Mendelův trpaslík
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410692/bmid_mendeluv-trpaslik-lk9-410692.jpg
4
708
708
Strhující příběh vědce, který zasvětil svůj život studiu genetické poruchy, jež těžce poznamenala jeho samotného. Benedict Lambert, který dokáže nahlížet vlastní osud se svérázným humorem i sebeironií, přitom neřeší pouze náročný vědecký úkol. Jako vědec i jako člověk se musí vyrovnat také se zásadními etickými otázkami: Smíme ve snaze dosáhnout osobního štěstí manipulovat se životy jiných? Se samotným osudem? A jakou cenu za to můžeme zaplatit? Paralelu k příběhu Benedicta Lamberta vytváří v románu životní osud jeho vzdáleného příbuzného, slavného genetika Gregora Mendela. Také v této Mawerově próze se tedy – podobně jako v již zmíněném Skleněném pokoji – objevuje i řada českých, respektive moravských reálií.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Kniha ZlínOriginální název:
Mendel's Dwarf, 1997
více info...
Přidat komentář
Nechápu tak nízké hodnocení. Nádherná kniha s dvěma velkými příběhy, které poučí, donutí čtenáře přemýšlet, vtáhnou do děje a nepustí. Psychologie postav je skvěle vypracovaná, téma neotřelé, konec vygradovaný. Kvalitní čtení pro náročného čtenáře.
Audioknihu skvěle načetl Igor Bareš a dokonce si troufám říci, že díky němu je kniha mnohem líp uchopitelná pro běžného čtenáře.
Přednes Igora Bareše byl výtečný a vnořil mne do příběhu, který je plný pravdivých lidských bytostí - marnivých, slabých i silných, toužících po lásce a ocenění, o lžích, odhodlání, nadějích i smutku. Je tam vše a ještě mnoho zajímavého ze života Mendela.
Tato kniha se víceméně bude líbit čtenářům, kteří se zajímají o genetiku jako takovou formou pro některé objasnění. Některé pasáže byly pro mě zajímavé, ale většinou nudné. Dolouskala jsem ji s přestávkami, ale víc se k ní vracet určitě nebudu.
Pocta genetice zpracovaná formou čtivého příběhu, rozděleného do dvou dějových linek. Jedna se zabývá životem Gregora Mendela, no pokud vám musím vysvětlovat, kdo to byl, tak vězte, že tato kniha sic dobrá, ale nie je pre vás. A zdařilou fiktivní postavou Benedicta Lamberta, hrdinou/antihrdinou, který genetiku miluje i nenávidí. Benedict je inteligentní, ale jinak velmi zapšklý, cynický a deprimovaný zvúli osudu, svým jízlivým humorem přezíravě popisuje lidi kolem jako panoptikum genú, přičemž ukřivděně zdúrazňuje, zlomyslnou nespravedlnost díky níž mu geny nadělily sakra špatné karty. Benedict trpí achondroplasií (trpaslictvím), bambilion molekul a jedna si prohodí místo s jinou a je to. Autor tak dává skvěle do kontrastu nadšený vědecký zápal jednoho nepochopeného pěstitele hrachu s trochu zlovolnějším charakterem genetiky a je znát, že nastudoval o čem píše, nicméně, když už to tady někdo nakousl přede mnou, zase musím dělat chytrého. Za to asi nemúžou nějaké moje zlovolné geny, jen si nemúžu pomoct. Jde o tu barvu očí, ve společnosti je dosud silně zakořeněný mýtus, že dva modroocí lidi nemúžou mít hnědooké dítě. Přece jenom bych nerad, aby nějaký žárlivý partner, po přečtení knihy, napíchl starou na vidle, takže věc se má tak, dříve se mělo zato, že barvu očí určuje jediný gen (modrá recesivní, hnědá dominantní a pak už je to jednoduché jak s tím hrachem). Dneska už zase věda malinko pokročila a víme, že barvu očí určuje více genú, přičemž minimálně dva jsou rozhodující co se týká výsledku hnědá vs. modrá. A ano nebývá to příliš časté, ale určitou kombinací múže dojít k tomu, že dva modroocí mají hnědooké dítě (aniž by to byla kukačka). Samozřejmě pokud má potomek například i ehm "podezřelou" krevní skupinu a nápadně se podobá kolegovi z práce, se kterým si vaše družka tak skvěle rozumý, tak je asi čas si promluvit. Rád jsem pomohl, není zač.
Ze začátku mě kniha chytla. Brno, množství velmi zajímavých informací o genetice, Mendelovi a k tomu hlavní hrdina, o kterém (alespoň zpočátku) chcete vědět víc. První půlku knihy jsem docela proletěl, chytla mě, text měl spád. V průběhu druhé půlky mi začal hlavní hrdina vadit a neskutečně lézt na nervy. Konec knihy jsem tak četl už jen proto, abych příběh dočetl a dostal ho z hlavy. Celkově jsem rád, že jsem knížku četl - podruhé si ji však nedám. Předala mi vše potřebné. Za mě 3/5 - autor si s knihou dal nesmírné množství práce, to se mu musí nechat. Hlavní hrdina se však změnil v antihrdinu a tak nějak jsem ke konci už neměl chuť číst dál. Kniha stojí za zkoušku - třeba budete mít z knihy jiný požitek, než já.
Knihy Simona Mawera mám ráda. Mendelův trpaslík mě hodně "zasáhl", tak moc, že jsem při plánované návštěvě Brna navštívila Mendelovo muzeum a vstřebávala jeho atmosféru. Tak moc, že jsem si objednala učebnici genetiky, abych si osvěžila znalosti získané na vysoké škole. Genetika mě vždycky hodně bavila a tím pádem i Mawerova kniha. Ovšem moc dobře si uvědomuji, že pro člověka, který nemá o genetice alespoň základní znalosti, patrně bude nezáživná a bude působit příliš odborně.
Prolínající se dvě dějové linky, zakladatele genetiky Gregora Mendela a jeho vzdáleného příbuzného Benedicta Lamberta, se příjemně nerušeně doplňovaly. Je pravda, že v knize autor hojně připomínal nedoceněnost Mendelova objevu, ale mně to nijak nevadilo, spíše mě fascinovalo, jak dokonale si autor nastudoval danou problematiku.
V komentářích je hodně diskutovaná všudypřítomná Benova sexualita, ani ta mě neiritovala, dovedu si představit, že pro člověka jako on má velkou důležitost. Naopak, sonda do jeho duše, popisy chování, těch nejniternějších myšlenek.... Bylo to upřímné, otevřené a pro mě uvěřitelné.
Použití moravských reálií bylo, stejně jako u Skleněného pokoje, třešničkou na dortu.
Jediná výtka. Nemám ráda otevřené konce. Proto hvězda dolů.
Mě tahle knížka prostě nenadchla. Snad polovinu jsem jen prolistovala *pasáže o DNA). Linie o pra pra pra strýci hlavního hrdiny mi přišla vyloženě nudná. A s hlavní postavou, která osciluje mezi hrdinou a antihrdinou, jsem nebyla schopná se ztotožnit.
Už podruhé přiděluji britskému čestnému občanovi města Brna - fakt není? ale měl by být! :-) - 4 hvězdy. Což odpovídá chvále s jedním kritickým trnem – autorovi fandové, přeskočte následující odstavec.
Kdybych měla sexuální život pozemšťanů posuzovat dílem Simona Mawera, tak bych po první přečtené knížce podezíravě okukovala kolegyně i sebe samu, kdy u nás vyplavou na povrch lesbické sklony (Skleněný pokoj), po Mendelově trpaslíkovi bych se zaměřila zas na své mužské kolegy, kterým zřejmě stačí zahlédnout kousek ženského těla a hned běží někam do koutku masturbovat. V obou knížkách tuhle stránku autor přepálil, myslím si.
Čtivý tedy je, o tom žádná, nejen Brnem si nás v Česku získává. Se zájmem čtu komentáře a porovnávám je se svým názorem na obě části knihy. K té Mendelově: mé „znalosti“ genetiky přesně odpovídají ironickým uvozovkám, několik hodin výuky na gymplu ve mně vzbudilo zájem, ale vybavilo mě pár povrchními informacemi. Odborných pasáží je tu dost, ale na druhou stranu, nikdo vás z nich zkoušet nebude, stačí tedy zvolit čtení tomu úměrné. Lambertova část: to je ta pravá románová linka, s hlavní postavou plasticky zobrazenou – a riziko takového vykreslení se projevilo i v reakcích čtenářů. Pro mě bylo zajímavé sdílet pohled člověka, který si na otázku „proč zrovna já“ umí vědecky odpovědět, aniž by mu to pomohlo, který lidi posuzuje vědeckýma očima („zrůdička jako já“) a jehož obranou je sarkasmus a určitá míra arogance, někdy i vůči té, kterou má rád („Nebyla tak úplně prostoduchá, jak jsem si myslel.“). Mohla bych postrádat několikeré připomínání toho, že jediný orgán má normálně velký, ale já postavě Benedicta rozumím. Někteří voláte po jeho větší pokoře; porozuměla jsem tomu, ale pak se zarazila: není to právě předsudek, že zrovna takový člověk by měl být pokorný, možná i pokornější než jiní? Nejen takové otázky se mi v hlavě vynořily – a já mám ráda díla, jež mi otázky poskytnou a neodpovědí na všechno.
Kniha především o genetice. A o tom, jak si genetika může pohrát s lidským osudem. Plus za brněnského Gregora Mendela a jeho hrachové pokusy, dvě dějové i časové linie se prolínají a navazují na sebe. Našinec musí mít samozřejmě radost, že se britský autor již poněkolikáté inspiroval naším prostředím, našimi dějinami i kulturou. Takže plus i za Leoše Janáčka a Lišku Bystroušku.
Postava Benedicta Lamberta je vykreslena nesmírně plasticky a opravdově, ta směsice lásky k životu, současně nenávisti k vlastnímu fyzickému vzhledu, odstupu od ostatních lidí, sebeironie, touhy po normálním životě, po sexu, po lásce, po potomcích. Konec až malinko kýčovitý, ale takový Simon Mawer prostě je, píše ale způsobem, že mu to odpustíte…
„Když mě viděli, byli samozřejmě zaskočeni. Každý je zaskočený, když mě vidí poprvé. Přehlížejí mě, jako by čekali, že se za mnou, v prostoru nad mou hlavou, objeví někdo normálně velký, jako by čekali, až se za úsměvem Šklíby zhmotní i zbytek kočky. Když se nic podobného nestane, shlédnou na mě s výrazem, v němž se mísí překvapení i odpor, s výrazem někoho, kdo otevřel mrazák a mezi mraženým hráškem a rybími prsty uviděl lidskou hlavu.“
------------------------
Poznámka: Reaguji na příspěvek níže, že dva modroocí lidé nemohou mít hnědooké dítě, pokud to není kukačka. Na to se prostě musím ozvat. Víte, že to není pravda? Ač jako rodiče oba modroocí, máme jedno dítě hnědooké a jedno modrooké, a to i v té záplavě všech našich modrookých předků. Samé modrooké příbuzenstvo! A fakt naše děti nejsou kukačky, o tom bych musela vědět! :) Ale, přece jen, jeden předek, jeden z dědečků v té modrooké spoustě byl hnědooký… Takže pozor na genetiku, není to tak jednoduché, jak se zdá…
jo tak tohle je vskutku hodnotitelský ořech.... kniha mě upoutala obálkou a taky tím, že měla být o genetice a hráškopěstiteli :-)
poznatky o životě mendela byly vskutku zajímavé, stejně jako genetické vsuvky, které však leží dost za hranicí pochopitelnosti pro širokou veřejnost (já s biologií kdysi trochu koketovala, něco málo si můj mozek uchoval, tak sem se aspoň rámcově orientovala, ale některé termíny mohly být prostě vysvětleny - klidně pro klid duše, že jim můžou aspoň čtenáři trochu porozumět)....
celkem mě taky rozčilovalo to věčné fňukání nad nedoceněním práce mendela.... no, tak to prostě bylo, ne všichni vědátoři měli na růžích ustláno a navíc z korespondence vyplývá, že on snad ani po nějakém uznání netoužil, že to nebyl jeho životní cíl a že si možná ani velikost svých poznatků nedokázal vůbec uvědomit, představit.... že objevil něco tak zásadního.... ač možná nevěřící kněz, tak pokora mu teda podle mě nechyběla na rozdíl od bena....
čímž se dostáváme k hlavnímu jádru knihy - k onomu prcajzlíkovi - tahle komická zkomolenina slova trpajzlík vystihuje toho genetika vlastně uplně přesně, zatemněná mysl vlastním postižením a touhou rozmnožit své geny.... nejsem žádnej puritán, to rozhodně ne, ale snad půlka textů o benovi byla zasvěcena jeho nezvladatelným choutkám.... a touze prožívat milostný život.... na tom by asi nebylo až tak nic moc pobuřujícího nebo nepochopitelného, ale cesta, kterou se vydal, byla tak do očí sobecky bijící, že prostě se s ním jako s postavou nemůžu ztotožnit a tedy ani s ní souznit.... přišel mi prostě jedním slovem odporný - ne proto, že se narodil s vývojovou vadou, ale tím, co bylo v něm, to z něj dělá zrůdičku....
na druhou stranu nelituju času věnovanému téhle knize, spousta zajímavých věcí a i dramatické vyvrcholení příběhu tomu dává něco víc než jen průměrnému románu....
Hodnotit tohle dílo je docela těžké. Na jednu stranu mi to přišlo až zbytečně odborné, na druhou vlastně tak dobře napsané, že i ten odborný text se četl výborně. A dějově? Snad do tři čtvrtě knihy se nestalo vůbec nic a přitom vlastně úplně všechno, protože si autor poctivě budoval své podhoubí. Mendelův příběh je vlastně o tom, jak vůbec nic nezažít a přitom udělat jeden z největších genetických objevů, přičemž to je všem okolo putna. U Benedicta Lamberta se mi zase líbila sonda do jeho duše. Těžko říct, jaký by byl, kdyby byl "normální". Pardon. Lepší slovo mě nenapadá a jak by řekla Jean, ta šedá myška, takhle bych mluvit neměl. Zajímavé téma a hlavně dobře nastudované.
Na tuhle knihu i autora jsem se moc těšila. Mám vystudovanou Mendelovu univerzitu v Brně, ale to samozřejmě není úplně jediná věc, která mě na autorovi zajímala. Kniha vypráví o dvou příbězích, hezky čtivé, jinak jsem tak nějak od knihy čekala víc, proto nedávám plný počet hvězd. Pěkné, vědecké, ale ne 100 % :) ..
Originální příběh, zajímavé vědecké i historické detaily, kniha pro mne byla poučná i čtivá, hodně momentů k zamýšlení. Pan Mawer je opravdu mistr. Doporučuji!
Před chvílí jsem došla k poslední větě tohoto jedinečného díla. Musím to strávit... Díky za precizní překlad, pane Lukáši Nováku. Jo. Konečně zase literatura.
Pro mě toto byl jeden z nejzajímavějších příběhů, originální, vtipné, chytré i dojemné
Autor se opět ukazuje jako skvělý vypravěč, který Vás do příběhu vtáhne během pár stránek. Sledujeme příběh, který spěje k dramatickému vyvrcholení. Dějová linka s Mendelem mi sice přišla lehce slabší, ale celá kniha spolu jako celek výborně fungovala a vedla nás k závěru, který mě naprosto dostal. Výborně.
Z knížky mám rozporuplné pocity. Není to Mawerova klasika. Nicméně se dá říct, že výborně nastudoval problematiku, čerpal z odborných pramenů. Vzniklo dílo, které je ale trochu nesourodé.
Dozvíte se spoustu věcí o genetice. To je zajímavé a poučné. Pak se dozvíte hodně informací o Mendelovi - a dozvíte se to, co je věrohodné a ověřené, takže taky moc fajn. Pak je třetí linie, ta je dějová, románová. Ta se mi taky moc líbila. Mám ale pocit, že to dohromady moc neštymuje. Proto asi ta rozporuplná hodnocení od ostatních.
Štítky knihy
Brno láska 19. století Morava vědci věda genetika DNA (genetika) dědičnost Gregor Johann Mendel, 1822-1884 achondroplázie, trpaslictví
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Tuto knížku jsem si půjčil, a když mi přišla do ruky, zjistil jsem, že čtená verze je na portálu Českého rozhlasu, takže jsem si poslechl čtenou verzi. Tento text je napsán s rafinovaností řeckého dramatu, ačkoliv se jedná o vyprávění Benedikta i jeho úvahy o životě jeho předka Gregora Mendela. Čtenář si díky této knize dokáže představit Brno v době Mendela, jeho vědecké úsilí i důvody, proč jeho práce ve své době nebyla pochopena ve světě. Já, když jsem se jako student učil biologii a Mendelovu genetiku, jsem byl toho názoru, že tato práce nebyla dostatečně publikována, ale z tohoto příběhu vyplývá, že Gregor Mendel udělal vše co mohl, aby svoji práci dostal do širšího povědomí, ale díky nepochopení okolí se mu to nepodařilo. Protože autorovým oborem byla biologie, tak trochu opomíná to, že Mendel byl dobrý matematik a jeho práce v oboru meteorologie byly známé už ve své době.
V knize je také hezky popsán vývoj klasické (Mendelovy ) genetiky v genetiku moderní vlastně v molekulární genetiku. Velice tvrdě konstatuje problémy eugeniky od jejích prvopočátků až do dnešní doby její tržní konzumace.
Tím, že příběh popisuje intimní život Benedikta, také reflektuje problémy postižených lidí a vykresluje životní problémy takových lidí, s kterými se potýkají . Vlastně tento intimní život jak Benedikta a trochu i Gregora zvyšuje dramatičnost celého děje.
V tomto příběhu je uvedena celá řada dalších souvislostí, které nám v dnešní době často unikají a které jsou velmi poučné.