Metro 2035
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534731/bmid_metro-2035-65fc591a6561a.jpg
4
1149
1149
Jakou cenu má pravda? Dva roky poté, co Arťom zbavil metro hrozby černých ďáblůʼ, žije se ženou na rodné stanici VDNCh, ale neustále si v hlavě přehrává hlas, jenž se na okamžik ozval z vysílačky na vrcholku věže Ostankino. Jsou snad někde další přeživší i mimo moskevské metro? Utkvělá myšlenka Arťomovi nedává spát a mění se v posedlost až se opět vydá na cestu hledat odpovědi na své otázky. Co když tím nejhorším v metru nejsou mutanti, ale sami lidé? Co je jedinec ochoten obětovat pro pravdu? A jakou pravdu jsou ochotné akceptovat masy? Kolik podob může mít strach a kolik odvahy člověk potřebuje, aby vyšel z temnoty na nejisté světlo?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
Метро 2035 (Metro 2035), 2015
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Podle mého názoru nejlepší díl trilogie. Arťomovo dobrodružství bez mutantů a jediné monstrum je zde člověk. Dalo by se to celé brát jako jedna velká sociologická studie. Kniha mi zároveň přišla jako plná konspirací, které se svým způsobem vyplnili. Pan Glukhovsky našel už jasně definovatelný a snad i poznatelný styl psaní, který mu sluší a skvěle se čte. Žádné nudné pasáže jsem v knize nezaznamenal a každá kapitola zde měla svůj smysl. Avšak přiznám se, že konec jako takový jsem očekával mnohem více temný, ačkoliv se nejedná o zrovna veselou záležitost. Rozhodně doporučuji, dle mého názoru se kniha dá číst i bez znalosti předchozích dvou dílů, což může být pro mnoho lidí plus.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Perfektní zakončení skvělé trilogie, vše hezky do sebe zapadá až mám chuť si celou sérii znovu přečíst.
Psát další recenzi na nejnovějšího Glukhovského by bylo opakováním již řečeného. Zkusím tedy postihnout ty nejdůležitější poznámky, které dle mého Metro 2035 charakterizují a zároveň odlišují od předchozích dvou dílů.
V Metru 2033 se Glukhovsky ještě autorsky hledal, byť atmosféra příběhu byla dokonalá a většině čtenářů při vzpomínce na neznámou temnotu dýchající z tunelů ještě nyní běhá mráz po zádech. Metro 2034 byl absolutní krok vedle. Glukhovsky, opit slávou, začal rozvíjet dvě nekompatibilní dějové linie a absencí Arťoma přibil poslední hřebíček do rakve čtenářského odmítnutí.
Metro 2035 ale ukazuje, že autor je již Spisovatel s velkým S. Glukhovsky si v románu již jakoby osahal spisovatelské řemeslo a s hravostí se pouští do nejrůznějších kudrlinek v podobě metafor, metonymií a synestezií. Z knihy oproti předchozím dílům vymizela stylisticky slabší místa a vše se čte jedním dechem. Dialogy jsou autentické, často se vyskytuje nedokončená výpověď. Mizí stylistická strojenost.
Změna se však nevyhnula ani Arťomovi, kterého na stránkách Metra opět můžeme vidět. Už to není nezkušený mladíček, který haluzácky uniká smrti a s úžasem si ujíždí na mnohdy protikladných ideologiích. Arťom je již vnímán coby stalkerský veterán, protřelý drsňák a VIP borec, který už má ve svých šestadvaceti odpracováno. Revoluční touha změnit svět však zůstává. Není to však utopické snění - právě naopak - utopická představa života na povrchu je tou jedinou alternativou k postupné degeneraci lidstva, kdy se zbytky populace požerou navzájem. Tajemno je pryč. Už nejsou žádní démoni, duchové ani mutanti - jen lidé, obracející pušky proti sobě.
Očekávaný happyend se však nekoná a autor odhaluje zrůdný fakt: Zmanipulované masy budou s úsměvem proudit na porážku, pokud jim řeknete, že je to pro ně dobré. Jak již na začátku století řekl anarchistický myslitel Errico Malatesta: "Představte si, že lékař vyložil člověku se spoutanýma nohama teorii, chytře ilustrovanou tisícem vymyšlených případů, dokazující, že kdyby jeho nohy byly uvolněny, nebyl by již schopen chodit vůbec. Potom by tento člověk své okovy zuřivě bránil a považoval by za nepřítele kohokoliv, kdo by ho chtěl uvolnit."
Metro 2036 už číst nechci:(
Autor dobře vystihuje stále příběh v metru a i když nepopisuje situaci tak výborně jako to bylo v Metru 2033 i tak je kniha dobře psaná. Potýkal jsem se s problémem, že jsem občas nevěděl kdo právě hovoří, jestli hlavní hrdina, či někdo jiný, tím pádem, čí jsou myšlenky atd. ale jinak se mi kniha v celku velmi líbila. Četl jsem mnoho komentářů ve stylu, že autor příliž zpolitizoval a konec knihy je až příliš zaměřen na politiku v Rusku. Zkonstatoval bych to svým myšlením: Není tomu tak, z mého pohledu, při čtení knihy se bořím do děje, který mě místy zachvacuje dějem, natolik, že jsem nemohl přestat číst a neřeším nějakou politiku v reálném světě neboť si představuji svět z knihy a i přesto mi to přišlo jako dobře propracované dílo. Konec je takový, že nevím, zda-li bude pokračování nebo je to navázaní na další díl. Za mě rozhodně stojí za přečtení a krom výše zmíněného problému s dialogy jsem si větší chyby knihy nepovšiml. Berte ji takovou jak je napsaná, nesuďte podle reality či jiných knih.
Metro 2035 je pro mě zklamáním stejně jako bylo Metro 2034. Je to zcela jiný svět než v prvním díle a taky jiný styl psaní. Nevím, kdo poradil autorovi tak moc používat přímou řeč, ale dost jsem se v tom ztrácel a nevěděl jsem chvílemi, kdo co říká. Některé dialogy byly naprosto zbytečné, šlo by třeba jen uvést jednou větou, že Arťom vešel tam a tam, kde zrovna dvojice herců diskutovala o tom a tom. A ne to na dvou stránkách nudně rozvádět do zbytečných detailů.
Jak už tady bylo zmíněno předtím, svět se změnil, Vytratilo se to tajemno. Zcela chybí mutanti, létající příšery. Arťom pobíhá bez ochranného obleku po povrchu, nic mu nehrozí. Maximálně setkání s jinými lidmi.
Závěr mě zklamal. Čekal jsem lepší a jasnější ukončení. Tady mi to přijde jak kdyby si chtěl udělat autor místo pro další díl i když bylo tolikrát zdůrazněno, že je to poslední díl.
Za mě osobně si myslím, že Metro 2033 byl skvělý román z unikátního prostředí. Tak to měl autor nechat a nevracet se k tomu v dalších knihách.
Tak kniha padla, posledný diel z trilógie o postapokalyptickom živote ľudí v moskovskom metre. Priznám sa zaujal ma prvý diel ktorý mal originálny nápad a nosnú myšlienku aj keď hlavná postava v podstate chodila len z A do B a naopak. Druhý diel nemá zmysel ani komentovať, slabota. Tretí diel v ktorom opustíme hlavnú postavu - Arťoma.Bolo to pre mňa problém dočítať...v prvom rade za to môže komplikovaný opis dialógov kedy nie je jasné koho slová alebo myšlienky sledujeme...ako som pozeral komentáre nie som tu sám kto mal problém poznať kto vlastne rozpráva. Okrem zmätočne pojatých dialógov je to abnormálne množstvo dejových zvratov...čo stránka dôjde k zmene...stratil som sa v tom niekde za polovicou knihy a ku koncu som bol rád,že som vedel kto je to Arťom...chaos dejových zvratov ešte umocňuje problém s hovoreným slovom a čitateľ sa stratí skoro ako v tuneloch tmavého metra. Celý čas budete tušiť ako dopadne posledné tajomstvo metra a nebudete ani trošku prekvapení. Nevravím,že koniec dopadol tak či onak...mňa neprekvapil a nehovorím,že ho budete predvídať ale je to jediný logicky koniec. Môj názor je,že ak by na svete existoval len prvý diel ( Metro 2033 ) nič by sa nestalo a ja ako čitateľ by som nemal dojem,že dva diely navyše sú ako hlavy, ruky a nohy navyše u mutanov z metra.
První třetina knihy byla nudná. Ale pak se to rozjelo a nemohl jsem se od toho odtrhnout.
Jsem z té knihy smutný, beznaděj Arťoma na mě dolehla. Nakonec si ale myslím, že do Glukhovsky dobře zakončil. Určitě zde vidím odraz naší společnosti, to je pak ještě smutnější, když si to člověk uvědomí...
Chcílemi jsem se jako ostatní ztrácel v dialogu, když byl Arťom například na Cvetného bulváru.
No lepsi nez druhy dil, ale prvni jednoznace vede... Chvilema jsem nestihal ktera postava mluvi, takovy cely halucinogeni mi to prislo (a urcite to neni tim ze jsem to precetl na jeden zatah pri dlouhym letu;))
Po druhém díle opravdu příjemné překvapení :) kniha čtivá stejně jako první díl, smysluplné zakončení celé trilogie.
Trošku slabší než první díl, ale přesto jde o výborný příběh a více méně smysluplné zakončení celé trilogie. Oproti prvnímu dílu se v této knize trochu změnila situace na povrchu, kdy už z jakéhosi důvodu nehrozí nebezpečí mutantů, o to nebezpečnější jsou zde však samotní lidé. Nevím, zda-li to byl záměr autora, ale dost mě zaujala paralela metra se současným světem. Opravdu žijeme na zcela jiném místě než Arťom?
"A jak se dá našinci ještě vládnout? Je třeba ho neustále zabavovat, rozptylovat jeho pozornost. A přitom ho držet pěkně zkrátka. Takříkajíc ho kanalizovat. Podsouvat mu nějakou ideu. Náboženství nebo ideologii. Bezpřestání mu vymýšlet nepřátele. Bez nepřátel stojí jeho život za starou belu! Bez nepřátel je ztracený! Nedokáže sám sebe vymezit. Nic o sobě neví."
Přiznám se - nedočetla jsem. Skončila jsem kousek za Těatralnou a už mě to úplně přestalo bavit. Na první bombastický díl to myslím zdaleka nemá. A jinak lze souhlasit s připomínkami Petra-N-UL, dva roky mezi prvním a třetím dílem a taková neuvěřitelná změna?
Přečetl jsem radši všechny tři knihy najednou (METRO 2033-2034-2035) a docela to šlo. Jen si myslím, že lidé by neměli šanci přežít 20 let v metru pod zemí, alespoň ne v řádu tisíců. Hlad, nemoci, nedostatek léků, stres a deprese by vykonali své. Trochu jsem se ztrácel v dialozích, spousta zbytečně nedokončených vět. A nějak nerozumím té změně mezi 2033 a 2035, kdy ve 2033 téměř nebylo možné vylézt na povrch, aby člověka něco nechtělo sníst (přestože 20 let je příliš krátká doba na vývoj úplně nových živočišných druhů) a v 2035 už bylo na povrchu bezpečno.
Prvni Metro do kterého čtenář vstoupil bylo uplne jiné z mnoha hledisek než to jaké je vykreslene v posledním díle. Kniha bavila, ale přiznám se ze mi tam chyběli některé postavy z prvního dílu a trocha toho zvláštního tajemna které v ruskem postapu metru proste musí byt nebo za všechno muzou lidi a jejich hondba po moci ci majetku?
V posledním díle trilogie čtenář vystoupí z úplně jiného metra, než do jakého v prvním díle nastoupil. Kam zmizely krvežíznivé lidožravé okřídlené bestie, které činily povrch takřka nenavštívitelným? Kam zmizela černota a hrůza tunelů, strach z každé slepé uličky, z každého dalšího krychlového metru temnoty?
Glukhovsky v Metru 2035 jasně ukázal, že žádní mutanti nejsou potřeba, protože největší bestií je člověk. Hlavní postavy se konečně zprostily archetypů a dostaly duši, obyčejnou, lidskou, zvědavou, úplatnou. Nejvíc se mi líbila asi Sašenka, která svou zvrácenou masochistickou dobrotou oblažovala kohokoliv, kdo to zrovna potřeboval. A ostatní? Vždyť každému jde přece jen o to, aby co nejdéle spokojeně chrochtal u korýtka, byť jsou v něm jen plesnivé houby, pomeje a lejna. A když vepříka vedle vás zaříznou? Nu což, to přece není váš problém, hlavně držet hubu a krok, nic nevidět, všechno si nechat líbit, třeba vám pak dají sežrat ještě i jeho porci. Hlavně neměnit zavedené pořádky. A ti, koho nelze zastrašit, se téměř bez výjimky dají koupit - mocí, penězi, nebo jen hezkým hnízdečkem pro přežívání.
Autorovi se to navíc povedlo i velmi dobře napsat, zbytečně se to netáhlo (trochu delší popisy mi nevadily), rozhovory byly tentokrát už vesměs uvěřitelné. Například bych ráda vyzdvihla Arťomovu opileckou scénu, kdy naprosto nevěděl, kdo je, čí je, motal se, vrávoral - a celý svět se zatočil i se čtenářem... Skvělá práce, pane Glukhovsky, smekla bych, kdybych měla co - Metro 2035 ťalo do živého.
Lepší než druhý díl. Výborně se to čte, je tam spoustu akce, zvratů a Arťom je určitě sympatičtější (snad proto, že neni kvůli každý šlamastice od hoven) ale...je vidět, že mezi prvním a posledním dílem (druhý beru spíš jako jakousi povídku, aby řeč nestála) uplynulo bajvoko 13 let. Tajemno a scifi prvky z prvního dílu se téměř vytratily a Glukhovsky promítl do posledního Metra svůj pohled na současnou politiku v Rusku, kterou velice intenzivně sleduje a komentuje (což je naprosto v pořádku, neb kritika tamního režimu se cení), avšak už to nebylo to Metro 2033, které pro mě zůstane srdcovou záležitostí a zajímavým postapokalyptickým scifi počinem....
Poslední do trojice. Máme zpátky jak Arťoma, tak Homéra. Klasický scénář. Prolézají, tentokrát společně, metrem. Jak jinak, než aby nenavštívili Hanzu, Říši i Rudou trasu. První polovina není nic zajímavého. Arťom a Homér putují z VDNCh na Těatralnou. Jak jinak přímo to nejde, a tak to kluci berou oklikou, na jakou jsme u Glukhovského Metra zvyklí. Jenže, když se Arťom setká s Ljochou, vypadnou z Říše, zzačíná to být zajímavé. Kor když vylezou na povrch a se stalkerem objeví rušičky.
Z konce jsem lehce rozpačitý. Musí se všem nechat, že je Arťom posedlý odchodem z metra a zároveň svrhnutím vlády a Besollova. Sám nic z toho nemá podložené, jen co mu řekli ostatní a sám Besolov, který mu taky mohl nakecat kopu hovadin. Jenže i ty zprávy z Jekatěrinburgu, Vladivostoku a Ameriky či Paříže, můžou být klidně past. Válka klidně může trvat, ale to si Arťom nepřipouští. Alespoň v něco věří, alespoň nechce žít v příšeří.
Glukhovskému se podařilo dokončit trilogii s grácií. Je poznat, že technika, kterou napsal 2033, je úplně jiná než tady. V rozhovorech jsem se mnohdy ztrácel - mnoho přímé řeči bez uvedení toho, kdo co říká. I ve chvíli, kdy arťom posílá Homéra tisknout pamflety, je text tak zmatečný, že jsem neměl ponětí kdo je kkde, kdo se kam snaží dostat, kdo kam dovolat, jakto že Ljocha je tak šíleně rychlý, že přišel za chvilku s Besollovem...
no i přes to přese všechno si myslím, že měl Arťom sebrat s sebou aspoň někoho ještě jiného než jenom Aňu... Ale vlastně chápu tu zarputilost lidí v metru. Proč něco měnit, když máte všechno, co potřebujete a nepotřebujete změnu...
65%
Pre mna velke sklamanie.
Najviac ma bavil 1. diel, ktory bol poriadne napinavy a dost som sa pri citani bala az mi stali chlpy na rukach. Dvojka bola nudna, ale kvoli vybornym recenziam na trojku, som ju rychlo preluskala, aby som sa na posledny diel cim skor vrhla.
Trojka postrada tajomno z jednicky. Bola to sama politika a nebavilo ma to, skoda, mrzi ma to, pretoze Artom je velky sympatak.
Po nezajímavé dvojce velmi příjemné překvapení. Pro mě nejlepší díl série a vůbec jedna z nejlepších sci-fi (i když ve 2035 už moc sci-fi prvků není), která kdy vyšla.
Kdysi dávno v jednom Metru ...
2.6.2036
Drahý ztracený Artome,kde je Ti konec,uvidím ještě někdy tvou tvář ? Snad jsi už ochutnal nějakou tu Ruskou zmrzlinu,dozajista si nepohrdnul silným čajem ze samovaru,prostě si určitě kdesi užíváš. Ale kde vlastně ? V Polis,či někde uplně jinde ?? Přečetl jsem si jak to tu kdysi bylo,jednoduše nic už není jak bývalo a navíc v Metru řádí znovu plísen na houbách. Pokavad si chmury nezapíjel pálenkou,trpěl paranoidními stavy a pídil se po podstatě skryté pravdy,nebylo to pro Tebe zrovna jednoduchý. Mrzelo Tě,když nikdo nechtěl poslouchat tvá přesvědčení o dukazech vidění tohoto světa. Není jednoduché se unášet proudem,jistě někdy musíš uznat,že je to svým zpusobem zavedeně jednoduše pohodlnější. Ty časy kdy si hleděl na kdejakou holou zadnici,ale odpověd si z ní stejně nedostal. Kdejaké výjevy kopulujících dvojic na stanicích si vstřebával pomalu,ale žit se musí i přežívat zároven kamaráde a to za každého krále. Ty si byl z těch co jim není budoucnost lhostejná.
Ten Tvuj příběh má rozhodně švih a hloubku a celému společenství Metra dává o to větší rozměr s nadějí na snad lepší zitřky. Přesně takové momenty trochu chyběly v konkurenčním silu ... ehm někdy si to přečti :-)
Dobře to Dmitry Homér o tobě pojednal a překvapivě i s celkovým vyzněním podzemního světa a jeho syrovým životem uvnitř. Zvolil dospělejší styl a nepřeháněl to s mutanty,tušil,že by se dál s nimi jen opakoval. A vubec kampak se ty čertchmanti vubec schovali ? Neschovali se vážené milé čtenářstvo - umřeli :-) Nejenom popsal nostalgii po starých časech i situaci tenkrát když ještě bylo vše ok. I tu podstatu jedince a jeho iluzorní existence,kdo tahá za šnurky,čert aby to vzal,je vubec čemu věřit ? Až ho někdy snad v BUDOUCNOSTI takhle na podzim za SOUMRAKU na povrchu potkám ...
... to už je však zase jiný příběh a ti co vstoupili do temných tunelu pod Moskvou již dvakrát si to jistě užijí i na potřetí a třeba právě tak možná tentokrát ještě o něco víc.
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro jaderné zbraně postapokalyptická sci-fi
Už se mi to zdálo moc překombinované, jak dobrodružstvím, spikleneckými teoriemi, i hlavním hrdinou, který tam hlásal svojí vizi ( nebudu prozrazovat ), ale zklamaný jsem nebyl. Kniha se četla plynule a děj svižně utíkal. 4 hvězdy.