Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2629
2629
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Knih s podobnou tematikou jsem přečetl už celou řadu, tahle se řadí k těm nejsugestivnějším. Naivně jsem si myslel, že o tom, co se v Auschwitz ohledně lékařských experimentů dělo, už vím. Omyl. Autobiografické svědectví Violy Sternové ukazuje příšernost toho, co je člověk schopen udělat člověku, dostane-li se mu ideologického štítu. V některých momentech jsem měl pocit, že knížku snad odložím, například při popisech toho, co Mengele provedl s modrookým židovským chlapečkem a jeho matkou. Kniha není pro slabé povahy, přesto i ty by si ji měly přečíst.
Na téma koncentračních táborů a holokaustu toho bylo už napsáno opravdu hodně a podle mého názoru to má smysl.... aby se už taková zvěrstva která se děla nikdy neopakovala....
Otázkou zůstává jestli je člověk schopen se ze svých chyb poučit....
Kniha Mengeleho děvče je o to silnější příběh že jí vypráví sama Viola která všechnu tu brutalitu prožila a přežila na vlastní kůži.... Při čtení příběhu se mi nejednou draly slzy do očí a svíral se mi žaludek....
Velmi silný příběh který bude ještě dlouho doznívat v mé mysli....
To byla síla. Díky několika přečteným knížkám o této době, jsem už měla představu o dění v koncentračních táborech, ale Mengele, Anděl smrti, mi stále unikal. Po zjištění jeho náplně práce, jestli se tomu sadistickému zabíjení nevinných lidí dá vůbec tak říkat, jsem byla zhnusena. Ani ve snu by mě nenapadlo, co s Židy a ostatními "nepřáteli Němců" prováděl. Doufám, že se v budoucnu tento přístup k lidem, bez jakéhokoli rasového rozčlenění, už nikdy nebude opakovat.
Tak tahle kniha mě bolela, je neskutečné, co všechno dokázal člověk udělat člověku, bylo mi z toho hodně úzko a nejednou mě příběh rozplakal. Šílená krutost... Juditka a blonďaty chlapec, to mi jako matce rvalo srdce. Obdiv všem, kdo v těchto podmínkách dokázal přežít... Na tohle se nikdy nesmí zapomenout.
Kniha mě zaujala stylem vyprávění, který je vážně moc pěkný. Popisované hrůzy jsou děsivé a myslím, že by v takové knize neměly chybět. Vždyť se to skutečně dělo, tak na co nějaké zjemňování?! Viz například Tatér z Osvětimi.
Název je lehce zavádějící. Jen část knihy popisuje dobu, kterou byla nucena strávit pod Mengelem, ale i tak to na mě chvílemi bylo až moc. O holocaustu jsem přečetla spoustu knih, ale tady mi popisy toho, co strašného se tam dělo, těch zvěrstev, zdály nejpopisnější, čtenáři podány v té nejsurovější podobě.
KRUTÁ PRAVDA...
Lidstvo už nikdy nemůže napravit zvěrstva, která se odehrála.
Můžeme uctít oběti, ale NIKDY TO NEBUDE DOST...
NIKDY.
"Jak to tu funguje?" optala jsem se jí.
"Funguje? Nevím, zda to funguje. Ale celé je to o tom, že oni se tě snaží zabít a ty se snažíš jim to alespoň ztížit ."
"Aha." Víc jsem vyslovit nedokázala.
Poslouchala jsem ji a do očí se mi draly slzy. Slzy vzpomínek, pocitu opuštěnosti, osamělosti, ale i toho, jaká jsem byla hloupá, ŽE JSEM SI PŘEDTÍM NĚKDY STĚŽOVALA, JAK SE NÁM TĚŽKO ŽIJE.
Hodně silné čtení, každá kapitola v druhé polovině mě naprosto oněměla. Samozřejmě jsem věděla, jaká zvěrstva nacisté dělali, ale číst to v tak syrovém vyprávění od přeživšího bylo pěkně těžké sousto. Toto by měla být povinná četba ve školách, na tuto historii se nesmí nikdy zapomenout.
Kniha samozřejmě výjimečná, příběh silný, neskutečný. Jenom popravdě nechápu, proč ten název? Stále jsem čekala, že bude kniha převážně o "pokusech" Mengeleho či jakémsi "vztahu" Mengeleho a Violky, ale to se nekonalo. Zestručněno - kniha se četla sama, jenom ten název je za mě zavádějící.
Mengeleho děvče...
Co napsat ke knize, která má v současné době hodnocení 95% a více než 2000 komentářů? Snad jen, že tato kniha by měla být povinnou školní četbou... Je hrozné, jak se člověk choval k člověku... Jsem moc rád, že se Viola Stern Fischerová rozhodla na sklonku života promluvit pomocí této knihy o tom, co během války zažila... Bylo to hodně smutné a náročné čtení... Moc jí za tuto knihu děkuji...
Dovolím si opsat pár řádků, které mi zpaměti jen tak nezmizí...
... Josef Mengele... Stáli jsme asi 30 metrů od něho. Jak procházel kolem nastoupených lidí, jen ukazoval prstem - doleva znamenalo do plynu, doprava na práci nebo na pokusy. Život, smrt, život, smrt... Chápete tu moc? On nerozhodoval, kdo půjde do lepšího nebo horšího baráku. Kdo dostane horší nebo lepší jídlo či boty. On rozhodoval, kdo půjde rovnou do plynu a kdo ne...
Tato kniha rozhodně stojí o Vaši pozornost... Někdy je k hodnocení pět hvězdiček zatraceně málo...
Uzasne dilo! Knihu jsem poslouchala a tak velmi ocenuji i audiozpracovani. Ackoli jsem zvykla cist smutne pribehy, tady jsem 2x vydatne brecela (kdyz vzal vojak malou Juditku "krmit ryby" a pak u osudu blondateho chlapecka). Mozna jsem ovlivnena vlastnim malym ditetem a promitanim pocitu, ale tyto 2 jentak z hlavy nepustim.
Co k této knize říct. Asi se úplně nehodí říct, že je skvělá, když popisuje hrůzy života Židů za 2. SV - takže raději - čtivá, plná emocí , smutku, ale i naděje. Ve mně vzbudila kromě smutku, že se něco takového mohlo stát, hlavně zlost - jak může být někdo všech těchto věcí schopný? Jak s tím dále mohli po válce někteří žít, že způsobili takové utrpení? Kdo dal vůbec lidem právo soudit druhé jen na základě "rasy" nebo čehokoliv jiného? Knih s touto tématikou jsem četla více, ale tahle mě dostala asi nejvíce.
Drsná kniha... v některých pasážích jsem si myslela, že ji snad ani nedočtu. U čtení padlo hodně slz. Bohužel mi nešla přečíst jedním dechem, skze upřímnost s jakou byla napsaná.
Jedna z nejšílenějších knížek, které jsem kdy četla, protože nepochopitelné události, které jsou popsány na jejích stránkách jsou skutečné. Zároveň dobrá kniha, úžasné svědectví o černé kapitole dějin lidstva, důležitá a potřebná upomínka toho, co by lidé nikdy neměli zapomenout, co by neměli v žádné následující etapě nechat opakovat. Kniha je intimní osobní zpovědí, velmi niternou, bolestnou, je však i faktograficky přínosná - poznámky pod čarou doplňují nebo upřesňují historické reálie a souvislosti.
Tahle kniha se dá popsat jedním slovem – masakr. Své pocity z ní se mi jen těžko obsahují do slov, protože je opravdu něčím neskutečným, co vás zasáhne tou měrou, na kterou se nebudete schopni nikdy připravit. Styl psaní autorky bych popsala jako velmi úderný a čtivý. Každou minutu svého volného času jsem věnovala tomu, abych vstřebala dalších pár řádků a zjistila, co bude dál. Příběh jsem ale nehltala, ten mě přímo vdechl. Viola Stern Fischerová je vskutku obdivuhodná postava (jako i některé další z knihy), která by nám všem měla být vzorem, přestože to možná u tohoto druhu literatury po všech čtenářských recenzích zní jako to největší klišé. Já si ale jednoduše nechci a nedokážu představit, že bych tohle přežila, aniž by mě to zlomilo. Jinak mě prostě u podobných děl čím dál tím více zachvacuje pocit, že tohle se prostě nemohlo stát, je to přece tak šílené, že to připomíná noční můru, a ne část z dějin lidstva… Bohužel ale tohle není má první přečtená výpověď přeživšího a problémem je, že se jejich vyprávění shodují dostatečně na to, aby veškeré spekulace o možné fikci byly navždy svrženy ze stolu. Oceňuju ale to, že jsem se tu kromě hrůz dozvěděla z minulosti něco nového – jak to vypadalo v průběhu války v Maďarsku, jaké byly vztahy Slováků a Maďarů,…autorka tu totiž věnuje hodně prostoru životu Sternových před válkou. Asi vás nepřekvapí, že ve mně opět tímhle dílem byla probuzena celá škála emocí – zloba, smutek, beznaděj, strach,… Je tu také spletena dohromady řada témat – pravá láska, ztráta, touha přežít, skutečná odvaha, nečernobílost světa. Podtrženo, sečteno, tahle kniha se mi nelíbila a ani vám se líbit nebude, nevyhnutelně vás dostane a zasáhne jako mě. Její obsah je něčím, co bychom si všichni měli povinně projít alespoň prostřednictvím pamětí druhých, protože je to důležité. Souhlasím s Violou Fischerovou, že my, co jsme to nezažili, to nikdy nebudeme schopni pochopit, ale to je v pořádku, přísluší nám jiný úkol. Nezapomenout.
Neskutečně strhující a dojemný příběh. Ze začátku jsem si říkala proč tento název, když je děj jiný. Dějová linka je promyšlená, napínavá a strhující. Kniha na mě udělala hluboký dojem a částo na ní i po dočtení myslím.... určitě jí vezmu do ruky znova...
Zážitek má být hlavně silný a tento rozhodně byl. Začátek možná dost rozvláčný, ale zase pěkně vykreslil to co přišlo později, mě to přišlo jako zajímavý kontrast. Normální lidé, žijící si svůj život, který se jim rázem během pár dní změní v totální peklo na zemi. Ono to všechno přežít a pak s tím vším ještě žít celý život, to už je za mě šest hvězd z pěti. Přeji všem, abychom toto zažít nikdo nemusel.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Tyhle příběhy mě vždycky absolutně dostanou. Není k tomu potřeba žádných slov, žádné z nich by nevyjádřilo, jak moc je to, co se jim dělo, zrůdné a neodpustitelné...