Mníška
Denis Diderot
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81352/bmid_mniska-9ox-81352.jpg
4
779
779
Hlavná hrdinka románu Mníška – Zuzana Simoniniová požiada o súdne zrušenie svojho rehoľného sľubu, ale spor, ktorý vedie proti svojim rodičom nakoniec prehrá. Celý príbeh je motivovaný skutočnou udalosťou. Zuzana sa dozvie, že nie je dcérou domnelého otca, pána Simonina, a že matka chcela zakryť svoj morálny poklesok z mladosti obetovaním dcéry. Cez dieťa chcela vykúpiť vlastný hriech. Zuzana hoci bola anjelsky pobožná a vo svojom srdci si zachovala úctu ku všetkému, čo ju naučili si ctiť, nedokázala sa zmieriť s tým, že ju majú navždy zatvoriť do samoty kláštora, „kde noci sú plné nárekov a dni plné sĺz“.... celý text
Přidat komentář
Velmi nelichotivý obraz života jeptišek. Příběh plný bezmoci, beznaděje a lidské zloby, ale i naděje, přátelství a lásky. Čtivé a zajímavé. Překvapivý konec.
Audiokniha - příběh mladé dívky, která byla polapena církevním systémem, který byl mnohdy zlý a krutý. Z některých pasáží se mi dělalo opravdu zle. Konec - doslov knihy byl absolutně nepředvídatelný a zkazil mi celý dojem z knihy.
Knihu jsem si přečetl na základě doporučení od naší učitelky na češtinu.
Musím říct, že kniha odkáže velice oslovit. Poukazuje na celkovou problematiku církve a na nedobrovolnost a brutální utrpení za to.
Z druhé části se mi dělalo víc blbě a cítil jsem potřebu přestat číst.
Body strhávám především, protože se nejedná o můj žánr a nenadchlo mě to jako jiná literatura.
Tohle jsme četli ve škole a teď jsem si to po letech přečetla v jiném jazyce a musím říct, je mě text stále oslovuje, je plný zajímavých myšlenek a poukazuje na problematičnost církve. Mám tu knihu ráda.
Přečteno kdysi dávno a teď znovu, krátce a rychle z nedostatku jiného čtiva. Už klasiky neobdivuju jako v mládí, tady mi vadila bigotnost všech lidí i hlavní hrdinky. Jiná doba jiné mravy, ale zlo a dobro je pořád stejné.
(SPOILER) Na tuto recenzi jsem si nechala trochu času...Téma knihy mě velmi bavilo, život v klášteře byl tenkrát drsný a zákeřnosti sester mě udivovaly. Navzdory tomu jsem se ale do čtení trochu nutila. Hlavní hrdinka byla rozhodně silná (dokázala unést všechna muka od ostatních sester, v klášteře byla vlastně nedobrovolně, bojovala za sebe apod.), ale zároveň jaksi nerozhodná (prvně do kláštera nechtěla, ztropila povyk, odešla zpět domů, pak se rozhodla, že půjde do kláštera zase atd...), což mi trochu vadilo. Na konci byly zobrazeny dopisy nejspíše původní sestry, jejíž příběh kniha vyprávěla (právě tuto část jsem moc nechápala, hodně se mi to pletlo). Myslím si, že knize ještě dám šanci, pokud nastane vhodná chvíle.
Říkala jsem si, že "tak stará kniha, to bude nuda." A ona je poměrně čtivá. Formou dopisů jistému šlechtici je líčen příběh nedobrovolné jeptišky Zuzany. Ale tááák zajímavě.
Holka má úplně běžné dnešní problémy. Je vidět, že ve společnosti se fakt nic nezměnilo. Jen pokrytectví se už neobaluje pozlátkem víry. Nebo alespoň ne všude. A některá témata jsou doma probírána zcela jinak než před čtvrt tisíciletím. Ale Zuzanu lituji. Její úděl jí nezávidím a vše, co musela snášet, už vůbec ne.
Autor nezapomněl ani na problémek jistý, choulostivý aneb co se stane, když se na jednom místě zkoncentruje až moc tělesně neukojeného chtíče.
Vždy mě dokáže zaujmout, jak daný spisovatel uměl pomocí krátkého smyšleného příběhu zkritizovat svou dobu a přesto skrze nějakou maličkost ukázat i to dobré, co jeho časy mohly nabídnout. A zde tomu nebylo jinak. Jako jedna z mála maturitních knih se mi Jeptiška četla hezky, vše bylo srozumitelné a dokázala jsem se v příběhu správně orientovat. Zkrátka a dobře, nelituji toho, že jsem si ji vybrala.
Jeptišku jsem si vybrala jako jednu z knih do letošní čtenářské výzvy. Konkrétně se jedná o knihu, kterou nečtu poprvé. Jeptišku jsem četla před pár lety ve třetím ročníku střední školy v rámci povinné četby a byla to snad jediná povinná četba, která mě bavila. Tehdy šlo ale o čas a neměla jsem moc prostoru na čtení, takže jsem knihu spíše "proběhla". Až teď jsem si ji mohla vychutnat. Kniha se mi zezačátku hůře četla v obou případech, ale třeba od 50 strany to jde samo. Děj dokáže udržet moji pozornost a vyvolat ve mně živé (častěji negativně laděné) emoce.
Drsná kniha o svobodě, respektive její ztrátě, bezmoci, ponížení, zneužití moci a pokrytecké společnosti. Čte se dobře, příběh je ale vzato do důsledků hodně smutný a v podstatě bezvýchodný - únik existuje leda do smrti.
Kniha mě velmi překvapila. Čekal jsem nudnou klasiku, ale dostal jsem velmi zajímavý příběh, který mě pohltil a četl jsem jedním dechem.
Román z roku 1780, kdy se Francie ocitla v obrovském úpadku zejména v důsledku rozmařilé, absolutistické vlády Ludvíka XVI. z rodu Bourbonů. Diderot se v románu nicméně nebouří proti rozhazovačnosti svého panovníka, ale proti tehdejšímu kléru, za jehož zdi se dala odložit kdekterá nechtěná lidská bytost, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně. A kritikou Diderot nešetří. Na paškál si bere falešnou morálku společnosti, nemravnosti a násilí v útrobách klášterů, a zejména člověku upírané právo na svobodný život. Závěr pak pro mne byl poněkud nečekaný a dle mého jde i trochu proti vlastnímu smyslu románu, když z kritizovaných nešvarů a případu nešťastné (i když až třeskutě naivní) řeholnice Marie Zuzany, kterou zapudila její vlastní matka, aby se očistila z hříchu, udělal kvázi burlesku pro zpestření života markýze, jedné z fiktivních postav románu. Tak či onak, ve své době to byly stránky psané třaskavou municí. I dnes to vyznívá jako děsivé poselství z našich křesťanských dějin, nadto podané nečekaně vysoce čtivou literární formou. Hodnotit však literární kvality, věrohodnost románových postav a stavět na tom historickou věrnost není právě snadné. Možná měl Diderot veškerou pravdu na své straně při kritice tehdejší katolické církve. Možná ale taky ne, soudě dle charakteru a pitoresknímu chování postav. Četba to rozhodně byla zajímavá.
Velmi nadčasové úvahy o svobodě a její ztrátě, o manipulaci a nátlaku. Bez církevních hábitů by to skvěle platilo i na jakoukoliv totalitu, ale i na běžné situace, kdy jedinec nesouhlasí s většinovým názorem nebo postoji.
Knihu jsem poslouchala v audio verzi a musím říct, že jsem překvapená, jak moc mne bavilo to poslouchat. Byť dílo není rozsahem nějak dlouhé, otevírá v něm autor řadu témat, které částečně zmiňuje již anotace (církev a chování duchovních, majetek nade vše, ztrátu svobody za zdmi kláštera, moc nad lidmi a bezmoc na straně druhé, odklízení svých vlastních hříchů na úkor druhých).
Hlavní hrdinka dostává naloženo ve svém mladém věku hodně. Byť je v některých ohledech Zuzana poněkud naivní či nezkušená, že mne to občas drásalo, přesto jsem jí fandila, přirostla mi k srdci.
Kritikou autor nešetří. Míří do různých směrů - ať už to byla církev, nebo bohatá vrstva obyvatel. V případě této knihy také poukazuje na prohnilost matky, pro kterou je důležitější vlastní vykoupení z hříchu než její nemanželská dcerka. Autor v tomto případě poukazuje na věci bez obalu, nepřikrašluje je. Aspoň jsem neměla ten dojem.
Líbila se mi i ta forma dopisu, která je zároveň jakousi zpovědí hlavní hrdinky.
Musím pochválit i provedení audioknihy. Knihu načetla Barbora Goldmannová, jejíž hlas byl velmi příjemný na poslech. Hudební doprovod byl vkusný a hodil se mi do toho.
Celkově nakonec plný počet hvězd. Už dlouho se mi nestalo, abych byla něčí tak uchvácená. A přitom jsem to zrovna od této knihy vůbec nečekala.
Hezká kniha, hlavní hrdinky mi bylo líto (ještě o něco víc, jelikož je příběh postavený na reálném životě). Styl psaní mi nevadil, ale přišlo mi, že se v knize děje stále to samé, proto mě to v půlce přestalo bavit. Ovšem kniha je útlá, takže se to dá vydržet.
Rozhodně zajímavé knižní dílo, které rozhodně stojí za přečtení a naprosto chápu, proč je v povinné školní četbě. Je až z podivem, že v té době vzniklo něco takového a za to právě dávám hvězdu navíc. Čekala jsem ale od toho něco jiného, ale i přesto se mi líbilo, jak děj gradoval.
Ani moc nevím, co si mám o této knize myslet. Začala jsem číst s tím záměrem, že bude jedna z knih mé maturitní četby, nicméně poté jsem se od profesorky češtiny dozvěděla, že kniha je poměrně náročná na rozbor a že k maturitě není moc doporučována. Myslím si, že věděla o čem mluví, protože po přečtení bych si ji nejspíš k maturitě ani nedávala z toho důvodu, že rozbor by mohl být trochu složitější (čímž nechci nikoho od čtení odradit :D). Před čtením mě zaujal děj knihy, přišlo mi to jako moc zajímavé téma, což neříkám, že není, ale asi jsem od toho čekala víc. V některých částech knihy jsem se mírně nudila, zejména když sestra Zuzana pořád opakovala, že nechce být v klášteře a že dá vše za to, aby být nemusela. Ano, rozumím, že musela být ve strašné situaci, protože pro lidi, kteří to poslání prostě nemají to není, ale v jedné části knihy se to podle mě opakovalo až moc. Nicméně Zuzana byla ztvárněna jako odvážná žena se silnou osobností, která to vůbec neměla lehké a bylo zajímavé číst o jejích myšlenkách a o tom, jak to zvládá. Co se dalších postav knihy týče, tak většinu z nich jsem úplně nemusela, začalo to tím, když se Zuzany zřekli její rodiče. Většina z matek představených mi taky nebyla nijak sympatická, například pozdější matka představená v klášteře Longchamp Kristýna (kde to mimochodem bylo fakt šílené, zejména mučení a urážky Zuzany), dále matka představená klášteru v Arpajonu, která Zuzanu milovala a ostatní sestry na Zuzanu žárlily. Nicméně mezi mé oblíbené postavy patří určitě matka představená De Mony, sestra Uršula (která Zuzaně pomáhala doručit dopis, mimochodem mi bylo opravdu líto když umírala), pan Manouri – advokát, který byl velmi hodný a trpělivý, opravdu chtěl poskytnout pomoc a mezi mé oblíbené postavy bych zařadila asi i Markýze de Croismare, který jí slíbil práci chůvy a trval na tom, což bylo velmi laskavé. Nakonec bych chtěla zmínit, že i když jsem asi od knihy čekala víc, jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože si nevybavuji, že bych někdy četla něco podobného.
Štítky knihy
náboženství satira 18. století Francie francouzská literatura pokrytectví kláštery, opatství společenské romány jeptišky
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jeptiška |
| 1977 | Jeptiška / Rameauův synovec / Jakub fatalista a jeho pán |
| 2018 |  Jakub Fatalista |
| 1997 | Herecký paradox |
| 1947 | Rameauův synovec |
Hledat nějaká pozitiva je marné.
Námět ze životní prohry vlastní sestry s řeholním řádem je tím středobodem impulsu pro dílo na nějž církevní tabu tvrdě dopadla.
Příběh v němž marně čekat osvobozující se odpor, neboť v této době byly stanoveny zásady pro mladé ženy striktně, bez majetku, jména a postavení je budoucnost nezajištěná, krutá - na ulici nebo v klášteře.
Vězení nebo klášter - omezená svoboda a pro lidské vjemy neomezený "děs".
Obraz z předrevoluční Francie.
Audiokniha.