Metro 2034

22.07.2012

Nepřímé pokračování metra 2033. Po prvním dílu vám kniha přijde jako velice slabý odvar z té první. Po nadšení z Metra 2033 trochu zklamání.

30.04.2012

Potenciál první skvělé knihy se propadl do hlubokého metra, kde ho roztrhali divoké příšery na kusy. A přitom to začalo velmi zajímavě. Ono prostředí samo o sobě docela funguje. Na druhou stranu kniha sleduje osudy lidí a ty tedy už nijak zajímavé nejsou. Z Huntera je znetvořená guma, co má místo mozku snad náboje a kůži z oceli, s Homérem jsem vůbec nedokázal soucítit, snad jediná Saša byl docela zajímavý charakter. Taky mi bylo nepříjemné, jak autor některé části vynechával a já se až po dočtení stránky dozvěděl, na kterém místě v ději vlastně jsem. Občas jsem se musel i několikrát vracet a stejně jsem nějak nepobral, co zrovna autor popisuje. Příběh sám o sobě je docela nevýrazný a ke čtení mě nutily jen ty části, které se odehrávaly na stanicích a popisovaly jejich nástrahy. A i tak byly velice jednotvárné. Skoro každá stanice prázdná nebo naplněná mutanty, kteří zaútočí a podruhé tam nejsou. Metro 2034 mě vážně zklamalo.

Souhlasím s Vámi.První díl byl prostě skvělý.Putování s Artyomem bylo napínavé,úžasné a každou ránu co dostal jsem cítil jako on.Když jsem začal číst druhou knihu doufal jsem,že vaše připomínky k ní nebudou pravda.Bohužel byla.Honbu za zastavení Dark Ones jsem si prostě užil víc a konečné Artyomovo uvědomění mě dostalo do kolen.Zde mě příběh tolik nenadchl.Neříkám,že byl špatný ale první knize se rovnat nemůže.Asi nejvíc v co jsem doufal bylo setkání Huntera a Artyoma.Ale to k čemu jsem se na konci dočetl mě prostě štve..No nic snad se dočkám Metra 2035(???),které bude dobré alespon jako první díl.

Tady jel autor jen na výpary. Na ty ani trochu radioaktivní. Je to celé velmi hloupé.

16.02.2012

Těšil jsem se na pokračování a zároveň se bál toho, co skutečně přišlo. Toporné pokračování se snahou vymlátit něco z úspěchu prvního dílu. Chyběl pořádný námět, bylo to odfláknuté, umělé, násilné. Hned na první stanici začne velký mutant trhat lidi. Zbytečné zdůrazňování, jak všechno je hrozné a děsivé. Autor úplně zahodil, to, co udělalo jeho první dílo tak skvělým.
Pár záblesků by se tam našlo, hlavně tedy v podobě Homéra a Saši ale byl to odvar, nebo to bylo uspěchané a autor to sepsal dřív, než mu to dostatečně vyzrálo v hlavě...o dost dřív.
Nebýt prvního dílu, možná by to nebylo považováno za takový propadák...ale takhle je to pokles o míle směrem dolů.

03.01.2012

Dost zřetelný propad. Kdo mě alespoň z části dokázal udržet soustředěnou - jsou Homér a Saša. Hledající smysl příběhu tam kde není.

02.01.2012

Nebylo to tak špatné. Každopádně unesen jako u prvního dílu jsem zdaleka nebyl. A "velkorománová zápletka" byla trochu toporná.

12.12.2011

Gluchovskij bohužel nepotvrdil svůj úspěch z prvního dílu. Celá kniha působí dojmem, že se mu ji vlasntě nijak zvlášť nechtělo psát. Křečovité formulace, popisy popisů, děje v knize vesměs neprobíhají, je nám pouze předkládán popis toho, co se právě děje. Kromě bezkrevnosti a podivně amatérského slohu z knihy sálají dva nedostatky: a) autor chce vlastně psát jiný žánr, než do kterého se prvním dílem navezl, b) autor zvolil nevhodnou formu.
V knize se rozhodně vyskytne pár mouder, která stojí za pozornost, ale jsou pronášena v nevhodnou chvíli, zabalená do vesměs nepadnoucích okolností, a především se ztrácejí v balastu. Aby se Metro 2034 udrželo na úrovni svého předchůdce, mělo být povídkou nebo kratičkou novelou. Na třech stech stránek to při tomhle materiálu nemůže fungovat.
Už v prvním dílu jsem nebyl nijak nadšen nezničitelnými monstry, jaká se dvacet let po katastrofě stačila vyvinout, ani paranormálními jevy, ale postapokalyptické kulisy byly využity natolik dobře, že se na to dalo zapomenout. V dílu druhém je to tím horší, že se autorova fantasie vyčerpala a okolní svět se postav týká jen povrchně – jako by se zhmotňoval pouze když se to hodí, ale sám o sobě vlastně neexistuje.
Podezírám Gluchovského, že tuto svou knihu psal ne z vnitřního popudu, ale protože musel. Je to znát až příliš. Nedoporučuji.

21.11.2011

Souhlasím s Aildrin. Taky jsem se těšil!
Ač jsem velký fanda žánru post apo, tato kniha zapadne do šedivého balastu nevýznamných knih. Jako pokračování úspěšného prvního dílu postrádá dvě základní věci:
1. nerozvíjí předchozí díl
nebo
2. nepřichází s ničím novým

Ad1)to je velká škoda, protože bylo zatraceně na čem stavět. Stačilo jen rozvíjet původní příběh, nasadit na něj novou zápletku a všechno by šlapalo jako dobře namazané soukolí. Každého přece zajímalo na konci jedničky, co bude s Arťomem po vyhlazení The Dark ones.

Ad2) nový děj nikterak nepohltí. Celý příběh se zdá tak omšelý jako sedačka v obýváku mojí babičky. Atmosféra odfláknutá a to na rozdíl od jedničky dost výrazně. Namísto toho zaměření se na chatrně splácané postavy - sebepohlcující monstra s krvavými rukami, kteří se rozhodnou na stará kolena sepsat knihu! Co to mělo být? Ta přesvědčivost byla právě v tom pragmatismu, jednosuchosti, navrácení se opět ke kořenům lidství, boj o přežití a proti nelítostným šelmám, ať už lidem nebo příšerám. Z Huntera vyrobil mašinu na zabíjení, která se ztrácí sama v sobě a začíná mít výčitky svědomí. Příběh ztratil veškerou reálnost, hned od začátku víte, že Huntera nikdo nezastaví, že přesně ví co chce udělat a dosáhne toho. Tenhle týpek prostě bez mrknutí oka zabije deset strážných s kalašnikovama jenom svýma holýma rukama.:))

Na druhou stranu se to přečíst dalo, ale všechno uteklo tak rychle, že to vlastně ani nezačalo bavit. Kouzlo první série bylo v tajemnosti, napětí a atmosféře, která tady chybí. Glukhovski měl k dispozici vytvořený dokonalý post-nukleární svět s anomáliemi, tajemnými artefakty, radiací a spoustou příšer. Nechápu proč nic z toho nevyužil!!

Dávám 40%