Metráček aneb Nemožně tlustá holka
Stanislav Rudolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204433/bmid_metracek-PYn-204433.jpg
4
301
301
Známý dívčí román nás zavede na malé město, v němž žije Jitka Pažoutová, dívka s nadváhou a řadou komplexů. Jeden turnaj ve vybíjené však změní vše – přinese jí lásku, úspěch v sportovním oddíle a především tak potřebné sebevědomí. Příběh o dospívání, nacházení se, lásce i zradě.
Přidat komentář
Narazila jsem na knihu náhodou v antikvariátu. Viděla jsem film, tak proč si ji nepřečíst. Příběh sympatické holky mě vrátil do mého dětství a do doby, kdy se žilo tak nějak víc v klidu
Venku řádí koronavir a tak probírám staré fotky a knihy. Tenhle příběh mám moc ráda, tak proč si nepřipomenout dobu kdy se vytápělo uhlím a místo seznamování na netu se posílali vzkazy v lahvích ;)
Velmi pěkné počtení o dívčích problémech, vyvolává nostalgii. Super je knížka i filmové zpracování.
Krásný dívčí románek a pro mne krásná nostalgická vzpomínka. Knížky Stanislava Rudolfa jsem milovala.
Absolutní hodnocení berte jako důsledek těžké nostalgie: od svých deseti do třinácti let jsem knihy Stanislava Rudolfa hltala stejně náruživě jako Mayovky, než byly vytlačeny fantastikou, se kterou se v devadesátých letech konečně roztrhl pomyslný pytel. K "Metráčkovi" mám zvláště vřelý vztah, jelikož jsem v té době chodila na sportovní školu a mou hlavní disciplínou bylo vrhání koulemi. Byla jsem o hlavu vyšší, než většina mých vrstevnic, takže jsem vyhrávala... taky jsem byla o 10-20 kg těžší a navíc introvert, což znamenalo komplexy - cítila jsem se jako tlusťoška, Fibingerka hadr. Když mi váha ve dvanácti letech ukázala 60 kg, hystericky jsem se rozbrečela. Sice jsem měřila 177 cm a denně 2-3 hodiny tvrdě trénovala, ve své hlavě jsem však byla mastodont až do svých pětadvaceti. Tehdy mne snědá spoluobčanka nazvala (k mé radosti) vychrtlou pí*ou. Byla jsem vyléčena, kéž bych ji potkala a požádala o ztišení mnohem dřív:-).
Asi už chápete, proč dívčímu románu z prostředí lehké atletiky, kde prim hraje charakter pro mě dokonale pochopitelný ve své nedokonalosti, pochybách a věčném boji s postavou i povahou, musím vrhnout plných pět hvězd. Nemůžu jinak, nejsem "Metráčka" schopná posoudit objektivně.
V mládí čtená snad tisíckrát , tenkrát jsem obdivovala Ninu , vzhlížela k Bohouškovi a s Andulou pomyslně kouřila první cigaretu. Jitku jsem začala obdivovat až ve druhém díle, kdy už mi byla, jako člověk, se svými názory a příběhy podstatně blíž.
No a na Lišáka bych úplně zapomněla- toho mi bylo líto a po jeho vzoru chtěla utéct z domu a pak se s velkou slávou vrátit. Ale došla jsem je k popelnicím, tam snědla svačinu , doma udělanou na dlouhou cestu a pak se s první tmou vrátila pokorně domů.
Prostě jestli někdo zná duši 12-18 leté holky , tak jedině pan Rudolf. KDO Z NÁS , NYNÍ 50 + ho v těch letech mládí nemiloval.
Probudila ve mně soucit s hlavní hrdinkou. A zároveň i vzdor, který u mně samotné vždy zvítězil! Byla jsem naopak hodně hubená leč stejně nesportovní. Všudypřítomné soudružky učitelky mi znepříjemňovaly školní léta dostatečně. Nicméně co tě nezabije to tě posílí! Byla to dobrá přípravka na dnešní kapitalismus :o)
Jitka mi nebyla úplně blízká, ale určitě inspirativní a pěkné chvíle jsme spolu strávily. Jen mamka trochu rostla z množství mého času stráveného v knihách nikoli učebnicích.
Díky pane Rudolfe za vaši citlivost a moudrost.
Čtu komentáře a vidím hranici mezi generací, pro kterou byl Metráček napsán (ta moje, dospívající v 70. - 80. letech), a generací mnohem mladší, která ho hodnotí dost kriticky, popř. jako pohodovou, oddychovou četbu (aby bylo jasno, vůbec vám ty názory nevyvracím).
Pro mě to byla ale knížka, která přesně uhodila na mou citlivou strunu. Možná byla naše generace méně sebevědomá než ta současná; každá holka měla něco, co ji trápilo - tloušťku, brýle (můj případ - brýle "kosťáky" s ohebnými konci nožiček, aby při pohybu nepadaly, to byla veliká krása!), odstáté uši, špatnou pleť,... Jitka byla pro mě holkou, se kterou jsem se zcela ztotožnila, ona mi dodala trochu sebevědomí a odvahy poprat se s tím, co mám, lépe řečeno vyrovnat se s tím a něco z toho i vytěžit. Jedna z nejdůležitějších knížek mého dětství, z Rudolfových pro mě ta nej.
Moc pěkná knížka mého dětství - mládí. Četla jsem tehdy hodně dívčích románů - a ty od Stanislava Rudolfa jsem četla hodně ráda. Viděla jsem vícekrát i film a také se mi líbil.
První díl: Sice se mi zdá Jitčino uvažování takové málo nedospělé, ale na druhou stranu... je to přece jen kniha z doby kdy se dívky vdávaly i v 16ti a když nic jiného, může tahle poutavá knížka dnešním dospívajícím zodpovědět otázku: "Proč já se mám vlastně mořit s učením (třeba cizího jazyka) nebo dělat nějaký sport?" Důvody jsou totiž úplně stejné jako byly těch 40 let nazpátek.
Metráčka mám od Rudolfa nejradši a přečetla jsem ji snad 20krát. Film jsem ještě neviděla, ale určitě ho v nejbližší době zkouknu :).
Štítky knihy
zfilmováno dospívání sebedůvěra, sebevědomí nadváha sportovní prostředí pro dospívající mládež (young adult) dívčí romány
Autorovy další knížky
| 1973 |  Kopretiny pro zámeckou paní |
| 1977 | Nebreč, Lucie |
| 1989 | Pusinky |
| 1984 |  Milionová holka |
| 1980 | Něžně háčkovaný čas |
Rudolf...to byla modla mého mládí. Nedočkavě jsem vyhlížela každou novou knihu, v knihovně jsem nejdřív hledala pod písmenem R. Metráček nebyl výjimkou.