Město
Clifford D. Simak
Hluboce lidský příběh románu Město nám v průběhu staletí a tisíciletí odkrývá v osudech rodiny Websterů nejen budoucnost člověka, ale i jeho souputníků a následníků, jimiž se jako dědicové lidského odkazu stanou psi a roboti. V osmi původně samostatně vydaných kapitolách, následně opatřených Epilogem, se seznamujeme s úžasnými proměnami lidské společnosti až k jejímu vesmírnému exodu, po kterém lidmi opuštěnou planetu přebírají jejich kdysi nejlepší přátelé. Dnes už klasická, stále čtivá a především myšlenkově bohatá kniha patří k zlatému fondu vědeckofantastického žánru a vytrvale se objevuje na předních místech v anketách o nejlepší science fiction román všech dob. Je také nejznámějším a nejčastěji připomínaným dílem amerického Velmistra žánru, jenž je našim čtenářům blízký nejen díky svému českému původu, ale také díky vrozenému humanismu, jenž překračuje lidmi uměle vytvořené hranice.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2024
,
Audioteka
Originální název:
The City, 1952
Interpreti: Zbyšek Horák
více info...
Přidat komentář
Nechápu, proč je zde kniha Když ještě žili lidé spojena s knihou Město, když jinde pomalu oddělují jednotlivá vydání. Přitom v tomto prvním českém vydání není epilog, který byl vydán až v roce 1973!. Ten je právě až v knihách pod názvem Město. Tedy nemůže být ani v prvním vydání románu The City z roku 1952!
Původně série povídek završená Epilogem je jedna z nejlepších Sci-fi knih vůbec.
Hodně zvláštní román, protože je složen z povídek napsaných v rozmezí několika let. Mezi tyto povídky autor později vložil komentáře, které jsou napsány z pohledu psa žijícího ve velmi vzdálené budoucnosti. Děj románu sleduje osudy rodiny Websterů skrze mnoho generací. Od blízké budoucnosti až k tisíce let vzdálené.
Román však nezačíná nijak dobře. První povídky jsou poměrně naivní a nevěrohodné. Ze začátku jsem se tak divil výslednému hodnocení. Jenže postupně román dostává čím dál větší myšlenkovou hloubku a ke konci je kniha téměř poetická. První čtvrtina knihy je však velmi slabá. Aspoň z mého pohledu knize značně ubližuje nepromyšlený děj a pak nesladěný kontext povídek a psích komentářů. Postupně se však úroveň knihy zlepšuje a sledujeme vznik psí civilizace. Děj povídek a psí komentáře se postupně přibližují až se střetnou.
Škoda slabého začátku a i psí komentáře jsou slabé a málo propracované. Až moc je cítit, že jsou psány člověkem. Chybí v nich to co se později objevuje v samotné knize. Jinak pro mě byla kniha překvapující ve všech ohledech: strukturou, literárním podáním, spojením sci-fi a filozofie a hlavně pocitovou intenzitou na konci.
Pokud si pod sci-fi představujete napínavý dobrodružný příběh odehrávající v budoucnosti, tak tohle rozhodně nečtěte. Kniha se totiž zabývá vývojem lidstva a různými formami existence. Je neuvěřitelně myšlenkově podnětná. Další promarněná šance na úplně úžasnou knihu. (Komu tento popis nestačí, může se mrknout na povídky, které jsem všechny okomentoval.) 85%
"Tyto legendy si psi vyprávějí u večerních ohňů, když vane severák. To se vždy rodina shromáždí u kamenného krbu a štěňata tiše sedí, a když vyprávění skončí, zvědavě se ptají: "Co je to Člověk?"
... ne vždy jsem si po prvních přečtených slovech knihy jistá, že je „to ono“, že mám před sebou příběh, který mi za ten čas s ním strávený rozhodně stojí ... někdy musím dát příběhu šanci mě zaujmout ... a někdy se stane, že se to prostě nepovede ... ale to rozhodně není případ téhle knížky, ... právě naopak, přečetla jsem první řádky a hned jsem věděla, že prostě jo :-) ... že mi tenhle příběh o člověku – legendě? ... bude za ten čas s ním strávený stát :-) ...
...a tak jsem se do něj pustila, držíc se ponaučení, kterého se mi dostalo hned v úvodu: "Zde je tedy máte, ty příběhy - nechť si je každý čte, jak mu je libo, pro zábavu nebo s úmyslem vystopovat historický význam či pro náznak nějakého skrytého smyslu. Naše rada pro průměrného čtenáře: neberte je příliš vážně, protože jinak vás zmatou či na vás číhá šílenství...“
Člověče ... kdo jsi a kam kráčíš?
"Patník - jediný badatel, který věřil, že příběhy jsou historicky podloženy a že Člověk v pravěkých psích dnech doopravdy existoval, tvrdil, že tento první příběh je vylíčením skutečného zhroucení lidské kultury. ... Nezdá se být možné - píše -, aby tak velká událost, jakou je zhroucení mocné mechanické civilizace, nalezla odraz jen v tak malé literární formě jako je legenda."
V celém příběhu dominuje pojem "město": „I když nejsme s to podat jednoznačný výklad pojmu a už vůbec nemáme představu o jeho funkci, ...většina psů se shoduje, že ... „ považuje společenskou strukturu Města za nepřijatelnou nejen z ekonomického, ale i ze sociologického a psychologického hlediska. Žádná bytost s vysoce vyvinutou nervovou soustavou nezbytnou pro vývoj nějaké kultury, tvrdí, by v tak omezených podmínkách nemohla existovat“ ...
... a pak tu máme „jazyk“: “Jazyk příběhu je obzvláště matoucí. Výrazy typu "Čert aby toho kluka vzal!" se staly záhadou pro nespočet sémantiků po celá staletí a vlastně dodnes nejsme s to interpretovat smysl mnohých slov a výrazů o nic lépe a poučeněji než v počátcích psí legendologie. Máme však jasno v terminologii, která se týká pojmu Člověk. Množné číslo této mytické rasy zní "lidé", ... přídavné jméno "lidský", ...
... svět zatím není zralý pro takovou pravdu ... že lidstvo stojí u pádu svých metropolí ... a vývoj lidstva pomalu, přes roboty, lidské mutanty a inteligentní mravence ... směřuje k vyšlechtění inteligentní psí rasy, která člověka přežije ...
... Simakův styl psaní mě zaujal, a to natolik, že tento příběh řazený do SF rozhodně není to poslední, co si od něj přečtu ... pro mě byl spíš hluboce hluboce filozofickým textem ... nezaměřeným na popis technologií budoucnosti (to jsem vnímala spíš jako kulisu příběhu), ... ale především a právě na člověka, ... varuje nás, ... ukazuje, kam naše civilizace, zaměřená na technologie, směřuje ... a důvodem je, že sami před sebou zavíráme oči, neumíme se poučit a stále znovu a znovu svou inteligenci užíváme ...proti sobě ...a z toho opravdu mrazí ... a je celkem jedno jestli budoucnost lidstva půjde směrem zkázy měst jejich vylidňováním, jak jsme byli svědky v tomto příběhu ... nebo třeba právě naopak, jak to spíš dnes můžeme pozorovat ... jejich šíleným zalidňováním a přeměnou v megalomanské soběstačné komplexy, kde se soustředí ohromné množství lidí, kteří, čím blíž k sobě mají ... tím míň jsou „spolu“ ... ale jak je vidět, ani „cesta z města“ by nemusela být tou správnou volbou :-) ... spíš bychom si měli začít hledat „cestu k sobě“ :-) ...
... možná je opravdu člověku potřeba rozumu „bez vyježděných kolejí logiky“ ... aby našel cestu k novému pojmu a smyslu života ... která by mu třeba ukázala jednodušší a přímější směr :-) ... zatím člověku nezbývá než „kráčet sám, jako jediná myslící, inteligentní rasa, zcela uzavřená sama v sobě“ ...
Až po přečtení jsem zjistila, že je ta knížka z 50. let! Vůbec na to nevypadá.
Smutná a temná, nutící k přemýšlení, jak i zdánlivě epizodické situace nebo rozhodnutí jednotlivců mohou ve výsledku ovlivnit osud lidstva.
Nemám, prostě nemám ráda psy. Nikdy jsem k nim nepřilnula, vadí mi jejich uslintané tlamy, smrad a hluk. Ta nechutná potřeba olizovat obličeje, brr.
Naopak mám ráda sci-fi a tuhle knihu jsem četla dávno, pradávno. Příběh mě dostal. Jak tu někdo psal, působí smutně, trochu definitivně. Psí původ legend mi vůbec nepřišel divný, možná bych nenašla vhodnějšího vypravěče, než odvěkého průvodce člověka :). Jenom kdyby si psi pamatovali, že kdysi měli pány, mrchy :).
Jedno z najlepších sci-fi vôbec, bez tej naivity 50-tych rokov 20. storočia by to nebolo ono. Z knihy cítiť zvláštny smútok nad ľudstvom. Nadčasové dielo!
Nepopírám, že autor má zajímavé myšlenky, ať už se týkají chování lidské rasy, její možné (ne)budoucnosti i s možností vývinu jiné, zvířecí rasy na matičce Zemi, přesto této povídkově navazující sbírce, která mi docela připomínala stylem a formou Asimovova Já, Robota, chyběla nadstavba v podobě fungujícího děje, takže ve výsledku dávám čistý střed - 50 %
Pozvolný děj, který s dalšími povídkami získává na originalitě a kráse. Ke konci už jsem si knihu neskutečně užíval. Pro mě zde platilo, že čím méně lidské rasy v příběhu, tím lépe. Možná to samé platí i pro naši planetu...
P.S. Budu si sakra dávat pozor, abych v lese nekopl do mraveniště :)
Jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Moc se mi to líbilo. Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá, ale po první legendě se to rozjelo....Jen mě trochu mrzelo, že autor spolu s Jenkinsem (robotem) nadržoval psům. Super kniha!!!
Velmi působivé. Hodně námětů k přemýšlení.
Místy mi překlad připadal trochu neučesaný.
Podľa mňa je to skvelá kniha. Simakovi sa podarilo VYTVORIŤ ucelený a zaujímavý svet s vlastnými pravidlami a navyše vysoko zaujímaví. Téma ľudského zmyslu života a jeho cesty naprieč budúcnosťou mi evokovalo Sterlingov Schizmatrix, takže som uchvátený že v dobe vzniku románu(?) vôbec niekomu napadli takéto námety (hovoriace psy, evolúcia, dalšie dimenzie, prevteľovanie…). K naprostej spokojnosti mi ale chýbalo dačo málo. Dielo podľa mňa nieje humanistické, skôr z neho cítiť bezvýchodiskovosť situácie ľudí, ktorý sa neustále zaplietajú v kruhu omylov. A to je ten najväčší problém. Na ľudstvo je nahliadané akoby zvrchu, a tým pádom nemôže samotný človek povedať že nejaké počínanie je dobré alebo zlé pre ľudstvo. Proste príliš ťažká téma knihy. A možno to nieje problém ale devíza. A keďže autor nemôže nadržiavať rase ľudí (inak by bola knižka nezaujímavá, na úrovní socialistického realizmu:), vyzdvihuje skôr negatívne črty ľudskosti. Tieto sa v deji síce evolučne odstránia ale žiaľ cesta to aj tak správna nieje.
Tvorbu velmistrů žánru scifi z 40. a 50. let minulého století zbožňuji a stejně tak i sci-fi díla se silným filosofickým poselstvím. A tak mne docela mrzí, proč mi vychvalované Simakovo Město tak docela nesedlo. Kniha přitom obsahuje řadu zajímavých zamyšlení nad vývojem lidské rasy od úprku z přeplněných měst, přes odosobnění lidstva a odchod do atmosféry plynných obrů až po převzetí naší planety mutanty a rasou vyšlechtěných inteligentních psů, kteří nám tak docela nerozumí. Simak vynalezl transhumanismus dávno předtím, než vůbec někdo toto slovo vyslovil. Jenže z literárního hlediska knize chybí něco, co bohužel k příjemnému čtení potřebuji - a to je děj. Takže přes všechny zajímavé myšlenky mne ke knize nic nepudilo a do čtení jsem se dokonce musel nutit s myšlenkou, že takto stěžejní dílo prostě přečíst musím. Na rozdíl od Asimovových a Clarkových klasik se žel k této klasice už asi nevrátím. 70%.
Nejsem žádný pejskař a na stránku Pes je jídlo, ne kamarád shlížím s pobavenou shovívavostí, ale Město je nádherným popisem psího triumfu věrnosti nad zabíjením. Simakova vize budoucnosti, kde psi převzali po lidech planetu Zemi na lidi nazírá vskutku nelichotivě. Pohodlní a zároveň násilní tvorové, kteří v momentě, kdy si mohli podmanit vesmír zvolili tu jednodušší cestu. Přese všechny proměny, kterými lidé projdou je jedinou dobrou věcí to, že odešli. První povídky nejsou nijak zajímavé, mnohem chytlavější jsou filozofické předmluvy, které jim předcházejí, ale od příběhu z Jupitera nabere sbírka legend o člověku neskutečnou hloubku. Fantaskní výjevy (Jenkins v hradu mutantů) se prolínají s ryzí sci-fi a cestujeme jak vesmírným prostorem tak paralelními světy. Přirozené plynutí času, psí úvahy i ukončení příběhu o předání světa dělají z Města jednu z nejlepších žánrových mytologií a nebýt slabších prvních povídek naprostý klenot.
Skalní příznivci sci-fi mě asi ukamenují, ale tohle už je hodně hard-core. Děj je rozvleklý, ale je pravdou, že ta kniha ani není tolik o ději, jako o předání myšlenek. Na to ale nepotřebuji populární knihu, na to mi stačí encyklopedie filozofie. Knihu jsem sice přečetla, protože to asi patří k základní sci-fi literatuře, ale neobsahuje to, co od knihy očekávám - složitého přemýšlení si užiju v běžném životě až dost, takže ve volnu si raději přečtu něco více vykreslujícího a dynamického.
Nadčasová knížka, která i více než po půl století má stále co říct a je aktuální. Přestože z obsahu knihy se může zdát, že jde s prominutím o nějakou kravinu (mluvící psi...), opak je pravdou. Autor prakticky neřeší technické záležitosti budoucnosti, předkládá je čtenáři jako prostá fakta a já jako čtenář je jednoduše beru. I když se možná mnohé zdá jako nemožné, proč ne? Ona ta kniha je snad víc o vizích, o představách, co bude se zemí a lidstvem, než nějaké prosté sci-fi.
Pravda, některé části nebyly až tak zajímavé, nemělo to zvláštní spád, ale po přečtení je celkový dojem opravdu vysoký. Ve čtenáři zůstanou silné a zajímavé myšlenky. 85% je možná míň, než bych snad měl dát. 3.2.2015. Spoustu dobrých komentářů, vyzdvihnu např. ten od JP.
Všeobecné nadšení nesdílím. Dvě povídky se mi opravdu líbily. Ráj, a ta o tom, jak se [SPOILER!] Webster ze strachu z opuštění známého nevydal na Mars[SPOILER!], ale... Možná to v té době bylo něco, ale na mě to bylo moc patetické, nekonkrétní, některé pasáže vyloženě nudné.
Část díla
Dezerce / Dezertéři
1944
Epilog
1973
Ezop
1947
Jednoduchá metoda
1951
Město
1944
Autorovy další knížky
| 2013 | Město |
| 1990 | Poselství z vesmíru |
| 1995 | Prstenec kolem Slunce |
| 1992 | Čas je ta nejjednodušší věc |
| 1993 | Přestupní stanice |
O této knize bylo napsáno hodně. V této knize toho bylo napsáno také hodně. Je jako bible, má v sobě poselství. Ale stejně jako je to s biblí, záleží na výkladu. Já mohu říci pouze jedno, a to přání, které se mi asi nesplní. Kamaráde, já chci na Jupiter!