Město mečů
Robert Jackson Bennett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453844/bmid_mesto-mecu-R57-453844.jpg
4
206
206
Božská města série
< 2. díl >
Město Voortyaštan kdysi bývalo sídlem bohyně války a smrti, líhní hrůzostrašných nadpřirozených bojovníků, kteří rozsévali smrt a podrobili si miliony lidí. Dnes je bohyně mrtvá a město leží v troskách. Není proto divu, že generálka Turyin Mulagheshová — prostořeká hrdinka bitvy v Bulikově a údajná válečná zločinka — je vyslána právě tam. Ve Voortyaštanu má počítat dny do důchodu a upadnout v zapomnění. Přinejmenším je to dokonalá krycí historka. Pravda je taková, že generálka byla ještě jednou, naposledy, povolána do služby, aby prošetřila objev, který může změnit svět — nebo ho zničit. Problém je v tom, že si tahle stará vojačka není jistá, jestli ještě má na to být hrdinkou.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Host
Originální název:
City of Blades, 2016
více info...
Přidat komentář
Přišlo mi, že se děj trochu pomaleji rozjížděl a měla jsem problém se začíst, proto dávám "jen" 4 hvězdy. Jakmile se ale děj rozjel, byla to neuvěřitelná jízda. A konec byl hořkosladký, spíš více hořký, dokonce jsem si i pobrečela.
"Město schodů" patřilo k nejzajímavějším fantasy titulům, které jsem loni přečetla, přesto se mi do druhého dílu nějak nechtělo. Trvalo bezmála rok, než jsem se do "Města mečů" dostrkala a hned jsem měla důvod zajásat. Otěže příběhu totiž převzala generálka Turyin Mulagheshová, herdek baba, která má vždy po ruce ostré slovo... nebo ještě pádnější argument ve formě pěsti či libovolné zbraně.
"Můžeš sem laskavě jít, posbírat si svýho kamarádíčka a odtáhnout tu jeho hloupou prdel zpátky do zaprděný hospody tvýho bráchy?"
Ano, generálka mě bavila, narozdíl od její poněkud mdlé předchůdkyně. Bohužel to nestačilo. Nevím, v čem byl zakopán canis lupus familiaris, ale úvodní třetinou knihy jsem prolézala tempem invalidního slimejše. Potom na scénu dorazil Sigrud a kletba byla zlomena, zbývajícími stránkami jsem prosvištěla jako voortyaštanský meč.
Přes veškeré záhady, božstva, strhující akci, detektivní pátrání a politické tanečky bych „Město mečů“ zařadila mezi protiválečné romány. Sice nabízí myšlenky na téma „válka je hnacím motorem pokroku“ a další krutá moudra, jaká nelze šmahem zamítnout, zároveň však jasně, nekompromisně sděluje, že válka je svinstvo a kdykoliv vezmeme život jinému člověku, zabíjíme i sebe; před svými činy se nikdy neschováme.
Abych to shrnula a srovnala s prvním dílem: zápletka nepřišla s ničím extra novým a přinesla jen málo překvapení, prostředí tolik nefascinovalo, postavy a dialogy byly šťavnatější, emoce silnější, poselství naléhavější. Zaseknu sem čtyři ostře nabroušené hvězdy... v méně rozkolísaném duševním stavu jich mohlo být i pět. 85%
Myslela jsem, že když Shara z 1. části zmizí a místo ní nastoupí generálka Turyin, bude to pro dění v knize ztráta - ale kdepak! Vynikající. Můj oblíbený nezničitelný a nezlomný hrdina Sigrud zůstává, a navíc prožívá v tomto dílu osobní štěstí a bohužel i osobní peklo. Turyin bojuje ze všech sil, bojuje statečně, nakonec vyhraje, a věřte, že ze svého vítězství se neraduje.
Všechno je tu nějak dvojsečné. Pochmurné, složité, drsné. Jako kdyby ve Voortyštanu byla stále tma... A vojsko v zásvětí má připraveno naostřené meče... meče, které jsou neoddělitelně spojeny se svými nositeli.
Jednu výtku mám, i když tím knize nehodlám umenšit hodnocení. Zdlouhavá vysvětlování od mýtických postav, proč je něco tak a onak. Bohové a jim podobní se s lidmi nebaví a už vůbec nic jim nevysvětlují. Navíc dost suše, takovým tím školským způsobem jako z učebnice. Autor chtěl určité záležitosti osvětlit svým čtenářům, proto použil tento způsob. Měl to zaonačit jinak. Naštěstí takových pasáží není mnoho, možná že ostatním čtenářům naopak tento způsob bude vyhovovat.
Ještě je se na co těšit, ještě je tady 3. díl., Město zázraků!
Bude li si někdo v nejbližší době stěžovat na syndrom druhého dílu mileráda ho odkážu k této sérii.
Jste li namlsáni z první knihy, neodkládejte dobrou náladu a rozpoložení na jindy. Kniha ( tedy autor) vám to mnohokrát oplatí.
A máte rádi Prachetta? No autor ho má rád také. A není nad takové pocty.
Mám psát více. No nebudu. Tohle je svět uvnitř jiných světů, v dlani božské múzy, která sní svá tajná přání v tajné skrýší, obklopena každodenní všedností :-) :-).
Jsem spokojený. Druhý díl trilogie určitě není žádná vycpácka. Opět se svižně děj rozjede a závěr knihy se mi moc líbil. Žádné veselé zakončení, ale co nadělat. Život je život, válka je válka. Začínám hned číst třetí díl. Snad bude aspoň stejně tak dobrý jako dva předchozí:)
Od událostí Města schodů uběhlo několik let. Dřívější hlavní hrdinka Shara zastává vysokou politickou funkci, a nemá proto čas zabývat se nově objevenými božskými artefakty. Do akce a na post hlavní postavy tedy povolá Turyin Mulagheshovou: Bývalá generálka se však z důchodu nevrací zrovna nadšená, a to ani netuší, že se vrhá do dobrodružství, které jí změní život.
Přechod od extrémně inteligentní Shary ke spíše prakticky nadané Turyin se odráží v tempu knihy, řešení problémů a obecně v přístupu k vyšetřování, které je opět středobodem příběhu. Generálčin pohled na svět navíc pomáhá s vývojem jejího charakteru: Teprve teď se konečně dozvíme, že se nejedná o naprosto sebejistou ženu, která se nezalekne žádného problému. Skrz její bojovnou slupku totiž prosvítají jizvy strašlivé minulosti, které jsou v obecném měřítku jedním z hlavních témat knihy.
Mnoho postav Města mečů zažilo trauma, s nímž se pokouší vyrovnat, a nedá se říct, že by se jim to zrovna dařilo. Jenže právě ony představují vratké základy, na nichž nadcházející generace buduje svou vizi lepších zítřků. A tak starým vojnám nezbývá nic jiného, než naivně doufat, že se nezlomí… Abych to zkrátil, Bennett je rozláme a rozdrtí s elegancí a grácií, jakou předvedl už ve Městě schodů. Píše svižně, vtipně a akčně, ale zároveň se nebojí temnoty, depresí ani krutosti. Ze svých hrdinů ždímá maximum a jejich dobrodružství proplétá myšlenkami, které jsou relevantní i v reálném světě. Je to skvělé pokračování vynikající knihy.
Nový příběh z kontinentu, který se stále ještě nevyrovnal se ztrátou Božstev. Příběh i zápletka mne zaujaly ještě víc než v Městě schodů. Závěr knihy jsem málem oplakala. Zdálo se, že to skončilo... Ale nestalo se...
Parádní pokračování Města schodů. S ohledem na to, že hlavní motiv se točí kolem války, smrti a ničení, je taky výrazně temnější a akčnější, a díky změně hlavní hrdinky taky o něco přímočařejší.
To je vlastně důvod, proč hodnotím o hvězdu méně, než schody - spletitost a rafinovanost Bulikova na mě udělala větší dojem než agresivita Voortyaštanu. Stále ale jde o velice kvalitní dílo hodné doporučení.
Stejně čtivé, zajímavé a originální, jako první díl Město schodů, ale přesto je je druhý díl o něco lepší a má větší spád. Hlavní postava v podobě postarší generálky Turyin Mulagheshové byla pro mě vítanou a osvěžující změnou.
Bennettovi se opět podařilo vytvořit chytlavou detektivní zápletku, kde nechybí ani napětí, ale právě vzpomínky a celý charakter Mulaghesové, knihu tahá ještě o level výš. Opravdu se mi líbí, jak si autor pohrál s postavou, ona ani její názory nejsou černobílé a válku ukazuje i ze stinné stránky. Díky čemuž kniha působila hned o poznání realističtěji. Opravdu vydařená kniha.
Musím říct, že Pan Robert Jackson Bennett se mi zažírá pod kůži pořád víc a nemůžu se dočkat dalšího jeho dílka. Protože jestli to bude i nadále takové, tak to bude ještě hodně příjemná a dlouhodobá záležitost.
Další díl zajímavého "postfantasy" ze světa Města schodů. Známe svět, známe hrdiny, ale ku prospěchu knihy to není o v parlamentě usazené Shaře, ale o generálce Mulagheshové. Za mne palec nahoru, druhá ženská hrdinka, a opět víc záleží na mozku než na krásným ksichtu. Tentokrát tu máme dokonce hrdinku stárnoucí, takřka starou, plnou vzpomínek na válku. Ale ouha. Nejsou to vzpomínky, jak s kamarády u ohýnku popíjela vínko a sem tam někoho hrdinsky zabila. Jsou to vzpomínky tak nějak překvapivě špatné. O mrtvých civilistech v hořících domech, o dětech, volajících mrtvou matku a ponechaných napospas smrti zimou... Taková je naše hrdinka. Litující. Jestli tohle nestojí za hvězdu nahoru, tak nic.
Ale dál. Příběh je znovu lehce detektivní, záhada, staré artefakty, ne tak docela mrtví bohové, musím říct, že mi to občas přišlo na stejné brdo jako díl první, i když reálie jsou diametrálně odlišné.
Co mne na knize mrzelo, bylo jakési odbytí určitých dějových linek, které by si zasloužily víc. Třeba výprava druhého generála proti místním rebelům. Kmeny a jejich politika. Sigma a její projekt, její - ne, to bych spoilovala. Hm... Ale i tak to je kniha na čtyři plus hvězdy.
Za originalitu. Za hrdiny, pro které zabíjení neznamená prima vzpomínky. Za Sigurda, ktreý se snaží ze všech sil nebýt tím, čím ho udělali. (Není někde na prodej jeho plakát? Olepím ho srdíčky a... no nic.) A za chudinku Turyin, kterou nejspíš v dalším díle čeká to, co by člověk nepřál ani svému největšímu nepříteli.
Tak to mělo hloubku! Ve všech směrech. Tak fantasy, tak reálné, tak plné emocí a tak jiné. Nutí vás k zamyšlení, k pláči. Doporučuji.
Kniha je propracovanější a napínavější než první díl. Zajímavější je i hrdinka, osudy generálky Turyin Mulagheshové jsou plné překvapení. Shara Komaydová z prvního dílu mi vůbec nechyběla. Těším se na další díl.
Začátek příběhu působí spíše jako detektivka a vlastně určité prvky detektivky si udržuje až do konce. I když má kniha přes pět set stran, čte se velmi dobře. Od první stránky mě dokázala vtáhnout do děje a nepustila až do konce. Oproti prvnímu dílu opravdu zlepšení a já se velmi těším na závěr této trilogie.
Fantasy, které není vůbec dětinské. Odhlédneme-li od žánru, je to politický thriller s prvky detektivky s neobyčejně originální hlavní hrdinkou - padesátiletou generálkou Turyin, jednorukou válečnou veteránkou. V příběhu jsou dovedně využité všechny životní zkušenosti, ale i pochybnosti, které během let nasbírala.
První díl této série byl povedený, ale Město mečů je určitě lepší. Reálie jsou jednodušší a pochopitelnější, děj je čtivější a ani na chvíli nenudí. Líbil se mi i konec - hezká návnada na další díl.
Málokdy se stane, že druhý díl předčí první. Město mečů zastínilo Město schodů a já tleskám ve stoje. Nevím, jestli se mi kniha víc líbila proto, že už jsem věděla všelicos o světě, ve kterém se děj odehrává, spíš si ale myslím, že tentokrát dal autor na redaktora. Více v recenzi v záložkách - Knižní tip, Chrudimka.cz.
Příběh se odehrává pět let po bitvě o Bulíkov a hlavní hrdinkou je generálka Turyin Mulaghesová. Turyin je vyslána do dalekého Voortyštanu, kde má za úkol vypátrat, co se stalo se ztracenou agentkou Saypuru.
Atmosféra Města mečů je mnohem temnější než u předchozího dílu. Kromě napjatých vztahů místních obyvatel, špatného počasí a několika velmi brutálních vražd má čtenář možnost nahlédnout do vojenské minulosti Turyin, která jí nedá spát a ve městě bohyně války a smrti se ještě umocňuje.
I přestože děj je dobře promyšlený a plný akce, tak to prostě nebylo ono. Není tu nic nového, zápletka je navíc velmi podobná Městu schodů a musím říct, že mě osobně asi chyběla Shara. I když Turyin zdatně sekunduje Sigrud a později i jeho dcera Signa, tak původní dvojice Shara a Sigrud pro mě byla mnohem zajímavější.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Čaropisci |
| 2015 | Město schodů |
| 2017 | Město mečů |
| 2021 | Světatvůrci |
| 2018 | Město zázraků |
Kniha mi prišla ešte o kúštik lepšia ako prvá časť. Spočiatku som si nemohla zvyknúť na to, že od konca prvej časti uplynulo už pár rokov a že bývalé hlavné postavy (Shara a Sigrud) už nie sú hlavné. Miesto nich je tam Mulaghesová (ktorá je tiež super) a Signa, ktorá má na starosti obnovu mesta a vybudovanie prístavu. Dej mi prišiel viac akčnejší, napínavejší a tak nejak pochmúrnejší.