Mendelův trpaslík
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539947/bmid_mendeluv-trpaslik.jpg
4
709
709
Mendelův trpaslík vypráví příběh vědce, který zasvětil svůj život studiu genetické poruchy, jež těžce poznamenala jeho samotného. Benedict Lambert, který dokáže nahlížet vlastní osud se svérázným humorem i sebeironií, přitom neřeší pouze náročný vědecký úkol. Jako vědec i jako člověk se musí vyrovnat také se zásadními etickými otázkami: Smíme ve snaze dosáhnout osobního štěstí manipulovat se životy jiných? Se samotným osudem? A jakou cenu za to můžeme zaplatit? Paralelu k příběhu Benedicta Lamberta vytváří v románu životní osud jeho vzdáleného příbuzného, slavného genetika Gregora Mendela. Také v této Mawerově próze se tedy – podobně jako v již zmíněném Skleněném pokoji – objevuje i řada českých, respektive moravských reálií.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Kniha Zlín
Originální název:
Mendel's Dwarf, 1997
více info...
Přidat komentář
Kniha má v sobě příběh Mendela, zakladatele genetiky, a jeho pra pra pra synovce, který je trpaslík a také genetik. Téma je zajímavé a umožňuje autorovi napsat hodně o dědičnosti, eugenice atd. Není to jen příběh dvou lidí, ale i obecná úvaha o těch "správných" genech a lidech. Konec příběhu mě přišel trochu přitažený za vlasy. Ztrácel jsem se už při vysvětlování práce Mendela natož Lamberta (trpaslíka). Kvůli těmto méně čtivým částem srážím hvězdu, ale za přečtení to rozhodně stojí.
Musím se přiznat, že se mi kniha moc nelíbila. Byly tam sice zajímavé momenty, ale celkově mě kniha nebavila, dočetla jsem ji jenom s velkým přemáháním, protože nerada odkládám rozečtené knihy.
Knihy od autora se mi líbí. Obávala jsem se, že nebudu jako laik rozumnet genetickým pasážím. Ale mýlila jsem se. Je to tak skvěle napsané, že 90% odborneho textu porozumí i laik a ještě se něco přiuči!;) Příběh je silný. Až si říkám, že přesně takoví musí být "trpaslici" a nemyslím to v negativním smyslu. Konec příběhu mě šokoval.
Stejný problém jako u 'Jidáše' - zajímavé pasáže jsou střídány vysloveně nudnými, přtčemž ty druhé silně převažují. Navíc se tady autorova fascinace sexem dostala do silně obscénních poloh. Pokud čekáte knihu o Mendelovi budete - stejně jako ja - zklamáni. Je to víc o trpaslíkovi.
Styl psaní Simona Mawera mě opravdu nadchnul a opět klobouk dolů, co se týče teoretických znalostí autora. Je vidět, že ho práce s daty baví a dokáže ji úžasným způsobem zpracovat a podat i čtenáři, který by se o podobná témata třeba ani tolik nezajímal. Genetické pasáže mě bavily o dost víc než výklady o stavbě domu ve knize Skleněný pokoj. Ačkoliv v nich bylo obsaženo o dost více teorie, než jsem měla možnost během mých studií pochytit, jak už jsem psala výše, autor je dokázal podat takovým způsobem, že jsem i pro mě dříve nudnou teorii dokázala hltat se zatajeným dechem a klidně bych i četla dál. O něco horší je to s postavou Benedicta Lamberta. Zpočátku jsem cítila něco jako soucit, který byl v některých scénách trochu kalený pocitem nechuti, ale říkala jsem si, že i podrobné popisování úkonů odehrávajících se na toaletě knihovny prostě ke dobře zpracovanému dílu patří. Dokonce jsem hlavního hrdinu na malou chvíli začala mít ráda, ale ke konci to bylo čím dál horší, až mi byl nakonec krajně nesympatický. Konec pak už přišel velmi rychle, překvapil, ale nijak zvlášť do mého srdce nezasáhl. V případě Mawerových knih už je to druhý konec ze dvou čtených děl, který mi nesednul. Každopádně styl psaní je takový, že rozhodně budu číst další díla a třeba se jednou i nějakého toho vytouženého konce dočkám...
Příběhy Mendela i Benedicta Lamberta mi přišly skvělé. Občas jsem bojovala s odbornými pasážemi a měla jsem co dělat, abych je nepřeskakovala. Závěr knihy pro mě byl šokující.
Vývoj postavy Benedicta byl úžasný. Ač mi nebyl sympatický už na začátku, postupem knihy se dopracoval do úplného odporu. Ale umím si docela představit, že s podobnými myšlenkami bojuje spousta lidí, kteří mají takový handicap. To pro mě bylo velmi uvěřitelné.
Knihu jsem dočetla, ale přiznávám, nenadchla mě. Chtěla jsem si přečíst něco o Mendelovi, o jeho životě, a to se mi do určité míry podařilo. No bohužel téma genetiky a biologie, to bylo pro mě náročné a určité pasáže jsem přeskočila. Myslím, že příběhu to neuškodilo. Samotný příběh vědce Lamberta mě do určité míry fascinoval, určitě to bylo zajímavé a nevšední čtení. Od autora jsem četla Pád a ten se mi líbil o moc víc !
Asi nejzajímavější pasáže byly o Mendelovi, škoda, že jich nebylo více. Bohužel na úkor příběhu o Lambertovi - ta jeho postava mně vůbec nesedla, plná zášti, nenávisti, pomstychtivosti, jít přes mrtvoly. Asi to tak mělo být, ale občas mi to přišlo zvrácené. A abych řekla pravdu, tak konec mě tím pádem nijak nepřekvapil/nedojal....
Simon Mawer mě baví tím, jak dokáže střídat témata a mít je poctivě prostudované...bohužel ale tato kniha mě nechytila a nebyla jsem schopná se dokopat a dočíst ji :(
Líbilo se mi, kolik jsem se "dozvěděla" o životě Mendela. Je mi jasné, že ne vše je pravda, ale jeho práce s hrášky a obecně počínání (i počítání) s genetikou mě velmi zaujalo. Vedlejší zápletka byla trochu přetažená za vlasy, ale docela mě bavila. Obdivuji autorův zájem o naši vlast.
Je zajímavé, že oproti dalším komentářům mě část o Mendlovi bavila více než příběh Lamberta. Možná to je tím, že pocházím z Brna. Hodně z Vás si stěžuje, že částem o genetice nerozuměla a že je nebavila. Myslím, že v době internetu, není problém si informace dohledat. Každý si v knize může najít svoje téma.
Nejedná se o typ knížky, kterou bych normálně četl, ale jednou za čas je třeba udělat výjimku a něco nového vyzkoušet. O autorovi jsem slyšel hlavně díky Skleněnému pokoji (který mne také čeká), ale jinak jsem netušil, co mám od knihy očekávat. Určitě to nebylo zlé, ale zázrak se jednoduše nekonal. Bylo to čtivé i přesto, že nám autor předhazoval dlouhé rozbory na téma genetičnosti, ze kterých jsem nechápal nic. Dějově se to rozjelo až těsně před koncem, který celkové hodnocení zachránil. Jen jsem ke knížce na začátku přistupoval tak, že jsem si myslel, že to bude Mengelův trpaslík a tím by kniha nabrala úplně jiný, zajímavý, směr. Ale i tak...
Ačkoliv se jedná pravděpodobně o nejoceňovanější Mawerovu knihu, tak musím říct, že se mi nelíbila tolik jako Skleněný pokoj. Je ale pravda, že to bylo částečně i odlišným tématem. Historická dějová linka pra-pra-prastrýce Gregora mi přišla někdy strašně mimo mísu, především ke konci, kdy jsem skoro měla chuť jí přeskočit (obzvlášť, když Lambertova linka začala být hodně zajímavá). Moc mi ani neseděly všudypřítomné sexuální narážky, i když chápu jejich význam a poselství. Znovu bych si knihu nepřečetla, i když v ní byly zajímavé pasáže. 4 hvězdy z 5 dávám hlavně kvůli autorovi, za česko-moravské reálie a styl psaní.
Simonu Mawerovi patří především poděkování za jeho neutuchající zájem o česká a zatím především o moravská témata. K Brnu mám velmi osobní a dlouholetý vztah a o to víc mě těší, že mezinárodně uznávaný autor dokáže "moje město" tak pozitivně přiblížit světu...Na rozdíl od Skleněného pokoje, který mne doslova pohltil, je Mendelův trpaslík trochu jiné čtení. Vyprávění ve dvou rovinách - z pohledu Gregora Mendela a z pohledu jeho údajného prasynovce, moderního genetika - bylo pro mne docela zajímavé, i když místy skutečný Mendelův příběh na mne působil pouze jako stafáž a pozadí pro osud postiženého a stále bojujícího Benedicta. Jeho neuvěřitelná pozitivní energie, vytrvalost a každodenní bitva s nepřízní osudu jsou obdivuhodné a dojemné. Navíc se Mawerovi povedlo Benův příběh vypointovat až do překvapivého konce. Knihu doporučuji k přečtení, i když asi není určena každému.
Poslední prečtená kniha roku 2018. Dočetla jsem ji 30.12. večer. Ani nadšení, ani zklamání. Mám knihy pana Mawera ráda, líbí se mi, že ve svých knihách střídá témata, že se v některých zaobírá zajímavými osobnostmi (v tomto případě zakladatelem genetiky G. Mendela). A co oceňuji asi nejvíce, je pohled na nás, Čechy a Českou republiku, očima cizího pozorovatele. Je příjemné číst v knize britského autora opakovaně o Brnu, popř. Praze v jeho novém románu, je z toho patrné, že dějiny našeho národa, i když součástí byla po dlouhá léta početná německá komunita, jsou zajímavé. A stojí zato se k nim vracet a psát o nich.
Ale zpět k románu. Co obdivuji, je znalost všech odborných detailů, kterými se autor musel přinejmenším prokousat, aby je mohl v knize uvádět. Na druhou stranu to bylo právě asi velké množství odborných výkladů a statí, které mě od čtení knihy odrazovalo. Zkrátka jsem měla problém se ve všech těch mutacích a kříženích občas vyznat. Bylo to zbytečné, cílem románu asi měla být jiná myšlenka než zvýšení povědomí o vědeckém oboru zvaném genetika.
Příběh Benedikta Lamberta byl typicky Mawerovský. Jen velmi těžko se můžeme vžít do role člověka, který je po celý život mrzákem. Podstatná je jeho touha po obyčejnému vztahu a lásce. Neméně důležitá je i postava Jean, ženy, která osciluje mezi dvěma muži. Jedním “normálním” a druhým “trpaslíkem”. Její jednání je pochopitelné, uvěřitelné a skutečné.
Osud však nakonec zasáhne po svém, navzdory všem výpočtům, prognózám a vědeckým pojednáním.
Takže, tři a půl hvězdy - knihu je dobré si přečíst, rozhodně to není ztráta času.
Moje první setkání s autorem. Pro mě osvěžující - obvykle čtu pro oddech detektivky, fantasy apod. Obecně nemusím příběhy, které se proplétají ve dvou dějových rovinách, a i když to zde bylo zajímavé, přistihla jsem se, že jsem spíše zvědavá na novodobý děj něž na Mendela. Vůbec jsem netušila, jakým směrem se děj bude ubírat. Závěr-možná vypointovaný až příliš precizně, ale krásně to příběh završilo.
Jako první jsem od S. Mawera četla Skleněný pokoj a zdá se, že jsem kousla nejdříve do nejsladšího kousku, za kterým Mendelův trpaslík značně pokulhává... Tematicky to sedí pěkně, genetika a modifikace lidského genomu jsou aktuální témata a společně s prostřihy do mendelovské minulosti si to hraje do noty. Nicméně dějová linka profesora Lamberta dle mého pokulhává a ke konci se mi zdála až přitažená za vlasy. Na druhou stranu, pocit trapnosti, který vás bude při četbě poměrně často atakovat, možná dobře ilustruje život člověka s achondroplasií.
Štítky knihy
Brno láska 19. století Morava vědci věda genetika DNA (genetika) dědičnost Gregor Johann Mendel, 1822-1884 achondroplázie, trpaslictví
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Kniha se mi jakožto genetikovi velmi líbila, hlavní hrdina ve mně mnoho lítosti nevzbuzoval a mnohdy mě svým chováním dost štval. Závěr překvapil.
Pro laiky můžou být některé pasáže oříškem, ale určitě stojí za to vydržet :)