Mít pro co žít
Richard Roper
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457073/bmid_mit-pro-co-zit-WfK-457073.jpg
4
107
107
Andrew se kvůli těžkým životním ztrátám a pořádné dávce zklamání uchýlil do jednoduchého a bezpečného světa, který tvoří jeho práce, starý byt, pár virtuálních přátel, modely vláčků a tisíckrát ohrané desky. Jediné, co mu život trochu komplikuje, je původně nevinná lež, do níž čím dál víc zabředává a která mu postupně způsobuje nemalé problémy, s nimiž se musí vypořádat, aby si tento svět ochránil. Svou samotu si střeží až do chvíle, kdy mu do cesty vstoupí nová a rázná kolegyně Peggy. Právě tehdy si uvědomí, jak zoufale potřebuje přítele, protože trpí obavou z toho, že ho jednou potká stejný osud, jako lidi, s jejichž smutnými příběhy se každodenně setkává ve svém povolání. Andrew najednou chce mít pro koho a pro co žít, a tak musí sebrat všechnu sílu a vybočit ze zajetých kolejí, které jsou za ta léta velmi hluboké. Avšak možná že když podstoupí riziko, že by mohl přijít o všechno, co je mu drahé, získá něco, v co už ani nedoufal.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2020
,
Kontrast
Originální název:
How Not to Die Alone, 2019
více info...
Přidat komentář
Hořkosladká, cynická, místy probouzející znechucení či smutek. Ze začátku jsem četla jen kvůli zvědavosti a neobvyklému povolání, které hlavní hrdina vykonává. Nemohla jsem k němu mít jakékoli sympatie, spíše nevíru či lehký odpor. Ale postupem času jsem se pročítala dál a do jisté míry pochopila. Nebudu lhát, občas jsem se fakt smála, ale v knize prostě převládá hořkost. Závěr se mi moc líbil.
Poselstvi knihy je důležité, vyznamove na pet hvezd, prinejmensim. Ovsem zpracovani obcas drhlo, chovani postav mi pripadalo leckdy nerealisticke a postavy byly spis plytce vykreslene, krome hlavniho hrdiny, navic zaver byl dost predvidatelny, takze proto ty tri hvezdy. Jednou jsem se i nahlas zasmala, casto mi vsak radobyvtipna prirovnani pripadala spis trapne rozpacita.
Těšila jsem se na současný britský suchý humor, ale nedočkala jsem se. Od prvních stran to bylo depresivní (chudinské pohřby v městské správě) a ušmudlané (děsný byt starého mládence a do toho vláčky), bez špetky čehokoli pozitivního (vymyšlená rodina, studená vlastní rodina), takže rychle odloženo.
Taková příjemná jednohubka. V první polovině i celkem vtipná. Místy trochu šroubovaný děj s dvěmi odbočkami do minulosti, které působí jako vata. Na druhou stranu, s hlavní postavou jsem se ztotožnil víc, než mi bylo milé. Nicméně celkový dojem je za solidních 80%.
Dojemná kniha. Velmi se mi líbil styl, jakým je napsaná, bavil mě humor s jakým je život Andrewa popsaný, za mě skvělé čtení.