Mlýn
Michal Vaněček
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537403/bmid_mlyn-662fb763092d7.jpg
5
1025
1025
Nechte se unést audioknižním vydáním knihy Mlýn. Čte Pavel Soukup. Dva bratři. Jeden mlýn. A jeden slib… Strhující příběh dvou bratrů, kteří dali slib umírajícímu otci, že uchrání jejich mlýn a majetek proti všem. Lze takový slib dodržet za všech okolností? Může oddanost takovému závazku odolat i mašinériím totalitních režimů? Zcela ojedinělé zpracování neobyčejně silného životního příběhu rodiny z jižních Čech zahrnuje časové období přes sto let. Nelehké životní osudy jednotlivých postav dokreslují autentické zprávy z Rudého práva, při kterých vás možná i zamrazí. Mlýn je symbolem děsivého soukolí, kterým musela řada našich předků projít. Je symbolem víry v právo na svobodu, v právo rozhodovat sám o svém osudu a být připraven vzít na sebe zodpovědnost. Dva bratři svůj slib splnili. Uchránili svůj majetek proti nacistům, komunistům i podnikatelům. Ale za jakou cenu…... celý text
Přidat komentář
Mlýn byl nádherný. A dala bych ho přečíst každému, kdo mi řekne, že za komunistů bylo lépe. Nebylo.
Dva bratři, kteří dali slib otci, že se mlýnu nevzdají. Vše podle skutečné události. Dodnes se na mlýn můžete zajet podívat. Místy hodně ošklivé čtení umocněné naprosto bizarními titulky z Rudého práva.
Vojto a co uděláme s těma sviněma ? Vždyt tu budou žít s náma dál .Změníš možná režim, ale lidi ne...Svobodu si musíš vybojovat a mít ji v sobě...
František a Karel mi byla sympatičtí. Vždyt je taky poznáme od narození a prožijeme s nimi celý dlouhý život. A osud si umí pohrávat. .Někdo si polepší po válce a z někoho se stanou svině, to po každém režímu, na neštěstí druhých se dá dobře zbohatnout. Já jsem bratrům fandila . Byl to jejich mlýn a jejich pozemky. A co když se to stane zase ?
Audiokniha. Průřez 20.století. Historické události jsou zmíněný jen povrchově, u ničeho se nejde do hloubky. Bohužel se vše dokola opakovalo, "dejte nám mlýn...dali jsme slib...psychiatrie...dejte nám mlýn...".
Jako zfilmovaný seriál by byl příběh asi fajn, ale takto se vše táhlo. Největší výtka? Proč? Proč autor shrne kapitolu nadpisem, který prozradí, jak kapitola dopadne? Nechce se vám takto pokračovat ve čtení dál, páč vše víte hned na začátku.
Pro mě top knížka roku 2019. Historie jednoho mlýna v průběhu 20. století, kdy se měnily režimy a převlékaly kabáty.
Trochu mě vyděsila tloušťka knihy.. stála za to! krásně psaná perfektní čtení a super příběh.. U knihy jsem se do slova řechtala ale i ukápla slza ..
Jedním slovem úžasná!!! Mě její čtení neskutečně chytlo, bavilo. A to jsem poslední dobu měla problém do knih se začíst. Kdybych mohla, dám těch * deset.
Jednu hvězdičku dávám autorovi za snahu vypořádat se s náročnou látkou - a druhou za skvělý přednes Pavla Soukupa, který jediný dával trochu šťávy poněkud nudnému textu. Jinak mne román zklamal na celé čáře a přiznávám, že audio jsem ani nedoposlouchala.
Myslím, že příběh určitě mohl být zpracován daleko lépe: látky bylo spousty, vždyť měl autor k dispozici skoro celé minulé století a pohnuté osudy jedné rodiny k tomu :-)
Výsledek však spíše připomíná jakousi "lehce vytuněnou" učebnici moderních dějin pro středoškoláky. Je dobré si připomínat minulost, ale nikoliv takto diletantsky.
Autor se při psaní držel stále stejného schématu: v podstatě už název každé kapitoly prozradí, co se bude dít. Pak nás zasype smršť dobových útržků z Rudého práva, a celé entrée nakonec dozdí dlouhý výklad dobových poměrů /co kdyby se náhodou mezi čtenáři objevil někdo zcela historií nepolíbený?/ Až teprve tehdy se dostává prostoru samotnému ději, který se většinou týká přímo hlavních postav, tedy bratrů Karla a Františka Hadrbolcových. Myslím, že tyto úvodní pasáže si autor mohl zcela odpustit, případně je šikovně zakomponovat přímo do děje - takhle jen zbytečně odvádějí pozornost a působí rušivě, čtenář získá akorát pocit, že pročítá jakousi zvláštní suchopárnou kroniku.
Děj jaksi "klouže po povrchu", vše, co se přihodí, jde až podezřele hladce a nezanechává po sobě žádné hlubší stopy, viz doba, kterou bratři strávili v nejhorším kriminále v zemi či na psychiatrii: pochybuji, že by odtamtud odcházeli nepoznamenaní a stejní jako při příchodu.
Postavy působí spíše dojmem typizovaných karikatur či podobných šablon bez hloubky. Je jasně dáno, kdo je ten "dobrý" a kdo ten "zlý". Bratři zosobňují jakýsi nedostupný ideál: jsou švejskovsky vychytralí, ze všech šlamastyk dokáží vybruslit s grácií a div ne se slavobránou nad sebou. Prezentují se jako všeumělové, jimž se daří vše, na co sáhnou. Navíc je hodně zvláštní, že všude vystupují jen spolu a nijak se vůči sobě nevymezují. Na opačné frontě proti nim automaticky stojí ti "zcela hloupí a směšní" komunisti. Zklamáním je pro mě i postava faráře Hřiba - očekávala jsem, že bude mít předobraz v osudu pátera Toufara z Číhoště /když už tedy vymlátit z minulosti maximum/, ale jeho osud se ubíhal zcela jiným směrem.
Musím však vyjádřit své pochybnosti o tom, že by se v nejhorší věznici v zemi, v Leopoldově, mohla vůbec uskutečnit nějaká tajná noční mše.
Dialogy v podstatě o ničem, jednoduchá dějová linie, postavy bez duše a jiskry, nadužívání slovesa být ve všech tvarech a strohé věty nerozvité... Tento román, zřejmě spíchnutý příliš horkou jehlou, možná ocení spíše mladší čtenáři, kteří ještě neodrostli pohádkám.
"Čas je drahocenným statkem, a proto ho musíme dobře užívat. Každé ráno je dar, který se nikdy nevrátí, věčná je škoda každého promarněného dne. Škoda je těch let, kdy většina z nás žije bez víry. Bez víry v Boha i bez víry v lepší zítřky. Ale i bez vědomí toho, jak strašně si dokážeme navzájem ubližovat. Většina z vás žije v nevědomosti a věří tomu, o čem si přečtěte, že máte věřit. Většina z nás odvykla věřit zdravému rozumu a věřit své nejniternější víře v dobro, lásku a spravedlnost..."
,,Mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnější tím, že změní tvář." (Josef Čapek)
.
Krásný historický román dle skutečné události. Příběh bratrů Hadrbolců, kteří dali tátovi slib, že se budou starat o mlýn. Místy smutný příběh, ale v některých pasážích jsem se od srdce smála, hlavně v pasáži s panem Balabánem. Každopádně děkuji autorovi za tuto knihu, jež byla průletem 20. století a životním příběhem dvou bratrů a jejich životních radostí a strastí a v neposlední řadě popisem života pod nadvládou komunistů. Tohle se mi moc líbilo. Vřele doporučuji!
Moc si cením autorů, kteří se snaží vdechnout život skutečným příběhům z minulosti. Zároveň mě ale mrzí, když se skutečně jedinečné příběhy dostanou do rukou někomu, kdo se jich zhostí tak nějak všelijak, což je přesně případ Mlýna. Příběh je neskutečný, unikátní, silný, ale zpracování je tak moc bídné, že jsem měla nutkání knížku prostě odložit. A mrzí mě to, protože přesně na takových příbězích by se dalo neskutečně skvěle stavět. Neznamená to ale, že kniha nestojí za přečtení. Jen je třeba soustředit se na příběh samotný a ne na jeho "autorské podání".
Typově podobně zaměřená kniha jako třeba Mukl nebo Lustr pro papeže, byť ne s tak drastickým a pochmurným důrazem na léta ve vězení.V některých případech duo bratrů dokonce vyvolá i pousmání nad bezradností státních orgánů s nimi jakkoliv hnout.Krásný,dojemný a lidský příběh o síle slibu,doplněný citacemi z dobového tisku. Pro mě osobně ovšem byla nejsilnější postavou příběhu postava kněze. Stojí za přečtení.
- „Já jsem doktor Hejduk, právník, rozumíte.“
Karel vyčkával.
„Poslali jsme vám několik dopisů, dostal jste je?“
Karel se upřeně díval na právníka, bez hlubšího zájmu.
„Je to možný, já ani pořádně nekoukám, čím zatápím.“ -
Zase mi nezbývá, než se prodírat davem proti proudu. Připomínek zločinů (nejen) komunismu není nikdy dost; zapomínáním jsme odsouzeni k opakování stejných chyb. Pan Vaněček zvolil silné téma o dvojici bratrů, kteří od nikoho nic nechtěli, jen se v souladu se slibem daným otci hodlali starat o mlýn a přilehlé hospodářství. Kéž by raději řekli: „Ale ten grunt, tatínku, ten náš velký grunt já nechci.“ Jelikož rozsáhlejší nemovitosti v soukromém vlastnictví jsou vrchnosti v určitých dobách ještě větším trnem v choulostivých partiích, než v časech relativně normálních. Zároveň autor obtížnost a bezohlednost totality shazuje naznačováním, že ta bolševická mašinerie byla neschopná, bezzubá tváří v tvář švejkování. Tím šla veškerá snaha o věrohodnost do háje - vždyť koho chtěli zničit, toho zničili, pokud včas neemigroval.
Příběh je inspirován skutečnými událostmi, což jinými slovy znamená, že kdesi žili-byli nějací mlynáři, snažící se vzdorovat komunistickému režimu. Kolem tohoto základu autor vystavěl tragikomickou zídku smyšlených událostí a osudů, možná částečně vycházejících z něčích opravdových prožitků.
„Mlýn“ je výstižný název, okolo něj se všechno točí, zatímco totalita pracuje na semletí majitelů. Pod nadpisem by se však ještě hodilo přidat dovětek „aneb jak se žilo za komunismu pro teenagery“. Přesně takhle na mne román působil: jako psaný pro nedospělé čtenáře. Krátké kapitoly, jednoduché věty, aby děj byl pro každého snadno srozumitelný, neponechávající prostor k domýšlení. Hodně opakování, ať prosťáčci nad stránkami netápou. Postavy jsou šablonovité: klaďasové fyzicky zdatní, inteligentní až geniální, zásadoví, stateční, odolní. Osobní život omezen na práci. Padouši představují pouhé karikatury člověka: samí zapšklí hlupáci, slaboši a zbabělci (při ostřejší konfrontaci se správňáky se pravidelně pomočí a podělají). Šedý zbytek republiky akorát nadává u piva. Celkově se z toho na mě přenášely vlny negativních emocí, koncentrovaná zášť.
Všichni bez výjimky mají současný slovník, k tomu pražskej žargon a obsedantní potřebu uchylovat se k vulgaritám bez ohledu na společenské postavení a nevhodnost nadávek v dané situaci. Farář musí mluvit o prdeli, soudružka z MNV se zaklínat hajzlem a už úplně slyším starostu jak se v roce 1950 vyjadřuje stylem: „To je ale mazec, co?“ Dialogy byly místy vyloženě nejapné.
Pokud spisovatelský um pana Vaněčka srovnám s tématicky podobnou tvorbou např. paní Mornštajnové, Lednické nebo Körnerové… kdepak, tyhle dámy jsou na podstatně vyšším levelu. Bohužel se tedy musím přidat k nepočetné skupině kritických čtenářů jako haki34, Pavel1238, drew95, IvanaKa, Šura, invocation11 a dalších, jejichž spokojenost narazila na útes slabého literárního zpracování. Autorovy knížky pro děti a mládež jsou v daném stylu jistě vyhovující, „Mlýn“ si ovšem zasloužil vybroušenější formu. 65%
Průměrné hodnocení dávám, protože jsem dokázal dočíst až do konce. ALE. Tenhle román se dal udělat o tolik líp! Začít můžu třeba u postav. Jsou to vlastně jen karikatury - komunisti jsou hloupí a směšní, bratři chytří, ostatní jsou víceméně hodní. Vztah mezi bratry vlastně žádný...rádi spolu mlčí. Děj by měly ozvláštňovat úryvky z dobového tisku, ale vlastně se z nich nic zajímavého nedozvíme. Příběh nemá vlastně žádnou gradaci. Bratři si prostě žijou tak nějak na okraji společnosti, všechno si opraví, chladí pivo v náhonu (na tuhle větu jsem začínal být postupem času fakt alergickej) a pozor...nikdy nepůjdou k doktorovi. Ale nikdy. A pokud to nechápete, autor vám to neváhá opravdu hodněkrát zopakovat. Po skvostech typu Šikmý kostel nebo Vyhnání Gerty Schnirch takhle knížka bohužel působí spíš dojmem slohového cvičení. Nezaujme jazykem, postavami...slouží snad jen dobře jako kronika novodobých českých dějin. Ovšem jen pro někoho, kdo o nich neví ale vůbec nic.
Poslední dobou mám problém se do něčeho začíst a tady jsem narazila. Dobře narazila. Ćetla jsem jedním dechem ve dne v noci. Moc poutavý, dojemný a zajímavý příběh. Moc děkuji a doporučuji.
Pěkně napsané osudy lidí, kteří museli čelit hrůzám a bezpráví minulého režimu. A že těch lidí nebylo zrovna málo..Kniha se četla dobře, lehký jazyk mi vzhledem k tématu vůbec nevadil, právě naopak. Knihu doporučuji, je to průřez části dějin naší země.
Předesílám, že nízké hodnocení se spíše snaží srazit průměr. Vážím si příběhu, avšak zpracování opravdu pokulhává. Opakování slov ve větách hned za sebou, vtipů, které již byly řečeny, a popravdě ani autorovo subjektivní podávání historických událostí mi nesedlo.
Dobře zpracované ohlédnutí se za minulostí. Mám velkou radost z toho, že "Mlýn" stále žije.
Štítky knihy
komunismus socialismus politická perzekuce bratři zločiny komunismu podle skutečných událostí znárodnění
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mlýn |
| 2019 | Iluze pravdy |
| 2017 | Co má vědět správný Čech : 111 velkých vyprávění o malé zemi |
| 2010 |  Chceš-li pobavit Boha, seznam jej se svými plány |
| 2016 | Staré pověsti české pro děti |
Mlýn jsem půjčila svojí babičce, která miluje literaturu odehrávající se na venkově, než jsem vrátila, ze zvědavosti jsem sáhla po knize též. Přečetla jsem si pár komentářů a asi se budu bohužel opakovat.
Silné téma, silnější o to, že je příběh inspirován skutečnými osudy bratrů, které upřímně opravdu obdivuju a těší mě, že jsem se o jejich trpělivosti a síle mohla dozvědět.
Co se zde však má hodnotit nejsou životní osudy a charaktery reálných lidí, ale knižní zpracování, a to mi bohužel přišlo takové "ucajdané" - jak kdyby příběh neměl nějaký vrchol, zvrat, všecko tak nějak prostě vyšumělo do prázdna...
Od pana Vaněčka jsem nikdy nic nečetla, ale lze poznat, že nejde o zběhlého romanopisce, ačkoli se "pyšní" již několika desítkami vydaných knih. Každopádně autorova osobnost opravdu člověka zaujme: člen komory daňových poradců, ředitel a spolumajitel IT firmy, lektor, účetní... ehm.. trochu povytahuju obočí... Nevím, ale přijde mi, že kdyby tohle napsal "normální" no name člověk z davu a poslal do nakladatelství, tak by mu to prostě absolutně nevydali... To, že asi máte jako spolumajitel IT firmy peníze a milujete psaní knížek, to z vás spisovatele nedělá, i když těch knih vydáte třeba šedesát. V dnešní době vydává knihy kdejaká ubohá celebrita, tak aspoň budiž k dobru panu Vaněčkovi, že chtěl lidi seznámit s jedním zajímavým místem a osudem silných lidí, kteří se nenechali zlomit ani s rudou hvězdou za zadkem.