Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494331/mesicni-zahradyTQZxIa-hlD-.jpg
4
957
957
Malazská Kniha padlých série
< 1. díl >
Malazská říše povstala z malého ostrovního království a na ostří mečů i magie vybudovala impérium, jakému není rovno. Nekonečné války spolu s vnitřními rozbroji jsou však vyčerpávající a říše začíná upadat. Dokonce i Paliči mostů, kdysi elitní sapérská jednotka malazské armády, upadli v nemilost. Císařovna ale vládne tvrdou rukou a poslušnost si vynucuje skrze Spáry, své děsivé asasíny. Nyní upřela svůj zrak na Drúdžistán, poslední ze Svobodných měst v Genabakis. Ten vzdoruje vojskům říše už čtvrtý rok, hlavně díky zvláštním spojencům. Nad městem se vznáší nebeská pevnost Měsíční kámen a sami obyvatelé si kladou otázku, kdo jsou záhadní Tiste Andii, kteří v ní žijí spolu se svým pánem. Pohár trpělivosti Malazské říše přetekl. Císařovnina pobočnice přichází zlomit Darúdžistán, i kdyby to znamenalo vzkřísit něco, co mělo zůstat navěky pohřbeno. Poslední zbylí Paliči mostů pronikají přímo do obleženého města, aby rozběhli vlastní smělý plán. Ze stínů se však vynořují další zlověstné síly a noví i zapomenutí bohové se chystají vložit do hry.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2022
,
Planeta9
Originální název:
Gardens of the Moon, 1999
více info...
Přidat komentář
Asi jsem byl předchozími komentáři a názory dostatečně varován, takže do knihy jsem šel s tím, že to asi nemusí být úplně lehké záživné čtení a to se mi velice vyplatilo. Kniha mě od začátku bavila a to všechny její dějové linky. Nic podobného jsem doposud nečetl a o to víc jsem si příběh užíval. Ihned sahám po dalším dílu.
Audiokniha
Byť jsem zpočátku váhala jestli je rozumné dávat si " re-reading" této série přes uši, dopadlo to nakonec nad očekávání dobře. Možná to je tím že některým prvkům zkrátka a dobře člověk už rozumí lépe a já nechci říkat že zcela a působí to svěžím dojmem. Komplikovanost této série je v tom že si ji člověk může interpretovat pořád po svém, nemusí na jefnu stranu vůbec spolupracovat s autorem, může pro něj být vyloženě nepotřebný adi tak jako byl pro Eriksona čtenář. Uzavřít se v tomto temném univerzu je jako zabloudit v lese, který vás však přijme za svého a stanete se jeho součástí. Vlastně si po čase svou zboudilost ani neuvědomujete. Takhle ke konci knihy jsem si říkala že je perfektní že mám k dispozici hned další díly, protože mě navíc učaroval i interpret a v papíře by to bylo asi na dýl. Já osobně audioknihy nezrychluji a jsem ochotna a schopna se v nich i vracet, a to nejen když mi něco uniklo, když se mi něco líbí. Jen je škoda že tento komentář píšu spíš pro sebe poněvadž u nás k dispozici v audio podobě není.
Polský překlad...
Je hrozně těžké knihu hodnotit. Kvalitou je to skvělá kniha, ale to doceníte až tak během druhého či dalšího čtení. Jako úvod do nové série je to peklo. Já Zahrady přečetl již potřetí a pořád tam nacházím nové věci. Osobně doporučuji přečíst 4 první knihy a poté se vrátit znovu na start. Dostanete totiž naprosto nový zážitek.
Číst Zahrady poprvé:
Čtení Zahrad je náročné, zmatené, místy nudné a celkově mozku nepříjemné. Jako první kniha série je na první čtení příšerná, nevhodně napsaná a odstrašující. Tady bych dal maximálně 2 hvězdy.
NEVZDÁVEJTE SE a čtete další knihy!
Na druhé a další čtení je lepší a lepší. Stále ji považuji za nevhodně napsanou, ale nelze ji upřít genialita. Pozorný a Malazu znalý čtenář v ní objeví moře informací, které poprvé nebyl schopen zařadit. Tady bych již dal 4 možná i 5 hvězd. Kniha vyvolává silné emoce a řadu teorií, které prostě budete chtít s někým sdílet.
Navíc Zahrady jsou jen prvním krokem k dalším knihám, které jsou dle mého ještě řádově lepší než kniha první. Vydržte tedy to první těžší čtení, dělejte si poznámky, hledejte na internetu, ale hlavně to nevzdejte! Odměnou vám bude jedna z nejlepších knižních sériích všech dob.
Sú 3 možnosti. Buď to niekde počas čítania vzdáte a v živote už o Eriksonovi nebudete chcieť počuť. Alebo si toto prečítate a poviete si: Uf, na začiatok stačilo, možno niekedy skúsim pokračovanie. Tretia možnosť, môj prípad, že to vezmete ako trochu chaotický úvod k niečomu ďalšiemu a prebudí to vašu zvedavosť.
Nejde o ľahké čítanie. Malaz nie je oddychovka. Vyžaduje výkon aj od čitateľa. Má svoje muchy. Má svoje čaro. Skúste ;))
Stačilo na začátku pár poznámek, soustředit se a šlo se v té změti postav a dějů vyznat. Postavy zajímavé a od druhé půle mě to již vyloženě chytilo. Kniha neobsahuje vatu, pořád se něco děje, rozhodně plus po takovém Mistbornu od Sandersona, kde šlo knihu o třetinu stránek osekat.
Na druhou stranu motivy a fungování světa nejasné. Proto musím hodnotit níže. Dám krátkou pauzu a určitě budu pokračovat Domem mrtvých.
Měsíční zahrady se těžko hodnotí. Podle mě důvod, proč tuhle ságu fantasy fanousci milují je ten, že už přečetli dost podobného čtiva a rádi se nechají motat do složitějších zápletek. Taky nadšence do nejrůznějších stolních RPG by mohla kniha bavit, občas je to psáno tak, jako kdyby v pozadí běhala legendární D12 kostka. Kdo umře? Komu padne bonus? Takovým lidem Erikson moc vysvětlovat nemusí a podle stylu bohužel na jiné čtenáře tak nějak úplně ser...kašle.
Osobně mám rád městské fantasy příběhy z řekněme podsvětí, takže část z Darúdžistánu byla odměnou za předchozí tápání ve tmě. Tam mi přišlo hlavně při druhém čtení (s celou ságou sem skončil kdysi někdy na konci osmého dílu) že vyprávění doopravdy nemá slabiny a doslova každá věta dává smysl a je svým způsobem geniální. Jenže na to, aby člověk přečetl přes tisíc stran a pak se zase vrátil na začátek a lebedil si, jak to všechno chápe musí být jeden dost velkej magor nebo mít hodně času (díky covide).
Autor si jinak s postavami hraje jako na šachovnici, kostka vzadu se točí a v závěru začne všechno lítat...fakt. Koho nebaví začátek, zkuste přeskočit na Darúdžistán, město založené na pověsti :)
Šest set stránkový špatně napsaný prolog, k doufejme epické fantasy sérii. A já potřebuji na nějakou dobu pauzu.
Mraky postav, mraky jmen, mraky dějových linek. Snad na každé stránce se skáče z místa na místo. Nevím, jestli tohle je ten správný úvod do top fantasy. Potenciál má však tenhle svět obrovský, ale jestli se to projeví až při čtení dalších dílů, tak to těžko říct.
Topka, byl jsem varován, měl trochu obavy a současně vysoká očekávání na základě doporučení. Kniha opravdu patří mezi jednu z nejlepších fantasy sérií, jakou lze v současné době číst. Ano, mnoho věcí zde již zmiňovaných je pravda, všechny ty postavy, místa, náznaky a dějové linky jsou náročné na sledování, ale za sebe musím říct, že zase ne tolik. Stačí se na to opravdu soustředit a číst to někde v klidu, pokud si to chce člověk opravdu užít. Také myslím neuškodí, pokud má čtenář něco podobného ražení a blížící se náročnosti načteno (za mě Anthony Ryan před touto sérií). Pokud jste ovšem spíše jen příležitostný čtenář, asi vám udělá větší radost spíše něco lehčího. Za mě však 95 %.
Po druhým přečtení zvyšuju ze 3* na 4*, protože ten úvod do toho světa je na týhle sérii asi to nejtěžší. Jakmile už má člověk aspoň trochu představu, tak to tady najednou i docela dává smysl a není problém si ten detailní a propletenej svět naplno užít.
Líbí se mi, že v knize není žádná jasná a ostrá hrana, která by dělila postavy na hrdiny a padouchy. Je Anomander hrdina, nebo padouch? A co kapitán Paran, nebo pobočnice Lorn? Výtku bych měl ovšem ke stylu psaní. Ten mi moc nesedl. Děj se odehrává v jednom čase a sem tam se objeví nějaké vzpomínání na události minulé. To by celkem šlo. Ale autor skáče mezi postavami snad po každé stránce. A to časté střídání se mi moc nelíbí, spíš je někdy až rušivé. Takže celkově slušná fantasy kniha, ale že bych z ní byl nějak extra na větvi, to ne. Každopádně druhý díl si přečtu.
"Cmajznuty ebook z netu" (Inak sa k nej tazko dostanete, davno vypredane, v antikoch este nieje) Tak, kniha ktora citatelov jasne roztriedi hned od pociatku. Uz som bol upozorneny ze sa treba prehryzt prvymi no... 200? 280? 300? stranami a bude to lepsie. Akoze neupieram autorovi ze pise putavo. A paci sa mi ze to citatelovi nezjednodusuje. No ja si nemienim stale nazerat na zoznam osob (este ze tam na zaciatku je). Vazne som uvazoval ze si idem pisat poznamky k osobam, lebo ak sa k nim autor vrati po 200 stanach, som v prdeli. No proste ak knihe nemozete venovat plne sustredenie a ist nou plynule a venovat sa jej doslova denne, fajront konecna :) Nevladzem, taketo knihy zo mna vysavaju energiu a neprinasaju mi radost a potesenie z citania. Nehviezdickujem, odkladam. Mrzi ma lebo ma zaujima co bude dalej. Ale zase ked vidim aka je to seria, a ze toto je prva a najtensia kniha zo vsetkych, mamma mia! Nie je natoceny serial?? Balim tabor, hasim ohnisko, idem dalej. Moja momentalna nalada mi nedovoluje citat to dalej, rozumej, ja citam teraz strasne rozdrobene, hladam si chvilky a toto sa tak citat neda. Kym by som sa prehryzal Malazskymi kronikami, dam v klude celu Temnu vezu a Pratchetta komplet :) Pamate zo skoly ako sme sa ucili ze Tolstojova Vojna a mier ma 600 postav. Toto tak strasne nie je, ale tu musite z naznakov skladat a pochopit pozadie, tzv. lore, vojna a mier je jasnacka, vies kde sa odohrava, preco, kedy, na pozadi akych udalosti. Tu musis skladat. Fajn hra pre citatela, ale nie momentalne pre mna.
Musíte vědět, co od fantasy čekáte. Pokud silný strhující děj sledující několik málo postav, do jejichž postavení se ihned vžijete, pak s Eriksonem asi nepochodíte (dejte si raději – hned po Tolkienovi – Rothfusse). Erikson na to jde jinak: jeho svět je plný pravidel, která vám nebudou vysvětlena, dozvíte se o nich jen v náznacích a nikdy si nebudete jisti, zda jste je pochopili správně. Jeho svět má dlouhou historii plnou zásadních událostí, o nichž se nic nedozvíte, plnou ras, které vám budou záhadou klidně i při čtení závěrečného dílu.
Co tedy takto zdánlivě nepřístupná série nabízí? Svět, který opravdu funguje, ve kterém má každá událost svůj význam. Svět, který se nehýbe kupředu díky hrdinství hrstky postav, ale díky navzájem propojeným sociálně-mocenským vazbám. Svět, který je radost objevovat, protože jej objevovat musíte: pokud se nebudete snažit, knihu zahodíte jako nudnou, komplikovanou, užvaněnou, o ničem. Jenže taková zkrátka není. Nikdy se nedozvíte odpovědi na všechny své otázky. Některé postavy se vrátí na scénu až o pět dílů později. Některým postavám se třikrát změní jméno. Musíte být pozorní, trpěliví. Musíte být chytří. Tahle sága vás za to odmění.
P. S.: První díl je fajn, ale je to teprve rozjezd. Proto ty čtyři hvězdy. V kontextu mnoha jiných fantasy knih jde o jasných pět hvězd.
Prve jsem četla českou verzi, podruhé anglický originál a žasla jsem, kolik se toho v českém překladu ztratilo - kolik narážek mi uniklo, kolik nuancí postav zmizelo jak pára nad hrncem, kolik střípků příběhu se zastřelo k nepoznání. V češtině jsem se prokousala až k sedmému dílu a stále čekala, kdy že mě to tedy chytne, jak zarytí fanoušci tvrdí. V angličtině jsem tak dlouho čekat nemusela, protože to najednou dává smysl.
Přesto, první díl si víc než tři hvězdy nezaslouží. Jsou lidé, kteří umí do světa člověka vložit tak, aby se s ním ztotožnil, aby ho chápal. Ty mi sedí lépe. Na druhou stranu, Eriksona můžete číst stále dokolečka a pokaždé vám docvakne něco dalšího.
Věděl jsem, že to bude těžké čtení, spousta lidí mi to říkala. Ale taky jsem viděl, že knihy této série jsou ve fantasy žebříčkách v první deítce. Zvědavost mi nedala a pustil jsem se do toho. Byl jsem vhozen do děje, mezi spoustu postav bez vysvětlení, kdo je dobrý, kdo špatný, o co jde ... no prostě guláš. Časem jsem se trochu zorientoval, ale těch postav bylo trochu moc a vůbec jsem netušil, proč to dělají. Jako dočetl jsem to s vypětím všech sil, říkal jsem si, že tam bude nějaké velké finále, nebo nějaký důvod, proč si přečíst další díly... no nenašel jsem ho. Postavy veskrze nezajímavé, svět jako takový docela zajímavý, ale to je pro mě málo.
Musite iba vydrzat takych 280 stran az potom zacnete ako tak chapat vocogou :D. Pre mna je Malaz top epicke neuveritelne...Nic lepsie som necital a asi uz ani nebudem, odporucam vsetkym.
Uf, tenhle styl psaní, kdy je před vámi položen obří svět plný bohů, postav, ras, států a magie naprosto bez jakéhokoliv vysvětlení a spojitostí, určitě není pro každého a není jednoduché se tím hlavně ze začátku prokousat a vydržet u toho, ačkoliv po prvotním rozklíčování (čili až třeba v druhé polovině knihy) pochopíte, že před sebou máte zajímavý příběh a tak bohaté universum, že první díl je jenom jakýsi úvod.
Na konci (nebo hned na začátku) tak buď knížku odložíte jako čtenářsky dosti nepřátelskou nebo budete chtě nechte sáhnout po pokračování, jelikož jste již investovali čas a úsilí na pochopení základních zákonitostí a vztahů světa.
Po strašně dlouhé době se mi stalo, že jsem knihu nedočetla. Na stránce 89 jsem ji zavřela a jsem si jistá, že už ji nikdy neotevřu. A přitom mám fantasy tak ráda.... ale tady jsem vůbec nevěděla "vocogou"
Štítky knihy
draci magie kanadská literatura meč a magie démoni bohové dark fantasy bitvy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Zpracován masívní propagandou série v posledním čísle Pevnosti jsem si po letech přečetl Měsíční zahrady. A je to dobré,sakra dobré.
Vzpomínám jak jsem tehdy asi po třetí knize padl,zcela přemožen počtem stran,postav,bohů,originalitou příběhů a svérázným avšak kultivovaným stylem vyprávění.
O přečtení všech dílů zatím neuvažuji ale druhý díl ještě zkusím vybojovat a přežít.