihu namluvenou jako audioknihu panem Krajčem a i ten zaslouží velkou pochvalu.
Když se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí "Michala Otavu" hodně často, protože v tomto ohledu je úplně jedno, jestli je rok 1986 nebo 2018, narkomanů je bohužel stále hodně.
Mě osobně tato tématika zajímá, i když zkusit drogu mě nikdy nelákalo. Kniha je napsaná velmi dobře, krátké věty výborně podtrhují roztěkanost hlavního hrdniny a jeho tok myšlenek. Příběh graduje i tím, že se retrospektiva z nemocnice objevuje postupně méně často, až se dostaneme do bodu, kdy se předávkování odehrálo.
Vyhovovalo mi i to, že kniha nemá klasické kapitoly, ale je rozdělena na kratší úseky. Škoda, že se R.John dál něvěnoval psaní, místo aby si kazil pověst v politice:-)
četla jsem tuto knihu před pár lety. Ještě teď je mi z ní špatně, jen když vidím název knihy. Byl to moc silný příběh.
Tvrdé drogy jsou svinstvo a tahle kniha je toho důkazem. Přesně ukazuje psychickou a později i fyzickou, těžko odvratitelnou, závislost na droze. Rozklad těla i duše. Není cesty zpátky, alespoň pro valnou většinu ne. Z narkomanů se stávají trosky, chodící zombie s jediným cílem - získat další dávku za každou cenu.
Memento považuji za skvělou sondu a osvětu, hlavně pro dospívající mládež. Neměla by uniknout ale ani dospělým, a hlavně rodičům.
Drogy-stále stejná hrozba, bohužel ohromný obchod pro výrobce a distributory.
Nejhorší je, že než si dítě uvědomí, že má problém, tak už je pozdě. Rodiče většinou nechtějí nic slyšet. Nekonečný boj a jen málo vítězů.
Uf. Dlouho jsem se k Mementu přemlouvala, tahle témata mě dost "zasahují". Když si představím, že by něco takového potkalo moje děti... Ale pro mě zůstává top Děti ze stanice ZOO
divím se že ani po přečtení Dětí ze stanice ZOO a téhle a dalších nepřejde každého chuť s tím byť jen začít nebo snaha s TÍM skončit pokud to ještě jde!
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Tuto knihu jsem poprvé četla asi ve třinácti letech a přiznám se, že jsem z ní měla v té době dost divoké sny. Tahle kniha o drogách by měla být povinnou četbou.
Úžasné na ní je i to, že i když vznikla před Sametovou revolucí, má co říci i dnešním čtenářům.