Cinder
Marissa Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/196318/bmid_cinder-196318.jpg
4
2189
2189
Měsíční kroniky / Mesačné kroniky série
< 1. díl >
Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci (roboty, vznášedla, své vlastní nefungující součástky), díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou v Novém Pekingu. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit. Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil. Ale netrvá dlouho a vědci zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného. Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2012
,
Alicanto (Egmont ČR)
Originální název:
Cinder, 2012
více info...
Přidat komentář
Přečetl jsem celou sérii, se smíšenými pocity. Byla to taková vesmírná pohádka, technické detaily jsou dost nevěrohodné, psychologie postav byla na úrovni třináctileté dívky. Přesto mě to místy bavilo - a dost často nebavilo.
(SPOILER)
Na fejsbuku na mě ze všech stran vyskakovaly zmínky o téhle sci-fi variaci na pohádku o Popelce, tak jsem na to byla zvědavá (i když nejsem cílová skupina) Popravdě, pokud bych to nevěděla, ani bych snad inspiraci Popelkou nepoznala. Teda je tam zlá macecha, zlá nevlastní sestra (a na rozdíl od Popelky i hodná nevlastní sestra), princ a ples. A ještě auto oranžové barvy, neb v některých verzích Popelka má kočar z dýně. To je (našťestí) vše.
(Přiznám se, že nějakou dobu jsem byla zvědavá, jestli bude princ pobíhat po městě místo se ztraceným střevíčkem se ztracenou kyborskou nohou.)
Překvapilo mě, jak moc se tam řeší politika.
Ale možná je to jen můj dojem, že se vše točí kolem politiky? Protože... protože je válka. A v knize hrozí válka. S královstvím, kde lidé žijí v těžké nesvobodě a s vymytými mozky.
Jsem zvědavá na další díly, doufám, že i když budou o jiných postavách, dozvím se jak pokračoval příběh Cinder.
Příběh byl místy dost naivní. Což by mi asi nevadilo, kdybych byla čtrnáctiletá slečna, pro které je kniha určena. Ale na mně jsou postavy hrozně ploché a černobílé, a romantická linka slabá. Ale styl vyprávění mi sedl a když to člověk bere jako pohádku, není to špatné.
Chvilemi mě to bavilo, chvilemi to byla pěkná slátanina pro třináctky. Autorka zjevně moc technickým věcem nerozumí, ale jako pohádka se to dalo přežít.
Dlouho jsem měla zálusk na tuto sérii ... když já vám ani nevím, jak se k tomu mám postavit. Příběh sám o sobě nebyl vůbec špatný, bylo tam i pár zvratů, které překvapily. Ovšem konec se dal předvídat. Každá kniha z této série je prý unikátní a každý si tam najde tu svoji. Ovšem nejzajímavější by mělo být prolínání příběhů ve všech knihách. Na to jsem zvědavá! Zkusím se tím prokousat a uvidíme, co se z toho nakonec vyklube.
Sérii Měsíčních kronik jsem dlouho odolávala. Četla jsem sice kladné a vysoké hodnocení, ale sci-fi není můj šálek kávy a tak se mi do knih nechtělo. Ale teda.. lituju, že jsem tak dlouho čekala.
Je teda pravda, že když jsem začala číst knihu poprvé, tak jsem ji po pár stránkách odložila. To jsem měla ale trošku čtecí krizi a hledala knihu, která mě z ní dostane. Po pár týdnech jsem knize dala druhou šanci a jsem ráda.
Kniha Cinder mě opravdu hodně bavila. Četla jsem každou volnou chvilku a po přečtení jsem si šla hned pro druhý díl.
Z druhého dílu mám přečtených zatím jen pár stránek, ale hrozně se těším na pokračování.
Nedalo se to číst. Bylo to tak šíleně nezáživné, že jsem to musela odložit. Kdyby mi bylo tak 13, nejspíš mě to možná i baví. Takhle ale už bohužel ne.
(SPOILER)
Dopředu bych chtěla říct, že tato série mě původně svojí anotací úplně neoslovila, ale po přečtení Bez srdce, jsem musela dát autorce další šanci a rovnou ji korunuji na královnu retellingů.
Cinder je první díl celkem čtyřdílné série + 2 novely a rozhodně to považuji za bravurní start.
Pojetí pohádky Popelky bylo originální, poutavé a celá kniha byla velmi čtivá ( jen nerada jsem knihu odkládala, ale už jsem u ní usínala, proto se čtení protáhlo na dva dny ).
Příběh Cinder, kyborga - mechaničky a prince Kaie, budoucího císaře Nového Pekingu už od začátku měl grády, nikde nebyly "hluchá" místa a navíc padouch v podobě Levany, měsíční královny pozvedli celý děj na vyšší level.
Adri, nevlastní matka a poručnice Cinder byla správná potvora, stejně tak i její dcera Perla, které jí dávali pořádně zabrat a přesně to zapadlo do obrazu Popelky.
Zatímco Pivoňka, druhá dcera Adri byla vůči Cinder laskavá a přátelská, což se mi moc líbilo.
Obecně co se týče vedlejších postav, tak mě ani jedna nezklamala a skvěle se to všechno propojilo.
Mohla bych takhle pokračovat dál a dál a nenašla bych ani jednu chybičku, která by mi na příběhu vadila.
Přesto raději, kvůli některým scénám bych doporučovala příběh čtenářům 15+ co milují kvalitní retellingy a jejich neotřelé pojetí.
Tímto se Cinder raketově přesunula na první příčku mých oblíbených knih.
Vždy jsem milovala klasické pohádky, ale nikdy bych si netroufla říct, že někdo je tak skvěle a dokonale zmoderznizuje a vymyslí takový příběh, že nebudu chtít přestat tuto sérii číst. Užívala jsem si celý příběh, detailní popisy i zápletky a celkovou atmosféru utopického příběhu na motivy Popelky. Když jsem zjistila, že celá série navíc na sebe navazuje a je dokonale propletena, nemohu se dočkat dalšího dílu. Navíc dávám velké plus i autorce za nápad a vzhledem k událostem spojeným s pandemií i nyní probíhající válkou na Ukrajině, mám také na autorku dotaz, jak to, že má věšteckou kouli a všechny tyto události, ač s motivem zasazeným do příběhu, předpověděla až moc přesně...
K Cinder jsem se dostala jako slepý k houslím. Vybírala jsem si v oddělení pro děti a mládež nějaké nové YA a snažila se tvářit, že tam se svými třiadvaceti lety hladce zapadám.
Vtom na mě houkl knihovník, jestli hledám něco konkrétního. Zapovídali jsme se, on se dozvěděl o mé lásce k fantasy a sci-fi a najednou předem mnou držel Cinder a říkal, že i jeho samotného to moc bavilo (ha, a pak že je YA jen pro teenagerky. Tůdle.)
Cinder je jízda od začátku do konce. Meyerová píše s lehkostí a svižností, o nichž si mnozí autoři můžou nechat zdát. Popelka jako kyborgská mechanička v Novém Pekingu? U Meyerové to funguje, a jak!
Doporučuji všemi deseti, posílám díky onomu knihovníkovi a těším se na Scarlet.
Vzpomínám si, že jsem knihu na střední zamítla, protože mě nelákalo prostředí, ve kterém se děj odehrává. Sci-fi není zrovna můj šálek kávy. A ačkoliv se to nezměnilo, nějak jsem si řekla, že tomu dám šanci.
Jsem mile překvapena. Děj poměrně rychle ubíhá a je místy i velmi napínavý. Líbí se mi, že i přes technologicky vyspělý svět, jsou vidět "klasické" prvky z Popelky. Autorka si s tím velmi dobře vyhrála.
Ano, najdu tu pár much a to hlavně v některých událostech, které bych osobně uvítala víc rozvinuté. Ovšem je to teprve první díl a já moc doufám, že se nějaké věci víc rozvinou. V tuto chvíli mě nenapadá nic, co bych knize vytkla.
Velmi se těším na další díl a tak se do něj jdu rovnou pustit.
(SPOILER) Mrzí mě, že jsem se do knihy nepustila již dříve, a přitom jsem ji měla na sezamu už pár let.. Pointa je sice snadno předvídatelná, to ale nijak neubírá na kvalitě textu. Autorka píše..nevím jak to dělá, ale píše skvěle! Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Svět je krásně vyobrazen, moc se mi líbily technické detaily na Cindeřině těle. I ten největší odpůrce sci-fi jako já si příběh zamiluje. Jediné, co mě mrzí je to, že nebyla více rozvinuta linka mezi Cinder a K. A to s Pivoňkou? Asi jsem vážně beznadějný romantik, protože tohle jsem nečekala..
Panebože, já vůbec nevím, proč jsme tuhle sérii tak dlouho odkládala!
Trochu mě vyděsily ty pojmy, co jsem si přečtla v anotaci... kyborg, android, Nový Peking, mechanička. Nikdy jsem sci-fi nečetla, tak jsem byla poměrně v rozpacích, navíc když je to sci-fi, které je zároveň retellingem na jednu z mých nejoblíbenějších pohádek - Popelku. Taky vám to kombinace přijde šílená? Nebojte, mně přišla taky, ale pak jsem knížku otevřela a už ji nemohla pustit z ruky.
Zamilovala jsem si ten originální svět, ve kterém se Měsíční kroniky odehrávají. Zápletku jsem sice odhadla už někdy v půlce knihy, ale vůbec mi to nevadilo. Zároveň jsem si oblíbila snad skoro všechny postavy, které v této knize jsou.
Jsem hrozně ráda, že jsem do téhle série nakonec šla, už se moc těším na další díly!
Ke knížce jsem se vrátila znova po třech letech a stále je to moc milé čtení. První díl je retelling na Popelku. Autorka díl zasadila do velmi vzdálené budoucnosti, kdy se Peking hemží roboty, kyborgy, létajícími loděmi a vládne mu královská rodina.
Je spousta verzí Popelky, ale Popelka z budoucnosti, která je z části tak trochu robot, je něco tak osvěžujícího a geniálního, že se nebudete schopni odtrhnout a hned budete prahnout po dalším dílu.
Když jsem začala knihu číst, tak jsem si říkala, že tohle asi nebude můj šálek čaje. Po pár kapitolách jsem se začetla tak, že jsem byla za chvíli na konci.
Zajímavý svět, velice čtivé, hlavní postavy si musíte hned zamilovat. Zápletka předvídatelná, ale ten styl jakým byla podaná, mě uchvátil.
Takže já se hned vrhnu na další díl.
Úvod do tohoto světa me opravdu nadchnul. Cinder jsem přečetla ha jeden den. Proste neslo přestat! Hned po doctení jsem nutne potřebovala další díly. Kniha se stala jednou z mých nejoblíbenějších vůbec. I když vím a znám Popelku, dej me velice bavil. Velmi se mi libilo jak autorka pojala dej.
Doporučuji těm, co mají rádi retelling pohádek nebo sci-fi/fantazy.
Předem si nečtu anotace knih, a proto jsem byla celkem překvapená, jak se dá moderně pojmout pohádka o Popelce. A já si furt říkala, proč se kniha jmenuje, jak se jmenuje :o) Vlastně mě hodně zlákaly obálky této knižní série. Bylo to pěkné, milé, chvilkama až děsivé díky Levaně a vlastně i Adri. Musela jsem se ptát sama sebe, čím to je, že se mi do rukou poslední dobou dostávají samé knihy s nějakou nákazou :o) Přitom je to z roku 2012 :o) Jsem hodně zvědavá na pokračování. Za mne nejvtipnější moment byl popis Cinder na ples :o):o):o) To bylo opravdu originální :o)
Paaaaaani, tak tohle bylo neco! Do knihy jsem sla s prumernym ocekavanim, bala jsem se, ze uz jsem na takovy typ knih “stara”, ale tohle uplne predcilo moje ocekavani! Osobne to povazuju za jednu z nejlepsich knih, ktere jsem letos precetla.
Neuveritelne ctivy styl psani, napinavy dej plny skvelych zvratu a prekvapeni, je temer nemozne knihu odlozit. A ja doufam, ze budou ostatni dily minimalne tak skvely!
Marissa Meyerová se mi vždycky čte dobře a ani tato kniha není výjimkou.
Retelling je zajímavá tvorba, i když mi přijde, že někdy autoři originální příběh používají jako pomocnou berličku, bez které by jinak nic nešlo. Tady to ovšem bylo naopak, až jsem chvílemi musela sobě i autorce připomínat "Marisso, Popelka!!!! Už jsi zase zapomněla?" :D
Ale ve vší vážnosti, příběh je zajímavý i přesto, že je velmi předvídatelný (osobně mi to nevadilo). S čím jsem však trochu bojovala byl čas a způsob představení zásadních informací čtenáři. Zde totiž docela zásadní info o Měsíci a spol. byl jen tak mezi řečí zmíněn a to až pozdě, někdy v třetině knihy. Nemám problém s tím rozvíjet příběh netradičně, ale tady to moc nevyšlo. Měli jsme vybudovaný příběh, atmosféru, svět, postavy a pak autorka dodala "jo a mimochodem taky existujou měsíčňani, jo a to tak trochu mění všechno, ha..." Měla jsem z toho pocit, jakoby někdo řekl - příběh není dost zajímavý, tak tam rychle něco připíšeme, ať se to nafoukne.
Každopádně kniha je skvělá, moc mě bavila a těším se na pokračování.
Pro fanoušky sci-fi a fantasy je to pohlazení po duši.
Štítky knihy
kouzla smrt Měsíc technika nákaza Popelka kyborgové
Ty jo, tak tuto knihu jsem si fakt užila. Byla jsem před čtením skeptická, protože hodně chváleným knihám moc nevěřím a bojím se zklamání.
Námět knihy je na jednu stranu strašně bizardní (kyborkská popelka?), ale ve výsledku příběh krásně funguje.
Překvapil mě vcelku velký důraz na mezinárodní a politické vztahy a celkově dívání se společnosti na "vadné" kusy lidí.
Co se týká inspirací Popelkou, ohromně mě bavili ty malé spojitosti - dýně, střevíček, macecha... Ale příběh zas tak pohádkový konec nemá a je jasné, že s hrdinkou se setkáme ještě v dalších dílech.