Metro 2035
Dmitry Glukhovsky
Jakou cenu má pravda? Dva roky poté, co Arťom zbavil metro hrozby černých ďáblůʼ, žije se ženou na rodné stanici VDNCh, ale neustále si v hlavě přehrává hlas, jenž se na okamžik ozval z vysílačky na vrcholku věže Ostankino. Jsou snad někde další přeživší i mimo moskevské metro? Utkvělá myšlenka Arťomovi nedává spát a mění se v posedlost až se opět vydá na cestu hledat odpovědi na své otázky. Co když tím nejhorším v metru nejsou mutanti, ale sami lidé? Co je jedinec ochoten obětovat pro pravdu? A jakou pravdu jsou ochotné akceptovat masy? Kolik podob může mít strach a kolik odvahy člověk potřebuje, aby vyšel z temnoty na nejisté světlo?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , OneHotBookOriginální název:
Метро 2035 (Metro 2035), 2015
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Poslední díl mi přišel méně zajímavý než první díl, zato určitě lepší než ten druhý. Což bylo přeci jen příjemné překvapení. Co mě na tomhle díle uchvátilo, byla ta absolutní (ne)jistota ohledně toho, co se děje politicky ve světě na povrchu podle toho, jak se vyvíjel děj.
Fajn, že se aspoň první díl nějak víc propojil s druhým...
Zkrátka je to třetí pokračování a podle toho to vypadá. Arťom se vratil a opět bloudí metrem od jedné šílené stanice ke druhé. Vystupují zde i Homer se Sašou, Homer se stale snaží napsat tu knihu, za to Saše osud nebo spisovatel moc nedopřál... Nechci moc spoilerovat...Tato kniha je taková politická slátanina. Nejvic by mě zajimalo, kam se poděla monstra z povrchu...asi se odstěhovala na venkov????
Kniha je pro mě zklamáním. Ty tam jsou atmosférické průchody tunely, metrem i po povrchu - mutanti někam zmizeli, veškerý život a energie z metra vyprchaly a ani radiace člověka bez ochranného obleku nijak zvlášť nepoškodí (a všichni přitom strašně řeší, že tam nelze přežít). Lidé jezdí auty v ulicích, kam by se měli bát vyrazit byť na pár minut, a převzácného paliva je najednou nadbytek. I když by silnice měly být beznadějně ucpané a neprůjezdné, bez potíží se dá projet z jednoho konce Moskvy na druhý.
Tentokrát nebojujeme s vnějším nepřítelem, ti už nám došli, dokonce ani s vnitřní hrozbou (ta tu sice je, plíseň, zabíjející houby, ale zřejmě není pro příběh důležitá, nikdo ji neřeší, i když lidé umírejí hlady po celých stanicích, až na konci se ukáže, že houby vlastně pro přežití metra nejsou tak nepostradatelné, jak se zdálo). Teď už jen bojují lidé - všichni proti všem. A Arťom ze všech nejvíce, především sám se sebou.
Kultura stanic, jejich atmosféra, snaha je bránit, to vše je pryč. Splývají jedna s druhou, nelze je odlišit. Jedna frakce se vrhá na druhou v iracionálním a nesmyslném masakrování, a ti, kdo byli nezávislí a bránili katastrofě (Řád, Polis) se jen absurdně zaplétají do zločinů ostatních, když se stávají nástrojem korupce. Distopie se proměňuje v absurdní panoptikum bez logiky a smyslu. Čím víc se čtenáři odhalují souvislosti, tím menší smysl vše dává.
Arťom má svou vizi, jde za ní a všichni okolo jej podporují, nebo mu alespoň nijak snaživě nebrání, a většina těčh, kdo se k němu připlete, za to platí životem. On přežívá, a to i v situacích, kdy už měl být dávno po smrti (a vše by třeba konečně dostalo nějaký smysluplný směr). A nakonec stejně všechno vzdá, a ostatní ho, i když to je proti veškeré logice příběhu, nechají.
Jestli to mělo být vyvrcholení, byl bych raději, kdyby vůbec nevzniklo. Fascinující příběh předchozích knih (především první) se utopil ve zbytečné záplavě smrti, bolesti, beznaděje a rozkladu. Bezúčelně. Kniha, jak stojí, popírá předchozí díly. Vše, co se v nich podařilo, čeho se dosáhlo, šmahem odsoudí jako zbytečné a za to, co nám tím vezme, nedá vůbec nic. V poslední třetině jsem se do čtení už musel nutit, protože bylo jasné, že se v příběhu nic nevyřeší, jen to bude horší a horší, a ani ta rána z milosti nepřišla, konec je takový nijaký, otevřený a absurdní. Tahle kniha vůbec není pro ty, komu se líbil 1. díl!
Plně souhlasím s touto recenzí:
http://www.konstantins.info/recenze_metro2035.html
(SPOILER)
tak tohle byl z mého pohledu pořádný fail.. 2033 Vás vynese do nebe, 2034 vrátí trochu na zem a 2035 vše pohřbí.. možná jsem měl jen jiná očekávání, ale kniha nešla vůbec směrem kterým bych si přál...
když to vztáhnu na celou sérii, tak jsme začali s postapo thrilerem/hororem, který Vás svou atmosférou dohnal k úzkosti a nakonec jsme se dostali k osobně-politickému dramatu kde se furt jenom kecá a kecá a kecá a postavy jsou spíš protivný a mutanti už zde prakticky neexistují a jediné o co jde jsou komunisti a fašisti a hanza a to, že lidi jsou prostě svině...
co se stalo z hlavních postav je až k pláči, homér celou dobu pohoda, jakože jo, a nakonec vysrabí a všechno vzdá, všechno, za co celé dvě knihy bojoval a čemu celý život věřil.. Saša je k*rva a je na to skoro až hrdá a zamiluje se do hnusnýho, zlýho a zvrácenýho tlusťocha.. co se stalo s tou čistou dušičkou z 2034? a Arťom? ze začátku se chová jak kret*n a je na facku, pak trošku zklidní ale stejně se po celou dobu chová jako pomatenec a vůbec se nedivím, že mu nikdo nevěří.. když chce někomu vysvětlit pravdu, chce to nějaké důkazy nebo alespoň logické argumenty, ale ne, budu prostě vykřikovat svoje názory na všechny strany a když mi nikdo neuvěří tak se prostě na*eru a odejdu.. takže jediný, kdo mi v celé knize byl sympatický, byla tamtadadá! Anňa! celkem mě mrzelo, že po vzoru her to nebyla drsná sniperka, to prý je už minulost, ještě před Arťomem (díky Ťome), ale pořád byla nejrozumější a nejsympatičtější postava v celé knize, hlavně tím, že byla loajální a neměnila názor a přesvědčení z minuty na minutu...
Skoro jsem zapoměl na Ljochu... další přizdis*áč který všechny a všechno hodil přes palubu kvůli vidině vlastního prospěchu... asi tak po sté v téhle knize...
hlavní problém vidím v tom, že tam kde kniha končí, tam se měla dostat max po 100 stránkách a pokračovat dále ještě 400 stran... a nebo měl napsat ještě 2036...
Návrat ke kvalitě první dílu. Trošku mě tedy štval styl psaní dialogů. Atmosféru ale 35tka určitě má. Na konci jsem si až sadisticky lebedil v odkrývání posledních tajemství metra.
Zpočátku, do cesty do Balašichy, v podstatě slabší kopie Metra 2033, poté parádní paranoidní dystopie v intencích P. K. Dicka, která tu a tam odkáže na Matrix či Atlas mraků - nevědomé krmení lidí sebou samými. Také mě sem tam napadlo, zda Glukhovsky náhodou nezná Neffovu Tmu, tedy to její temnější přepracování. Obě poloviny knihy naštěstí dost dobře fungují dohromady.
hh díky za repliku ...taky se mi moc líbí stejně jako celá serie.
Ó...Snílkové se hádají, komu se zdál krásnější sen
Super zakončení série (nebo ne?? :) )
Asi od 150. strany se kniha přečte sama, tah na pravdu je hnací motor tohohle dílu. Jsme zpátky u Arťoma, což je jedině dobře. Trochu mě zamrzela upozaděnost hororových prvků na kterém stál první díl. Na druhou stranu se stvůrnost přesouvá na lidský faktor, způsob vyjádření je dosti jasný (lidé = ovce), hodně depresivních momentů a mrzí mě též (zakončení) osudů hrdinů z 2. dílu. Vypíchl jsem spíše zápory, ale knihu určitě doporučuji, lepší než 2., o něco málo horší než 1.
Velmi perfektně promyšlený příběh navazující na předchozí knihy. Jsem zvědavý jestli ještě bude pokračování, třeba Vladivostok 2036. Nebo tak podobně..
Poslední vydaný díl Metro série mi vůbec, ale vůbec nesedl. Z hlavního hrdiny se stala ubrečená mánička, která se nedokáže smířit se svými činy.
Kniha mě po většinu času velmi bavila. Občas mi ale přišla zmatená a sem tam jsou trochu hluché pasáže. Knihu doporučuji všem kterým se líbila první kniha z Metra. Ještě zkusím prostřední díl.
Metro 2035 hodnotím nejvýše z celé serie. Je potřeba mít načtené oba předchozí díly, protože tento jaksi čerpá z obou. Musím říct, že pan Glukhovsky má opravdu talent na popis prostředí. Člověk si to tak nějak dokáže představit, abych tak řekl hnus metra. Vyborné.
Kniha samotná: Kniha začíná moc hezkým nápadem a končí hezky. Škoda toho prostředku. Autor je zde občas velmi vulgární, což příběhu nepřidá. Připadá mi, že je to spíše zaměřené na zamyšlení se nad tím, jak jsou lidi manipulovatelní, nežli nad samotným "metrem".
Kniha vzhledem k trilogii: Takovej střed.
Atmosférická kniha se skvělými kulisami. Bohužel hlavně o tom, jak je všechno v háji. Každý člověk, kterého jsme si oblíbili v prvním a druhém díle (nebo taky neoblíbili, že), vás zklame. Buď je zbabělec, nebo osahává vlastní dítě, nebo je vlastně zrádce, děvka z přesvědčení, slaboch, zkrátka autor nám za žádnou cenu nenechává možnost věřit v to, že je někdo prostě dobrej týpek, nebo třeba zlej, ale rovnej jak pravítko. Když už se někdo takový odváží do děje nakouknout, schytá to nejpozději za dvě stránky.
K tomu si přidejme hlavního hrdinu, který se změnil ve vyšinutého lumíka, a nejspíše díky zklamání ze všech těch lumpů dole, nejvíc však sám ze sebe, běhá prakticky nahý v radioaktivním dešti a sem tam odstřelí nějakou tu stanici nebo věž. Fandili jste mu? Já ne. Snad kdyby své cíle prosazoval jako inteligentní člověk a ne jako umanutý retard. Kdyby umřel v první zatáčce tunelu, mohla se kniha věnovat někomu zajímavějšímu.
Co je na knize dobré? To co na každém dílu. Atmosféra, která vás do metra vtáhne a zanechá ten svět venku zavřený, dokud ji neodložíte. Jen si za těmi dveřmi půlku času nespokoje brblám.
Pokud to byla jen autorova snaha ukázat, že lidé jsou slabé ovce, za žádnou cenu nechtějí znát pravdu a jediným poselstvím života je nekonečná deprese, tak jo. Asi nechtějí, ale výjimek se vždy najde dost na to, aby se člověk v bahně beznaděje alespoň občas nadechl, a to mi v knize chybí. Děje se opět místy posouvá stylem "prostě proto", Ke konci už je zvratů, ve kterých po náznaku naděje přijde kopanec do ledvin už takové množství, že čtenář ztrácí chuť na to autorovi kdykoli v budoucnu naletět. Haha, jistě, hrdina je u svých a ti mu pomůžou, to vám tak uvěřím!
Arťoma jsem si po jedničce zamilovala v PC hře, a tahle kniha mi toho "hrdinu" strašným způsobem zkazila. Hodnotím trochu nadsazeně třemi hvězdami v rámci žánru, a přidávám nešťastné povzdychávání pokaždé, když si na ni vzpomenu.
Jestli druhý díl Metra byl spíše zklamáním, závěrečný díl trilogie znovu nasadil laťku na úroveň prvního dílu. Svět se tu poněkud záhadným a nelogickým způsobem změnil a mnohem více se odehrává na povrchu. Oproti předchozím dvěma knihám se mi zdál ješte temnější a mnohonásobně depresivnější, až jsem ji málem zaklapl, abych si nekazil letní prázdniny. Putování Arťoma bylo znovu drsné a nebezpečné, plné slepých uliček a všech možných forem padlého světa až po nejskrytější tajemství Moskevského metra. Konec byl s jasným poselstvím a stál za to. Hodnotím to jako velmi důstojný závěr této trilogie.
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro jaderné zbraně postapokalyptická sci-fi
Čo ja viem...moc ma to nebavilo pravdupovediac, napriek tomu, že sa tam dialo plno veci, aj tak sa to akosi strašne vliekli, množstvo zbytočných monológov. Pritom je očividné, že autor už dozrel, píše o dosť lepšie, ma to hlavu aj pätu, ale mne sa aj tak asi viac páčila jednotka, to bol taký svieži vzduch, niečo nove a zaujímavé v postapo žánri. Summa sumárum: cela trilógia Metro nie je zlá, ale nie je to ani nič svetoborné, od čoho sa neodtrhnete...škoda no.