Druuna 2
Paolo Eleuteri Serpieri
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311253/bmid_druuna-2-zis-311253.jpg
4
122
122
Druuna se vrací – a je ještě mnohem víc sexy, než poprvé! První Druuna se stala i u nás obrovský hitem. Byla téměř okamžitě vyprodaná a zájem o ní byl tak obrovský, že se na základně požadavků čtenářů druhá kniha podstatně uspíšila a vychází už letos! Najdete v ní celou druhou trilogii. I když Druuna zjistila pravdu o Městě, její problémy zdaleka nekončí. Na kosmickou loď, která ji zachránila, sebou přinesla něco, co hrozí zničit nejen jí, ale i to, co ještě zbylo z lidstva. Druuna se musí vypravit na další smrtící (a erotickou) cestu.... celý text
Přidat komentář
Opravdu jsem zvažovala, že to nedočtu a vrátím do knihovny. Čekala jsem na rozvinutí a vysvětlení sci-fi zápletky, ale bylo to to samé jako v prvním díle: hnusáci, sny ve snu (pokud někdo tápal u filmu Počátek, tak tady bude úplně ztracený), anální znásilňování hlavní hrdinky (které si ovšem Druuna užívá, takže je to cajk), Chachar žije / nežije, Lewis žije / nežije, Chachar-Lewis se zjeví a zase zmizí, sem tam se tam mihne kapitán Will, stroje a organická hmota se prolínají, Druuna se producíruje v zaříznutých gaťkách... Moje heterosexualita při pohledu na hlavní hrdinku neprošla žádnou zásadní zkouškou. Přečetla jsem včera a víc si z toho vlastně nepamatuju.
Druuna 2 obsahuje zošity z rokov 1992 – 1997, ale pravdupovediac pôsobia skôr dojmom prvej polovice 80. rokov, tesne po premiére Carpenterovej Veci, viď. podobná zápletka o „klonoch“ a nechutných mutantoch, ktorých telá sú v tu extrémnom, tu v ešte extrémnejšom stave deformity. Áno, odporná bola samozrejme už jednotka, ale dvojka ide fakt na doraz. Scenár je klasický druunovský „bordel“: po prvom prečítaní som vonkoncom netušil, o čo šlo a bol som z toho ešte viac vymletejší, ako Druuna a to už je vážne čo povedať, keďže je to fakt trubka. Pri repríze už som sa orientoval lepšie, ale stále mi veľa vecí jednak ušlo a jednak som mal dojem, že to ani nevadí (ak som to správne pochopil, tak jedna časť sa Druune sníva a uprostred dotyčného snu si uvedomí, že sa v rámci neho ocitla v sne inej bytosti). Serpieri zachádza v zobrazovaní úchylností, krvavostí a sexu tak ďaleko, že i po toľkých desaťročiach o sérii Druuna nemám problém hovoriť ako o tom najškandalóznejšom, čo bolo v európskom komikse kedy stvorené. Nakreslené je to úžasne, hlavná hrdinka je výstavný kus, zmutované beštie sú vskutku hnusné a bavilo ma, aké lacné, nízke, miestami až detinské zámienky hľadá Serpieri pre rozpútanie divokých sexuálnych orgií. Nemá zmysel trápne to nazývať erotikou, toto je proste regulárne porno. Druuna od minula prekonala zásadný charakterový vývoj: okrem tangonohavičiek a bielych tenisiek začala nosiť už aj nadkolienky. Inak je to stále „naša“ Druuna: neustále stretáva odporných mutantov a aj tak je z ich prítomnosti šokovaná, zaskočená, prekvapená, udivená a zhnusená, čo jej samozrejme nebráni v tom, aby s nimi vykonala súlož, lebo má „neustálou chuť“, „touží po orgasmu“ a „jejda, nějak jsem nadržená“. Vlastne sa mi istým spôsobom páčil aj nezrozumiteľný scenár resp. nie ani tak on, ako skôr kombinácia jeho filozofických motívov, ktoré sú v zaujímavom, vábnom, neodolateľnom kontraste so všadeprítomným post-apokalyptickým humusom a telesnými tekutinami. Ale hej, textu bolo miestami fakt strašne veľa (hoc... i to je predsa Serpieriho poznávací znak, tak čo). Kým jednotke som „musel“ dať 5*, tu už žiaľ až také nadšenie prítomné nie je. Ale za neustály príval oplzlostí a za skvelú kresbu nemôžem ísť pod 4*.
(SPOILER)
Druuna se ocitla po událostech v prvním díle na palubě jiného lidského vesmírného korábu. Najednou se zdálo, že události z předchozího dílu se opakují a já nabyl dojmu, že Serpieri neumí napsat lepšího scénáře, než ve kterém zkrátka potřebuje mutantní monstra. Oh, jak já nevěřící hluboko padl!
Příběh první části zvané Masožroutka byla, když zůstanu u příměru k filmu z prvního dílu, taková obdoba Horizontu událostí a Věci, s dosti netypickým prvkem pohrávající si s časovým sledem události. Byl jsem z tohon krapet nervózní a nemohou ani říci, že bych plně pochopil jejich souslednost, přesto jsem příběh a jeho zvrat ocenil. Tentokrát příběh exceloval nad erotikou.
Ve dvou zbývajících kapitolách jsme se ponořili do nejhlubších útrob povznesené entity Lewis-Schastar, která infiltrovala hlavní lodní počítač CP-1. Byla to pouť navýsost schizofrenická plná sexuální zhýralosti, násilí a různorodých kreatur, neboť nákaza z Města napadla kosmoplán na kterém byla Druuna zachráněna.
S Druuninou cestou jsem sledoval jistý posun a odvahu ve vykreslení explicitních scén. Příchodem třetí části toho mnohého přibylo. Nyní nebyly ústředním motivem mnoha sexualit jen plnost ženského poprsí, pevné hýždě, vyzývavé pozice a lascivní monology. Serpieri svou paletu rozšířil o zobrazení ženského lůna a mužského ohanbí, která povětšinou zůstávala mistrně skrytá za bujným pohlavním porostem či zakrytá části lidského těla, vstupující náhodně do obrazu.
Příběh Druuny je zvláštním počinem, který by v knižní podobě prostého textu nevyzněla jako v té komiksové. Jde zejména o ty části, které dělají z těchto sešitů, tak vyhledávané, jedinečné a možná i krapet kontroverzní dílo: sex a monstra. Opomíjet nelze ani trochu komplikovaný příběh, který nečinily silným charaktery ani hluboka sdělení. Bráno komplexně, jde o zážitek na mnoha úrovních.
Druhá Druuna pro mě byla poněkud stravitelnější než první díl. Sice neustále skáče v různých sférách (od reality? až po spánek či počítačový program), ale drží se konstantně v jedné časové linii, takže to je rozhodně plus. Nejsou tam takové protivné mezery, kdy se během jedné stránky vše úplně změní. Příběh se mi zdá lépe vysvětlený, a přestože si zachovává hodně tajemnosti, tak se někam konečně dostáváme. Oproti prvnímu dílu mi ale přijde, že je tu poněkud víc sexu, nebo je možná více bezúčelný než v první knize, takže to mi přišlo někdy až rušivé... Proč ze všeho hned dělat porno, ale taková Druuna prostě je. Je škoda, že tak kvalitní sci-fi potřebuje lacinou popularizaci erotikou. Více se mohli věnovat ekologickému tématu prvního dílu, proč lidé opustili zemi, kam směřují, jak se z lodi vyvíjelo Město apod. Důležité ale je, že mě přesvědčila k přečtení posledního dílu, rád bych už konečně zjistil, jaký je cíl celé téhle sci-fi série.
Serpieri umí úžasně malovat, příběh je (zdánlivě) druhotný, znepokojivé potěšení pro oko i duši.
Musím uznat, že první díl byl podstatně lepší. Chybí tomu náboj, ale kresba je stále krásná.
Podstatně horší, než první díl. Děj už není ani z poloviny tak zábavný a nemá tu sexy erotičnost, která dělala první díl tak zajímavým. Příběhově to je hromada sexu, snění a sci-fi. Kresba je ale přesto skvělá. Serpiery je určitě lepší kreslíř, než spisovatel, což se odráží hlavně na velmi špatných dialozích. Do dalšího dílu už nepůjdu.
Tak kresba a především hlavní hrdinka jsou bez nejmenších pochyb za podtržených 5*, ale to je tak nějak všechno, co mne uspokojilo:). Snad ještě obrázky mutantů a vykreslení post apo světa jsou takové hezké potěšení srdce sci-fi fanouška. Ale s příběhem jsem měl problémy, abych to vůbec dočetl. Hrozně upovídané, občas se snažící o nějaké hlubší myšlenky, což se však nedaří, pasivní hlavní hrdinka, která se všemu diví, nerozumí, maximálně je ze všeho vzrušená. Hned po dočtení celé knihy mám problém převyprávět děj.
Nedbale oděná nebo přímo úplně nahá Druuna putuje ve světě, který je jednou velkou fantasmagorickou halucinací mysli člověka, která splynula s počítačem. A podle toho to také vypadá. Stát se zde může cokoliv, prostředí a postavy se mohou změnit z minuty na minutu. Jako v prvním díle je to tu samý odpudivý úchylák, nadržený mutant a slizké monstrum. Druuna putuje odnikud nikam a snaží se především přežít. Používá v míře vrchovaté své ženské půvaby a i když to smysl absolutně nedává, tak se na to dobrodružství dívá velmi dobře. :o)
Kresba úchvatná, ale z hlediska příběhu jsem tam toho moc nenašel. Občas mi to přišlo děsně zmatené. A to mám Evropu fakt hodně rád.
Druhá kniha je drsnější a úchylnější než předchozí. Logika a celkově nižší inteligence Druuny je zachována, některé hlášky jsou fakt vtipné.
Kresba je samozřejmě úžasná jako v prvním případě.
Kniha obsahuje více sexuálních orgií v kombinaci s šílenými obřady, které jsou opravdu nechutné.
Občas jsem v této knize nevěděl co je realita a co je představa či sen. Finále knihy byl dost slušný mindfuck.
Hodnotím 4,5*
Klasická dvojka. Ještě více úplně všeho, ale ve výsledku vlastně jen nastavovaná kaše bez jiskry a kloudného příběhu. Už v první knize nebyl scénář nic úžasného, ale tady je to vyloženě splácaná kravina. Větší kozy, víc prdelek a hromadných souloží to zkrátka nespraví.
Lepší než první díl. Psychedelické, ale ne tak nepříjemně jako od Jodorowského. Pro fanoušky filmů Lynche a Cronenberga povinnost.
Druuna je rozhodně nejvíc zneklidňující čtení z MDEKu. Na povrchu jde samozřejmě o zašmodrchaný, jakkoli v podstatě nikterak komplikovaný příběh obalený trochou erotiky. To zneklidňující je spíš v podstatě toho, o čem se vypráví. Serpieri míchá sex, násilí, smrt, znetvoření a proměnu do takového mixu, v němž není možné oddělovat jedno od druhého. Je to vlastně prastarý (a surrealismem znovu oživený) rozpor mezi racionalitou a pudovostí. Řekl bych, že totéž, co Bataille nacházel v Sadovi, by se stejnou měrou mohlo objevovat v Druuně (v o něco pulpovějším podání, samozřejmě).
Druhé pokračování skvěle nakresleného erotického dobrodružství, kde se Druuna snaží přijít kdo a kde je. Pro skalní fanoušky povinnost a pro ty ostatní, co ještě nad koupí přemýšlí, více zde: http://bit.ly/2iX5XiA
Jak to tak bývá u pokračování úspěšných děl, dvojka Druuny má vše, co se od pokračování dalo očekávat. Větší dudy a zadek hlavní protagonistky, více sexu a více jakoby krkolomějších poloh, větší údy všech mutantů a chlípných prasáků a otázkou zůstávalo, jaký bude vlastně příběh??? Budete se divit, příběh tam je. Je o poznání krkolomější, ale ta vůně osmdesátek, to je slast. Kresba dokonalá, precizní a hlavně sexy. Doporučuji, toto dílo by nemělo chybět žádnému komiksovému nadrženci......
Promakanější příběhy a úchylnější sexuální polohy. Druuna to v životě nemá lehké, ale to neznamená, že si ho neužívá.
Pokračování Druuny se nese v podobném duchu jako první část. Druuna spí a sní neznámo kde, ani po probuzení nelze rozhodnout, co je vlastně sen a co je realita. Vrací se rakovinná choroba proměňující živý i neživý svět. Vrací se posádka lodi, objevují se replikanti, kyborgové, autor opět otevírá hlubší otázky lidské existence. Celkově je příběh víc epizodický, víc roztříštěný, víc nesouvislý. Je stále těžší sledovat děj, sledovat, co je realita a co je sen. Druuna je stále stejná, sexy, přitažlivá, polonahá, vzrušivá, nadržená. Běhá po světě, pasivní, naivní, hloupoučká, přes pasivitu a naivitu je však její role v příběhu zcela klíčová. Příběh rozvíjí snahy o záchranu posádky lodi a následné nalezení komponent séra, protijedu proti nákaze. Stejně jako v předchozím díle vnímám příběh jako slabší, přetechnizovaný, zamotaný do spirály snů a umělé reality. Grafika je naopak téměř beze změny, rakovinné nádory a hnus střídají obrazy explicitní nahoty, sexu na hraně pornografie. Vše popsáno v komentáři u první části. I když, jeden rozdíl oproti předchozímu dílu snad přece jen existuje – Druuně, zdá se, narostla prsa. Deformovaná mysl deformuje vše ostatní. Komu se líbil první díl, zklamán zde určitě nebude.