Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373204/bmid_modlitba-pro-katerinu-horovitzovou-i40-373204.jpg
4
2383
2383
Dramaticky vypjatá novela o tragickém osudu židovské dívky, která povýšila pomstu za své soukmenovce na smysl vlastní existence. Lustig ve své sugestivní novele zpracovává motiv sadistické léčky, s jejíž pomocí se nacističtí pohlaváři pokusili získat majetek od skupiny zajatých bohatých židovských obchodníků. V druhé rovině novely pak vypráví vlastní příběh hrdinky, dívky, která se na prahu smrti vzepře ponižování své lidské důstojnosti a dokáže v sobě zmobilizovat sílu, schopnou překonat strach i přirozený pud sebezáchovy.... celý text
Přidat komentář
Po dočtení této novely ve mně zůstaly dva dojmy. Jednak to, že i naše strastiplná republika dokázala vyprodukovat dalšího umělce, který ji ve světě propagoval v docela jiném světle, než se o to snaží někteří lidé dnes. Druhým dojmem bylo zjištění, že nejhorší věc, kterou můžete dát jiným je naděje. Toto dílo je zejména o naději, která je dána skupince mužů a dívce, a právě tato naděje jim nedovoluje odprostit se od zla, které je (nás) obestupuje.
Mínusem pak můžou být zdlouhavé monology, kterými pan Brenske častuje svou skupinku oveček, avšak zároveň je pan Brenske výborně vykreslenou postavou, ztělesněným lidstvím v tak trochu jiném světle.
Bez děje, vleče se a celou dobu se točí kolem jednoho místa, nudných dialogů a proslovů. Závěr, který je odhadnutelný už od začátku. Pro mě zklamání.
Na této novele je nejdůležitější ze všeho naděje, která je protkána celým příběhem. A nejsou to jen naši hrdinové, ale i vy, kdo celou dobu doufá...
Kniha mě velmi zaujala. Přečetla jsem ji jedním dechem. Smutná a beznadějný konec.
Ačkoliv je tahle kniha brána za kvalitní klasiku, příliš nadšená jsem z ní nebyla. Mohu však ocenit trochu jiný náhled na nekonečně omílané téma (ne že by některý jiný pohled byl o něco horší či lepší).
Knihu jsem se rozhodla číst na základě přečtených recenzí, které ji vychvalovaly do nebes. Bohužel mě příliš nezaujala, a to přesto, že je mi téma holocaustu a celkově druhé světové války a zvěrstev za ní páchaných velmi blízké. Děj ,,neodsýpal", kolikrát jsem se ztrácela v tom, o jaké situaci se mluví a podobně. Zjevně na toto dílo nejsem dostatečně vyzrálá, časem se k němu možná vrátím.
Jen těžko hledám slova... Naskakuje mi husí kůže, když mi dojde, že tohle se opravdu dělo. Příběh mi ještě dlouho zůstane v hlavě - Kateřina, pan Cohen a neskutečný manipulátor Brenske. Vlastně ani nemůžu říct, že se mi kniha vzhledem k tématu líbila, ale rozhodně na mě zapůsobila a pět hvězdiček si zaslouží.
Velice emotivní příběh mladé a krásné židovské dívky, která měla víc rozumu a hlavně odvahy než ostatní, a v osudovou chvíli dokázala jednat. Zdržování děje také přidalo velkou dávku napětí a zoufalství. Lustig popsal celou tu opravdu skutečnou situaci tak, jak už to nikdy nikdo nedokáže...
asi budu vyvrhele ale bohužel nijak mě tohle neuchvátilo... Na to, že to má jen 140 stran tak mi to trvalo přelouskat neskutečně dlouho a stejně neskutečně se to špatně četlo a vlastně celkově to byl jen popis jízdy vlakem sem a tam a téměř bez děje.. Bohužel ale pan Lustig asi neni autor pro mě.
Pana Lustiga si nesmírně vážím. Je neuvěřitelné, čím vším prošel a jakým skvělým člověkem i přes tu všechnu hrůzu zůstal.
To nic nemění na tom, že mi jeho knížky nějak nesednou...
Obdivuji, že knihu autor napsal údajně během jedné noci! Pro mě velmi precizně napsané - ze začátku těžké číst, ale ke konci už přečtené jedním dechem. Je to velmi emotivní a donutilo mě to přemýšlet nad tím, v jaké si vlastně žiju pohodě. A to si člověk pořád stěžuje, jak se má špatně. Nedokážu si představit, že bych byla v tom vlaku a musela si nechat lhát do obličeje. Mimochodem, Brenske je brilantní manipulátor a lhář! Málem jsem mu to uvěřila a během čtení jsem sebe samu musela přesvědčovat, že to není dobrý člověk a že mu opravdu nemám věřit.
Kniha o slepé víře a naivitě. O tom, jak moc chce člověk přežít a jakou má, tedy spíše měl lidský život cenu. Námět je nepochybně zajímavý, ale zpracování už tak moc oslnivé bohužel není. Text je trochu těžkopádný, přesto se ale nečte nejhůře. Velkou slabinou je první polovina knihy, která není příliš záživná, stejně tak rychlý konec, který člověk dokáže velmi lehce odhadnout.
Buďto jsem knihu přecenil a čekal od ní víc nebo je přeceňována obecně, což je daleko horší.
Škoda, že většinu čtenářů nepochybně odradí obálka knihy. :)
Tato kniha se mi poprvé dostala do ruky, jako mnohým, prostřednictvím povinné četby. A vůbec nelituji času stráveného četbou tohoto strhujícího příběhu. Lustig je výborným vypravěčem, který se zabývá odkazem holokaustu a je inspirován vlastními zkušenostmi, které příběhu dodávají věrohodnosti. Celý příběh je protkán ironickými, dvojsmyslnými větami, nad kterými se čtenář musí zamyslet. Naleznete v ní hned několik odkazů na historická fakta, která dokreslují linii příběhu. Knihu jsem si přečetla ještě jednu a stále v ní nacházím nové symboly a odkazy, které chtěl Lustig zanechat pro budoucí lidstvo, jako upomínku na nacisty spáchané zlo v koncentračních táborech. Jeho snahou je, aby lidé nezapomněli.
Taky jsem ji četl jako povinnou četbu k maturitě. Dodnes mi z ní naskakuje husí kůže.
Modlitba byla má poslední z povinné četby k maturitě. Četla jsem jí dva dny před zkouškou. S třesoucíma se rukama sahám do džbánu a tahám knížku číslo 14. Woalaaa Arnošt Lustig Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Celých 15 minut povídám a povídám, nakonec odcházím s 9 body z 10. Juhů!
Kniha opět ukazuje krutost Němců k Židům, jejich vydírání a tahání bohatství z lidí, kteří věří, že si za to koupí ubohý život.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno česká literatura fašismus holokaust, holocaust krutostAutorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Přestože je mi Arnošt Lustig jako osoba dost sympatický a dost často čtu knihy této tématiky, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou se mi nečetla lehce. Je to zase něco jiného a některé části mi přišly zbytečně zdlouhavé. Nicméně obdivuji odvahu hlavní hrdinky a vlastně se jí ani nedivím. V podstatě už od začátku se dá předpokládat špatný konec.