Modlitba pre Katarínu Horovitzovú
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395805/mid_modlitba-pre-katarinu-horovitzovu-CDp-395805.png
4
2414
2414
Posledné dni života mladej židovky z Varšavy, ktorá hoci chce veľmi žiť, ani v najhlbšom ponížení nestráca ľudskú dôstojnosť.
Přidat komentář
Za mne již vícekrát tuto knihu ne. Musela jsem ji číst ve škole jakožto povinnou četbu. Možná to byl jeden z faktorů, který utvářel můj názor na knihu. Nemám ráda, když mi někdo něco vnutí. Autorův styl mi nevadil, dalo se to číst, ale i přesto mě kniha nijak nenadchla a potvrdila, že tuto tématiku nerada čtu.
Po celou dobu čtení jsem se cítila tak nějak nervózně a stísněně, ta mrazivá atmosféra mi zalézala pod kůži, Brenskému jsem od začátku nevěřila ani slovo a celou dobu jsem tušila, jak to dopadne.
Pan Lustig má velmi osobitý styl psaní, moc dobře se mi to nečetlo, ale celkově hodnotím kladně.
Modlitba je o snaze lidí uchovat si život, přičemž se dostali do rukou lidí pro které je lidský život jen hadrem kterého se můžou kdykoli zbavit. Krutost skrytá za vlídnost, a ještě ten cynismus, to dělá z teto knihy dílo které stojí za přečtení. 80%
Této knihy jsem se docela obávala a nejen tím že jí napsal tak veliký autor jako Arnošt Lustig, ale i tím že byla inspirovaná skutečností. Kniha ale předčila všechna má očekávání.
Brutální a dokonalá. Jednu z pasáží jsem četla v tramvaji s otevřenou pusou. Pan Brenske je pro mě vrcholné ztvárnění zla. Oceňuji lezavé postupné vytváření zlověstného dojmu, včetně střídání znalosti a neznalosti povahy tábora a "sprch".
Zpočátku pro mě bylo těžké se do novely začíst a pochopit děj, po pár stránkách ale tento problém zmizel a v ději jsem se již orientovala. Oceňuji odhodlání Kateřiny Horovitzové a její odvahu, která kontrastuje s pasivitou ostatních obchodníků (snad kromě Rappaporta-Liebena, jenž se alespoň pokoušel protestovat). Kniha zobrazuje manipulaci židů, rasovou nesnášenlivost, život v koncentračním táboře, jednání nacistů se zajatci a již zmíněnou odplatu za smrt bližních. Autor zachycuje stísněnou atmosféru války a zároveň neutuchající naději zajatců, která stále přetrvává, ačkoliv čtenář téměř okamžitě ví, co má důstojník Brenske v plánu.
Začátek byl pomalý a nezáživný, pak ale byla knížka lepší a lepší, až se z toho nakonec vyklubal vcelku zajímavý a krutý příběh z druhé světové války.
Čekal jsem asi trochu více od knihy,která patří k těm nejlepším od pana autora.65%.
Nedávno jsem si řekla, že zkusím najít kouzlo klasické literatury. Na SŠ jsem tuto literaturu zanedbávala, protože se musela číst povinně. Což mě spíš odpuzovalo. V momentě, kdy nemusíte číst knihy z donucení jako na SŠ nebo na ZŠ , máte chut si je vážně přečíst. Bohužel jsem zatím četla knihy, které skončily smutně jako tahle.
Arnošt Lustig byl velmi výborný spisovatel. Možná, že jeho kniha neobsahuje přímou řeč, ale tím je pro mě ta kniha vyjímečná. Na začátku se mi kniha zdála jednoduchá. Pak příšlo napětí, kdy jsem si už přála vědět, jak to dopadne se vzkazem v kufříku a nakonec mě kniha rozbrečela.
Je zvláštní, jak tito autoři uměli psát knihy, které mají jen přes sto stran, a přesto není nic , co by Vám v těchto knihách chybělo.
Kniha se neskutečně táhla. Chyběla mi zde přímá řeč - zastoupena velmi málo. Dále jsem se ztrácela v neznačené přímé řeči. Na 80 stranách popis jednoho a toho samého, posledních 30 stran se konečně něco dělo a kniha utíkala rychleji.
Neuvěřitelně špatně se mi četla, dvě hvězdy za námět.
Klasickou literaturu moc často nečtu, nijak jsem jí nepropadla, ale co bych to byla za čtenáře, kdybych si nepřečetla jednoho z našich nejznámějších autorů minulosti.
Tahle novela mi sedla, příběh je zajímavý a pěkně se mi to četlo, a to i vzhledem k velikosti celého dílka. Samozřejmě je také velmi smutný.
Dokonce mě Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou navnadila tak, že v budoucnu hodlám přečíst i některá další autorova díla (například na Colette jsem slyšela spoustu dobrých recenzí).
Za mě tedy zatím Lustig dobrá volba, i když má specifický styl psaní a ne všem musí nutně sednout.
Strašně smutná, až skoro děsivá knížka o tom, čeho jsou schopny lidské bytosti. Od začátku je vám jasné, že to špatně dopadne, ale stále doufáte, že to snad ani není možné. Hrozné je, že kniha popisuje skutečný příběh jedné mladé a krásné dívky až do hořkého konce.
Zajímavý příběh, vykreslující manipulaci a touhu přežít. Autor podává svědectví o praktikách a nelidskosti tehdejšího SS. Bohužel se mi to moc dobře nečetlo.
Dílo, které se táhne jak zima v horách. Má jednoznačně co sdělit. Vypráví neznámý skutečný příběh, však takovou těžkou a nepříliš jednoduchou formou, že se vím do toho tolik nechce. Ač jde o krátkou záležitost, je toho v ní více než dost. Ale nemusí vždycky jít o jasně podanou záležitost. A to je velká škoda.
Skvěle napsaná kniha s výbornou zápletkou, četla se mi moc dobře a přitom jsem se bála konce. To je ten typ knihy, kdy člověk tuší, že špatně skončí a přece jenom doufá, že to tak nebude.
Upřímně mě překvapuje, kolika lidem se tu kniha dobře četla. O knize nemůžu říct, že se mi líbila a vím, že se k ní už nikdy nevrátím. Kniha je totiž dokonalá. Lustig tak uvěřitelně a živě dokázal vystihnout hrůzy páchané na Židech, působí na smysly čtenáře, detailně popisuje pachy a zvuky... tak dokonale, že se čtenáři dělá špatně, a také proto jsem knihu nejdřív odložila. Jsem ale ráda, že jsem ji pak zvládla vzít do ruky ještě jednou a dočíst až do konce. Tahle četba by měla být povinná pro všechny, aby se nezapomínalo, čeho všeho je člověk schopen a aby se nebagatelizovaly hrůzy páchané na lidech. A čemu se zoufalý člověk snaží věřit v bezvýchodné situaci. Jsme přece lidi, že...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno česká literatura fašismus holokaust, holocaust Arnošt Lustig, 1926-2011 krutostAutorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Tentokrát se naprosto výjimečně odpíchnu od komentářů maturantů: nebuďte naštvaní na učitelku, která vám "vykecala konec". Nečtete detektivku. Děj je opravdu velmi jednoduchý a není to nejdůležitější složka knihy. Konec je předvídatelný, přece už o holokaustu něco víte. Tahle vaše znalost vás aspoň přiblíží spíše ke Kateřině, která dost brzy rozpozná v Brenskeho jednání "kejklířství", než k americkým židům, kteří si mohli dovolit naději, protože, zvyklí na život v USA, ztratili obranyschopnost proti takovému bezpráví, nevěděli nic o plynových komorách a spalování mrtvých těl (ten kouř je z cihelny? koželužny?) a věřili v moc peněz.
Když tohle víte, oceníte to důležitější. To, jak Brenske zpočátku vzbudí v zajatcích pocit, že jsou bráni jako úctyhodní LIDÉ, a postupně jim ubírá prostor a důstojnost, aniž by se jeho chování vnějškově změnilo. Jeho dvojsmyslné promluvy k nim – právě s vaší znalostí toho, jak to dopadne! – vás zasáhnou:
"Vy tam u vás víte, k čemu je dobrý hmyz, my zase známe, co je to plyn, kterým lze hmyz vyhubit."
"Jsem si jist, že nakonec nebudete mít námitek."
(a ke Kateřině) "Vás mám při tomto konečném zúčtování už na starosti já sám. Vaše rodina bude zařazena k výměně duší nezávisle."
Je to obrovsky (hrůzně) působivé, ale musíte vědět, do čeho jdete.