Modlitba pre Katarínu Horovitzovú
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395805/mid_modlitba-pre-katarinu-horovitzovu-CDp-395805.png
4
2372
2372
Posledné dni života mladej židovky z Varšavy, ktorá hoci chce veľmi žiť, ani v najhlbšom ponížení nestráca ľudskú dôstojnosť.
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala, protože jsem ji musela přečíst do školy. To, jak byla kniha napsána mi nevyhovovalo na začátku jsem ani moc nechápala co se děje, o čem vlastně čtu. Poté jsem se docela do knihy začetla.
Ačkoli mi styl psaní nevyhovoval (a četla jsem jí déle, než obvykle jiné knihy), příběh byl napínavý a velmi smutný. Konec mě dostal, ta naděje, ale od začátku bylo jasné, jak to dopadne.
Člověk se nad tímto příběhem zamyslí, v jaké době žijeme a jeké to bylo předtím. Nedokážu si to představit.
Arnošt Lustig je spisovatel, který toho velmi mnoho zažil.
Styl, jakým byla kniha napsána, mi opravdu nesedl. Velice dlouhé odstavce, skoro žádné kapitoly. Neustále se jen řešili peníze a že je nutné napsat další šek. Od poloviny je čtenáři jasné, jak to s hrdiny dopadne. Zvrat na konci byl nepředvídaný, ale zároveň velice nerealistický.
Co dělá člověka lidským? Lpění na životě za každou cenu? Hrdinství? Zoufalý čin v zoufalé době? Arnošt Lustig byl spisovatelem jednoho tématu, ale to téma vyčerpal úplně. Protiválečnou novelu, která je zdánlivě banální a zdá se, že od začátku směřuje k nevyhnutelnému závěru, povyšuje nad průměr několik postav, které - stejně jako čtenář - ví: krejčí, rabín, Brenske.
Krásný literární jazyk a srcervoucí příběh... přečetla jsem to a zůstala civět do prázdna.
Jednoduchý děj, ale rozhodně ne lehké čtení. Předvídatelný konec. Je to má první zkušennost s Arnoštem Lustigem. Nevylučuji, že sáhnu někdy po jeho další knize. Spíše ze zvědavosti, než že by to byl šálek mého čaje.
Styl psaní, kterým pan Lustig píše je pro mě těžký na čtení. Ze začátku mi dělalo problém zorientovat se v příběhu, u kterého má člověk dojem, jako kdyby začal na stránkách, které v knize nejsou... jako kdyby je někdo vytrhl. Jsem ráda, že jsem dočetla až do konce a nejsem ráda, že kdokoliv mohl zažít něco tak strašného - koncentráky, válku, nelidskost...
Dokonale napsaný odstavec na stranách 44 a 45: ... bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách, kam ještě nevkročila lidská noha, nikdo se ho nezbaví, bude to dotěrný i laskavý popel z mrtvých, kteří zahynuli bez viny.
Vybrala jsem si tuto knihu k maturitní četbě. Zaujal mě děj a moc jsem se na ni těšila.
Bohužel, tento styl psaní zdá se mi poněkud nešťastný. Dávám 2 hvězdy za zajímavý, ač mnou očekávaný závěr, jinak byla kniha prakticky o ničem. Mám plno jiných oblíbených knih z válečné prózy, ale tuto mezi ně zařadit nemohu.
Vynikající práce, po stránce stavby příběhu, vyprávění, charakterizace postav. Skvělé dílo
Kniha se mi nečetla moc dobře, tento způsob psaní mi nevyhovuje, autor mě nevtáhl do děje, neustálé úvahy. Musela jsem se nutit do čtení.
Opět už poněkolikáté jsem otevřela tuto knihu a začala číst. Mockrát jsem ji v minulosti otevřela, ale v podstatě ani nezačala číst. Arnošt Lustig je bezesporu výborný autor. Jeho příběh se mi však četl velmi těžce. Nejen co se týká smutného obsahy novely, ale i spisovatelova stylu psaní. Novelu o statečné židovské dívce jsem tentokrát dočetla do konce. Je to smutné čtení, to se dalo předpokládat. Je to těžké čtení, to jsem tušila a bylo tomu tak.
Pan Lustig je neskutečná osobnost, vždycky jsem ho obdivovala a vážila si ho. Bezpochyby ví, o čem píše, a za to mu patří mé uznání, ale možná právě proto, že já to až tak úplně nevěděla, nečetlo se mi to úplně lehce.
Nicméně tento šokující příběh ve mně mnohé zanechal a já jsem vděčná, že jsem se k němu mohla dostat. Není to lehké čtení, ale co je to oproti realitě. Tady se nedá polemizovat nad záživností nebo poutavostí, však tak to není ani ve skutečnosti. Vadila mi občasná naivita Kateřiny, ale na druhou stranu, v tom to právě je. Kdybych mohla, za styl, kterým je to napsané, dám tři hvězdičky, nicméně za celkový příběh, téma a okolnosti, už kvůli panu Lustigovi, dám plný počet.
Člověk by v tom v podstatě neměl ani tak hledat příběh, jako poslání a určitou promluvu, kterou se musí snažit pochopit.
Zajímavý válečný příběh, dvojsmyslnost plukovníka Brenskeho mě občas až šokovala. Autor úžasně ztvárnil tuto postavu, pokud jste nečetli, doporučuji povšimnout si dvojsmyslu řeči plukovníka. A vůbec celkově doporučuji si najít volný čas a přečíst si dílo.. :o)
Jeden z nejoblíbenějších autorů. Pan Lustig vychází ze svých zkušeností. Strhující příběh, rozhodně, kdo si ji vybere neprhloupí
No, že tam bude něco nekalého jsem tušila od začátku, ale i tak to ve mne zanechalo naprosto příšerný pocit........a tohle dokáže jedna malá novela přečtená za chvilku.........úžasné dílko.
Na jednu stranu statické a předvídatelné. Po přečtení se ale dojem mění na docela silný zážitek.
Přestože je mi Arnošt Lustig jako osoba dost sympatický a dost často čtu knihy této tématiky, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou se mi nečetla lehce. Je to zase něco jiného a některé části mi přišly zbytečně zdlouhavé. Nicméně obdivuji odvahu hlavní hrdinky a vlastně se jí ani nedivím. V podstatě už od začátku se dá předpokládat špatný konec.
Po dočtení této novely ve mně zůstaly dva dojmy. Jednak to, že i naše strastiplná republika dokázala vyprodukovat dalšího umělce, který ji ve světě propagoval v docela jiném světle, než se o to snaží někteří lidé dnes. Druhým dojmem bylo zjištění, že nejhorší věc, kterou můžete dát jiným je naděje. Toto dílo je zejména o naději, která je dána skupince mužů a dívce, a právě tato naděje jim nedovoluje odprostit se od zla, které je (nás) obestupuje.
Mínusem pak můžou být zdlouhavé monology, kterými pan Brenske častuje svou skupinku oveček, avšak zároveň je pan Brenske výborně vykreslenou postavou, ztělesněným lidstvím v tak trochu jiném světle.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno fašismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Knihu jsem měla přečtenou velice rychle. Moc mi nevyhovoval styl psaní a tak mi trvalo poměrně dlouho než jsem se pořádně začetla. Už od začátku jsem tušila , že to celé nebude jen tak a měla jsem pravdu. Ten konec mě musím říct docela dostal. Každopádně kniha je povedená, chápu proč je autor tak oceňován, ale můj šálek kávy to není a tak si nejspíš další jeho knihy už nepřečtu...