Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88195/bmid_metro-metro-2034-KdN-88195.jpg
3
1666
1666
Píše se rok 2034. Před mnoha lety jaderná válka zpustošila převážnou část světa. Lidé přežili jen v nepředstavitelně rozlehlých sítích metra ve velkoměstech. Dole v podzemí vytvořili novou jedinečnou civilizaci. Existence této civilizace je však nyní ohrožena. Na odlehlé stanici Sevastopolskaja se odehrává cosi záhadného. Její obyvatelé jsou zneklidněni, protože ze severního tunelu – jejich jediného spojení s vnějším metrem – k nim přestaly pronikat jakékoliv zprávy. Všechny průzkumné skupiny, které tam vyslali, beze stopy zmizely. V této situace se tajuplný velitel Hunter, který se na Sevastopolské objevil teprve před několika týdny, rozhodne, že přijde té záhadě na kloub… A tak začíná fantastické dobrodružství, jež vede hluboko do mýtů moskevského metra – mýtů, které rozhodují o osudu lidstva. Depresivní prostředí. Sevastopolská = Sparta, smrt je zde běžná. Smrtící vir + Hunter + Naivní holka + Homér = 2034... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
Метро 2034 (Metro 2034), 2009
více info...
Přidat komentář
Dá se říct, že celou knihou je propletený děj Saši a flétnisty. Jelikož je to dílo, které popisuje budoucnost, donutilo mě zamyslet se nad tím, zda taková situace může opravdu nastat. Jak se asi kniha četla obyvatelům Moskvy?
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "20. Kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých témat letošní výzvy"
Metro 2034 mi přišlo podstatně lepší, než jsem se obával. Přeci jen současných 68 % není na poměry DK žádná hitparáda a po knize jsem tak sahal se značnými obavami a předsudky.
Už na prvním díle mi přišly nejhorší pasáže opředené filozofickými úvahami a snovým mysticizmem. Měl jsem strach, že ho bude 2034 plné, ale naštěstí tomu tak není. Tedy ne, že by se Glukhovsky občas prostřednictvím svých postav nezamýšlel nad smyslem bytí a nebytí, ale vše zůstalo v únosné míře (přibližně jako v prvním díle).
Klaustrofobické kulisy moskevského metra na mne spolehlivě fungovaly i podruhé. Druhý díl navíc už není jen jakýmsi občas těžko uvěřitelným průvodcem po stanicích metra s různými kulturami a působí tak vlastně věrohodněji.
Dost mne překvapilo (potenciální malý spoiler), že Arťom, zde vyloženě fidlá druhé housle a do popředí se dostává rozpolcený Hunter, zasněný Homér a konečně i výraznější ženská postava v podobě Saši (konec spoileru).
Metro 2034 není vlastně tolik o tajemství stanice Tulská jako spíš o trojici hrdinů, kteří si sami se sebou vůbec neví rady a snaží se v bezútěšné situaci postapokalyptického metra najít motivaci k dalšímu lopocení. Osudovost je z Glukhovského vyprávění cítit prakticky v každé kapitole . Samotný děj mi však také nepřišel mizerný a autor čtenáři dávkuje indicie postupně až k možná trochu kontroverznímu, ale za mne dost atmosferickému závěru.
Jasně, i tentokrát jsou některé pasáže malinko přitažené za vlasy a spása přichází z nepříliš dobře představených směrů, Deus Ex Machina spása na každém rohu jako v "třicetrojce" se však naštěstí nekoná. Metro 2034 mě však i se svou příjemnou bonusovou kapitolkou o Váňovi a Serafimu Antonovičovi (ta čtenáři prozradí něco málo o samotné jaderné válce) bavilo číst prakticky po celou dobu.
Zakoupeno v roce 2020 za 129,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.
Zkráceně? Metro 2034 možná nemá tak líbivé hrdiny jako jeho předchůdce a občas je trochu moc zahleděné do sebe. Na druhou stranu se čte pořád dobře. Navíc hlavní hvězda autorových knih, moskevské metro po jaderné válce, stále nabízí pořádně hutnou atmosféru plnou špíny, zmaru a fatálních lidských selhání.
Hodnocení na DK v době přečtení: 68 %; Moje hodnocení: 80 % jako 1181. hodnotící.
Další děj z tajuplného Metra i s tajuplným Hunterem. Na knihu jsem se těšil, ale nakonec musím říci, že nedosahuje takové kvality jako Metro 2033. Tedy alespoň pro mě. Děj byl v mnoha místech nudný, možná i proto, že se autor řídil heslem: „Více filosofie a méně akce.“ Z postav jsem si neoblíbil téměř nikoho a celkově mě kniha svým dějem příliš nenadchla, ale abych řekl pravdu, tak sérii Metro čtu hlavně kvůli atmosféře v samotném Metru. Ať už je děj jaký chce, tak mě vždy pohltí temná, tajemná a hrůzná atmosféra Metra, která dýchá z celé knihy. Právě to je důvod, proč mě filosofování neodradilo a proč chci přečíst celou sérii.
Je to trošku jiné než první díl trilogie. Trochu více filozofování, ale ani to neubralo na spádu děje.
Já si nemyslím, že to bylo tak špatné jako si to tady myslí ostatní. Vzhledem k tomu jak dopadl v předchozí knize příběh Arťoma, a byl fakt slušný, tak moc nerozumím tomu až fanatickému brekotu tady nad tím že se v druhém díle jen tak mihnul, já bych byl radši kdyby se tam vůbec neukázal. Děj byl na někoho možná až moc filozofický a nebo já nevím co v tom je ale rozhodně si zasluhuje mnohem vyšší hodnocení než tu schytal. Je to podle mě velmi povedený příběh, takže za mě rozhodně doporučuji!
jako vzdy, kdyz ctu knizku od gluchovskeho, tak jsem precetl prvnich cca 50 stranek, a pak to nechal pul roku nevidel.
jenze tentokrat to stejne nefungovalo, ani nevim, o cem to bylo
Po přečtení prvního dílu jsem měla otázek a těšila jsem se, že mi je druhý díl osvětlí, jenže nic takového se nestalo. Artyom se za celou dobu objevil minimálně, stejně Mělník, který se od minulého dílu fyzicky "mírně" změnil. SPOILERISIMO!
Aspoň jsme se dozvěděli, co se stalo s Hunterem, což byla asi tak jediná zajímavá věc, Homér nebyl úplně špatný, ale na oblíbenou postavu taky neaspiroval. Ale kdo mě iritoval nejvíc, byla Saša. Dokázale jsem si živě představit, že se svojí obsesí Hunterem, ho dotáhne k oltáři a navždy ho k sobě sváže. A aby toho nebylo málo, ještě dorazil Leonid! Přišel mi jako nějaký trapný dvojče Jaskiera, který byl na pěst od první chvíle, co se zjevil. Tenhle díl nechám s radostí za sebou a nejlépe se k němu už nevrátím!
Ach jo... To je někdy tak, když se někdo na něco těší... Těšil jsem se na Metro jako komplet a "jednička" byla pro mě utrpení, plná politiky a "dvojka" bylo ještě horší utrpení plné filozofie... Bohužel jsem si koupil obě knihy jako audio knihy. Jedničku jsem již pohanil, audio verze hrůza. Tato dvojka je dobře načtená českým hlasem Bruce Willise, tedy panem Alexejem Pyškem a část knihy Evou Josefíkovou, což již tak dobré ovšem nebylo... No ale každopádně co se samotné knihy týče, tak za mě ne, pro mě osobně na hranici "bez hvězdy" nebo jak to nazvat. Tuto knihu již nikdy více ani v tištěné verzi. Kdy "jedničce" chci dát v budoucnu v tištěné verzi ještě šanci.
Metro oproti prvnimu dilo malicko polevilo ve sve atmosfere. Ten pocit sklicenosti v podzemi a strach na povrchu byl vlastne to nejlepsi na predchozim dilu. Nicmene porad velmi dobre ctivy roman a uz se tesim az si udelam cas na zaverecnou cast trilogie.
Po shlédnutí místních recenzí jsem se četby trochu obával. A ejhle! Moje pocity jsou přesně opačné oproti místní většině.
Do knihy jsem se začetl s ještě skoro větší vášní, než do jedničky. Atmosféra je velmi hutná, příběšh odsýpá a začátek je velmi dobrý. Je pravda, že časem tempo trochu upadá, nikdy jsem se ale do četby nemusel nutit. Ve finále se jednalo o velmi pozitivní zážitek a už se těším na poslední díl série.
Pokud si člověk přečte jen Metro 2033, o nic nepřijde a nezkazí si chuť.
2034 je kniha plná potenciálu, ale bohužel působí, jako by ji napsal někdo jiný, kdo jen původní dílo četl. Jako by tato kniha byla prvotina, kde se autor teprve hledal. Nemá kvalitu navazujícího díla. Celý příběh je těžkopádný a změny oproti první knize se mi zdají nedotažené. Postavy jsou občas šíleně otravné, hlavně Sasha a "romantické" pasáže se dají přelouskat jen obtížně.
Přitom kniha opět obsahuje několik skvělých úvah a chvílemi má tu pravou tíživou atmosféru metra. Jen už tam je těchto světlých momentů poskrovnu. Není to ničím výjimečná kniha, ale není ani odsouzení hodná. Pro fanouška série asi snesitelné zlo a pro běžné čtenáře vstup na vlastní nebezpečí.
Za mě velmi povedené dílo. Řadím se do toho tábora lidí, kterým se to líbilo. Absence Arťoma mi nevadila. Nové postavy a návrat Huntera mě naopak oslovil a mileráda jsem tuto změnu přivítala. Hunter byl má oblíbená postava, proto škoda, že jsme se o něm nedozvěděli něco víc. I Homér a Saša byli fajn. I přesto, že jsem z knihy nadšená, pět hvězd dát nemohu, a to z následujících důvodů:
- Leonid mě štval. Vším.
- Posledních sto stran bylo děsně zdlouhavých.
- Bonusovou kapitolu jsem nečetla, protože mi přišla zbytečná.
A to je vlastně vše. Jedná se opravdu o drobnosti, ve výsledku byla kniha opravdu skvělá. Úvahy o lidskosti a životě v metru mě bavily.
Nevím, jestli to bylo knížkou samotnou nebo mou sníženou chutí číst, ale trvala mi dost dlouho. Ne a ne se začíst. Když vše bylo za mnou, nemohl jsem se zbavit pocitu, že většina knihy byla vleklá a konec naopak až zrychlený. Ale třetí díl si přečtu také.
Tohle určitě není bestseller. Průměrná kniha o zániku světa.
Pane Rudolfe Řežábku - vraťte se do školy a naučte se česky!!!
Štítky knihy
Rusko Moskva ruská literatura putování podzemí metro radiace vědecko-technická revoluce postapokalyptické romány
Skrýt reklamy
No, bavila mě až poslední třetina, kdy jsem se konečně dostala do příběhu a užila si ho. Prvních 200 stran jsem se musela hodně nutit do čtení. Nevyznala jsem se v postavách ani v časových liniích a to se mi moc nestává. Nicméně poslední třetina alespoň knihu zachránila a díky ní dávám tři hvězdičky.