Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
Píše se rok 2034. Před mnoha lety jaderná válka zpustošila převážnou část světa. Lidé přežili jen v nepředstavitelně rozlehlých sítích metra ve velkoměstech. Dole v podzemí vytvořili novou jedinečnou civilizaci. Existence této civilizace je však nyní ohrožena. Na odlehlé stanici Sevastopolskaja se odehrává cosi záhadného. Její obyvatelé jsou zneklidněni, protože ze severního tunelu – jejich jediného spojení s vnějším metrem – k nim přestaly pronikat jakékoliv zprávy. Všechny průzkumné skupiny, které tam vyslali, beze stopy zmizely. V této situace se tajuplný velitel Hunter, který se na Sevastopolské objevil teprve před několika týdny, rozhodne, že přijde té záhadě na kloub… Volné pokračování kultovního apokalyptického bestselleru METRO 2033.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , Laser-books (Laser)Originální název:
Метро 2034 (Metro 2034), 2009
více info...
Přidat komentář
Když jsem před lety četla první díl, byla jsem z něj naprosto odvařená a vlastně ve mně ta kniha probudila lásku v žánr post-apo. I přes kritiku druhého dílu jsem se teď pustila do tohoto pokračování a doufala, že zklamání se mi vyhne. Bohužel se mi nevyhlo a následovalo velké zklamání. Na knize se mi nelíbilo snad nic - atmosféra, postava, děj, zápletka, napětí... Všechno mi to přišlo strašně moc ploché. Třetí pokračování je prý zase dobré, tak se do něj určitě někdy pustím, ale tohle mi tedy vůbec nesedlo.
Rozhodne najslabší diel z trilógie, ale napriek tomu sa mi páčil. Autor sa tu sústredí hlavne na postavy, čo sa mi veľmi páči, ale príbeh bol dosť slabý podľa môjho názoru.
Autor si v pokračování svého skvělého románu vypomáhá novými postavami. Přidává dokonce plnohodnotnou ženskou postavu. Ale není to už ono. Postava Homéra mě vůbec nebavila a vnitřní běsy Huntera to nezachrání. Ústřední zápletka je tu vlastně jen taková berlička, proč se znovu vydat do tunelů Metra. Bohužel na místa, která už vesměs znáte.
V podstatě nic nového od předešlého dílu. Drsné prostředí apokalypsy, které však nemá žádné vyústění a pointu. Když jsem to dočetl, říkal jsem si co tím chtěl autor říci.
Ne to ne... Kdybych neposlouchal jako audioknihu v autě, asi bych se nedonutil dočíst do konce.
Druhý díl apokalyptického výletu do Moskevského podsvětí je tak nějak lehce slabší než díl první. Úvahy o konci světa nejsou zlé, putování Homera a dalších stejně tak. Chybí tomu celému ale nějaká pointa, vyvrcholení nebo něco co si člověk zapamatuje. Bohužel.
I když se mi to velice často nestává, abych druhý díl hodnotila lépe než první - ale je to tak. Přišlo mi, že děj je v tomto díle svižnější než v prvním, líbil se mi celý příběh. Nebyla tady tolik řešena politika tak jako v prvním - což na jednu stranu chápu že první díl byl více úvodní a vysvětlující.
Jediné co mě občas zarazilo, byla Saša. Že by holka, která skoro celý život víceméně žila ve vyhnanství, bez lidí, v chudobě, tak v pohodě zvládla putování metrem a k tomu ještě měla kapacity filozofovat?
Po letech jsem si s chutí přečetl druhý díl Metra, kde hlavní postava z prvního dílu zde není hlavní, ale sledujeme ostatní postavy na dalších stanicích a tak se nám více otevírá další prostor pro představivost. Zápletka je prostá, jak zabránit nákaze rozšířit se z několika stanic a zachránit celé Metro? Kdo bude další hrdina, když ne Arťom? Bude to Hunter, Homér či Saša? Povedené pokračování postapo bestselleru.
Achjo, taková škoda.. v první částí jsem si říkala, že nechápu nízké hodnocení, že se mi to líbí víc než první díl.. a pak se Saša potkala s Hunterem a v tu ránu jsem myslela, že jsem místo Metra omylem šáhla k babi do červený knihovny. Bylo to tak hrozně přehnané, láska na první pohled, skoro dítě a chlap, po prvním pohledu do očí ví, že jen ona může spasit jeho duši - to snad ne. Vážně to psal ten samý člověk co první díl?
Po přečtení hodnocení jsem měla docela strach se do knížky pustit. Je pravda, že s prvním dílem nemá kniha kromě prostředí metra moc společného, nicméně mně se druhý díl líbil. Je pravda, že občas toho filozofování ze strany Homéra bylo trošku moc, na druhou stranu mně tady asi více sedly postavy (Hunter, Saša). Celkově je docela fajn počtení, a už se těším na poslední díl.
Na začátku jsem měla problém do knížky začíst, vůbec jsem se nechytala, když jsem četla, myslela jsem na jiné věci a tak, když tam byly pasáže se Sašou, říkala jsem si "ježiš, proč to sem motá, to mě hrozně nezajímá" no, pak se dějové linky seběhly a hned to bylo o něčem jiném. Hodně mi vadilo, že byla Saša tak naivní? Šla nahoru, jen tak, všechno tomu flétnistovi věřila a její "láska" co si vymyslela k Hunteorvi.. štvalo mě to :D
A chyběl mi Arťom! Za mě byl díl celkově slabší, uvidíme co přinese další.
Knížka mi přijde trošičku slabší, než první díl, ale naštěstí to zachraňuje drobná romantická linka, která mě opravdu potěšila, i když ten věkový rozdíl byl opravdu velký. A nejvíc mě na začátku knihy zahřálo u srdce malé, milé překvapení, i když pak se nevyvíjelo tak, jak bych čekala. Hned se jdu pustit do posledního dílu.
A protože mě první díl metra nadchnul neodolal jsem a pořídil i díl druhý. Možná jsem čekal víc nebo alespoň vedeno ve stejném duchu jako 2033, ale celkově ta kniha je vlažná. Dá se ještě číst, není to úplně nejhorší. Zklamalo mě, že se hodně vytratila magie, temnota tunelů, najednou je cestování mezi stanicemi bezproblemů. Vše plyne hrozně rychle a vzniká spousta nezodpovězených otázek a prázdných míst. Myslím, že celé by se to dalo pojmout podstatně lépe. Každopádně celkově mě kniha bavila a dá se jí odpustit některé nedostatky. Škoda, že se autor do toho víc nepoložil a nedotahnul spoustu věcí a myšlenek do konce.
Štítky knihy
Rusko Moskva ruská literatura putování podzemí metro radiace vědecko-technická revoluce postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2010 | Metro 2033 |
2015 | Budoucnost |
2011 | Metro 2034 |
2016 | Metro 2035 |
2013 | Soumrak |
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Dvatisícetřicetčtyřka staví na základu z prvního dílu, takže si neodpustíme úmorné prodírání se ze stanice na stanici s nulovým vlivem na děj, nicméně události na stanicích a hovory mezi postavami konečně za něco stojí, otevírají se nám možnosti hlubších otázek a nastiňují se morální dilemata.
Zároveň se nám mění fokalizace na vnější a nejsme vázáni na nudného Arťoma. Nejvíce sledujeme děj společně za přítomnosti moderního "kronikáře a umělce" z metra, postaršího chlápka s přízviskem Homér.
Literárně mi přijde, že jde o mnohem lepší díl než je díl první, a to především díky aspektům shrnutým v prvním odstavci, které knize dají hlubší vrstvu čtení. Homér totiž zná hodnotu knih a historie a snaží se za ně bojovat i v prohnilých tunelech. Sympatické je i to, že za tuto myšlenku nebojuje kalachem, ale ideou vytvořit nesmrtelný příběh hodný jeho jména, který obsáhne vědění dosavadních věků a uchová ho pro další generace.
Glukhovsky pro mě jako autor vyzrál a hraje si s metatextovostí svého díla, takže je nám jako čtenářům naznačováno, že autorem celého textu je sám Homér, který tedy splnil svůj předurčený úděl. Celkově mnohem lepší než díl první, ale rozumím zdejším čtenářům oddychovek a "kvalitní literatury", proč zde má dvojka o hodně nižší hodnocení.