Metro 2035
Dmitry Glukhovsky
2. vydání. SVĚTLÁ MINULOST, TEMNÁ BUDOUCNOST Rok 2035 Třetí světová válka v podobě jaderné katastrofy smazala lidstvo z tváře Země. Planeta osiřela. Velkoměsta byla obrácena v prach a popel. Železnice rezivějí. Družice se osaměle potácejí na oběžné dráze. Rozhlas na všech vysílacích frekvencích mlčí. Přežili jen ti, kteří poté, co se rozezněly poplašné sirény, stačili doběhnout ke vchodům do moskevského metra. Tady, v hloubce několika desítek metrů, na stanicích a v tunelech, se snažili přečkat konec světa. Vytvořili si zde svůj mikrokosmos místo původního makrokosmu. Ze všech sil se upínají k životu a odmítají se vzdát. Sní o tom, že se opět vrátí na povrch – jednou, až pomine radioaktivní záření způsobené svrženými atomovými bombami. A nevzdávají se naděje, že najdou další přeživší…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Laser-books (Laser)Originální název:
Метро 2035 (Metro 2035), 2015
více info...
Přidat komentář
Hrdinou se můžete stát rychle, ale je těžké se s tím vyrovnat. Lidé nechtějí slyšet pravdu, protože by se pak sami stali hrdiny. Rozhodně lepší než druhý díl, ale na jedničku to zkrátka nemá.
Hlavními hrdiny příběhu jsou oproti první knize jsou postavy Saša, Hunter a Homér. Opět strhující děj románu. Lidí obývajících v metru po atomové válce. Neexistuje pouze vnější nepřítel v podobě zrůd a tajemných sil metra, ale i vnitřní nepřítel. Domnívám se, že tento román je čtivější oproti prvnímu. Já jsem byl hlavně zvědaví na Arťoma a částečně jsem se to dozvěděl, takže se těším na třetí díl. Propojí se osudy Saši a Arťoma, nebo to bude úplně jinak.
Autor už tolik nemusel vysvětlovat společenstvá lidí jako v první knize, takže kniha je více osobní. Pokud u Saši a Homéra můžeme nahlédnout do jejich vnitřního světa vyprávěním toho co si myslí a proč tak jednají a mluví, o Huntrovi toho moc nevíme.
Co k tomu říct? Začátek knížky vypadal hodně slibně, téměř okamžitě jsme byli vtaženi do děje, a já jsem se na každou další kapitolu opravdu těšila. Nicméně, jak rychle mé nadšení přišlo, tak rychle také odešlo. Zhruba od poloviny knížky už jsem se musela do čtení vyloženě nutit. Autor sice téměř vynechal své oblíbené filosofické úvahy (alespoň na začátku), takže se knížka četla relativně dobře, ale příběh se mi zdál naprosto nesmyslný. Absolutně jsem nepochopila jakékoliv jednání ze strany jednotlivých postav, zvláště pak hlavního hrdiny. Ovšem to nejhorší na celé knížce byl její konec. Takové to napětí, které jsme při čtení mohli cítit na začátku, se ke konci pomalu ale jistě vytratilo. A samotné rozuzlení celého příběhu bylo - já ani nevím, jak to mám říct - zkrátka strašné.
Co se týče kladů, musím vyzdvihnout zejména prostředí, které na mě působilo tou správnou tísnivou atmosférou. Také celý nápad s metrem jako útočištěm před jadernou válkou se mi moc líbil. Zpracování na mě ale bohužel moc nezapůsobilo.
Z celé série se mi nejvíc líbil první díl, který měl jednoznačně nejlepší příběh, a pokud bychom pominuli Arťoma a jeho úvahy o smyslu života, tak se i docela dobře četl. Druhý díl rychle plynul, v knížce se stále něco dělo. Ovšem příběh veškerý žádný, proto nejslabší díl série. Poslední díl mě bavil zhruba do poloviny. Byl sice lepší než ten předchozí, ale jinak nic moc.
Metro pro mě mělo docela sestupnou tendenci, co se kvality a živosti příběhu týče. A to jsem soudila, že by to mohlo a mělo být spíše naopak, jak to bývá u vícedílných sérií vyžadováno. První díl dobře navnadil a naladil a kdybych neznala další knihy (Soumrak a Budoucnost, které byly opravdu dobré a mně mnohem přitažlivější na čtení), řekla bych, že spisovatelské umění autora nějak usnulo na vavřínech a příliš se nevyvíjí, nebo spíše k horšímu. Takto ale těžko říct, co nastalo za problém. Do určité fáze příběhu (asi do cesty na povrch a odhalení "pravdy") se příběh vyvíjel ještě relativně slibně a poutavě, ale pak už to nějak pohaslo a stalo se to (aspoň pro mě) něčím nepřehledným a překombinovaným a konec kolem mě prošel jako by nic. Pak ještě taková formální poznámka: někdo by měl vážně spočítat, kolik autor použil v celé knize trojteček. Vzhledem k tomu, že se v minulém díle skoro nevyskytují, je to na pováženou a nechápu to. Asi v nich ale autor našel zalíbení a poněkud to ovšem s jejich aplikací přehnal, jelikož jsou všudepřítomné a způsobují tak slévání charakterů postav dohromady. A mně to už tak za půlkou knihy trochu štvalo, abych se přiznala. Tak za mě série Metro nic moc, na rozdíl od Budoucnosti nebo Soumraku.
Z šera tunelů vymeťte obludy, Artiomovy životní nejistoty zpevněte lepidlem stoického znechucení, opar tajemna rozežeňte důrazem na socioekonomickoideologické, uf, hledisko vynuceného soužití cca počtu obyvatel Chomutova v největší krtčí noře na světě a dostanete Metro 2035. Jinou, dospělejší verzi třicet trojky. Myslím, že obě mají své místo.
Ještě by se slušelo dodat, že Glukhovski za těch deset let od vydání prvního dílu citelně autorsky vyrostl. A až na otravně nedovyřčené dialogy mu to sedí.
4 metrácky bytelné, nečekaně nostalgické ****
PS: „Kdo, když ne my?“
Nikdy jsem nečetl ruský erotický román. Vsadil bych se ale, že kromě šťavnatých postelových scén tam nebude chybět boj proti nenáviděným Američanům nebo komukoliv jinému, kdo to s Ruskem nemyslí dobře, což jsou vlastně všichni, a revoluce. Ruský člověk potřebuje k životu jedno, druhé, ideálně oboje. Nemůžeme se tedy divit, že se objevují i v post katastrofických románech, Metro 2035 nevyjímaje.
Dmitry je späť, a s ním aj Arťom. Z klaustrofobických tunelov metra sa postupne dostávame do širších súvislostí a vyliezame na povrch. Pretože..., nie je to tak, ako sa to všetko zdá a ako sa to doteraz prezentovalo. Super nepredvídateľné a napriek tomu, že je to post-apo, je to neskutočne aktuálne. Otvorené zakončenie série hodnotím ako vynikajúcu voľbu.
Tenhle díl mi tak trochu připomněl knihy bratrů Strugatských. Ze všech knih Metra bylo tohle obsahově nejděsivější a nebylo k tomu zapotřebí žádných monster s pokroucenými chromozomy. Zápletka si bohatě vystačila s těmi, které mají stejnou šroubovici jako ty nebo já.. Za naložení s některými postavami by ale Dmitry zasloužil pálit cigaretou.
Nuda, nuda, nuda. O chlup lepší než 2034, ale opravdu jenom o maličkatý, proto dávám, stejně jako předchozímu dílu, bohužel jen jednu hvězdu. Začátek vypadal docela slibně, ale potom se vlastně už jen omílalo pořád to samé dokola a ke konci už to byla naprostá zmatená slátanina, u které jsem často nevěděla, která bije. Dočteno jen tak z povinnosti a s velkým sebezapřením.
Pokud, z mého pohledu, byl první díl čajíček, druhý instantní kávička pak tento díl byl pořádné espresso s nádheně našlehanou pěnou. Ano třetí pokračování se autorovi nadmíru povedlo a bavil mně od začátku až do konce. On i ten Arťom se dal, a hlavně to bylo ač sci-fi velmi uvěřitelné. Opravdu jsem spokojený a kldině bych i jednu * přidal. Uvidíme jak pokračování, pevně věřím, že zůstane laťka alespoň tak vysoko jako u tohoto dílu.
Tak jsem se těšil na skvělý závěr trilogie a místo toho přišlo VELKÉ zklamání. Dlouhé, roztahané, nudné pasáže. Arťomovo putování sem tam, odnikud nikam. Chvílemi to nemělo ani hlavu ani patu. Zmatené, divné a ujeté. To nebylo to rozjeté Metro, které se mi líbilo. A když konečně něco hlavní "hrdina" (v uvozovkách proto, že pro mě v téhle knize žádný hrdina není) objevil, tak to na konci autor zahrál do autu a nechal to vyšumět. Tady měl být velkolepý závěr a ne že všichni za pouhých 20 let v metru řeknou, že nikam nejdou, Arťom sedne do auta a konec. To neeee. Těm kterým se to líbilo se omlouvám, ale já jsem prostě čekal něco jiného.
Nebyla to taková katastrofa jako druhej díl, nicméně se to stále nedalo srovnat s vynikající jedničkou. Kdyby se vytáhly pasáže, kde se děly opravdu důležité nebo dobrodružné věci, byl by to sotva padesátistránkový sešit o Arťomovi a jeho přátelích jak chodí z metra a zase zpátky dovnitř. A občas někoho z nich zmlátí nebo zastřelí.
V první knize mě celý svět Metra doslova pohltil, a proto mě velmi mrzel nepříliš vyvedený druhý díl. Bohužel třetí díl jde svojí nezáživností a sáhodlouhými popisy ještě dál a autor jako by zapomněl na vše, čím si první Metro získalo takovou popularitu. Knihu jsem ve dvou třetinách odložil a zatím nemám v plánu se k ní vracet.
Prvé dve časti som nečítala, ale toto je voľné pokračovanie, tak to zrejme nevadí....Istým spôsobom som vedela ako to skončí, ale niektoré veci alebo priebeh ma zaskočil.
Opravdu důstojné zakončení epické trilogie. Zprvu se mi do knihy začítalo těžko, ale potěšilo mě že je zpět Arťom kterého autor v druhém dílu z nějakého důvodu odsunul do pozadí. Ale postupem řádků začalo všechno dávat smysl i důvod proč zvolil jiný styl u druhého dílu a Arťomovo rozpačité zakončení prvního dílo náhle dostalo smysl. První dvě třetiny jsem přelouskávala trochu obtížněji, ale stále se tam táhla nitka toho, že to někam vede a Glukhovsky nezklamal. Opět se vrátil k tomu co dělalo první díl tak skvělý a Arťom byl zas ten skvělý Arťom, který jakoby zračil naději lidstva. Od chvíle kdy zjistil pravdu o povrchu najednou všechno začalo dávat smysl. Celé Metro je vlastně taková zpověď o zaslepenosti lidstva a tím že radši budou pro trochu pohodlí ovcemi se zalepenýma očima, ale že stále je v pozadí nějaká naděje v podobě lidí, kteří vidí jako je Arťom a jeho Aňa. Trochu mě při čtení tohoto dílo zamrzelo že rok Arťomova života autor trochu zazdil a nebyli jsme svědky toho jak se poznal s Aňou, ale nějaký důvod k tomu měl a vlastně se to nakonec nějak vysvětlilo a nevyřčené otázky nezůstaly. A ano jak už někdo psal, trochu zapomněl na ty děsy venku k prvního dílu- ale možná to zmizelo se zničením démonů- kdo ví-možná ani sám autor, ale vyznění příběhu to nakonec nevadilo. Bála jsem se suchého konce, ale nakonec jsem spokojena- je sice dost otázek- ale o tom život je-ale to zásadní se vysvětlilo. Tato kniha mě moc potěšila a Glukhovsky mě opět přesvědčil že to umí. Jen tak dál.
Z třetího dílu jsem na vážkách, co si o něm vlastně myslet. Je lepší než předchozí kniha, ale ne tak dobrý jako první. Autor zcela vymazal nestvůry, kterými se to v prvním díle jen hemžilo, takže když Arťom pobíhá na povrchu, tak ho žádná taková neohrožuje. Na jednu stranu to je podivná rychlá změna, na druhou to příběhu jako takovému pomohlo. Navíc, nepotřebujete fiktivní bestie, když máte lidi. První část knihy je dost ve stylu prvnho dílu, ale uprostřed knihy jsem začal skřípat zuby a měl chuť ji odložit, protože příběh začal být o ničem. Zejména styl zapisovaných rozhovorů mi lezl na nervy. S podobným problémem jsem se setkal i u jiného ruského autora mladé generace, takže to je asi u nich zvykem, takhle rozhovory zapisovat. To co ale může vypadat přirozeně v divadle nebo kině, už nevypadá dobře v knize. Podle mě je tohle to nejhorší na celé sérii – styl přímých rozhovorů. Po překonání otřesného prostředku knihy se to naštěstí překlenulo. Od okamžiku, kdy Arťom začal pobíhat po povrchu se to o dost zlepšilo. Byly tu i překvapivé zvraty, i když se přiznám, že ze závěru knihy jsem byl dost rozpačitý. Za mně tedy díky tak vysokému hodnocení knihy jako u prvního dílu dost zklamání – dávám tak 65 %.
I přes docela nadějní start mě kniha bohužel příliš neoslovila.. Možná je to klišé, ale potrpím si na víc epického projevu, než jen marnost a bídu.. A té že je tam hodně.
Dočítané ... A dojem? Za mňa dobrý. Kniha sa číta dobre, dej ,,graduje,,. Postavy sú vykreslené fantasticky. Politika? Áno, samozrejme a kde nieje ? Nehrabeme si každý na svojom piesočku? Nezatvárame oči pred tým čo nám nieje pochuti? Prijali by sme pravdu takú aká je? Alebo by sme sa zmierili s tým čo máme ?Stačí to? Vyjsť z komfortnej zóny , z toho čo nám je známe? Tieto otázky vo mne evokovala táto kniha. Je pravda že sa vytratili monštrá - no nie tak celkom - len ich nahradili tie v ,,ľudskej koži,, .
SPOILERY:
Na začátku bych si položil základní otázku. Proč se vlastně Metro stalo bestseller.
Bylo to kvůli skvěle napsaným postavám, mysticky až temně vykreslené přechody mezi jednotlivými stanicemi, ve kterých někdo tu a tam zmizel atd. Nesmím zapomenout ani na výstupy na povrch, kde řádili mutantíci, jiní stalkeři, kteří nedali svojí kůži lacino a tak bych mohl pokračovat dále.
Tohle vše mi v této knize CHYBÍ!!! Přestupy mezi stanicemi jsou jednoduché a jediné nebezpečí, které jím hrozí je od krys. Výstupy na povrch bez nebezpečí, kde dávka z ozáření se v podstatě nijak řešit nemusí, jediné co je nebezpečné jsou petinozí přežraní psy holdující na mrtvolách dělníků atd.
Zklamalo mne to :( Začátek parádní, Arťom hledal nové lidi parádní námět, v půlce kdy se začal opakovat děj první knihy (zajetí, nucené práce, překvapivý útěk a náhodné setkání s nějakou důležitou osobou) a to mne už skoro na motivovalo knížku odložit, protože jsem čekal nějaké krásné finále (k čemuž mne namotivovaly rušičky vysílání) a čekal jsem, že vlastně všichni ostatní mají pravdu a jen Arťom je fakt blázen. Ale zase ne, konec zase mizernej stejně jako v Soumraku, kdy je zase mizernej rozhovor s někým kdo si hraje na Boha. A Arťom to se svojí láskou přežije a odjede do nové obydlené oblasti. Místo toho, aby se ukázalo, že je to jen blbé děcko, které odhalilo polohu a zaplatilo za to cenu nejvyšší.
A to nový raketový útok na Moskvu, která Metro pohřbí pod nové sutiny za další lidskou nerozvážnost. ( a tyto narážky prostředního článku řetězu Autor použival celou knižku) Zklamalo mne to :(
1 * za Arťoma
2 * za nápad
3 * ze slušnosti, protože jsem se na to moc těšil
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro jaderné zbraně postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
2010 | Metro 2033 |
2015 | Budoucnost |
2011 | Metro 2034 |
2016 | Metro 2035 |
2013 | Soumrak |
Velmi dobrá kniha.