Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39125/bmid_milenec-lady-chatterleyove-nFZ-39125.jpg
4
851
851
Román o milostném vztahu aristokratky s mužem mimo vlastní společenskou třídu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1994 , Český klubOriginální název:
Lady Chatterley's Lover, 1928
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Příběh mě mile překvapil. Je skromný, s komplikovanými postavami a zajímavým příběhem.
Connie je velmi rozervaná, z charakteru její postavy jde poznat, že sama neví co určitou dobu chce, Mellors se zdá ze začátku nesympatický, uzavřený holomek, který pohrdá všemi a vším.
Cliffordovo chování lze zcela pochopit.
Connie a Mellors prošli obrovským vývojem a to je knize dodává ještě větší kouzlo.
(SPOILER)
Mě kniha mile překvapila. Milostné scény jsou realisticky a vkusně popsané, je jich tak akorat, navíc nádherné popisy přírody a komplikované charaktery postav doplňuji příběh. Vztah milenců je o něco méně romantizovany než čím nás krmí Hollywood, takže to někoho může zklamat: Například to, že muž hned nepíše básně a nevykřikuje miluji tě, že žena se nejdřív musí naučit užít si sex a uvolnit se, často vedou těžké rozhovory apod. Těším se na porovnání s nejnovějším zfilmovanim od Netflixu a značně pochybuji, že v něm bude milenec o 10 let starší než lady Chatterley, ženatý a snažící se o rozvod či mít dítě z prvního manželství. To jsou právě ty neesteticke věci každodennosti, kterým se Hollywood vyhýbá.
Co se feminismu týká, tak záleží na tom, co čtenář pod tímhle pojmem chápe. Pokud je to takzvaná samostatnost ženy, která chlapa nepotřebuje a maximálně ho využije pro svoje uspokojení, tak to lady Chatterley fakt není, možná tak její sestra Hilda, ta vidí ve všech chlapech blbce a ač má děti, tak nikdy nejsou s ní. Pokud je feminismus chápán jako svobodná volba ženy, jaký život bude žít a s kým, tedy i to, že se někomu oddá a chce s ním mít dítě bez ohledu na jeho původ, věk a společenské předsudky, a to že se odváží uvědomit si vlastní sexualitu, tak je to feministicke dílo.
Konkrétně ta společenská kritika v díle se někdy blbě čte - kritizuje se industrializace, kapitalismus, absolutní a pokrytecke puritanstvi, které z lidí dělá hlupáky (např. zděšení, že krásná žena taky s*ere). Myslím, že Lawrence viděl ideál společnosti a naději pro budoucnost právě ve společné lásce a sexuálním spojení, takový návrat do lůna přírody a k podstatě věcí, tzn. Vztahy na základě lásky a ne společenského postavení /závazků a práce zaměřena na zajištění živobytí (např farmarstvi, kovářství aj řemesla) a ne na konzum (cela industrializace).
(SPOILER)
Mám z této knihy rozporuplné pocity. Očekávala jsem nějakého ducha feminismu, ale jsem dost zklamaná, neboť hlavní hrdinka se chtěla osvobodit ze spáru svého despotického manžela pouze tím, že si našla milence, který ji dokázal řádně uspokojit a po pár špásech z toho byla slepá láska jako trám, takže se vlastně stala závislou na jiném muži, o němž nevěděla téměř nic. Vlastně byla i dost sobecká. Žena, která bere, ale nedává. Ale nejspíš to byl záměr autora, těžko říct. Duševní pochody postav jsou popsány jednoduše a filosofické fráze jsou taková omáčka v místech, kdy děj kolísá.
Také jsem špatně snášela autorovo škatulkování společnosti na bohatou aristokracii a utlačovanou dělnickou třídu, ale nad to bych se možná mohla povznést, neboť doba byla taková, takže socialistická literatura k tomu patří.
Ale nechci knize křivdit, hodně věcí se mi líbilo. Například básnický popis přírody, lidského těla a sexu jako posvátného aktu. Erotické scény nejsou vulgární. Cílem autora, a to se mu povedlo, bylo napsat explicitní obsah přirozeně a otevřeně a vyhnout se pornografickým prvkům.
Jeden z mála případů, u kterého věřím, že je filmová adaptace mnohem lepší, a to jsem ji ještě neviděla, ani jednu.
Měla jsem problém se začíst, s tím jsem ale počítala, jelikož se jedná o starší dílo. Ale tady ani nebyl problém s obtížnější formulací, ale s omíláním tématu pořád dokola a dokola a do zbláznění. Také mi vadilo časté opakování výrazů. Filozofování od hlavního děje bylo tak moc odseknuté, vůbec se to neprolínalo. V poslední kapitole jsem si uvědomila, jak málo se autor věnoval psychologii postav a naopak až moc kritizoval společnost, že jsem se naštvala... ten konec, to bylo jako co? Zase opakovaní té samé kritiky, na které stála celá kniha. Co se týče postav, ani jedna mi nepřirostla k srdci, ani Connie, tu jsem měla za hloupou znuděnou husičku už na začátku... Holka, ty tak moc tlačíš na pilu... Clifford klasickej snob, Mellors nemastnej neslanej. A tu jejich velkou lásku jsem jim taky nežrala. Na jednu stranu strašně táhlé, na druhou ty podstatné věci v ději strašně zkratkovité. Ovšem nemůžu upřít nadčasovost knihy. Jak to tak vypadá společnost se za těch 100 let moc nezměnila. Také se mi líbí určité feministické myšlenky, kterým dal autor prostor. Ale to je asi tak všechno. No, odškrtnuto, jede se dál...
Úplně dobře se mě knížka nečetla...
Asi to bude tím, že jsem zvyklá na novodobé romány. Ale co se týče příběhu tak měl sílu a váhu v pocitech, myšlenkách a úvahách.
Četlo se to velmi pomalu... ta mluva a filozofické rozpravy co se asi v té době hodně vedli mě děsně nudili. Myslím že to by dostalo každou normální ženu do depresí.
Connie lady Chatterleiová byla osamělá, prázdná a velmi nešťastná žena v manželském vztahu s Cliffordem, který byl upoutáný na invalidní vozík.
Její touha po dítěti po lásce po touze po vášni a po sblížení byly nesmírně silné.
Prožívala vnitřní boj o tom být věrnou a chápající ženou svému muži nebo se podat přitažlivosti a lásce muži který byl z nižší třídy.
Určitě je to nadčasová psychologická klasika, která si najde své čtenáře i 100 let od 1. vydání.
Skandálně přímočarý jazyk,
takový, který v literatuře doby vzniku příběhu lady Chatterleyové, prostě neexistoval,
takový, kterým by se dalo hovořit o věcech, o kterých se prostě na veřejnosti ve 20., 30. letech nehovořilo,
takový, který navíc umožnil těm „nepřípustným“ slovům znít … skoro čistě a něžně,
tak přesně to je to, co se mi na buřičsky inovativní cestě, kterou se Lawrence vydal (jak byl nesčetněkrát osočován), nejvíc líbilo.
Samotný příběh kosmopolitní a přitom zároveň ve své podstatě provinciální paničky, lady Chatterleyové pak už je jen mírně pikantní (dnes už rozhodně ne skandální), příjemně čtivou love story, a není to myšleno nijak hanlivě, mně se to totiž vlastně (ač literaturu tohoto typu moc nečtu) líbilo … vlastně se mi příběh o tom, že „do budoucnosti nevede žádná hladká silnice (a) místo toho obcházíme nebo přelézáme překážky (a) ... musíme žít bez ohledu na to, kolik obloh se nám zhroutilo“, opravdu líbil, najdete v něm vášeň, vzrušení, i sex, … jako životodárnou přírodní sílu, jako fascinující propojení s přírodními silami.
Nejvíc mě asi fascinovaly (a ty 4* jsou za ně) všechny ty vzájemně propojené expresivní popisy /smyslového vzrušení, přírody a citových pohnutek, vnitřních pocitů/ přišly mně (skoro) dokonalé, rozhodně jsou autorovou silnou stránkou …
„Zmocnilo se jí divné, malátné roztoužení, nějaká nespokojenost …“
…
„Po blízkém obzoru se dokola táhla mlha, duhově se třpytící mrazem a kouřem, a nahoře se klenul kousek modré oblohy, takže to působilo, jako by byli uvnitř nějaké ohrady, vždycky uvnitř.
Život vždycky jako sen nebo šílení, vždycky uvnitř ohrady.“
…
„Myslel jsem, že to mám všechno za sebou. A teď to začíná znovu.“
„Co začíná?“
„Život.“
„Život!“ opakovala ozvěnou s podivným rozechvěním.
„To je život,“ řekl. „Člověk před ním neuteče. A když před ním utíká, tak už rovnou může umřít. No, jestli se znovu musím dát rozbít, budiž!“
… „Je to prostě láska,“ prohlásila vesele.
„Ať už to slovo znamená, co chce,“ odpověděl.“
….
„L’amour avait passé par là, prošla tudy láska.“
(Audiokniha)
Vauuuuv, tak toto byla úžasná pikantní lahůdka! Skvěle načteno Jiřím Dvořákem (ze kterého se mi podlamují kolena) a Petrou Bučkovou. Velmi povedené dílo, ke kterému se určitě jednou vrátím a opět si ho vychutnám jako dnes. Pro milovníky erotiky je to do uší předehra k zahřátí, takový lahodný zákusek :-)
Asi si pustím film, kniha mě vůbec neoslovila a nedočetla jsem ji.
Navzdory zaškatuľkovaniu tohto diela medzi pornografickú literatúru, som sa ho odvážila začať čítať s predsavzatím, že pokiaľ bude jeho obsah presahovať určitú hranicu nemravnosti, knihu odkladám. Pokiaľ by som ju čítala v čase jej vydania, tak by som ju s najväčšou pravdepodobnosťou aj odložila, ale na dnešné pomery, kde v skoro každom druhom ženskom románe je sex opisovaný oveľa pornografickejšie, ju považujem za kultivovaný spoločenský román s odvážnym nádychom erotiky.
Na pozadí opisov predovšetkým ženskej zmyselnosti vynikajú asi najviac rozdiely a predsudky vtedajšej spoločnosti.
Ďalej je to román, napísaný síce mužom, o žene ako takej v celej jej podstate.... o ženskej osamelosti, o pomalom prebúdzaní vášne, o túžbe byť matkou, o ochote obetovať pohodlie za šťastie a partnerskú lásku...
Bodaj by dnes aspoň jedno erotické dielo obsahovalo aj takéto vyššie rozmery, ako iba prázdne, akože ohurujúce sexuálne opisy, častokrát hraničiace s už spomínanou pornografiou.
Nehodnotím na plný počet z toho dôvodu, že niektoré opisy mi prišli veľmi primitívne aj vzhľadom na dobu vydania tohto románu a použitý literárny jazyk na mňa zapôsobil nesúrodým dojmom, hoc si uvedomujem, že to bol možno aj autorov zámer na vyniknutie spoločenských rozdielov.
Není divu, že kniha ve své době vzbudila senzaci i pohoršení, vždyť autor vynesl na světlo světa "tabu" téma ženské erotiky - ale viděno očima současného čtenáře: nic tak skandálního v ní již nehledejme. Dnes vycházejí díla daleko "žhavější" a otevřenější, a nikdo se nad nimi už nepozastavuje, přestože mnohá si zahrávají téměř až s pornografií.
Je velmi obdivuhodné, jak se spisovatel vžil do ženské psychiky, a s nesmírným citem a porozuměním nám zprostředkoval ty nejniternější myšlenkové pochody jednotlivých postav. Jako vypravěč se však drží v pozadí a nechává příběhu volnou ruku. Děj se odehrává na zámečku Wragby v Anglii. Hlavní hrdince, Constance Chatterleyové, je 23 let, když se jí manžel vrátí z války jako invalida, zcela odkázaný na pomoc druhých. Sama se snaží o ochrnutého sira Clifforda pečovat, zjišťuje však, že takové odevzdání je nad její síly, a mezi manžely se časem rozevírá propast nedorozumění. Clifford jí dokonce sám navrhne, že jí nebude bránit v touze mít dítě s někým jiným. Zároveň se však projevuje velmi majetnicky a nezvykle ctižádostivě, co se týče vlastních zálib a potřeb. Constance se na svých toulkách do lesa setkává s hajným Mellorsem - a o Clifforda zase pečuje velmi zásadová služka, paní Boltonová. Před námi se tak odvíjí zamotaný milostný příběh vášnivé a zakázané lásky, kterou svazují společenské i třídní rozdíly: Mellors se stále bojí prozrazení a největší strach má z mínění ostatních lidí.
Nejde tu však jen o téma zcela nepřípustného vztahu v puritánské Anglii: do děje jsou vloženy četné úvahové a filosofické pasáže, v nichž se autor zabývá i pojetím svobody a právem na sebeurčení. Učarovalo mi poetické líčení přírodních scén a dovedné zachycení atmosféry, zaujaly mne i zcela otevřené a velmi intimní dialogy o sexu, které ovšem nepůsobí nijak zvráceným dojmem. Některé momenty jsou téměř až naturalistické: člověk je chápán jako "tvor zmítaný vášněmi a emocemi", vnímá "společnost jako zlomyslnou bestii". Zajímavě působí i nářečí, jímž Mellors mluví - svým projevem se tak silně odlišuje od "vyšší společnosti", v níž se zase pohybuje Constance.
Je to příběh krásný, silný, plný vášně a citu... ale i smutný. Přesto nabízí jistou naději a nevyznívá příliš pesimisticky. Myslím, že i dnes má co říci, podává totiž skvělé svědectví o své době.
"Propadla svému vlastnímu hebkému okouzlení jako les, ševelivě vzdychající radostným jarním úpěním, když nasazuje na pupeny. Cítila, že je v jenom světě s mužem, bezejmenným mužem kráčejícím krásnýma nohama, krásnýma nohama ve falickém mystériu. A cítila ho v sobě, ve všech svých žilách, jeho a jeho dítě. Jeho dítě jí prolínalo všemi žilami jako nějaký šerosvit."
"Byla jako les, jako temná spleť doubravy, šumící neslyšně myriádou pukajících pupenů. Ptáci touhy zatím spali v nesmírně spletité hlubině jejího těla. Ale Cliffordův hlas zněl dál, hrčel a zurčel nezvyklými zvuky. Jak je to zvláštní, pomyslela si. Jak je zvláštní on, když se tak sklání nad knihou, podivný a hltavý, civilizovaný, se širokými rameny a bez opravdových nohou! Jeden z těch tvorů, kteří přijdou po nás, kteří nebudou mít duši, ale zato neobyčejnou vůli, chladnou vůli. Zamrazilo ji trochu strachem z něho. Jenomže tichý teplý plamen života byl sinější než ona a skutečnost mu zůstala skryta. Čtení skončilo. Trhla sebou. Vzhlédla a polekala se ještě víc, když viděla, že ji Clifford pozoruje bledýma zlověstnýma očima, jako by ji nenáviděl."
"Connie teď bývala hodně sama, na Wragby přijíždělo méně hostů. Clifford už o ně nestál. Obrátil se dokonce i proti svým starým kumpánům. Byl divný. Dával přednost rádiu, které si se značnými výlohami dal zařídit, ale nakonec se mu vyplatilo. Chytil někdy Madrid nebo Frankfurt, i tady v nepříznivých podmínkách střední Anglie. A vysedával sám celé hodiny a poslouchal vyřvávající amplion. Connie nad tím přímo žasla. Ale on seděl dál, s prázdným výrazem jako v transu, jako někdo, kdo přichází o rozum, a poslouchal, nebo vypadal, že poslouchá tu nemožnou věc."
Poslouchala jsem audioknihu, krásně načtenou Jiřím Dvořákem a Petrou Bučkovou.
Kniha se mi moc líbila. Kdysi jsem viděla film v hlavní roli s Seanem Beanem, i ten se mi líbil.
Tohle je moje srdcovka. V mládí mi vadily flosofické vsuvky, teď mi už nevadí nic a užívám si každé slovo. Jak tomu všemu rozumím, jak to všechno chápu. Autor projevil mimořádnou citlivost.
Tak jsem se i já konečně dostala k tomuto kdysi zakázanému dílu :):)
Čekala jsem nějaký úplný pornografický skandál a ono to mělo normální děj, postavy měly city a pocity. Skvěle popsaná doba a její společenské rozdíly.
Sira Clifforda mi bylo líto. Connie a Mellors se hledali až se asi našli:):)
Co mě trochu naštvalo, je ten konec.
Skvělé nadčasové dílo
Posloucháno na pokračování na čr Vltava. Asi bych sama po knize nesáhla, ale nakonec jsem spokojená.
Vypočula som na ČRo, keby som ju čítala, tak ju odložím. Neviem, ale mne to pripadalo dosť trápne. A hlavným postavám som tu lásku neuverila. Ale napriek tomu som bola zvedavá ako to skončí.
Knihu jsem znala jen z hodin literatury na střední a pak jsem měla povědomí o filmovém zpracování, ale vlastně jsem pořádně nevěděla o čem vypráví. Jen to jako vlnu pobouření ve své době vyvolala. Nedivím se. :)
Musím říct, že jsem byla velmi překvapená jak je vyprávění nadčasové a jak jazyk a zápletka bez problémů obstojí i téměř sto let od prvního vydání.
Opravdu se mi to líbilo, bavilo mě to a s radostí to doporučím nejen budoucím maturantům.
Štítky knihy
sex aristokracie, šlechta zfilmováno partnerské vztahy 20. století erotika anglická literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2008 |  Milenec lady Chatterleyové |
| 2005 | Synové a milenci |
| 2004 | Ženy milující |
| 1999 | Duha |
| 1966 |  Panna a cikán a jiné povídky |
Dočíst tuhle knihu mi trvalo strašně dlouho, neustále jsem ji odkládala a vracela se k ní, protože mě už od začátku nebyla schopná chytit. Na to jak je to slavná kniha a ve své době budila kontroverzi, tak mi to nepřišlo jako nic moc. Snad možná ty erotické scény, které prostě byly vulgárně, ale na můj vkus taky dost primitivně napsané. Ničím jiným to zajímavé není. Hrdinka v podstatě jednoho nudného chlapa vyměnila za druhého kvůli špásu a znuděnosti, až z toho byla hora citů, které jsem ale ani jednomu z nich nevěřila. Navíc mi hlavní hrdinka byla už od začátku vcelku nesympatická.