Měsíční prach
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322498/mid_mesicni-prach-njt-322498.png
4
464
464
BOJ O PŘEŽITÍ S TVRDÝMI PODMÍNKAMI MĚSÍCE. Měla to být jen rutinní jízda člunem zkonstruovaným k vyhlídkové jízdě po povrchu Měsíce, ovšem nepředvídatelný prašný vír uvrhl Selené i s jeho posádkou a pasažéry do hlubin smrtící pasti. A právě tehdy začíná odhodlaný boj o život. Boj s nemilosrdnými vesmírnými zákony, které na Měsici panují. Boj s časem a lidskou psychikou v ohrožení života. Boj o přežití, jenž je veden nejen na palubě člunu Selené, ale i na povrchu, kde se rychle rozjíždí snaha o záchranu… Raný román velmistra žánru Arthura C. Clarka je krátkým, přímočarým a dodnes čtivým příběhem o lidském odhodlání přírodním zákonům navzdory. O odhodlání, které člověka nutí překračovat hranice a za jakýchkoli okolností bojovat o život, ať už svůj nebo ostatních. V českém překladu vychází román už počtvrté a ne náhodou patří k u nás nejčastěji publikovaným Clarkovým knihá... celý text
Přidat komentář
Arthurove romány si vždy vychutnávam a medzi jednotlivými knihami si nechávam väčší časový odstup. Tak sa mi jeho štýl nezunuje a takrečeno ani nepreje. Nemal som ani páru o čom bude príbeh, predstavu som mal úplne inú - niečo podobné ako Svetlo Zeme. S prekvapením som zistil, že je to klasický katastrofický román, len je zasadený do mesačných diaľav (vlastne by som mal napísať na skok od Zeme) a k tomu zodpovedajúcich technických peripetií. Tie idú Arthurovi ako vždy skvelo, horšie je to už s postavami, ale tie od Arthura ani neočakávam (od Stephena áno), chcem od neho hard sci-fi a to aj dostávam. Mesačný prach je výborná kniha (hoc nedosahuje kvalít vrcholných Arthurových diel) a autor nás drží v napätí takmer do poslednej stránky - čitateľ čaká ako to dopadne a naozaj je na vážkach či všetci prežijú.
P.S. Je zaujímavé, ako vo mne funguje "žrací" reflex. Pri popisoch nedostatku jedla si musím niečo dať. Súcit s postavami v knihách sa tak u mňa nekoná.
Takove mile cteni :) klady a zapory byly zmineny uz mnohokrat, tak jen dodam, ze me se nejvic libilo sledovat predstavy autora, jak to v budoucnosti bude fungovat :)
Kniha vyšla v roku kedy Gagarin nakukol do vesmíru na cca 100 min, na to všetko ma kniha spád a vôbec som sa pri nej nenudil.
Už to tu bylo párkrát zmíněno - technické pasáže na úrovni, psychologie lidí až naivní. Kdybych uvízl pod deseti metry prachu a už v první hodině by posádka začala povinné hry proti trudomyslnosti, asi bych se tam zbláznil.
To že je příběh postavený na chybném fyzikálním předpokladu ohledně chování povrchu na Měsíci bych ještě Clarkovi odpustil, ale ty naprosto ploché postavy, některé až absurdní (admirál), to už mi docela vadilo. Divadlo, které cestující na popud admirála hráli, aby se nenudili než je zachrání, bylo celkem úsměvné a působilo dost kostrbatě.
Ale abych nebyl jenom negativní. Samotná záchranná operace byla povedená a do detailu popsaná. To jak bojovali s oteplením trupu, komunikace s povrchem a stavba tunelu - skvělé.
Tomuto příběhu by mnohem více slušelo zpracování v kratší povídce, která by se soustředila čistě na postup záchranné operace a všechna její technická úskalí. Knihu hodnotím s odstupem času spíše jako průměr z autorovi tvorby. 60%
Mám moc rád Clarka. Holduju starým sci-fi knihám. A knih o Měsíci není nikdy dost.
Přes to všechno mi tahle kniha přišla na Clarka tak kapku, no... ,,čajíčková".
Starý dobrý Arthur je (obecně) velice silný v technických pasážích, ovšem nikdy mu moc nešli lidé. A tato kniha je jen o lidech (nikoliv ve smyslu celkovém), byť k technice taky přičuchneme. Clarke naskicuje (či spíš narýsuje) potažmo zajímavé postavy, a pak... nic. Každou potenciálně zajímavou mezilidskou situaci rychle vyřeší, a jede se dál. Postavy v této knize mi zkrátka připomínaly papundeklové obrysy s neuměle domalovanými xichty. (Kupříkladu konspirátora Radleyho mohl využít k úvahám o lidstvu, tak ale z něj byla jen vtipná figurka. Teda aspoň pro mne)
Abych ale jenom nekritizoval- Clarke v tomhle svazku rozjíždí na '61. rok celkem zajímavé věci: napsal, že na Měsíci není moc vidět hvězdy (to se o 50 let později stane opěrným bodem konspirátorů, snažících se sestřelit program Apollo). Zmínil ,,vlající" měsíční vlajky a jaké způsobí na Zemi pozdvižení- taky se trefil. Dokázal technicky rozebrat problémy záchrany lidí na Měsíci v době, kdy Gagarin hlásil, že ,,pojechali". Byl tak přesvědčivý, že jsem mu věřil i ten nebezpečný (a neexistující) prach. Navíc ještě dokázal čtenáře poučit o reálných fyzikálních jevech.
A k tomu přidal svou obvyklou hromadu poetických vesmírných obratů a literárně-popkulturních odkazů. Tohle mu opravdu šlo.
Za technikálie, uvěřitelnost, odkazy, čtivost, poetičnost a jasnozřivost dávám 5 záchranných *, ale 1 musím strhnout za postavy a jejich (jisté) klouzání po povrchu.
P.S. V českém vydání od Laserů mi trochu vadilo prakticky neustálé a nesmyslné střídání termínů ,,astronaut" a ,,kosmonaut".
Jedná se o první knihu, kterou jsem přečetl od tohoto autora. Knihu hodnotím pozitivně.
Clarka jsem vždycky bral jako autora pracujícího s komplikovaným příběhem a napínajícího limity imaginace čtenáře až na samou hranici jeho možností... A nyní zjišťuji, že Clarke byl výborný i jako vypravěč komorních a zdánlivě jednoduchých příběhů, v nichž jde zejména o psychologické otázky v mezní situaci. Měsíční prach je pro mě po mnohých stránkách velmi příjemné překvapení. Bál jsem se, že takto "jednoduchému" příběhu bude chybět hloubka. Ovšem Clarke s ní zkrátka uměl pracovat různými způsoby, v čemž si nezadal s mnohými autory nežánrové, "vážné" prózy.
Popis chování osob v mezní situaci a technické řešení různých problémů, asi zaujme většinu čtenářů.
Klasika sci-fi žánru, která mě ovlivnila tak, že žánr sci-fi, je můj nejoblíbenější. Při čtení neupadá můj obdiv k autorovi knihy a jeho fantazii. Kniha je atraktivní pro čtenáře i po desetiletích od napsání. Úžasné čtení.
Napínavé, zajímavé, čtivé, pěkné. Otázku, co je reálné a co sci-fi, neumím posoudit.
Je mi líto, že svět na skoro 50 let opustil otázku letů na Měsíc a na okolní planety. Snad se zase zabkýská na lepší časy.
Bajecna scifi jednohubka ze stare skoly :) ... Co se pribehu, dejovych zvratu a predne atmosfery tyce, jsem naprosto spokojena :) ...trochu mne rusil preklad, ale nijak dramaticky, uzila jsem si tuto starou lahudkovou mesicni jizdu primo pozitkarsky :D
Tuto knihu nemohu nehodnotit plným počtem a to prostě proto, že to byla kdysi moc moc dávno první kniha od autora a vůbec jedna z prvních scifi, co se mi dostala do rukou.
Z dramatu, které je vyskládáno kolem záchrany měsíčního plavidla, které je potopené v moři měsíčního prachu, jsem byl nadšen tehdy a s odstupem tří dekád i teď. Prostě klasický, semtam víc popisný, Clarke, který má příběh do detailu vymyšlený a vědecky podložený, aby do sebe všechno pěkně zacvaklo.
Prostě celková spokojenost, pro fanoušky klasické scifi skoro nutnost.
Krása. Několik napínavých zvratů. Zatím jsem od Clarka nenarazila na špatnou knihu. (ale nečetla jsem vše).
Příběh je založen na mylném předpokladu, že povrch měsíce tvoří prachová moře, po kterých se lze plavit jako po vodě. Záchrana ztroskotaného plavidla je velmi napínavá.
„Přírodě trvalo milion let, než nastražila past, do které se chytila Seléné a stáhla ji do Moře žízně.“
Z dnešního pohledu prostě nemůžete o románu, který vznikl roku 1961 a popisuje havárii turistické lodi na Měsíci, říct něco špatného. Už jen pro tu úžasnou nostalgii, jakou v tom současný čtenář zákonitě musí cítit, přestože ji autor do textu nikdy nevložil. Jistě, spousta moderních tvůrců by si se stejnou zápletkou dokázala poradit pravděpodobně mnohem napínavěji, přesto nemůžu říci, že by Arthur C. Clarke nějak nudil. Je tu zkrátka všechno, co má být - obyčejní lidé v tísni, neřešitelný technický problém a neúprosně tikající čas. Trochu rušivě na mě působila pouze situace, kdy se posádka výletní lodi Seléné snaží zabavit, aby nepropadla panice. Ačkoli je ta scéna chytře vyargumentovaná, v reálu si podobné chování představit nedokážu. Naopak dokonalý je moment, kdy si jednotliví pasažéři nehodu vztahují na svou osobu, přičemž konspirátor Radley s létajícími talíři je úplně nejlepší.
Tuto knížku mám velmi rád. Přečetl jsem si ji podruhé. Mám rád Měsíc, fascinuje mě. Jako fanda sci-fi čekám, zda se dožiji nějaké, aspoň částečné, kolonizace :) Snad ano. Líbí se mi příběh teto knihy a postavy. Jsou takové "šedesátkové". Když si představuji děj, tak jsou v nich postavy takoví elegantní, stylový, slušní, no jako by člověk koukal na sci-fi film ze 60.let :) Knihu určitě doporučuji, je i velmi napínavá, zejména poslední čtvrtina. A protože je Měsíc mé oblíbené místo, tak i splňuje čtenářskou výzvu 2019 :)
Citane kedysi davno na dovolenke na chate, von cely tyzden lialo. A vy nemate nic len balicek kariet a par brozovanych knih aby nebola vaha navyse v ruksaku. Takto uvezneny som si vychutnaval prveho Clarka v zivote. Pamatam si malo, skoro sa mi to spojilo so zasypanym vozidlom z detskej sci fi Kolumbovia zo zakladne Ganymedes :) Dnes by sme to zaradili do kategorie survival alebo hard scifi. Clarke je sviezi, lahko citatelny, ma lepsie romany, ale aj horsie. Hlavne tie neskorsie. Toto je ale uz klasika a skoro... povinne citanicko pre skutocnych SF fandov. Clarke bol povodcom velkych myslienok, optimista ludskej buducnosti, ale toto je az skoro komorna zalezitost.
Měsíční prach je bezesporu lahůdkou pro všechny vyznavače dobrodružné sci-fi. Je úžasné, jak obrovský potenciál dokáže autor vykřesat z tak prostinkého, chtělo by se říci až banálního nápadu, jakým je uvíznutí lunárního autobusu v moři prachu. Kolik problémů toto neobvyklé prostředí dokáže vyvolat. Clarke se navíc při svém vyprávění drží hodně při zemi a nestaví zase až tolik do popředí svou erudici fyzika a matematika, i když obou odvětví vědy k řešení problémů na Měsíci hojně využívá. Dělá to však natolik civilně a nenásilně, že si toho člověk skoro ani nevšimne a příběh krásně volně plyne řečištěm, což samozřejmě neznamená, že by na něm nebylo hned několik jezů. A možná to ani nejsou jezy, ale spíš zdymadla, které každou chvíli pozvednou čtenářův zájem nějakým šokujícím zvratem na další úroveň. Celá ta lunární odysea je okořeněná povedenými postavami, s nimiž rozhodně stojí za to dát si schůzku na základně v Port Rorisu, odkud vyráží Seléné na svou cestu po Moři žízně. Napětí od první do poslední stránky, famózní zápletka a inteligentní rozuzlení, to je Měsíční prach.
Měsíční prach je pro mě jedna ze slabších knih Clarka. Možná mě ovlivnilo, že jsem knihu četla po bravůrní sérii Vesmírné Odysey. Už na začátku knihy po incidentu, je vám více méně jasné, jak to dopadne. Psychologie postav “pod prachem”, není natolik dotažená, aby vzbudila větší zájem, ale pořád je to silnější stránka, oproti záchranému týmu, který mě teda absolutně nechával celý přiběh chladnou. Z mého pohledu, tam není ta správná atmosféra, která by mě nutila číst další a další stránku, dočetla jsem, ovšem už jsem se těšila, až jí konečně odložím.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
„Prach rychle stoupal za ním,
stále zvlněný,
hladký,
klidný
...a nesmiřitelný“.
Měsíční prach je klasika, kterou jsem měl ve své knihovně spousty let. Příběh jsem za ta léta četl asi třikrát a teď byl čas na menší zvopáčko. Vždycky, když čtu starší příběhy v další pokročilé době, nevyhnu se (a to asi nikdo), přirovnávání k současné technologii. Ne jinak je tomu i u této knihy. Arthur C. Clarke sice napsal skoro nadčasové dílo, ale je tam to slůvko „skoro“. Při další čtení si člověk uvědomí pár věcí, které pan spisovatel neodhadl a ve své době, věci, které byly vrcholem technologíí, přenesl až do budoucnosti.
Citát: Nenamítal nic proti tomu, že má zemřít, ale stůj co stůj se chtěl dozvědět jak.
Bohužel, spousty věcí se mění a některé technologie, nejen, že se stanou zastaralé, ale dokonce i vymizí a místo nich nastoupí jiné. Příkladem je tak rádio jako komunikace, dnes je rádio jen k poslechu a nebo fax. Fax už také pomalu vymírá a určitě ho nebudou používat na Měsíci, až tam budou vyhlídkové jízdy na kluzácích. Jinak příběh je spíš o záchraně, napětí a překonávání nových překážek. Pokaždé, když už si záchranáři myslí, že je dokonáno měsíční prach jim přinesl nové překvapení. Napětí je zvyšováno následnými překážkami a jejich zdolávání.
Malá ochutnávka:
Vítáme vás na palubě Seléné, řekla slečna Wilkinsonová, když se všichni usadili. Vynasnažíme se s kapitánem Harrisem, abyste s námi měli příjemnou cestu. Náš společný výlet potrvá čtyři hodiny...
Moc se mi v příběhu nelíbí to odbočení a povídání o létajících talířích. Pan Radley to sice rozjel, ale mám pocit, že tak nějak Clarke na mimozemšťany v té době nevěřil, protože fakta, která udává jsou spíše výsměchem pro věřící na jinou...cizí inteligenci. (Víra v létající talíře bujela mezi blázny z periferie lidské společnosti...) Ale jinak je Měsíční prach dobrodružně lehké čtení, které nemá sice nervy drásající obsah, ale jen mírné napětí. Přesto určitě tato starší sci-fi nikoho neurazí a stojí za to si jí přečíst.
Do Měsíčního prachu vsadím tři a půl šedivého motýlka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Copak dneska člověk nemůže už v klidu ani umřít?