Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532576/bmid_metro-2033-65d4ffc5709b2.jpg
4
3486
3486
Arťom žije v labyrintu moskevského metra, kam se lidstvo uchýlilo po jaderné válce. V šachtách a tunelech živoří chabě propojená lidská společenství – co stanice, to specifická komunita. Mladík, však jednou porušil jedno ze základních přikázání podzemní existence. Aby odčinil svou vinu, musí projít celým metrem až do poslední stanice, kde snad najde možnost, jak zachránit zbytky přeživší civilizace před zkázou... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
Метро 2033 (Metro 2033), 2005
Interpreti: Filip Čapka
více info...
Přidat komentář
Lehce hororová pohádka. Pro mě docela kouzelná kombinace. Místy je děj trochu úsměvný a myslím, že by si kniha zasloužila tu a tam více vyzrát a v závěru mi taky něco chybělo, ale celkově musím příběh i zpracování ohodnotit jako opravdu neobyčejné a navíc filosofie autora je mi docela blízká, i z komentáře na závěr. Velmi by mě zajímalo, jak by asi kniha působila ve finální podobě, kdyby autor dosáhl svého původního plánu a nechal hlavního hrdinu zemřít.
Hrozně jsem toužil po knížce s post-apo nádechem. Asi jsem od knihy čekal trochu víc. Nevyužitý potenciál, který místy spíše nudil a děj se táhnul.
Celkově to nebylo to špatné čtení, ale podruhé se rozhodně vracet nebudu.
Par postrehu. Ctiva, zabavna knizka, u niz jsem se nenudil. Krome uvah o osudu tesne pred koncem. Trochu schematicke - cesta tunelem, stanice, problem, zachrana deus ex machina, cesta tunelem... Bohuzel naprosto nevyuzity napad. Autor nevytvoril funkcni svet. Spis je to seznam ideologii naroubovany na stanice metra.
Dle mého názoru naprosto boží kniha, která vás vcucne do děje a naprosto prožíváte děsivé okamžiky v útrobách ruského metra. Rozhodně doporučuji k přečtení. Ihned po dočtení jsem si musel zahrát také počítačovou verzi tohoto příběhu a i když se trošku lišil, tak byl skvělý.
Taktéž se musím přidat k těm kterým se kniha líbila jen napůl ale zřejmě jsem měl moc vysoká očekávání. Atmosféra Metra je nepopsatelná - o tom žádná, ale v některých pasážích mně neseděla až přílišná filozofie. Chvíli jsem se těšil ze skvělého strhujícího tempa a pak opět nudil v určitých pasážích. Konec mne zklamal a bohužel mne autor nepřesvědčil o tom, že si mám přečíst druhý díl.
Ackoliv nejsem ctenar zanru fantasy/scifi, tak musim ohodnotit velmi pozitivne. Kniha je od zacatku napsana velmi svizne a ctive, castokrat se neda prestat cist az do konce kapitoly - velke pozitivum shledavam v tom, ze kapitola pokazde pekne uzavre cast deje. Vsechno se da krasne predstavit, mam pocit, ze jsem v chodbach metra byla spolecne s hlavnim hrdinou Artomem. Zaver prijemne prekvapil, nebyl vubec uspechany, ale presto bylo ono nahle "prozreni" velmi necekany zvrat. Vaham, jestli cist dalsi dil nebo ne, ale v pozitivnim smyslu, protoze to neni muj oblibeny zanr, ale presto bych chtela vedet, co bude dal ;-)
Nakonec kniha nebyla tak špatná,jak se ze začátku zdála a bylo v ní dokonce i několik vtipných okamžiků-třeba ten o satanistech.
Ale posledních
asi 100 stránek je opravdu hodně depresivních.
Uf. Konečně to mám za sebou. Taková promarněná příležitost. Skvělý námět, ale měl to napsat někdo jiný. Proč ta kniha byla tak natahovaná? Byl autor honorován od počtu stránek? Arťom je na stanici, z ničeho nic je najednou úplně jinde. Musím se vrátit, nepřeskočila jsem něco? Ale ne, to byl jen sen. Jeden z mnoha a mnoha zbytečných snů, které tříštily mou pozornost. Katastrofa v metru se stala před zhruba 20ti lety. Platidla byly patrony. Jak je možné, že jim za dvacet let nedošla munice, když se tam tak hodně bojovalo? Kde brali dřevo na oheň? Proč byl nejdřív problém projít do nejbližší stanice a následně už to šlo jak na běžícím pásu? Jednou je na této stanici, pak na této, pak na této. Kde to vlastně teď je? Vždyť je to jedno. Někdy v polovině jsem si říkala, ať Arťoma zlikvidují a bude pokoj. Člověk, který je něčím puzen, neví čím a proč a pořád někam jde. Kolem něho všichni umírají nebo mizí, jen on pořád jde. Na konci dojde k určitému poznání a co udělá Arťom? Zase jde. Myslím, že Aragorn by se měl své přezdívky Chodec vzdát, protože Arťom si ji zaslouží mnohem víc.
Geniální, chytlavý nápad. Bohužel nic moc napsáno. Chvílemi se mi kniha nečetla vůbec dobře. Snad 2034 a 2035 budou lepší. Šanci jim určitě dám.
Ty jo! Bylo to temný, strašidelný, konspirativní, napínavý, dojemný a filozofický... Prolíná se tu mnoho ideologií a pohrává se s otázkou víry. Tohle byl mazec a mně se to moc líbilo. Toužím navštívit moskevské metro, prohlídnout si Kreml, knihovnu, televizní věž a Botanickou zahradu. (P.S. Mám vydání, které obsahuje mnoho gramatických chyb, což mě fakt štve...)
Postapokalyptické příběhy mám ráda, ať už na stránkách knih nebo na plátnech kin :) Metra jsem se trochu bála, nezdálo se mi na tom nápadu nic extra zajímavého a navíc všechna ta ruská jména... ;) Ale za chvilku mi to bylo úplně jedno. Nemohla jsem se od toho odtrhnout a asi mám doma i průser, že pořád čtu...
Nějaké chyby (tiskové, nebo snad překladatelské..) by se našly, a ne málo, ovšem jako celek to prostě funguje :)
Dobrá četba. postapokalyptický žánr je moje oblíbená kategorie. I když má příběh v sobě lehce logické díry, autorova fantazie to hravě vyrovná. Velmi ruské.
Takhle stáhlý půlky jsem při čtení neměl dlouho. Skvěle svíravá atmosféra s parádním dějem!
Pro mě je to určitě zajímavé čtení. Líbí se mi příběh, ve kterém můžu sledovat různé příběhy současně.
Komunisti, fašisti, jehovisti, Che Guevara, čarodějové a drobná božstva, démoni, uctívači Obřího Červa a to vše obalené v hávu Darwinistického vývoje druhů. Popravdě moc nechápu, jak něco takového může pohromadě na jednom místě fungovat, ale musím přiznat, že to tak prostě je. Autorovi se povedlo popsat post apokalyptický svět a hlavně lidstvo, které nehledě na příkoří kterými si prochází, vždy najde důvod, proč se mezi sebou hádat, bojovat a bezdůvodně umírat v nesmyslných válkách. Jediné, co z mého úhlu pohledu, snižuje celkový požitek z knihy je neustále vodění hlavního hrdiny za ruku v podání nekonečného množství společníků. Když aktuální společník zemře, a on zemře, je v mžiku vystřídán společníkem novým, který přesně ví, co je třeba udělat. Také mi v knize tak trochu chybí popis historie, který by dal do souvislosti jak se lidstvo ocitlo v tak svízelné situaci. Nicméně, kniha byla úžasná. Doporučuji k přečtení.
Metro 2033 je podle mě opravdu povedená kniha. Bavilo mě to od začátku do konce. Bylo to jako na houpačce, chvíli se zdálo, že bude vše v pořádku a najednou BUM, a ono ne. Po celou dobu mi dělalo problém představit si tu absolutní tmu. Při čtení jsem na ni často zapomínala. Je to pro mě zkrátka nepředstavitelné, že jediným zdrojem světla je několik ohňů, nouzové osvětlení nebo svítilny. Ze všech postav mě nejvíce zaujala ta hlavní, tedy mladý Arťomko, a poté Chán. Ten se mi opravdu líbil. Také Mělnik byla hezky propracovaná postava. Výborné byly všechny sekty a víry. Konec knihy, ten mě tedy úplně dostal. To byla bomba. Jediné co bych vytkla byla část s Kremlem a tou potvůrkou. Přišlo mi to už trošku moc. Dále mě rozčilovaly chyby v tisku. Jinak jsem si čtení moc užila a těším se na další díly. :-) 4,5*
Uf uf. Takhle dlouho jsem knihu snad nikdy nečetla, a to nejsem žádný pomalý čtenář.
Nicméně, jsem ráda, že jsem se dokopala knihu si přečíst. Ze začátku mě moc nebavila, až jsem si říkala, jestli mě vůbec něčím zaujme, ale poté, co se Arťom vydal na svou misi, už jsem si opravdu užívala. Glukhovsky má neskutečně širokou slovní zásobu, popisy barvité, člověk má úplně pocit, že je v metru s přeživšími. Skvělé se mi zdály i všechny druhy myšlenkových pochodů a víry, kterých bylo v knize popsáno mnoho.
S knihou jsem velice spokojená, i přes to, že jsem ji přelouskávala poměrně dlouho a ne vždy s chutí. Autor sice mohl přidat do děje nějakou zajímavou ženskou postavu, ale nevadí, zážitek byl přesto výborný :-)
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2010 |  Metro 2033 |
| 2015 |  Budoucnost |
| 2011 | Metro 2034 |
| 2016 | Metro 2035 |
| 2013 | Soumrak |
K Metru 2033 jsem se dostal skrze stejnojmennou počítačovou hru, která z knihy vychází. A právě takto jsem k ní v prvních pár desítkách stran přistupoval, jako na příběh, který rozšiřuje mé videoherní putování (btw. které jsem ještě nedokončil). Knižní Metro 2033 je ale samozřejmě něco daleko víc. Dmitry Glukhovsky nestvořil jen lecjaký příběh ale přímo organismus, který proudí celým moskevským metrem. Metrem, kterému byl vdechnut život a to doslova.
Už je to sice déle, co jsem dílo dočetl a v hlavě nebudu mít takové podrobnosti, jako těsně po dočtení, ale i tak mohu říci, že mladý Glukhovsky nezklamal. Propracovanost postav není geniální, vlastně pořádně se seznámíme jenom s hlavním hrdinou Arťomem, ale to hlavní díky čemu dílo boduje nejsou postavy, ale atmosféra. Trýznivá, hustá a temná atmosféra, která je přítomná na každé straně. Příběh dost často mění prostředí, teda prostředí...pozičně zůstává až na jisté výjimky v metru, měl jsem na mysli spíše prostředí ideologické. Arťom se dostane mezi post-apokalyptické komunisty, nacisty nebo třeba jehovisty a každá takováhle skupiny nabízí čtenářovi trošku něco jiného. Zkrátka a dobře Arťomovo putování ze stanice do stanice působí dobře, baví... ale na pět hvězd to přeci jen nebude. Přišlo mi, že místy byl příběh až zbytečně překombinován, kdy se nám toho autor snažil říci až příliš moc, což bylo nakonec kontraproduktivní. Negativně hodnotím i ukončení, které mě přišlo chaotické a abych pravdu řekl, tak jsem ho moc nepochopil. Ale to může být vinou mého malého krysího mozečku. Doufám tedy, že se ke knize dostanu ještě jednou, přinejmenším alespoň k jejímu konci.