Mlýn
Michal Vaněček
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537403/bmid_mlyn-662fb763092d7.jpg
5
1025
1025
Nechte se unést audioknižním vydáním knihy Mlýn. Čte Pavel Soukup. Dva bratři. Jeden mlýn. A jeden slib… Strhující příběh dvou bratrů, kteří dali slib umírajícímu otci, že uchrání jejich mlýn a majetek proti všem. Lze takový slib dodržet za všech okolností? Může oddanost takovému závazku odolat i mašinériím totalitních režimů? Zcela ojedinělé zpracování neobyčejně silného životního příběhu rodiny z jižních Čech zahrnuje časové období přes sto let. Nelehké životní osudy jednotlivých postav dokreslují autentické zprávy z Rudého práva, při kterých vás možná i zamrazí. Mlýn je symbolem děsivého soukolí, kterým musela řada našich předků projít. Je symbolem víry v právo na svobodu, v právo rozhodovat sám o svém osudu a být připraven vzít na sebe zodpovědnost. Dva bratři svůj slib splnili. Uchránili svůj majetek proti nacistům, komunistům i podnikatelům. Ale za jakou cenu…... celý text
Přidat komentář
Velmi pěkně napsaná kniha, se smutným příběhem. Skvěle popsaná minulá doba. Každý kdo dnes říká "zlatý komunisti" by si ji měl přečíst !! Lidé mají tendenci na všechna ta zvěrstva páchaná komunisty zapomínat !!!!
Pan Vaněček píše dětské a odborné knihy, a je v tom dle oblíbenosti dobrý:o) To však nic neřekne o volbě jeho stylu pro knihu, jež čerpá ze skutečného života a ještě na více než sto let od r.1900 naší historie. Dobové titulky novin jsou sice překvapivé, ale zvyknete si a dokreslují co právě čtete. Strohý „ne-okecávací“ :o) styl je také zvláštní, ale má své kouzlo a zapadá do konceptu knihy.
Příběh? Dva bratři, s rodiči a sourozenci jsou pevné charaktery, což je Čechům trnem v oku. Bylo–je–bude. Přesvědčí se o tom za svůj život od obyvatel vesnice, přes komunisty po podnikatele. Nejslušnější označení bratrů je podivíni.
Když si promítnu kolik znám zásadových a čestných lidí, kteří se tak chovají pro sebe (mohou se podívat každý den do zrcadla) i vůči lidem kolem bez ohledu na situaci – stačí mi jedna ruka. Smutné, ale díky Bohu existují!! Těch, co vás využijí, použijí, zahodí, nedodrží slib, lepí med kolem pusy a v náročné životní zkoušce vás potopí (často bez zaváhání či s radostí) tak těch je. Bohužel také ti, o nichž jste si mysleli, že je po letech znáte… Znáte to jinak?!?
Jsou zde věty i pasáže plné životní moudrosti, nejen kázání faráře Hřiba, resp. reálného faráře Toufara. Vybere si každý, nejen dle doby, jež si k svému věku pamatuje. Bratři víc mlčeli, avšak když něco řekli stálo to za to – bylo to přesné! Mne zaujala jejich hláška „my státu nic nedáme a taky od státu nic nechceme“. Nadčasové, ne?
Myslím, že by se kniha měla zařadit do četby každé generace. Možná i do povinné četby, nabízí reálnou představu o naší minulosti.... Češi dost rychle zapomínají (nemusí jít o desetiletí) a co hůř, omlouvají v lepším světle něco, co bylo spláceno bolestí a krví, a nelze omlouvat!! Pak se diví… Stačí jakékoliv zprávy dnes. Jak jsme nepoučitelní:o(( Výjimečně čtu knihu podruhé, tahle k nim bude patřit.
Podle vysokého hodnocení jsem očekávala, že se mi bude příběh líbit, ale i tak Mlýn má očekávání ještě předčil. Pro podobné příběhy mám slabost, takže jsem si četbu užila.
Je to fascinující příběh, jehož námět čerpá ze skutečné události. Pro dva bratry představovalo splnění slibu daného otci celoživotní závazek, jehož splnění podřídili vše. Nepohnulo s nimi ani narukování k PTP, věznění, mučení ani psychiatrická léčebna. Oba hlavní hrdinové byli svým způsobem podivíni, ale já jsem si je oblíbila, sledovala jejich většinou hodně těžký život a fandila jim, aby dokázali to, co bylo pro ně nejdůležitější.
Příběh je spíše smutný, přesto se tu najde dost humorných pasáži a já se několikrát rozesmála.
Oceňuji dobové citace z novin, jejich délka byla akorát a vhodně přiblížily atmosféru konkrétní doby.
Tento román si rozhodně zaslouží pozornost a já ho nadšeně doporučuji. Mimo zážitek z četby mám tip na výlet - Hoslovický mlýn. :-)
Neobyčejný příběh obyčejných lidí , kteří chtěli jen splnit slib , že budou vždy pečovat o mlýn. Ale život se s nimi vůbec nemazlil. Nádherné , ale i smutné čtení. A nutí k zamyšlení.
Audiokniha: čte Pavel Soukup, procítěně, však s buketem pelyňku, empaticky s ironií v zádech
,,Nikdy nepodceňujte hloupost většího množství lidí a stejně tak lidskou závist.
To, že se lidé chovají jako svině, nesouvisí s žádnou ideologií."
Byli jednou dva bratři, kterým jeden mlýn patřil.
František a Karel, co osudný slib dali otci.
Bojovníci za svobodu a celý život ji měli v srdci.
Byl jednou jeden mlýn, jedné rodiny genius loci.
A možná genius loci nás všech...
Posloucháno fascinovaně, i když pro mě někdy zdlouhavé, se zatajeným dechem, s úctou a slzami v očích, však někdy i s úsměvem ve tváři, s několika otázkami na rtech.
Byla to tragédie nebo spíš komedie?
Stojí za to se nikdy nevzdat?
Je každý svého štěstí strůjce?
Jsou sliby chyby?
A co uděláme s ,,těma sviněma," co tu s námi žijí dál?
Je mnoho nevyřčených odpovědí.
Po epilogu nezbývá, než souhlasit:
,,Byli to hrdinové. Ti nejobyčejnější hrdinové."
P.S.: Však trochu hořká, ta pálenka z jablek...
Moc jsem se na tuhle knihu těšila, a tak jsem pak byla zpočátku trochu zklamaná, protože na prvních 70 stranách se skoro nic nestalo - šlo spíš hlavně o opáčko z historických událostí ze začátku 20. století. :-(
Běžně dávám knize na rozjezd 40 stran a když mě nebaví, tak ji odložím. Tady jsem se kousla a jsem ráda, že jsem vytrvala. Příběh bratrů Františka a Karla, kteří dali ve 30. letech 20. století svému tátovi slib, že mlýn zůstane jejich děj se co děj, je totiž opravdu silný.
I přesto, že mlýn, o kterém se v knize píše, opravdu existuje, samotný příběh je fikce složená ze spousty lidských příběhů. Jsou to ale reálné příběhy, které se opravdu za komunismu staly. Člověka z toho až mrazí.
Všichni teď hltají příběhy z 2. světové války, ale za komunismu to nebylo o moc lehčí. Ta neskutečná vytrvalost, se kterou se komunisté snažili z lidí vysát jakýkoli náznak odporu i několik desítek let je často až nepředstavitelná. Kolik práce si dali s každým jednotlivým člověkem. A aby to nebylo málo za názor jednoho člověka pykala při nejmenším celá rodina, ale mnohdy i několik dalších generací...
Příběh holtovického mlýna jde mnohdy docela po povrchu, co se emocí týče, ale to, co je jeho poselstvím, pochopí úplně všichni. Nedopusťme, aby se něco z toho opakovalo. Pamatujeme si, že tohle se tady opravdu dělo ještě před 33 lety. A to rozhodně není tak dávno, abychom na to zapomněli.
Poslouchala jsem jako audioknihu a právě její zpracování mě udrželo při poslechu. V mnoha chvílích, zejména ze začátku, jsem si uvědomovala, že kdybych knihu měla číst, tak bych jí odložila. Jako audiokniha ale fungovala skvěle. Krátké kapitoly, určitá strohost vyjadřování, malé množství postav a jejich určitá plochost, to vše audiokniha velmi dobře snesla a skrz to mohl krásně problikávat příběh a hodnota osudu mlýna i jeho mlynářů. A dozvěděla jsem se věci, které jsem nevěděla, a to vždycky oceňuju.
Nádherný příběh o dvou rádoby bláznech. Moc se mi líbilo, jak kniha popsala život v tak zvláštní době. Doufám, že se mi někdy poštěstí a pojedeme se tam podívat.
Naprostá pecka! Knížku jsem přečetla za jediný den. Už dlouho mě nic takhle nechytlo. Vlastně nemám nic, co bych vyčetla.
Moc pěkné. Styl literatury faktu. Žádná zbytečná omáčka okolo. Věřím, že vše v knize je pravda, protože mnoho stejných informací nám říkal i průvodce ve mlýně. V Hoslovicích jsem byla a při popisu mlýna jsem ho v duchu procházela zároveň s autorem. Kdo viděl pohádku Tři bratři, která se tam natáčela, si mlýn taky vybaví.
Ze začátku mě to moc nebavilo, do čtení jsem se dost nutila, styl psaní byl nezáživný. Ale postupně jsem si asi zvykla, postavy byly čím dál víc sympatičtější a příběh mě úplně pohltil. Až bude povoleno cestování, tak si určitě naplánujeme výlet do Čech a na mlýn se dojedeme podívat.
Za mě tedy obrovské zklamání... Většinou se v hodnocení sejdu s ostatními čtenáři, nicméně, teď mám pocit, že jsem četla úplně jinou knihu... Téma je určitě skvělé a byl to důvod, proč jsem si chtěla knihu přečíst, ale po pár stranách jsem ji musela odložit. Co se týče kvality zpracování textu, velká bída, ruší mě neustálé nadpisy a jednoduchost vět, žádný čtenářský zážitek. Nejvíce mě asi rozčilovala přímá řeč, kdy se stále opakovalo: řekla maminka, řekla Hanka; řekla porodní bába, řekl Hadrbolec. To se nedá...
[audiokniha]
Nádherné - trochu podobenství, trochu pohádka - na podkladě sakra kruté, krušné a bolestivé československé reality!
Je tu převaha chvály, která se týká síly příběhu, ale i kritika stylu a formy. Způsob popisu vskutku zpočátku dlouho tahá za oči i uši.
Jak trefně píše hanzmb:
"Další ajťák v naší literatuře, který ukazuje, že literární řemeslo se naučit nedá."
A zároveň si pak v průběhu říkáte "tohle by měly slyšet naše děti nebo vnoučata". Styl psaní je mladšímu čtenáři šitý na míru, asi že se autor na něho ve své tvorbě zaměřuje?
Dlouho jsem bojovala zda neodložím, ale asi v polovině si mě bratři Hadrbolci svou osobitostí a autentickým venkovským přístupem neskutečně získali !
A vzhledem k mojí zkušenosti s venkovskou generací té doby vůbec nepůsobí jako balíci. Naopak.
Tanuki to dokonale vystihl. Podepisuji. Veverka@ořech pěkně píše o nezlomnosti charakteru a podstatu vnitřní svobody, což je hlavní motto příběhu.
Kaja77 zmiňuje žactvo, k tomu bych dodala, že kniha rozhodně pro větší děcka není počtem stran vhodná i přes styl, který by asi vyhovoval. Ovšem audiokniha s dokonalým hlasem Pavla Soukupa, to už je jiná káva. Tam je vše trochu snesitelnější . . .
5/3
Je to takový sprint stoletím. Autor to chtěl mít asi rychle za sebou. Nejdřív si napsal názvy kapitol, pak vepsal pod každou příběh (někdy jen anotaci), ale zapomněl pak ty názvy kapitol smazat, což ubírá polovinu zážitku. Z toho jsem byl nešťastný. Ale jinak jsem se odtrhnout nemohl, to zase jó ;-).
Půjčeno na základě reklamy o strhujícím příběhu popisujícím celé století boje dvou mužů o otcův starý mlýn. Zaprvé – zase se mi potvrdilo, že reklamy kvalitu nezaručí. Zadruhé – celé to století boje zní sice skvěle, ale taky by se mělo dodat, že z (téměř) každého roku je tu jen jedna, dvě krátké kapitolky o tom, co se zrovna událo. No jo, to se pak celé jedno století shrne celkem snadno...
Nevím, jestli mám v poslední době na českou literaturu smůlu, ale stejně jako u Sametových iluzí i tady mi vadil úděsně popisný styl (ten řekl toto a pak myslel tamto, aby udělal hento...), dobové novinové články jsou sice fajn, ale knihu jako celek nezachrání. Téma je úžasné, silné a motivující, ale psané takovým tím oblíbeným, moderně lehkým stylem, aby oslovilo co největší základnu čtenářů. Bohužel tím ale ztrácí na své vážnosti (bratři občas vystupují skutečně jako tuctový venkovský balíci), což je u takového tématu skutečně velká škoda.
No tak musím říci, že ačkoliv mám doma knihu dlouho, a dlouho jsem nemohl odhodlat k četbě, jsem příjemně překvapen. Knížka se mi moc líbila. Popis doby je sice mnohdy zjednouššený, ale to je účelem a velmi příjemným. To co tady mnozí popisují jako naivní přístup je naopak promyšleným a krystalickým popisem pocitů doby. Příběh jako takový není nijak obsáhlý a jeho jednoduchost je v kontextu vyprávnění odpovídající. Ačkoliv je hlavní náplní popis doby "temna", je z konce patrné, že lidi se prostě nemění...Fajn čtení
Ne, knihu po 25ti stránkách odkládám. Jak už psal někdo níže v komentářích - nestačí silné téma, důležitá je i kvalita zpracování. Tady mám dojem, že čtu slohovou práci žáka ZŠ, který ještě navíc nedával pozor při probírání nadužívání slovesa být.
Jsem ráda, že lidi pořád čtou, ale už poněkolikáté jsem narazila na knihu s absolutně neodpovídajícím hodnocením.
Bylo to velmi zajímavé čtení, jak někdo níže navrhoval vhodné jako povinná četba (bohužel pro žactvo příliš mnoho stran, soudím dle vlastního potomka). Doba komunismu zvlášť v 50.letech byla strašná zvrhlost. Každopádně František a Karel byli dobří týpci. stránky Rudého práva v textu byly názornou ilustrací doby. Docela jsem koukala, jaké kraviny se psaly v novinách v roce mého narození.... mlýn stojí dodnes, je rekonstruovaný a jakmile se někdy dostanu v onu část republiky velmi ráda vodní mlyn v Hoslovicich navštívím. A nemohu si pro sebe nechat citací z knihy "Mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou"
Suverénní vypravěčství. Originální styl. Dobrý příběh. Velký smysl pro humor a ironii. Ještě větší zážitek pro ty, co ve mlýně byli.
Štítky knihy
komunismus socialismus politická perzekuce bratři zločiny komunismu podle skutečných událostí znárodnění
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mlýn |
| 2019 | Iluze pravdy |
| 2017 | Co má vědět správný Čech : 111 velkých vyprávění o malé zemi |
| 2010 |  Chceš-li pobavit Boha, seznam jej se svými plány |
| 2016 | Staré pověsti české pro děti |
„Drazí moji,“ pohlédl na ně, „nikdy nepodceňujte hloupost většího množství lidí…“
Velice silný příběh, který jsem po přečtení musela trochu rozdýchat.
Příběh dvou - pro někoho svérázných, pro jiné zas podivínských bratrů, kteří se v životě řídili pouze heslem: „Od nikoho nic nechceme a nikomu nic nedáme.“ Za hlavní poslání svého života přijali dodržení slibu daného svému otci, aby vždy chránili vlastní majetek a nedopustili, aby o něho přišli. Co ale dodržení takového slibu v kontextu dějinných událostí 20. stolení bude obnášet, to si asi ve chvíli slibu ani jeden z nich nedokázal představit.
Velice čtivým způsobem je zde ukázáno, jak zrůdné jsou jakékoliv totalitní režimy. Oba bratři jsou navzdory svému určitému podivínství dost sympatičtí, absurditu některých situací korunují svými až humornými slovními reakcemi, kdy se člověk navzdory mrazivé situaci kolikrát neubrání dokonce i smíchu. Například incident s potřísněnou holínkou hnojem a následná slovní přestřelka (vysvětlení orgánům) byla prostě skvělá! Nicméně to, co díky svému nezlomnému přesvědčení museli zažít, k smíchu rozhodně nebylo.
Musím se přiznat, že neméně mě zasáhl i osud faráře Hřiba, kdy mnou při jeho vyprávění „zážitků“ patnáct let následujících po jedné výstižné mši na jedné straně cloumal neskutečný vztek, na druhé straně mě deprimovala totální bezmoc a zároveň také fascinovala jeho neskutečná odvaha a síla.
„Když Bůh dopustí, aby dobří lidé byli vydáni napospas zrůdám, nemá jim co odpouštět.“
Navzdory těžkému a silnému tématu je kniha psána naopak velmi lehkým, jednoduchým stylem, kapitoly jsou většinou velice krátké a srozumitelné. Autor se vyhýbá podrobnějším popisům a detailům dané doby a prostředí a opravdu mě překvapilo, že i tak krátké a jednoduché kapitoly dokážou tak emotivně a přehledně zmapovat danou dobu a režim. Úryvky z Rudého práva atmosféru už jen krásně dokreslovaly. Většina kapitol má svoje pointy, a i když se někdy zdají zbytečné, každá svůj význam a zasáhne nějakým způsobem do dalšího děje.
Po přečtení poslední stránky s velice výstižným citátem Karla Čapka jsem si vzpomněla na úvodní myšlenku z knihy „Hlas kukačky“, kterou jsem četla nedávno a která mi připadá stejně výstižná i pro tuto knihu:
„Na některé věci se zapomenout nesmí už proto, aby se nemohly opakovat, protože plynoucí čas vždycky nahrává viníkům a lidská paměť je krátká.“
Pod tato slova se klidně podepíšu.