Město policajtů
Karin Slaughter
Atlanta, 1974. Horší čas pro nástup k policii si Kate Murphyová vybrat nemohla: Amerika prodělává kocovinu z prohrané vietnamské války, Atlantou zmítají občanské nepokoje a policisté jsou ochromeni strachem ze sériového vraha, který už nemilosrdně popravil několik kolegů. Při nástupu do služby si nevyhnutelně klade každý strážník otázku: Co když to dneska budu já? Úspěch pátrání po Střelci, jak vrahovi začnou přezdívat, je pro všechny atlantské policisty otázkou cti. A vlastně i něčím víc. Je to zběsilá honba po pomstě za mrtvé kolegy. A když Střelec zabije všeobecně oblíbeného policistu, každý chce být tím, kdo toho bastarda dopadne. Ano, každý. I Maggie Lawsonová a její nová parťačka Kate. Nežene je ani tolik touha po pomstě, jako spíše po uznání mužských kolegů. Zatím se jim dostává jen výsměchu, pohrdání a klacků pod nohama. Jak ale postupují v pátrání, nastřádaný vztek, frustrace i hrdost v nich dostoupí k bodu varu. Vědí, že vrah se chystá k dalšímu úderu, a rozhodnou se jít v pátrání vlastní cestou. Všem navzdory. I kdyby je to mělo stát... taky všechno.... celý text
Přidat komentář
Skrznaskrz jižanská Atlanta 1974: Překvapivě depresivní, děsivý příběh i prostředí, všude špína a předsudky, násilí a rasismus, segregace podle bohatství a chudoby, barvy pleti i původní národnosti, drogy a prostituce a pak samozřejmě "běžná" nenávist a závist, pocity méněcennosti a záště - a nejen ty poslední hříchy urodily hodně shnilého ovoce ve sboru, který asi tehdy ještě neměl motto "pomáhat a chránit". Při čtení, ve slabé chvilce, by někoho mohlo i napadnout, jak jsme si tady v té době žili blaze - tohohle jsme byli víceméně opravdu ušetření, ale to je samozřejmě jen jedna stránka věci.
Jakkoli nepovzbudivé přeci jen jsem se jednou musela smát při popisu návštěvy policistek v podsvětí: pasáci si prý brali jména z řecké nebo římské mytologie (to podle své příslušnosti k rase) a hledaný pasák, kterého znali z doslechu pod jménem Pan Helena, byl nakonec velice dotčen, protože ve skutečnosti si říkal Pan Elegán (okolí pořádně neumělo anglicky...).
Jako kriminálka dobrý, co mne však překvapilo je to, že policistka v USA v roce 1974 si bez svolení mužského člena rodiny nemohla zažádat o půjčku, nemohla dostat kreditku, nebo si pronajmout byt. Ve všech formulářích bylo vždy třeba udat informace o nejbližším žijícím příbuzném mužského rodu. Takže i když u nás v té době probíhala tuhá normalizace, tak ženy měly větší práva než na tak vychvalovaném západě, a to rozhodně nejsem fanoušek komunismu.
Skvělá kniha, která se nedá odložit, ne že bych čekala něco jiného :) Trochu jsem měla obavy, jak se mi bude líbit rok 1974 a konflikty spojené s rasismem, homosexualitou apod. Všechny obavy zbytečné, prostě skvělé čtení jako obvykle.
Zběsilá jízda. Karin Slaughter vážně umí psát. Napínavé do posledního okamžiku. Ale víc než oběti a vrah mě vytáčel způsob jednání s ženskými členy policejního sboru...
Těším se na každou knížku,ale tato mě moc neupoutala,tak snad co jsem dostala pod stromeček bude lepší (Druhá oběť)
Poslední dobou jsem si na Slaughter docela ujížděla, dala jsem jich několik za sebou, tahle byla poslední, kterou jsem četla a dá se sehnat v češtině. Drží v ní podobnou linii jako v sérii Will Trent, takže to pro mě nebylo žádné extra překvapení, ale pořád velmi dobrý (nad)standard. Celkově autorku řadím mezi své velmi oblíbené.
Pokud se Slaughter začínáte, doporučuji pořadí: série Grand County, pak série Will Trent a pak cokoliv dalšího :-) Série na sebe navazují, i když se knihy dají číst i jednotlivě, je škoda připravit se o návaznost.
Knihu jsem si koupila v akci, protože jsem ji potřebovala do své čtenářské výzvy (kniha nad 400stran). Nikdy jsem nečetla nic tak drsně napsaného... Město policajtů je zároveň moje první přečtená detektivka. Jsem z knihy nadšená, opravdu :-)
Jsem nadšená. Je to první kniha od této autorky a moc se mi líbila. Určitě budu chtít další romány od Karin Slaughter do své knihovny. Příběh mi od začátku bezvadně ubíhal, četl se snadno, ale zároveň nebyl předvídatelný. Dobrá bilance na knihu z výprodeje.
Já nevím...Karin mám ráda, ale tohle se mi moc nelíbilo. Nemohla jsem se do toho pořádně začíst, pořád jsem byla spíše mimo..to jsem se na to těšila, ale nakonec mě to zklamalo...
Mně se to líbilo moc. Neporovnávám s ostatními knihami autorky, téma je odlišné. Sice jsem si zvykla na Sáru, ale i tady jsem si našla svoje hrdiny :) přečteno za dva dny. Příběh graduje, nabízí se spoustu tipů na viníka... doporučuji přečíst. Oceňuji i méně nechutných popisů z týrání obětí. Příběh se čte jedním dechem.
Nevím jak ostatní čtenáři, ale já tuto knihu považuji za její nejlepší. Pryč je standartní vcelku nudné klišé thrileru a před čtenářem se otvírá surová realita doby studené války, rasových nepokojů a ghett Ameriky. Já si myslím, že takové vztahy mezi lidmi v té době byly a kniha je servíruje bez sentimentu. (Ostatně Amerika nikdy nebyla takovou ideální růžovou pohádkou, jak je nám předkládaná v hollywoodských trhácích.) Tohle je vyjímečná kniha a záleží na každém co si z ní vybere.
Tak asi nejslabší kniha od této autorky. Nový nástup u policie v Atlantě mi přišel jako nástup do tvrdého kriminálu.
Ani detektivka ani thriller, podle mého takové drsné vyprávění z prostředí nám neznámého. Od začátku se nepoznalo kdo je hodný a kdo zlý, ale takřka filmový happy end vše osvětlil.
Pokud bych to měla považovat za thriller, tak bych jednu hvězdu ubrala, ale pokud to beru spíše jako detektivní román, tak sice postrádal to gradující napětí typické pro knihy K.Slaughter, ale pro mě to byla zajímavá sonda do doby, kdy nástup k policii pro ženy znamenal ponižující a bolestivou zkušenost. Je to úplně jiné než obvykle a proto se mi to líbilo. Hlavní ženské hrdinky potřebovaly opravdu hodně odvahy, aby se dokázaly prosadit v tom jednoznačně mužském světě.
MP zcela určitě patří mezi slabší díla v její tvorbě. Nicméně to docela šlo, ale zcela rozhodně bych po této knize znovu nešáhla.. Příběh se docela vlekl.
Za mě s bídou pouhé 3 * , protože příběh mi přišel jako jeden z těch podstatně slabších a dočetla jsem jen ze setrvačnosti. A tak nějak se nemůžu zbavit dojmu, že kvalita posledních titulů autorky zdaleka nedosahuje na její první romány.
Štítky knihy
thrillery sérioví vrazi Atlanta
Autorovy další knížky
2007 | Triptych |
2009 | Genesis |
2019 | Čisté zlato |
2003 | Smrtící polibek |
2003 | Mrazivý strach |
Kniha mě velmi mile překvapila, četla se snad sama. Život žen u policie nebyl nikdy jednoduchý a v 1974 už vůbec ne. Ženy u policie si ,ale dokázaly prosadit svou a ne jen stát v vzadu a nechat vše na mužích . Knihu doporučuji, nebyla to má první od této autorky a jistě ně poslední.