Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
Píše se rok 2034. Před mnoha lety jaderná válka zpustošila převážnou část světa. Lidé přežili jen v nepředstavitelně rozlehlých sítích metra ve velkoměstech. Dole v podzemí vytvořili novou jedinečnou civilizaci. Existence této civilizace je však nyní ohrožena. Na odlehlé stanici Sevastopolskaja ... Volně navazuje na Metro 2033.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
Метро 2034 (Metro 2034), 2009
více info...
Přidat komentář
Čte se to dobře, o tom žádná. Ale, pokud jste četli metro 2033, bude vám vrtat několik otázek hlavou. Jak je možné že ten přesun mezi stanicemi je teď tak jednoduchý, rychlí a poměrně bezpečný pro hlavní hrdiny? Kam se poděla důkladná kontrola dokladů jak prvním díle? Proč jsou teď všechny postavy takové povrchní a přímočaře? Abych byl upřímný, přišlo mi to spíše jako hodně dobrá fanfikce než vyloženě nový díl.
V první řadě bych hodnotil práci korektora. Pro celou sérii Metro platí, že je zde hrozně moc překlepů, nebo jiných chyb.
Nové dvě hlavní postavy, ke kterým se časem přidají další. První je Hunter, známá postava z první knihy a druhá stařík přezdívaný Homér. Jedna chce zachránit metro před nákazou a ta druhá napsat hrdinský epos, co bude číst celé metro.
Po nějaké době se k nim přidá dívka Saša, která všechno trochu zkomplikuje.
Kniha není špatná, ale v porovnání s prvním dílem je horší. Konec knihy přijde hrozně naráz a připadá mi odbytý.
Knihu není nutné číst pokud vám jde jen o příběh Arťoma, je to taková výplň a představení postav do dalšího dílu.
Určitě to nebylo tak super jako první díl, který mi přišel mnohem akčnější. Tady jsem vždycky přečetla kapitolu a ani mě moc "nenutilo" číst hned další.
(SPOILER) Nebylo to špatné, ale oproti prvnímu dílu výrazně slabší, autor pořád ubíhá do filozofování, děj nechá napnout až do konce, aby stejně vše dopadlo vlastně opět tak nějak špatně. Na dobré konce se tu nehraje. To co v prvním díle bylo pro Arťoma takový problém, tedy vůbec se dostat ze stanice na stanici, je tady tak nějak samozřejmé, skoro bezproblémové a to i když pak mají s sebou Sašu, která nemá žádné doklady. Leonid má vlastně celou dobu v ruce snadné řešení problému, ale vlastně radši než aby se zajímal klidně by nechal vychcípat celé metro. Homér byl docela fajn. Hunter taky celkem dobré. Načtení knihy, když ženským hlasem mluví mužské postavy je takové divné. Ale zase tak úplně špatné to nebylo. Další díl si určitě zase poslechnu a snad bude kvalitou bližší dílu 2033 než tomuhle 2034.
(SPOILER)
První půlku knihy jsem se do čtení spíš dokopával, nějak se děj nemohl rozjet a byl jsem rozhodnutý, že po dočtení „na sílu“ po třetím díle nesáhnu. Pak ale děj začal odsýpat a mě bavit, ale už když se obě dějové linie odehrávaly několik stanic od Tulské a stránky knihy ubývaly, bylo mi jasné, že závěr bude až příliš rychlý a to se bohužel potvrdilo. A musím se přiznat, že jsem jej vlastně ani úplně nepochopil. No, nevadí, navzdory mému přesvědčení si třetí díl rozhodně přečtu.
Homér mě bavil, Hunter je tajemnější, než minulý díl, ale moc se o něm čtenář nedozví. „Romantický“ děj Saši a Leonida sem na jedu stranu moc nezapadal, na tu druhou, bez něj by byl děj pouze o nutnosti vypálit několik stanic plamenomety. Takže i tato dvojice zde našla své místo.
Úplně chápu, co většinu lidí na téhle knize vytáčí, protože mě to postupem času začalo prudit také. Zkrátka člověk po prvním dílu přichází s určitým očekáváním, ale Metro 2034 je diametrálně jinde. Já bych se přes to přehnané filozofování a ultrapomalé tempo i přenesla (nakonec Hunter i Homér mě vcelku bavili) a dějová linka s nákazou byla hodně zajímavá, ale úplně to pro mě potápěla Sašenka a její "romantický" vedlejší děj - zoufale zdlouhavý, místy naivní a hlavně značně nudný - který jen nafukoval rozsah, ale hodnotu pro mě měl nevalnou a často mě neskutečně iritoval. No nic, Metro 2035 je prý zase lepší, tak nezbývá, než doufat.
Sága METRO pokračuje. Bohužel... pro mě byl tento druhý díl vyloženě zklamáním, ztrácí se z děje to tajemno, které dělá první díl tím, co mě na knize uhranulo. Místy se děj slibně rozeběhne, aby vzápětí autor zatáhl ruční brzdu, škoda...
(SPOILER)
Čtu mnoho recenzí, jaký je tento díl odpad, jak tam není akce, jak je to všechno filosofické atd.. Dovolte mi, abych přispěla taky svou troškou do mlýna. Podle mě rozhodně o odpad nejde. Ano, není to tam samý tunel, neútočí na vás mutanti každých pět minut, ale o to právě jde! Tento díl vás provede osudy několika postav a dá vám nahlédnout do jejich vnitřního světa. Jak se lidé v metru vůbec cítí? Jaké jsou jejich naděje a ideály? Dá se v metru vůbec přežít se zdravým rozumem? Jak se lidstvo změní pod zemí, když nahoře je jen nukleární wasteland? A do toho Damoklův meč v podobě hrozící epidemie... Ne, Metro není odpad. 2034 je jiný ročník, než jste zažili před rokem, ale neubírá ani trochu z té dusivé a tíživé atmosféry tunelů, z jejichž tmy jsou nesví i ti nejsilnější vojáci a Lovci.
----
Jediné, co bych tomuto dílu (v audioknize) mohla vytknout, je přednes paní Josefíkové, když mluví mužské role. Dle toho přednesu mi připadá, že je každý muž v Metru šovinista a hrozně to tahá za uši.
Postapo drama pokračuje- s jinými postavami, které ale nejsou o nic sympatičtější než Arťom. Sebelítost, filosofie, hnus se dá přehazovat lopatou- ale bez východiska, bez jakéhokoli náznaku vlastní volní aktivity kterékoli z postav. Ústřední postava je celou knihu tak tajemná, že při odhalení už nikoho nezajímá- ani své společníky, natož čtenáře. Všichni jsou poražení.
Důvod to číst? Myslím si, že když se vrhnete po 2033 rovnou na 2035, budete ještě zmatenější a znechucenější, než když se alespoň lehce seznámíte se Sašou a Homérem. Ne že by tahle kniha přes svých cca 300 stran nabídla něco víc než lehké seznámení.
A jako bonus se mi to (opět) strašně špatně četlo. A neznámého zla v metru jako by podstatně ubylo- velká škoda!
Oproti prvnímu dílu značně slabší. Již při prvním dílu mi přišlo, že konec byl vměstnán do opravdu málo stran. No...ve druhém díle se konec celé knihy vměstnal max do 3 stran. Trochu mě to mrzí. Přijde mi, jako by autor musel dodržet nějaký dead-line a kvůli tomu zařízl konec na pár stránkách, ačkoliv si mohl se závěrem pohrát.
priznám sa že som druhy diel Metra .. cast 2034 nepochopil .. Artom zmizol .. a stary pan ma nejak nechytil .. privela depresie, sebalutosti, Hunter neosobny blazon , neviem , naozaj neviem, aky mal v tomto diele autor zamer a co presne chcel povedat, alebo co mu lietalo po rozume ... kedze sa tu polovice nedavaju a ja vzdy hodnotim radsej smerom hore dava m 2,5* cize 3* len koli tomu, ze je to metro, ktore si nosim v hlave ako taky kult.. dokonca ani 2 diel pc hry nema s knihou skoro nic spolocne .. co mozem v konecnom dosledku skonstatovat, ze "chvala bohu" xD .. evidentne som urobil chybu ze som druhy diel Metra na PC hral skorej ako cital knihu .. privelmi som bol tou hrou ovplyvneny .. nerobte rovnaku chybu ako ja
Nemohu jinak. Přetrpěl jsem to jen kvůli návaznosti na další 2 díly Metra, abych nakonec ke svému zklamání zjistil, že zde návaznost prakticky není! Byla to šílená nuda, doporučuji tento díl vynechat, vůbec o nic nepřijdete ani dějově, ani nijak jinak (zbytečný příběh a jiní hrdinové než v dalších 2 dílech).
Zejména na začátku je kniha plná silných momentů. S přibývajícími stránkami však ubývá akce a roste hustota pasáží nasycených filosofickými úvahami. Už to není akční dobrodružství, ve kterém poznáváme tajemný a přesto tak nebezpečně známý svět po atomové katastrofě. Je to výprava o hledání smyslu života na okraji konce světa.
S předchozí knihou je společné jen metro, jména několika postav a uspěchaný konec. Příběh se o první díl jen několikrát lehce otře, takže jeho případná neznalost ničemu nevadí.
V porovnání s Metrem 2033 mi tento díl přišel trochu hůře psaný. I tak mě čtení velmi bavilo a knížku jsem přečetl s chutí. Souhlasím však, že některé pasáže byly poněkud těžkopádné a do čtení jsem se musel doslova přemlouvat
Celá kniha je jedna velká nuda. Během 350 stran se opět, stejně jako v prvním dílu, chodí od ničeho k ničemu, otevírají se zápletky, aby záhy skončily nevyřešené a nikam děj neposunuly. Opět se akorát dočkáme uspěchaného konce na 50 posledních stranách.
Jak už zde byl řečeno, Hunter byl postava, která měla v prvním dílu velký potenciál. Byla zahalená jakýmsi tajemstvím, které čekalo na pomalé odkrývání, ale vysvětlit ho jen tak mezi řečí na jedné stránce? To si ta postava prostě nezasloužila. Ostatní postavy mi byly nesympatické a lhostejné.
Jsem zvědavá, co autor vymyslí v posledním dílu, ale upřímně, moc od něj neočekávám.
Druhý díl mě zklamal. Homér i Saša mi byli nesympatičtí (což se umocnilo třetím dílem), Arťom se tam jenom mihnul a už to nebylo dobrodružství plné poznávání divného postapo světa, spíš nějaké psychologické drama.
Před nějakou dobou jsem četla Metro 2033. Hodnotila jsem pouze dvěma hvězdičkami a celkově mě kniha až na jednu pasáž příliš nezaujala. Proč jsem tedy sáhla po druhém díle?
Metro 2034 jsem půjčila z knihovny pro přítele, kterému se první díl této série líbil. Jenže přítel pořád ne a ne číst, a když už se blížila doba vrácení, tak jsem si řekla, že ji hold budu muset přečíst alespoň já. :D
A nakonec jsem ráda, že jsem tak učinila, jelikož tento díl mi na rozdíl od toho prvního přišel parádní. Čím to? Důvodů bylo, řekla bych, vícero. Arťom mi jako hlavní postava k srdci nepřirostl, takže mi nevadilo, že tentokrát měl v knize místo pouze hodně okrajově. Oproti tomu Hunter, ten se mi už v Metru 2033 líbil hodně a docela mě mrzelo, že mu nebylo vyčleněno více prostoru. Avšak i nové hlavní postavy mi byly sympatické a to zejména Homér. Byl to hlavní hrdina se všemi plusy i mínusy. Nebyl zdaleka dokonalý, spíše na sklonku života, očekávající brzkou smrt. O to větší však měl touhu něco dokázat a viděla jsem u něj motivaci. Vůbec mi nevadily ani filozofické části, které zde mnoho čtenářů hodnotilo v komentářích negativně. Prostě mi to k jeho postavě sedělo a bylo fajn se nad vším občas trochu zamyslet.
Hodně čtenářů si zde také stěžovalo na nedostatek akce. Musím říct, že já ten pocit neměla. Děj se posouval vpřed plynule a oproti tomu mi právě v prvním díle přišlo, že je zde akce možná až příliš. Když jsem si před začátkem čtení Metra 2034, pročítala děj prvního dílu, abych si jej připomněla, přišlo mi skoro k neuvěření, kolik toho autor vlastně na necelých 500 stran stihl nacpat.
Každopádně vzhledem k tomu, že mám z prvního i druhého dílu série opačné pocity než většina čtenářů, si budu muset přečíst i díl třetí. Musím přece zjistit, jestli opět budu stát na opačné straně tábora. :)
Další pokračování skvěle nakopnuté série je trošku něco jiného, než jsem čekal. Arťom je zmíněn jen krajově, což mě trošku mrzí. Na druhou stranu tam máme 3 zcela odlišné postavy: drsného Huntera (fajny borec toto), filozofa Homéra a panensky nevědomou Sašu. Tím se nám však otevírá nový pohled na Metro jako takové. Vidíme svět z mnoha jiných úhlů, připadáme si jako nezaujatí pozorovatelé, vnímáme pohled ostatních a necháme se unášet mnoha možnými scénáři a řešeními. Často jsem u knihy přestal číst a jen se zamyslel, co by se stalo, kdyby...
Sečteno a podtrženo: není tak akční, temný a dobrodružný jako první díl, ale určitě stojí za to si ho přečíst.
Četl jsem před několika lety, dočetl jsem jen silou vůle. Každopádně největší blbost jakou jsem kdy četl. Námět skvělý, čekal jsem něco alespoň lehce nadprůměrného, nicméně příběh plytký, téměř žádný. K tomu spousta nesmyslů v podobě jakýchsi zmutovaných příšer žijicích na zemském povrchu (jasně, po 20ti letech od výbuchu by vznikla generace nových "zvířat") apod.
Štítky knihy
Rusko Moskva ruská literatura putování podzemí metro radiace vědecko-technická revoluce postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2010 | Metro 2033 |
2015 | Budoucnost |
2011 | Metro 2034 |
2016 | Metro 2035 |
2013 | Soumrak |
Druhý díl je totální propadák. Zabitý čas, jenže bez něj by díl třetí nedával smysl.