Mnichovská krize: Memoárové poznámky na okraj tragických dnů utrpení a hanby
František Ježek
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313142/bmid_mnichovska-krize-memoarove-poznamky-eDU-313142.jpg
5
3
3
Rozsáhlé paměti Františka Ježka (1890–1969), v meziválečném období čelného představitele Československé národní demokracie a Národního sjednocení, poslance Národního shromáždění a od března do září 1938 ministra poslední koaliční vlády první republiky, podrobně zachycují a reflektují osudné události roku 1938 v Československu. Autor, působící tehdy v nejvyšších patrech československé politické scény, zaznamenal mnohé jedinečné informace a postřehy z jednání vedoucích orgánů své strany i ze zasedání vlády a načrtl kritické portréty protagonistů tehdejšího dramatu. Na základě svých bezprostředně pořízených záznamů rekonstruoval průběh závažných schůzí koaličního „politického kabinetu“, z nichž se nepořizovaly oficiální protokoly, a poskytl tak autentické svědectví o dilematech československé politické reprezentace od jara do podzimu 1938 i o důsledně protikapitulačních postojích Národního sjednocení v boji na obranu republiky.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
české dějiny Mnichovská dohoda rok 1938
Autorovy další knížky
| 2016 |  Mnichovská krize: Memoárové poznámky na okraj tragických dnů utrpení a hanby |
| 1937 |  Světla a stíny politiky |
Podtitul: Memoárové poznámky na okraj tragických dnů utrpení a hanby. Jedna z velmi mála knih, kde ani maximální honocení nevyjadřuje přínos této knihy. (Dovolil jsem si nominovat, byť jistě jen symbolicky, na knihu roku). Pro zájemce o politickou historii 30. let a zejména období mnichovského diktátu je to povinnost. František ježek podává nedocenitelné svědectví díky své funkci ministra ve vládě Československé republiky v krizových měsících březen až září 1938. Obdobné svědectví nikdo z dalších členů tehdejší vlády nezanechal. A je to svědectví o to významnější, že převážná část autorových vzpomínek pochází ze zápisků, které si on sám, navzdory nevůli některých vládních kolegů, pořizoval. Čtenář se tak stává nejen takřka "očitým svědkem" událostí nejvyššího významu v uvedeném období, ale svůj názor si může udělat i na vystupování a chování řady politiků, včetně kontroverzní postavy E. Beneše. Jakkoliv již bylo v průběhu času z autorových vzpomínek občas citováno, teprve toto ucelené vydání "vytrhlo" jedinečné svědectví Františka Ježka ze zapomnění. Pánům Kvačkovi, Klečackému, Horákovi, Tomešovi a Vaškovi patří za to obrovský dík.