Mexická gotika
Silvia Moreno-Garcia
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503826/bmid_mexicka-gotika-OaX-503826.jpg
4
198
198
Tajuplné sídlo na vzdialenom mexickom vidieku. Charizmatický, no chladný aristokrat. Rodina, v ktorej vládnu tajomstvá, násilie a šialenstvo.Očarujúce 50. roky 20. storočia v horúcom Mexiku. Vzrušujúca atmosféra nabitá večierkami. Mladučká Noemí, dcéra z bohatej rodiny, si naplno vychutnáva život plný zábavy a nevinného flirtovania. Jedného dňa však neočakávane dostane záhadný list s prosbou o pomoc od svojej milovanej sesternice Cataliny. A tak sa vydáva na cestu do osamoteného sídla na vzdialenom mexickom vidieku, ktorý pripomína atmosférou skôr hmlisté Anglicko než horúce Mexiko. Catalinina nová rodina Noemí od začiatku prijíma veľmi rozpačito. Sesternicin manžel je príťažlivý, no súčasne chladný. Jeho otec je typický patriarcha, fanúšik eugeniky, a Catalinu zasa prenasleduje zvláštne šialenstvo. Noemí sa snaží svojej sesternici pomôcť, no sama sa pritom nebadane prepadá čoraz hlbšie do tajomstiev a histórie plnej násilia a šialenstva. Zhypnotizovanej a paralyzovanej desivým, no zvodným svetom tajuplného sídla Noemí zostáva jediné – požiadať o pomoc najmladšieho syna tejto skazenej rodiny. On jediný jej môže pomôcť vyviaznuť zo záhadného domu, ktorý nie je ani zďaleka také ľahké opustiť, ako si pôvodne myslela.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno:
2021
,
Cosmopolis
Originální název:
Mexican Gothic, 2020
více info...
Přidat komentář
Velkým plusem knihy jsou tři věci:
- hlavní hrdinka, která mě moc bavila,
- ponurá atmosféra, která doprovází celý příběh
- a grafické zpracování.
Tím to ovšem pro mě končí.. Bohužel i přes slibný začátek, kdy jsem si příběh vyloženě užívala, bylo to tempo čím dál pomalejší a pomalejší až to došlo do bodu, kdy si uvědomíte, že ten monotónní příběh, co celou dobu čtete, nemá s hororem vlastně nic moc společného. Na druhou stranu, když už né fanoušci hororu, tak na své si přijdou všichni fanoušci bizáru - ty popisy veškerého hnusu, plísní, apod. ty byly na jedničku :D
Mexická gotika je za mě spíše gotickým románem, který si po většinu času udržuje dobrou atmosféru, ovšem příběhově mě to docela zklamalo, čekala jsem něco jiného - pořádně nadupaný horor, který mi nedá spát. Škoda, tohle hodnocení mě vážně mrzí :(
(SPOILER)
Horory většinou nečtu. Mexická gotika mě zaujala obálkou s krásnou dívkou ve společenských šatech.
Při četbě se mi vybavoval hlavně Miloš Urban s knihou Boletus arcanus. Celou dobu až do rozuzlení jsem si říkala, zda hřiby Paquinové rostou i v Mexiku
Tentokrát mi přišlo, že podhoubí prorůstá Větrnou Hůrkou (není náhoda, že sídlo Doylových se jmenuje High Place), i charaktery byly podobné.
Celkově to nebylo špatné, moc jsem se u knihy nebála, spíš mi to přišlo jako společenský román s fantastickými prvky.
Dávám 3 hvězdy.
To koukáte, co? Ani já jsem tomu vůbec nemohla uvěřit, ale tak nějak jsem čekala asi něco jiného! Do teď jsem třeba nepochopila ani proč se ta kniha jmenuje Mexická gotika, když tam z Mexica nebylo vůbec nic! Kdyby mi v anotaci nenapsali, že se děj odehrává ve starém domě High Place na mexickém venkově, tak vůbec nemám páru, kde se děj odehrává ani jednou to tam snad nebylo zmíněno. Nebo jsem to prostě nějak špatně pochopila… nevím …
Já když jsem viděla tuto knihu tak mě hned dostala ta přenádherná obálka – věděla jsem, že si ji chci prostě přečíst! I když to není vůbec můj žánr – chtěla jsem vystoupit z komfortní zóny a zkusit nějaký pořádný HOROR! Ještě než jsem ji začala číst, tak jsem někde našla, že tato kniha vyhrála cenu Goodreads Choice Awards, a dokonce porazila krále autorů Kinga - It Bleeds! Kinga sice taky nečtu, protože se bojím, ale to už jsem si říkala, že to bude pecka teda!
Začátek jsem hltala – byla jsem úplně maximálně nadšená.
No mé nadšení opadlo, hned cca po 100 stranách, kdy jsem se do příběhu nemohla začíst – normálně to s knihami mívám tak, že jsem přímo tam s nimi – koukám přímo na hlavní postavy a sleduji co se děje – tady jsem to vůbec neměla! Což mě docela mrzí, protože potom dál v ději, kdy to začalo být nechutné – nechutně nechutné, tak jsem si ani to nechutné moc neužila
Já se nepotřebuji bát, třeba knihy od Darcy Coates úplně zbožňuji. Vím, že tam je taky uvedena kategorie horor – ale horor to není – nebo možná jo, ale pro mladší čtenáře než jsem já!
Posledních 30 stran už jsem pak slupla jak malinu – ale ten konec?
Jsem moc moc ráda, že jsem knihu četla ve štafetě, nebýt lístečků a popisků v knize asi bych ji na té cca 100 straně vzdala!
Tahle kniha staví především na výborné atmoféře - skvěle vykresluje dům, okolí, počasí, podivné chování obyvatel domu. Ve čtenáři mrazí už jen z toho. Dlouho se tam sice nic nedělo, ale to mi vůbec nevadilo, já si opravdu moc užívala tu atmosféru.
Vysvětlení, které se dostavilo asi v poslední třetine rozhodně nebylo nečekané, zato ale pořádně bizarní. Přesto musím říct, že se to k příběhu tak nějak hodilo. Bylo to nechutné, ujeté a přitom skvělé.
Co mi na knize vadilo? Pár chyb, za některé mohl překlad - zastřelit je něco jiného, než postřelit, paní překladatelka měla raději použít jen pojem "střelit". Co mě moc nebavilo byly scény z "příšeří", naštěstí, těch tam bylo jen pár.
Celkově mě knížka moc bavila a na to, jaký jsem strašpytel, jsem se bála jen asi jednou :)
P. S. Jsem jediná, komu to čímsi připomnělo Sto roků samoty??
Tohle bylo zajímavé vystoupení z komfortní zóny, které mě opravdu bavilo. Kniha má nádherou obálku a stylem příběhu mi to připomínalo klasiky Na Větrné Hůrce nebo Neviditelný. Proč? Protože sledujeme život jedné rodiny v jednom domě.
Mělo to tajemný nádech, strašidelné to pro mě nebylo, ale bylo to hodně mysteriózní. hodně divný a občas i trochu nechutný. Hlavní hrdinka mě bavila, i když bylo pár momentů, kdy jsem si říkala, jestli není oprsklá až moc. No jenže v tom prostředí se asi člověk nemůže divit.
Bavilo mě, jak to bylo tajemné a zvláštní. Příběh mě u sebe držel a byla jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat. Prostředí bylo popsáno zajímavým stylem.
Je pravda, že tam chyběl ten nádech Mexika, a vlastně by ani člověk možná nepoznal, že se to odehrává v takových končinách. Konec byl sice dynamický, ale ve výsledku takový meh. Zápletku podobného stylu jako byla zde moc nemusím upřímně.
Vcelku mě to ale bavilo, do čtení jsem se nemusela nutit a svůj účel to splnilo
Pozor, nebezpečí drobných spoilerů!:
No, koukám, koukám, že hodně lidí tady je z knížky zklamaná.
Možná to pro někoho klasické hororové čtení není, i když tu nechybí psychedelické popisy, incest, kanibalismus včetně pojídání dítěte apod., a pro mě osobně byly některé části děsuplné a znepokojivé dostatečně. Nechybí ale ani umírněné pasáže a vlastně... proč by taky všechno měl být jenom čistý horor a knížka jediného žánru a tématu? Přesah do romantiky mi nevadí, naopak jí mám ráda (obálka ostatně napovídá pro koho je primárně určeno) a povídku to ozvláštňuje, nemá smysl cpát všechno do nějakých žánr.škatulek. Tady hlavní roli stejně hraje atmosféra a gotika. Jo, mohlo být něco víc rozpracováno, něco doladěno, výraznější děj, i tak mi nejednoznačná knížka nejde z hlavy a sedla mi. Tady je to hlavně o sympatiích, jestli člověk jede na stejné vlně, jak příběhu naslouchá, jak s příběhem spolupracuje, souzní, jestli si tam přidá něco svého, jestli tam něco najde a s jakými pocity nebo to prostě jen zkonzumuje. A všechno z toho je správně. Stejný příběh může každý vidět jinak, dokonce tam najít i to, co ani sám autor nezamýšlel.
Na osud některých obyvatel domu, třeba Agnes nejde zapomenout, na to, co jí provedla vlastní rodina. Houbičky dobrý nápad. Každému evidentně po chuti nebudou, ale to ani nemusí. Já taky nejím všechno.
Tak nevím, jako klasické hororové čtení, mi to tedy nepřišlo. Dokonce se mi zdá, že se to místy zvrhlo do vícero žánrů, včetně jakési romantiky... Takže po dočtení této knihy musím zkonstatovat, že to žádná velká hitparáda nebyla, která by mi zvedala tep, i srdeční arytmii.
Mě se to líbilo. Kniha byla čtivá a musím říct, že mi po delší době byla v nějaké knize sympatická hlavní postava.
(SPOILER) Na Mexickou gotiku jsem slyšela ne moc dobré recenze od lidí, co se na ni strašně těšili. Já tedy šla do četby už poučená a moc neočekávala. Dokonce jsem počítala i s tím, že ji odložím. Ale byla jsem nakonec mile překvapená. Jde o takový průměr mezi strašidláckými knížkami a přiznávám, že mě bavila až do konce. A ta mykologie tam, to byl dobrý nápad.
Mexická gotika mi udělala radost. Není dokonalá, ale mně se zdála okouzlující volbou na podzimní večery. O čem je? Zhýčkaná Noemi (z lepší společnosti!), jde kvůli znepokojivému dopisu své sestřenky narychlo balit kufry a pouští se do pátrání toho, co se to s náhle tak zmatenou, čerstvě provdanou příbuznou ve skutečnosti děje. Prostředí odlehlého viktoriánského domu, do něhož se sestřenka nedávno přivdala, mi sedlo do nálady a podzimního času. Pravda, o Mexiku včetně doby 50.let 20st., kdy se příběh odehrává, se prakticky nedozvídám nic. Gotický příběh ovšem splňuje všechny atributy, který od tohoto žánru očekávám. Odškrtávám si často zmiňované položky, které hrají v příběhu podstatnou roli: všudypřítomná mlha, chladno a vlhko, plíseň, příšeří, hřbitov a hlavně obrovské množství hub, které prorůstají příběhem jako pulzující žilky v horkokrevném těle. V románu se ještě víc než na strašidelnost sází na hnus, odpor (vředy, všudypřítomná plíseň, posledních 100 stran je slušnej bizár), a má to své drsné, slizké kouzlo. K tomu je tu nastolené téma symbiózy v různých podobách (té negativní i pozitivní), splynutí (lidí i přírody), spolupráce, snad i přijetí a lásky. Nebo i žití a bezohledné přiživování se na úkor druhých.
A co se na tomto podivném místě skrytě odehrává? Jak se zdá, zasněná, nedostupná sestřenka, ztracená ve své podezřelé nemoci, která prý musí stále odpočívat v pokoji, mnoho z pečlivě ukrývaného tajemství neprozradí.
Už pro to, že má kolem sebe nepochopitelnou ostrahu podivných obyvatel domu, potomků anglických přistěhovalců. Obyvatelé Starého kontinentu jsou – cituji hojně se vyskytující popisy - „ohavně bledí, mají nezdravě bílou, ošklivou pleť“ a na rozdíl od snědé, moderní, svěží, s dobou jdoucí atraktivní Noemi, která je holka krev a mléko, Evropané vzbuzují odpor a při pohledu na ně jednomu vyskakují asociace jako hniloba, rozklad a jsou nazýváni – cituji: „tlupou anonymních, odporných zrůd a nul, kteří už dávno ztratili svojí moc a ustrnuli v dávné minulosti“ a měli by si tuto skutečnost uvědomit. Ano, s tímhle jsem měla trošičku problém, protože je to– cituji: „politicky motivovaný horor“, kde se mezi řádky píše okrajově o rasismu, míšení ras, antropologii, nesvobodě, uvěznění a že mi tu korektnost už cpou i do hororů je docela k naštvání, protože já se chci jen v dušičkovém období při posezení u hrobu se svíčkou v ruce neškodně morbidně zasnít, ne se jako smrtelně vybledlá evropská zrzka cítit dotčeně. Ale pozor! V tomto domě nic není tak, jak se na první pohled zdá. Možná se ani těch upírů, kteří vás napadnou jako první, tak úplně v klasické podobě nedočkáte.
V příběhu je – myslím - hodně narážek, symboliky, meziřádkových asociací. Postupně odkrývaná skutečnost je dobře dávkovaná. Není to plytké, jak to občas v podobné četbě bývá, jen musíte zapojit fantazii a snažit se vidět pod povrch věcí, ale ani to není žádná velká filozofie. Má to pár logických děr, třeba proč se svobodomyslná N. chová tak a ne onak, ale vážně převažuje spokojenost. Atmosféra je fantastická, pod výraz „estetika hnijící dekadence“, jak nazval někdo jiný, se souhlasně podepisuju. Jen nevím, jestli některé hororové čtenáře neodradí, že se tam půlku knihy neděje nic extra akčního. Mně pomalejší tempo vyhovovalo. Zvláště muži můžou mít problém, že se sexy Mexičanka obléká do nákladných rób, maluje se rudou rtěnkou, chodí po hnijícím domě v lodičkách a navazuje vztah s jedním (nebezpečným nebo důvěryhodnějším?, nechte se překvapit), na první pohled něžným mladíkem, ale mně se tahle ženská vsuvka zamlouvala. Takže, bylo to OK. Pěkná, správně ponurá, temná četba, jen co je pravda!
„Některá zakletí zlomit nelze.“
P.S. Omlouvám se, jestli jsem nebyla dostatečně „uhlazená“. Třeba jsem něco jen špatně pochopila, ale každý čtenář může ve své svobodné fantazii a textu vidět, co chce, ne?
P.S. - 2: Právě se chystá seriálová podoba.
P.S. - 3: :) Já osobně knížku doporučuju, ač to není tip univerzálního hororu pro každého čtenáře. Nicméně o mainstream a komerci se každopádně jedná. Mírně zamyslet a přečíst podruhé se to za mě dá, věřím, že si na druhý pokus všimnu něčeho, co jsem na první dobrou přehlédla. Nakladatelství Host si svojí úroveň přece jen drží. :)
Jako jo, šlo to číst… Nádech hororu tam ke konci taky byl…
Ale asi jako většina předemnou jsem čekala něco trochu jiného…
Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, že? Tak já to teda porušila! Před třemi měsíci jsem od Silvie Moreno-Garcii četla Bohy jadeitu a stínu a byla jsem dost zklamaná, jenže Mexická gotika vypadala vizuálně tak krásně! A navíc v názvu slibovala Mexiko! Když jsem pak knihu vyhrála, nemohla jsem už dbát ani toho, že čtenáře v mém okruhu taky zrovna moc nenadchla, a prostě jsem ji přečetla...
Anotace slibuje gotický horor z prostředí mexické smetánky, jenže jediným mexickým prvkem v knize je totiž jen její hlavní hrdinka Noemí Taboadová, která je z mexické rodiny. A i je děj zasazen na mexický venkov, troufnu si tvrdit, že se odehrává v prostředí ryze anglickém. Noemí se totiž vydá za sestřenicí, od níž přišel velmi zmatený dopis a která se provdala do anglické rodiny Doylových žijící na odlehlém starém sídle poblíž (reálného) městečka El Triunfo.
První půlka knihy byla celkem v pohodě, ale kdy byl ten horor? Tenhle žánr čtu sice jen zřídka, ale většinou očekávám, že mě bude udržovat ve strachu a napětí. Tady jsem se ovšem bála všehovšudy jen jednou (ačkoli musím uznat, že i to mi stačilo, abych měla problém usnout – byl fakt pitomý nápad to číst, když jsem doma sama! =D ) Jakmile se pak provalilo, o co vlastně u Doylových jde, už jsem se víceméně jen nudila…
Styl vypravování je sice lepší než u Bohů jadeitu a stínu a Naomí mi lezla krkem o trochu méně než Kasiopea v Bozích, přesto fakt nejsem její fanynka.
Shrnu to asi takto: chybami se člověk učí… Já už teď vím, že všechny další knihy, které by autorce v češtině mohly vyjít, si radši nechám ujít!
3-4* kniha byla velmi ctiva a příběh hezky plynul, pokud ovšem hledáte knihu, u které se budete bát, tak budete zklamání. Hororové atmosféry tam bylo pomalu, posledních 50 stran spis byla akční jízda. Navíc mám pocit, ze kniha dala dohromady zápletky z různých filmu a knih, které jsem už četla a nepřišla mi tedy úplně originální. Četla jsem na dovolené na plazi, takže jako relax ideální, ale stejně jako komentáře přede mnou, jsem čekala opravdu neco jiného.
Kniha, na kterou se většina z nás těšila. Kniha, která slibovala temný gotický horor zasazený do prostředí Mexika. A zase smůla. Bohužel se ukázalo, že příběh, který začínal tak slibně - opuštěný dům, divné chování lidí, masová úmrtí díky zvláštní nemoci a v tom všem špetka lásky je zase jen příběh, který už tu byl v jiné podobě.
Chápu, že strašidelné příběhy teď zažívají boom, ale bohužel ke konci mi ta kniha celá přišla, jako bych ji četla po požití nějakého halucinogenu (houbičky? :D)
Není to nic, to by Vás uzemnilo, nic, u čeho byste se báli, ale spíše kniha, u které si velmi často říkáte wtf? A ne v tom dobrém slova smyslu bohužel.
Mexická gotika je za mě bohužel jedna velká vykrádačka, která si hraje na to, že jí to člověk odpustí, když do příběhu zamotá romantiku a sem tam nějakou mytologii. Neodpustí. Tahle kniha je pro mě obrovským zklamáním, byť vyšla u Hostu a její obálka je nádherná.
Tuto knihu jsem dostala darem a ačkoliv bych si ji sama nikdy nevybrala, nebyla vůbec špatná. Čtivá (po dlouhé době mě kniha přinutila ponocovat), z neotřelého prostředí (anglické sídlo uprostřed mexické samoty/divočiny), se zajímavou zápletkou, která nebyla úplně předvídatelná na první dobrou. To však neznamená, že nebyla trochu přitažená za vlasy a trochu překotně vysvětlená. Hlavně v závěru knihy jsem se totiž docela ztrácela ve "snových" pasážích a postavách z minulosti.
Tak tohle je překvapení - výlet do Mexika s nádechem hororu ....
Návštěva tajemného domu na mexickém venkově přináší napínavý příběh ....
" Je to opuštěná hlemýždí ulita ....napadlo Noemí ...."
Ale kdepak - tento starý dům na záhadném podhoubí žije a tepe svým vlastním životem - a skrývá děsivé tajemství ....
Hrdinka vůbec netuší, s kým se pouští do boje .... a já jen prozradím, že i láska tu hraje svoji roli ....
Mně se kniha této mladé autorky líbila - téma je dobře vymyšlené ....
P. S. Jen nevím, je to v pořádku, když mám ráda houby ?
U tohoto temného, goticko-hororového románu se sice nebudete bát takovým způsobem, že by vám běhal mráz po zádech, spíše budete unášeni na vlně tajemného příběhu, na který nejste vůbec zvyklí, což je významnou předností této knihy. Tento příběh vám nabídne něco nového, zvláštně exotického, se scénami plnými plísně a spor, se sny odhalujícími temnotu lidské duše s jiskřivým sexuálním nábojem. Knize, kromě delšího začátku, musím vytknout rovněž zbytečně natahovaný konec se závěrečnou třešničkou na dortu, po níž mě rozbolely zuby. Přesto však knihu hodnotím nadprůměrně, a pokud hledáte neotřelý hororový román se zajímavými a také trochu podivnými postavami, rozhodně sáhněte po Mexické gotice, která vám nabídne vše, co si pod tímto názvem představíte.
(SPOILER)
Převelice se mi líbili Bohové jadeitu a stínu, tak jsem si koupila i tuto knihu, ačkoli nejsem fanynkou horrorů.
Obálka je opravdu povedená a překvapivě skvěle vystihuje náladu díla. Autorka nezklamala, text se četl úplně sám. Hlavní hrdinka je přesně podle mého gusta – chytrá, sebevědomá, cílevědomá, přiměřeně hubatá, ale v zásadě slušná a laskavá. Vtipná, to především. Její záliba v módě, koktejlech a hudbě byla neotřelá a zábavná. Oč víc se mi líbila, o to víc lezla padouchům na nervy (dobře jim tak!).
Děj opakuje obehrané schéma, kdy slabá žena dorazí do tajuplného sídla, nejdřív zkoumá, co v něm straší, aby nakonec uvízla v tenatech a bojovala o život s bandou zrůd. Tentokrát mě vyřešení problému nepřekvapilo tolik, jako v „Bozích“, ale i tak za mě rozhodně palec nahoru. Upřímně, nejvíc jsem se strachovala o Francise.
Asi nejbravurněji zvládnutým prvkem byla výstavba chmurné a děsivé atmosféry, i když nechci snižovat další kvality díla, jako brilantní dialogy a logickou uvěřitelnost naprosto fascinující záhady. No a samozřejmě byla skvěle vykreslená pro mě důležitá romantická linka.
Za pět bez debaty.
Knížka mne nalákala pěknou obálkou a synopsí na přebalu. Bylo velmi zajímavé číst příběh od mexické autorky, ačkoli viktoriánský horor by čtenář spíše čekal od anglicky píšícího spisovatele. Vzhledem k tomu, že se jedná o autorčinu druhou knihu, neměla jsem vůbec žádná očekávání. Příběh se četl pěkně a bylo v něm vše, co mohl v rámci žánru nabídnout. Pointa byla poměrně netradiční, ale poslední třetina knihy, kde se vyřeší všechny záhady na mne už byla příliš natahovaná a zbytečně akční.
Štítky knihy
láska dekadence houby rodina Mexiko horory strašidelné domy mysteriózní, mystéria gotické romány rodinná tajemství
Skrýt reklamy
Veľmi upotené 3*. Nemal som chuť udeliť ich, ale musel som uznať, že som v živote čítal oveľa slabšie romány. Mexická gotika je každopádne nezáživná a doslova sa odmieta rozbehnúť. Niekto by zrejme povedal, že je to starostlivo budovaná atmosféra a príjemne pomalé stupňovanie napätia. Ale obávam sa, že si zbytočne ťaháme medové motúzy popod fúzy. Viete, čo bolo postavené na umne vystupňovanom napätí a tichej, plíživej hrôze? Malý vetřelec od Sarah Waters. Toto nie. Toto je proste nuda. Obálka namlsá, vizuálne je krásna a zadný prebal sľubuje netradičnú kombináciu Lovecrafta so sestrami Brontëovými (!). Vravel som si, že čosi také jednoducho musím čítať. Avšak v praxi to o Lovecraftovo chápadlo ani nezakoplo. Horor to začne pripomínať až pár desiatok strán pred koncom a ani potom to nie je žiadny zázrak. Nemyslím si, že horor musí vyzerať ako Texaský masaker motorovou pílou. Ostatne, sám HPL tvoril dokonalé horory stojace na atmosfére a v podstate nulovej krvavosti. Lenže Mexická gotika kráča okolo žánru tak opatrne, až je miestami fakt otázne, či ním vôbec je. Čo ma (okrem obalu a zaujímavého, ale neveľmi strhujúco spracovaného „hubového“ motívu) príjemne prekvapivo, bola síce rozvláčna, ale miestami slušná atmosféra kedysi honosného, dnes sa postupne zaživa rozpadávajúceho sídla. A určite aj sympatická ústredná hrdinka: nesmierne spoločenské stvorenie menom Noemí. Je zhovorčivá, neposedná, sčítaná, veselá, jemne koketná, nezbedná, ale zároveň odvážna a nikdy sa nevzdávajúca.