Půlnoční palác
Carlos Ruiz Zafón
Hned po svém narození dvojčata Ben a Sheere málem padla za oběť nájemnému vrahovi. Pro své vlastní bezpečí proto vyrůstají každý zvlášť. Ovšem v roce 1932, kdy je jim oběma šestnáct let, vše začne nanovo a hrozí jim neskutečné nebezpečí. Při pátrání po pravdě se dvojčata dostávají čím dál hlouběji do temného kalkatského podsvětí a mají proti sobě soupeře, jenž se zdá být pouhou iluzí, který přesahuje možnosti veškerého chápání.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , CooBooOriginální název:
El palacio de la medianoche, 1994
více info...
Přidat komentář
Knížka byla zajímavá, ale někdy moc zdlouhavá. Líbilo se mi že v příběhu byly zapojeny všechny postavy. Velmi mě překvapilo že se z normálního příběhu stal tajemný a napínavý.. Konec byl trošku smutný, ale knížku jsem si užila
Mé první setkání s tímto autorem a opravdu nedopadlo dobře. Úvod knihy jakž takž, ale poté, co jsem vytušil rozuzlení knihy už v její první čtvrtině, stalo se pro mě čtení jejího zbytku skoro až otravným (i když samozřejmě ne jen kvůli tomu). Pokud bych měl použit filmovou terminologii pro označování úrovně jednotlivých snímků, tak by tato kniha lavírovala někde na pomezí B a C. Příběh není kdovíjak strhující, postavy nevýrazné, nikterak sympatické a hlavní záporák naprosto bez aury. Dávám do bazaru.
Knihu doporučuji mladším i starším čtenářům, kteří mají rádi příběhy plné zvratů a překvapivou zápletku. Carlos R. Zafón dokáže svým spisovatelským umem spolu s temnými ulicemi Kalkaty, vaši fantazii vyburcovat na maximum. Dokonce je možné, že až uslyšíte přijíždět vlak do stanice, budete koukat, zda kolem něj nešlehají plameny a v oknech nekvílí uvězněné dětské duše.
Půlnoční palác je moje prvotina od Zafóna a jsem příjemně překvapená.Tenhle žánr moc nečtu,ale tohle bylo super.Autor píše poutavě,žádné klišé a do příběhu "skočí po hlavě" a není to zbytečně prodlužované.Určitě to není moje poslední kniha od Zafóna :)
Líbily se mi autorovi myšlenky a pochody. Knihu dokázal živě vybarvit. Má představivost byla zapnutá na nejvyšší stupeň při popisu ponurého kalkatského podsvětí.
I kdyby Zafón napsal kuchařku, přečetla bych to. Miluji jeho styl psaní, je dokonalý. Příběh se mi líbil, přečetla jsem ho v rekordním čase a jedním dechem. I když nejlepší vždycky bude jeho sága Pohřebiště zapomenutých knih, každé jeho vyprávění má kouzlo. Nic nebude tak úžasné jako Stín větru, ale Půlnoční palác byl fajn. Zafón umí psát jako málokdo.
Správně ponuré, napínavé a až hororové čtení... Sice je kniha určena mladším čtenářům, ale přiznám se, že jsem se při čtení poměrně dost bála. Tak nevím, jestli bych to doporučila desetiletým dětem, spíš asi tak čtrnáctiletým. Ale třeba jsou dnes děti více otrkané, co já vím? :) Jinak Zafón opět nezklamal, bylo to hodně dobré a čtivé.
Četlo se to opět dobře... Ale už mi to trošku přijde všechno na stejné brdo (Marina, Kníže z mlhy a Půlnoční palác). Docela se těším, až Zafón bude pokračovat v sérii Pohřebiště zapomenutých knih a přeruší vydávání svých šuplíkových záležitostí (nic proti nim, ale chtělo by to opět rozčísnout nějakým "vyšším" dílem). To nic nemění na tom, že po jeho další knížce určitě opět nedočkavě sáhnu.
Miluju tu ponurost Zafónových knih. I když zařazeno pro děti nad 10 let, je to spíše pro starší věkovou kategorii a dětem bych to moc číst nedávala :o) Místy skoro hororová atmosféra, já četla za bouřky a měla jsem větší mrazení, než u Kingových knížek. Málokdo dokáže tak přesně a sugestivně líčit popisy, ať už okolí kolem, nebo samotného děje a navodit atmosféru jako C.R.Z.
Strašně jsem se na další knížku mého oblíbeného spisovatele těšil....není to sice kniha kvalitativně na úrovni série Pohřebiště zapomenutých knih, ale i tak má svoje kouzlo a příběh, který se čte jedním dechem. Knížka vyniká zase krásnou popisností....není moc spisovatelů, kteří dokáží tak krásně metaforicky popsat úplně obyčejné věci. Opět skvělé dílo...
Autorovy další knížky
2018 | Stín větru |
2012 | Marina |
2019 | Labyrint duchů |
2018 | Andělská hra |
2013 | Kníže z mlhy |
Další skvělá kniha od Zafóna, na které mi vadila jediná věc - nemám ráda motiv, kdy někdo bojuje s duchem, protože to je marný boj.