Mischling
Affinity Konar
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/325596/mischling-LoV-325596.jpg
4
366
366
Staša a Perla jsou sestry, dvojčata. Společně s matkou a dědečkem se v transportu dostanou do Osvětimi a dívky, které jsou si fyzicky k nerozeznání podobné, zaujmou nechvalně proslulého doktora Mengeleho, anděla smrti, který si v táboře vybudoval lidské zoo… Román je napsaný s nezvyklou lyrickou a psychologickou intenzitou, zajímavý je nejen tím, že o tomto tématu existuje téměř výlučně jen literatura faktu, ale hlavně tím, že příběh je vyprávěn očima mladých dívek. Bezpochyby patří k tomu nejsilnějšímu, co jsme dosud ve světové literatuře mohli k tomuto tématu číst.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2016
,
Odeon
Originální název:
Mischling, 2016
více info...
Přidat komentář
Kniha, která způsobuje téměř fyzickou bolest. Stačí si přečíst anotaci: Osvětim, válka, koncentrační tábor, téma sester-dvojčat, experimentů v Mengeleho lidské zoo. Jenomže pokud knihu otevřete a začnete číst, je velmi těžké přestat. A není to téma, co mě u knihy udrželo, ale Staša s Perlou. Příběh totiž střídavě vyprávějí právě ony. Na pohled k nerozeznání podobné, povahou však velmi rozdílné. Stejně rozdílné je i jejich vidění světa a z něj vyplývající styl vyprávění. Jakési kouzlo zapsané v maličkostech, hloubka děvčat coby literárních postav, díky kterému je tak snadné si Stašu i Perlu oblíbit a prožít celou tu hrůzu s nimi.
Rozhodně to není lehké čtení, užívala jsem si literární styl a zároveň zoufale pátrala po čemkoli dobrém, co by trochu zmírnilo skutečnost tak děsivou, až je těžké uvěřit, že se něco takového někdy opravdu mohlo dít. Ale dle mého neškodí si prostřednictvím knihy připomenout, že to není zase až tak vzdálená minulost, jak snadné je k něčemu podobnému sklouznout a jak velký pozor si musíme v budoucnosti dát, na co a komu jsme ochotni kývnout.
Poeticky vykreslené hrůzy Osvětimi a zvrácenosti "strýčka" Mengeleho. Lze to vůbec? Ano, ale mrazí z toho dvojnásob...
Krásný příběh, neskutěčně silné téma. Bohužel mě úplně neuspokojil styl autorčina psaní. Na můj vkus to bylo hrozně květnaté a poeticky pojaté.
Asi už není co více dodat ke komentářům níže....
Čtení velmi bolí. Ač jsou nelidské zrůdnosti vykresleny poetickým perem, pohledem samotných dětských obětí, neubírá to nic na síle výpovědi ani na emocích, které čtení provází.
"...moje srdce se právě řítilo do nejčernějších hlubin, do míst, o jakých neměl tušení ani Strýček, a tam dole se svléklo z kůže, porostlo trny, vyválelo se ve žluči a obalilo se novou slupkou. Takhle obrněný vyšplhal ten vynalézavý orgán po žebříku mých žeber zpátky na místo. A já udělala, co by si Perla přála..."
"Noc tehdy zapomněla, že v Osvětimi by neměla být krásná."
Kniha na mě velmi zapůsobila svým silným příběhem. Jen jsem občas měla pocit, jestli jsou některé pasáže opravdu uvěřitelné, jestli autorka malinko nepřeháněla. Nechá si dvanáctileté děvče namluvit, že se po injekci stane nesmrtelnou? Možná ale ano, protože tomu samo chce uvěřit a hodně dlouho mu to pomáhá v přežívání své vlastní bezvýchodné situace. Nikdo z nás to nezažil a nevíme, jak dokážou děti anebo i dospělí v takto vypjatých situacích reagovat. U dospělých nám to možná přijde uvěřitelnější, ale je fakt, že děti v tomto prostředí, v těchto hrůzách, musí svým způsobem mnohem rychleji dospět a přemýšlet úplně jinak, než děti v jejich věku, které nic podobného neprožily.
Kniha k nám promlouvá také jistými poselstvími. Pokud byste je nepostřehli anebo by vás to právě během čtení nenapadlo, najdete vše v doslovu.
Už je to tu. Už se to blíží. Jedeme za strýčkem na prázdniny. Jedeme dlouho a cesta ubíhá,náhle vlak zastavuje a před námi se naskytne pohled na ukázkově poklidné nádraží - zachovejte klid,vítá vás AUSCHWITZ !
Na první pohled vše vypadá tuctově normálně,všední nástupiště i perony,ale doopravdy tomu tak není :-(
V pruvodci chybí místní dominanty věží,komínu,ubykací,dětských hřišt,ošetřoven,oddělení radosti a panorama s nápisem " Práce osvobozuje " vše je paradoxní,cynické,absurdní - tato oblast pro vnější svět nemá vlastně existovat a tedy vlastně ani není. Vše je iluze a jenom jako. Pro všechny zučastněné to však neplatí. Tyhle prázdniny by většina vymazala ze vzpomínek a pamětí,ale nesmí být zapomenuty. V člověku to vře,chce křičet k temnému nebi pod kterým se tyčí poupata vlčích máku. Už ne,už nikdy takovou ukázku všemožných lidských utrpení ... svět lidí stále zapomíná na jména Mengele,Hoss,Himmler,Heydrich ...
Mischling je osudově provázané,deštivě skličující,syrově naléhavé. Samotné hruzy tohoto místa šílenství spíše jakoby tušíte,především se odehrávají ve vaší představivosti,nezabíhají do detailu a nenimrají se v popisnosti. Na druhou stranu lyrické. Někdy postavy vystupují až étericky snově. Druhá pule kapánek narušovala moji pozornost právě svojí typickou poetičností. Za přečtení však rozhodně stojí a celkově je to vlastně ojedinělý kousek v literatuře všeobecně.
Někdy ve čtyřicátým čtvrtým,někdy v lednu. Dny jsou naděje. Přežít. Každá další minuta je zázrak štěstí. Avšak obavy z rána sílí. Je večer před spaním.
Večerka.
Jen se děti koukněte,co je krásy na světě. Copak ? Neslyším vás mé hodné myšky. Že tomu tak docela uplně není,ale kdeže nešpitejte tak. Vy myslíte spíše,že se to podobá tomu nádraží,kde vše vypadá jenom jako ? No když myslíte milé děti,když myslíte... Ted již spěte. Jsme jak zajíček schoulený v hnízdečku tiše.
Dozorkyně bere za kliku. Klap. Odchází ...
Podle skvělých recenzí a komentářů jsem od knížky čekala víc. Ale tím dětským až poetickým vyprávěním na mě hrůzy z Osvětimské Zoo nedokázaly dolehnout. Z knihy na mě dýchá hodně fylozofie , vše je jen lehce naznačováno. Já bych asi tuto knihu dala pro skupinu litratura pro mládež. Bohužel pro mě to není , to pravé .
Říci že mám ráda knihy z druhé světové války a z koncentračních táborů je asi divné. No je to ale tak. Dokážu se do těchto knih vcítit a přectavit si tu hrůzu co museli prožívat. Podle mého by si každý člověk měl minimálně jednu takovou přečíst a tato kniha je podle mého názoru ta správná. Nepoukazuje na skutečný příběh, je to román který ale dokázal zachytit hrůzy které se opravdu odehrávali. Dokáže vám přiblížit svět který by nikdo z nás nechtěl poznat. Toto je kniha která vám vezme dech !!!
Je to příběh hrůz, kterých se dopustil Mengele při svých pokusech na lidech. Kniha je vyprávěna z pohledu dvojčat, které mezi sebou mají velmi silné pouto, které se Mengele snažil zničit (dle dívek). Kromě života v táboře popisují i dobu po válce. Vypráví, jak obě dívky musely předčasně dospět. Jak lidé, kteří se dostali z Osvětimi nemají kam jít. Poté co odejdou z pekla v podobě Osvětimi, tak je čekají jen města zničená válkou, zlomení lidé a pak lidé hledající zbytky svých rodin, které už nikdy nemusejí nalézt.
Tak jsem zase uvnitř knihy, u níž vím že až ji dočtu tak nejen že mi zůstane viset dlouho v hlavě ( a celkově v celém těle ) ale budu mít doslova chuť přečíst si ji znovu. A nepíše se mi to lehce, protože to není lehké téma. Ovšem zpracování je doslova fanscinující, vyvolává respekt,bolest, nechuť a další škálu všeho možného. Hlavně však vyvolává lásku ke dvěma děvčatům, soucit ( ačkoliv si to člověk nedovede představit) s nimi a nejen s nimi a obdiv směrem k autorce, která dala slovům doslova křídla, dokázala říct mnoho mezi řádky sotva okomentovatelným způsobem.
Velice silná kniha, velice vyjímečná kniha, která vás konfrontuje s hrůzami jež se za druhé světové války udály, ale nebude mít s vámi slitování a to i přes poetický přesah. Autorka v doslovu píše, že jí byl inspirací mimo jiné i Arnošt Lustig, což je podle mě i vidět, mj.na jeho díla jsem si během čtení několikrát vzpoměla. Kniha extrémě čtivá, doslova jsem se do ní sesypala a na konci mohu opravdu říct, že hodnocení nepotřebuje. Doporučuji, ovšem je to přímá konfrontace, nic lehkého na pozadí.
Tahle kniha mi v mysli zůstane ještě hodně dlouho. Až poetické vyprávění dvou sester o hrůzostrašných činech.
/Silným protihráčem smrti je motiv zrození, který s sebou přirozeně nese alespoň matný příslib budoucnosti. Narozením obou vypravěček celý román začíná a – odmyslíme-li si několik závěrečných odstavců – narozením bezejmenného romského chlapce končí./
Po dočtení knihy jsem byla úplně vyždímá neskutečnou škálou pocitů. Kniha mě úplně pohltila a naprosto jsem ji podlehla. Vím, že je divné napsat, že se mi kniha líbila, ale ano líbila se mi.
Byla napsána neskutečně čtivě. I když příběh byl velice smutný a drsný, musím říct, že jsem si ho zamilovala. Při čtení jsem stále nechápala jak se něco tak hrůzostrašného mohlo v té době odehrávat a jak mohl existovat dr. Josef Mengele. Nechápu jak mohl mít pocit uspokojení, když prováděl zločiny na dětech a nejen jich.
Knihu jsem si přála k Vánocům. Na základě recenzí a komentářů jsem od ní čekala hodně, ale kniha mě neurazila ani nenadchla, proto také dávám 3 hvězdičky. Nicméně stojí za přečtení.
Dočteno a ohodnoceno čtyřmi hvězdičkami, což v mém případě znamená, že by se mělo jednat o knihu velmi dobrou. Ale abych se přiznal, nevím do jaké míry ovlivnila mé hodnocení i ta určitá gloriola, která knihu předcházela a provází a také to téma, o kterém kniha pojednává. A pořád se nemohu zbavit jedné myšlenky, která mě v souvislosti s touto knihou napadá.
Nemají to autoři a jejich knihy, kteří nějakým způsobem zachycují hrůzy a děsy 2. světové války, kteří zpracovávají témata koncentračních táborů, holokaustu, přece jenom „jednodušší“? Tím jednodušším nemyslím samotný proces vzniku knihy, ale pak to následné přijetí veřejností. Jestli už jenom ten fakt, že taková kniha dokáže vyvolat silné emoce, dojetí,pohnutí, nás trochu podvědomě neovlivní při hodnocení.
Co mi trochu vadilo.
1. Především v první části jsem měl problém si za dialogy a úvahami, které vedou dětští obyvatelé tábora, představit dvanáctiletá děvčátka.Viz třeba str.83. „Cítíš se stejně jako já?“ „Cítění si připouštím, jen když zapadá slunce,“zněla odpověď. „A jak se teda cítíš,když zapadá slunce?“ „Provinile , protože budu žít navěky“.
2. První den po příjezdu do tábora, jsou děvčata nejenom odtržena od maminky a dědečka, ale zároveň jim před očima zemře na jejich lůžku jiná holčička, je s ní poměrně nešetrně naloženo, přesto celou situaci berou velmi statečně. Podobné otupení a lhostejnost bych čekal od „starých“ dětských táborových mazáků, ale ne od někoho, kdo je na místě pár hodin.
3. Císařský řez provedený třináctiletou dívkou. Ale možná, že je takový případ zdokumentovaný.
4. Závěr. Ten mi přišel opravdu moc „happy“, přestože připouštím, že kniha je inspirována skutečným příběhem, a že válka přinesla spoustu takřka neuvěřitelných příběhů, odloučení a shledání.
Poeticky a neuvěřitelně lidsky popsané nelidské zrůdnosti a příběhy, o kterých všichni víme a raději bychom nevěděli. Autorka se inspirovala skutečnými osudy, postavami a zručně je převedla do příběhu dvojčat. Poslední kapitoly a náhlý téměř happy end do děje moc nezapadají a příběhu podle mého malinko ublížily, nicméně i tak je to jedna z nejkrásnějších knih o Osvětimi, pokud se slovo "krása" dá vůbec s takovým místem spojit.
Kniha napsaná tak krásným jazykem, že člověku vyrazí dech ty zvrácenosti, které zachycuje. Přitom nejde o zvrácenosti explicitní, ale pouze lehce naznačené - tak, jak to vnímají dvanáctiletá děvčata. V druhé polovině se jejich povahy začnou prolínat a je to pořádná jízda.
Nádherná obálka, boľavý príbeh, silné puto medzi sestrami. prvá časť knihy bola pre mňa silnejšia, druhá slabšia chaotickejšia. Neviem či sa príbeh dá nejako opísať, ohodnotiť...treba si ho jednoducho prečítať alebo skôr prežiť s hlavnými hdrinkami.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) americká literatura dvojčata Josef Mengele pokusy na lidech holokaust, holocaust
Já tu knížku prostě nějak nemůžu dočíst. Do poličky po ní po celém dnu v práci zkrátka nesáhnu,protože mi je z ní smutno. Nicméně námět vcelku literárně hojný z pohledu zajímavého, děj zatím fajn,i když nevím,jak to dopadne. Občas se objevují stejné motivy, přišlo mi,že některé,zejména obrazné popisy, se opakují pár stránek po sobě.