Mnich
Matthew Gregory Lewis
První a také jediný román, který z rozsáhlé tvorby anglického spisovatele a dramatika vstoupil do literárních dějin. Autor totiž v tomto díle přináší do romantické literatury vůbec a zejména pak do hrůzostrašného žánru anglického gotického románu v postavě mnicha novou problematiku tragédie duše. Příběh vypráví o mnichovi, který neodolá svodům Satanovým, propadne neřestným vášním tělesného chtíče a pod maskou ctihodnosti kupí pomocí kouzel jeden zločin na druhý, přičemž současně prožívá i duševní utrpení nad scestnou vášní přemáhající ctnostná předsevzetí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , AlpressOriginální název:
The Monk, 1796
více info...
Přidat komentář
Tak bohužel, pane Lewisi, odkládám. Dala jsem skoro 100 stran, ale představa, že mě čeká ještě dalších 300 mě vyděsila. Přece jen už nejsem nejmladší a můj čas je vzácný. Začátek mě bavil, scéna v kostele s jemnou ironií a humorem mě i rozesmála, ale pak už to šlo do kšá.
Nejde ani tak o téma - super, to mi nevadí. Možná ani o překlad - škoda že nemám originál, abych třeba překladateli nekřivdila.. jazykové perly stylu "mučil ji tam odporným laskáním" ( a to je proboha co??) nebo "jakmile cikánka domluvila, znovu třikrát zavířila kolem své osy a pak s šíleným gestem vyrazila a zmizela z ulice" - a to prosím pěkně pred tím "šíleným gestem" i docela schopně věštila budoucnost ve verších). Jako humoristický román to bylo tuze rozvleklé a jako historický to zase nešlo brát vážně. Navíc se děj čím dál víc rozrůstal, takže jsem pak už nevěděla, čí příběh vlastně čtu.
Trochu mi to připomnělo jednoho našeho pana faráře, který míval obzvlášť dlouhá a košatá kázání (hlavně v neděli po sobotním plese). My mlaďoši jsme většinou uzavírali sázky, kdo z nás dokáže déle sledovat nit. Nutno podotknout, že nití bylo někdy opravdu jak v šicím košíčku. Nakonec vždy vyhrál Lojza, který nejen že neusnul, ale dokonce nám byl i schopný několika větami podat referát. Takže, pane faráři, aspoň jsem si na Vás vzpomněla.
Četl jsem s určitým nadhledem, jinak to nešlo. A protože jsem chtěl vědět, jak "proradný" mnich dopadne, dočetl jsem dokonce :-)
Literaturu 18. století mám načtenou a převážně mě i baví, ale myslím, že není nějakou mou osobní deformací, když budu tvrdit, že Mnich je nadčasové dílo, které podle mne dnešnímu čtenáři má co nabídnout. Jistě to bude dáno i českým překladem, ale dílo nepůsobí archaicky a neaktuálně, nýbrž se v něm spojuje napětí, akce, romantika, (nevulgární) erotika a také psychologie postav je nastíněna velmi podařeně. Obecně je starší literatura těžší ke čtení, ale v tomto případě to dle mého neplatí. Myslím, že toto dvě stě let staré dílo osmnáctiletého autora se vyplatí přečíst a doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy s nádechem tajemna a hororu.
Výborný gotický román. Devatenáctiletý Lewis napsal knihu, která sice na jednu stranu trpí několika dobovými neduhy (písně a básně, sem tam jistá nuda) a autorovým mládím (určitá naivita, pár nelogičností a někdy určitá rozvláčnost), ale na stranu druhou nabízí famózní zážitek. Zážitek plný napětí, dobrodružství, hororových prvků, mrtvol v rozkladu i mrtvol oživlých, tajemství, rodinných osudů, skvěle provedených zvratů a dobře do sebe zapadajících dějových linek. Ovšem hlavně je tu Ambrosiova duše, jež podlehla zlu. Ty části, kde se objevuje, propadá hříchu a bojuje s vlastním svědomím považuji za nejlepší. Věta (a její kontext) "Raději se tvař přísně a hřímej hrozbami proti hříchům ostatních lidí, abys lépe zakryl vlastní provinění" mě dostala.
Jednoduše řečeno, mám rád příběhy s nádechem tajemna, napětím, ozvěny svědomí a bitvy dobra se zlem, kde to končí při nejlepším remízou. Mnich přesně takový je, a to mu je přes dvě staletí. Některé věci nestárnou, jen na ně padne prach věku, aniž by co ztratily ze svého lesku.
Jen malá poznámka. Není pravda, že by tahle kniha nemohla nic dát současnému čtenáři. Potíž je spíš v tom, že dnešní čtenář neumí starší literaturu moc dobře číst. Ona je totiž trochu složitější, ale o to větší z ní mám požitek=o)
Velká radost mě obestírá. Mám radost z jazyka (chválím překlad Františka Vrby), z příběhu, z napětí, strachu i skvělého pocitu odplaty. I když by se na první pohled mohlo zdát, že číst dnes román z 18. století je úplně out, opak je pravdou. Mnich je kniha plná dobrodružství, tajemna, lásky, rozpolcených duší, zloduchů, ale hlavně víry že "nikdy není pozdě" - na cokoliv. Není to žádná uvzdychaná romance (jako Otrantský zámek), ale slušný "akčňák" a upřímně, erotické napětí je tu vykresleno dost mocně i bez použití oplzlostí a vulgarit. Věřím že v době prvního vydání, způsobila tato kniha obrovský rozruch. Nejen tím erotičnem, ale hlavně dost nekompromisním odrytím kruté a nepochopitelné ne-svatosti služebníků církve.... Já jsem si čtení moc užila.
Ta zápletka není asi z nejpromyšlenějších a nejzákrutovitějších, ale čte se opravdu skvěle. Autor nezabíhá do žádných velkolepých popisků a věnuje se hlavně návaznosti děje. Nebylo tam žádné hluché místo. Přečteno za tři dny.
Dočíst knihu mi dalo velkou práci. Vlastně jsem ji dočetla až dokonce jen díky touze vědět, co se stalo s Agnes :-) Příště ale už znovu po tomto díle nesáhnu. Chvílemi byla napínavá, chvílemi nudná a zdlouhavá.
Tak bohužel. Měla jsem velkou snahu, ale toto se dnes skutečně číst nedá. Leda pro zajímavost, co kdysi dávno bavilo čtenáře a posluchače. Příliš rozvláčné, příliš romantiky, popisů, veršovánek. Samé proslovy a děj nijaký.
Podobně jako Záhady Udolfa je i Mnich dílem ztraceným v propadlišti času, které si užilo svých 5 minut slávy v době Jane Austenové, dnešnímu čtenáři už však nemá mnoho co nabídnout.
Četla jsem ji už dávno, ale pamatuji si, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Je to úchvatný gotický román se vším všudy.
Cca první půlka románu, která je psaná tím stylem, že někdo vypráví, jak mu někdo vyprávěl, co mu někdo vyprávěl, je poněkud náročnější, ale nakonec mi Lewis nezůstal nic dlužen. Jistou předvídatelnost některých dějových zvratů vyvažují zábavné obraty žánrové a skoky mezi naprostým škvárem a dílem, které celkem má co říct.
Lewis založil tímto románem jakousi "genealogii děsu", jejímž dalším a zatím posledním vývojovým článkem je román Ďáblův elixír E. T. A. Hoffmanna.
Tiež som mal spočiatku nutkanie odložiť to, ale vytrval som a ono sa to neskôr poddalo. Vtiahlo ma to do deja. Treba si samozrejme zvyknúť na archaický jazyk a na spôsob písania, akým sa tu autor prezentuje. Plus uvedomiť si, že ide o gotický román so strašidelnými prvkami, kombinovaný s romantickými prvkami a dobrodružstvom. Keď som sa dostal do autorovho rytmu a štýlu, šlo to. Celkom som si to užil.