Modlitba pre Katarínu Horovitzovú
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395805/mid_modlitba-pre-katarinu-horovitzovu-CDp-395805.png
4
2372
2372
Posledné dni života mladej židovky z Varšavy, ktorá hoci chce veľmi žiť, ani v najhlbšom ponížení nestráca ľudskú dôstojnosť.
Přidat komentář
Popis vydírání jako z učebnice. Dávkování požadavků salámovou metodou. Pořád skoro totéž a stále znovu dokola, jen víc a častěji až do úplného konce. A právě to totéž a stále dokola se nese tím příběhem. Přitom je to zpracované jednoduše a opakování motivu není nijak násilné. Tedy mluvíme-li o textu.
Velice silný příběh. Po formální stránce se mi kniha nečetla úplně nejlépe, ale jednoznačně se jedná o velké (svou kvalitou) literární dílo. Ještě zmíním, že (dle mého soudu hlavní) postava Brenskeho byla ve svém mrazivém pragmatickém gentlemanství hodně zajímavá.
Kniha mě bohužel zklamala. Bylo to napsáno nezáživně. Na začátku jsem pomalu ani nevěděla o čem čtu. Za půlkou už se to trochu zlepšilo a čekala jsem jak to vše dopadne, i když jsem samozřejmě tušila.
Velká Německá říše byla prostě zvrácená. Tenhle příběh je taková hnusně cynická hra s lidskou nadějí. Fuj. Mám z toho pořád husí kůži. I hyeny by se od Němců (nacistů) mohly učit. Nečetlo se mi úplně snadno. Musela jsem se několikrát zastavit a zapojit mozkové závity, přesto, že jde o poměrně útlou knížku. Bohužel jsem od začátku tušila, kam to celé směřuje. Viděla jsem i filmovou adaptaci a musím říct, že Jiří Adamíra byl přímo ďábelský. Ještě teď si vybavím jeho hlas. Nevěděla jsem, že se Arnošt Lustig nechal inspirovat skutečnými událostmi, které se staly někdy v roce 1943.
I kdyby to náhodou pro skupinu bohatců dobře dopadlo, stejně to dobře nedopadne. Tísnivé.
Kvalitní čtení. Doporučuji číst v klidu a soustředění, aby z textu vyniklo to důležité. Skvěle napsané a děkuji za to, že máme takové spisovatele. Podívám se i na filmové zpracování, prý stojí za shlédnutí.
Takové ohromné téma a autor z toho dokázal udělat tak nezáživnou blbost, že to je až neucitvé. Je zcela jasné, že sesmolit knihu za 12 dní není to pravé ořechové. I 2 hvězdičky jsou moc.
Knih s tematikou druhé světové války jsem již přečetla mnoho. Tahle novela však v něčem (a já nedokážu říct v čem) vyčnívá. Konec mě naprosto odrovnal a vykompenzoval tak pomalu plynoucí děj celé novely. Stojí za přečtení. Slza (a ne jedna) vám určitě ukápne.
Mám ráda filmy o tomto období, proto jsem zkusila přečíst knihu a nečekala jsem, že mě to bude bavit, bavilo mě to možná i více než film. Určitě to není poslední kniha na toto téma, jakou přečtu.
Od knihy jsem cekala hodne. Pro me bohuzel velike zklamani. Nelibil se mi styl, jazyk, ze zacatku jsem se uplne ztracela o cem to mluvi. Skoda. Mam rada narocne knihy ale tohle proste absolutne nebylo ono.
Nápad knížky mi přijde fakt originální a ještě jsem nečetla o okrádání Židů nacisty. Měla jsem o knížce lehce povědomí ale vlastně mě příjemně překvapila. Chvílemi se to sice trochu táhlo a taky jsem že začátku zbyla zmatená proč s některými Židy jednají skoro hezky... peníze no... Konec jsem tak nějak čekala ale to je tomu patří. Celkově se mi to vlastně líbilo. Čteno v rámci maturitní četby. Celkem 3,5/5*
První část se hrozně vlekla, ale druhou a třetí část jsem přečetla během chvilky. Jsem ráda, že jsem mohla "nahlédnout" i do jiné části Osvětimi. Ten hrozný tlak na psychiku kdy neví co zase přijde a jestli už bude konec musel být strašný.
Modlitba pro Kateřinu Horovizovou je podle mě jednou z nejoriginálněších knih o holokaustu. V něčem se mi zdála ještě děsivější než výpovědi, které popisují přímo všechny hrůzy koncentračtních táborů. Tady mají totiž lidé skutečnou naději. Naději tak hmatatelnou v podobě vlaku, lodi, pasů... a přesto tak vzdálenou a nedosažitelnou.
Lustig bravurně ovládl propojení monologů zdánlivě úslužného dozorce s prostou touhou vyděšených lidí žít a odejít z těch míst smrti. Při čtení jsem si připadala jako jeden z těch mužů - marně tápající v temnu s očima upřenýma na ten prchající plamínek naděje. Myslím, že právě pro jakousi naivitu a vědomou slepotu jednotlivých postav, ve mně zanechala tato novela tak hluboký dojem. Nejhorší zlo je to, které nevidíme a nedokážeme se mu postavit.
"...a díval se pak ve dne i v noci na tu. kterou oddával a která měla i ve smrti všechny vlasy, krásné jako hedvábí."
(toto mě doopravdy rozplakalo, protože mi to připomnělo mou osobní návštěvu Osvětimi)
Skvělá novela Arnošta Lustiga. Myslím, že není od věci u tohoto díla vědět, jaké bude rozuzlení, což je u takto známé knihy asi časté a snad i odrazující (proč to číst, když vím, jak to dopadne). Ale právě díky této znalosti si čtenář intenzivněji uvědomuje Brenskeho sarkasmus, manipulaci až výsměch, jeho absolutní bezcharakternost až zrůdnost ukrytou za vlídností a jednáním solidního člověka. Nacisté narcisticky z pozice vyvolených obhajují své rasové zákony, ba dokonce s politováním konstatují, že jsou k jistým opatřením právě podřadnými donuceni. Často se setkáme se slovem likvidace, ačkoli použitým dvojsmyslnou formou. Šílená je představa absolutní moci nacistů, jejich stoprocentní informovanosti o každém jedinci. A jejich moc a um ze získaných informací co nejvíce vytěžit (případně je takticky, manipulativně využít k jakémukoli jinému účelu). Zatímco skupina amerických Židů představuje víru (v moc peněz), naivitu a popírání viděného a slyšeného, dvě postavy z tábora - krejčí a rabín zastupují ty, "co už vědí". Jsou ztělesněním utrpení, poslušnosti, upozaděné víry,pro kterou v každodenní lavině smrti není místo. Kniha je jiná - není to vysloveně výpravná záležitost týkající se holokaustu jako hromada knih, s kterými se teď roztrhl pytel. Je více jinotajná, metaforická, obrazná. Ale stejně hrůzná.
Hmmm, tak překvapivě jsem z četby zklamaná. Téma je samozřejmě děsivé, ale ty dlouhé proslovy pana Brenskeho mě prostě nebavily.
Už je to déle co jsem knížku četla. Příběh samotný je krásný, silný a i když se tam brutality z koncentráku neobjevují, utkvěla mi v hlavě chvíle, kdy všichni z vlaku koukají oknem do koncentráku a dva vojáci se pro zábavu přetahují o dítě tak dlouho až se podělí oba...
Co mne na knížce překvapilo a trochu jsem se s tím prala, je, že vlastně příběh začíná skoro koncem a pak se octnete na začátku a příběh dojede až do konce. To mi trochu dělalo problém, se zorientovat v příběhu. Ještě jsem se nesetkala s takovým to stylem psaní.
Je to první knížka, kterou jsem četla od pana Lustiga. Na spoustu knih, které jsem přečetla, jsem už hodně zapomněla, ale tato zanechává ve vás hluboký dojem a je milé, že si knížku pořád živě pamatuji.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno fašismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Další tragický příběh.
Od začátku mi bylo jasné, k čemu tohle ,,vyjednávání" vede .
S hyenami bez svědomí se prostě slušně vyjednávat nedá. Zvlášť, když je pohání vidina snadného zisku.
Moc pěkně a dramaticky napsáno.