Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552645/bmid_modlitba-pro-katerinu-horovitzovou.jpg
4
2383
2383
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je psychologická novela, která je inspirována skutečnými událostmi. Arnošt Lustig tuto knihu napsal během 12 dní. Děj se odehrává v roce 1943. Němci zajali na Sicílii skupinu dvaceti židovských obchodníků pod vedením pana Cohena pod záminkou, že je vymění za německé zajaté důstojníky. Slibují jim, že je všechny za milion franků, včetně mladé tanečnice Kateřiny Horovitzové, odvezou vlakem až k americké lodi, ve skutečnosti však všichni najdou smrt v koncentračním táboře. Postava Kateřiny Horovitzové je inspirována polskou herečkou, která při cestě do plynové komory – stejně jako knižní Kateřina – vytrhla německému důstojníkovi zbraň a zastřelila ho.... celý text
Přidat komentář
Této knihy jsem se docela obávala a nejen tím že jí napsal tak veliký autor jako Arnošt Lustig, ale i tím že byla inspirovaná skutečností. Kniha ale předčila všechna má očekávání.
Brutální a dokonalá. Jednu z pasáží jsem četla v tramvaji s otevřenou pusou. Pan Brenske je pro mě vrcholné ztvárnění zla. Oceňuji lezavé postupné vytváření zlověstného dojmu, včetně střídání znalosti a neznalosti povahy tábora a "sprch".
Zpočátku pro mě bylo těžké se do novely začíst a pochopit děj, po pár stránkách ale tento problém zmizel a v ději jsem se již orientovala. Oceňuji odhodlání Kateřiny Horovitzové a její odvahu, která kontrastuje s pasivitou ostatních obchodníků (snad kromě Rappaporta-Liebena, jenž se alespoň pokoušel protestovat). Kniha zobrazuje manipulaci židů, rasovou nesnášenlivost, život v koncentračním táboře, jednání nacistů se zajatci a již zmíněnou odplatu za smrt bližních. Autor zachycuje stísněnou atmosféru války a zároveň neutuchající naději zajatců, která stále přetrvává, ačkoliv čtenář téměř okamžitě ví, co má důstojník Brenske v plánu.
Začátek byl pomalý a nezáživný, pak ale byla knížka lepší a lepší, až se z toho nakonec vyklubal vcelku zajímavý a krutý příběh z druhé světové války.
Čekal jsem asi trochu více od knihy,která patří k těm nejlepším od pana autora.65%.
Nedávno jsem si řekla, že zkusím najít kouzlo klasické literatury. Na SŠ jsem tuto literaturu zanedbávala, protože se musela číst povinně. Což mě spíš odpuzovalo. V momentě, kdy nemusíte číst knihy z donucení jako na SŠ nebo na ZŠ , máte chut si je vážně přečíst. Bohužel jsem zatím četla knihy, které skončily smutně jako tahle.
Arnošt Lustig byl velmi výborný spisovatel. Možná, že jeho kniha neobsahuje přímou řeč, ale tím je pro mě ta kniha vyjímečná. Na začátku se mi kniha zdála jednoduchá. Pak příšlo napětí, kdy jsem si už přála vědět, jak to dopadne se vzkazem v kufříku a nakonec mě kniha rozbrečela.
Je zvláštní, jak tito autoři uměli psát knihy, které mají jen přes sto stran, a přesto není nic , co by Vám v těchto knihách chybělo.
Kniha se neskutečně táhla. Chyběla mi zde přímá řeč - zastoupena velmi málo. Dále jsem se ztrácela v neznačené přímé řeči. Na 80 stranách popis jednoho a toho samého, posledních 30 stran se konečně něco dělo a kniha utíkala rychleji.
Neuvěřitelně špatně se mi četla, dvě hvězdy za námět.
Klasickou literaturu moc často nečtu, nijak jsem jí nepropadla, ale co bych to byla za čtenáře, kdybych si nepřečetla jednoho z našich nejznámějších autorů minulosti.
Tahle novela mi sedla, příběh je zajímavý a pěkně se mi to četlo, a to i vzhledem k velikosti celého dílka. Samozřejmě je také velmi smutný.
Dokonce mě Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou navnadila tak, že v budoucnu hodlám přečíst i některá další autorova díla (například na Colette jsem slyšela spoustu dobrých recenzí).
Za mě tedy zatím Lustig dobrá volba, i když má specifický styl psaní a ne všem musí nutně sednout.
Strašně smutná, až skoro děsivá knížka o tom, čeho jsou schopny lidské bytosti. Od začátku je vám jasné, že to špatně dopadne, ale stále doufáte, že to snad ani není možné. Hrozné je, že kniha popisuje skutečný příběh jedné mladé a krásné dívky až do hořkého konce.
Zajímavý příběh, vykreslující manipulaci a touhu přežít. Autor podává svědectví o praktikách a nelidskosti tehdejšího SS. Bohužel se mi to moc dobře nečetlo.
Dílo, které se táhne jak zima v horách. Má jednoznačně co sdělit. Vypráví neznámý skutečný příběh, však takovou těžkou a nepříliš jednoduchou formou, že se vím do toho tolik nechce. Ač jde o krátkou záležitost, je toho v ní více než dost. Ale nemusí vždycky jít o jasně podanou záležitost. A to je velká škoda.
Skvěle napsaná kniha s výbornou zápletkou, četla se mi moc dobře a přitom jsem se bála konce. To je ten typ knihy, kdy člověk tuší, že špatně skončí a přece jenom doufá, že to tak nebude.
Upřímně mě překvapuje, kolika lidem se tu kniha dobře četla. O knize nemůžu říct, že se mi líbila a vím, že se k ní už nikdy nevrátím. Kniha je totiž dokonalá. Lustig tak uvěřitelně a živě dokázal vystihnout hrůzy páchané na Židech, působí na smysly čtenáře, detailně popisuje pachy a zvuky... tak dokonale, že se čtenáři dělá špatně, a také proto jsem knihu nejdřív odložila. Jsem ale ráda, že jsem ji pak zvládla vzít do ruky ještě jednou a dočíst až do konce. Tahle četba by měla být povinná pro všechny, aby se nezapomínalo, čeho všeho je člověk schopen a aby se nebagatelizovaly hrůzy páchané na lidech. A čemu se zoufalý člověk snaží věřit v bezvýchodné situaci. Jsme přece lidi, že...
Děsivé a přitom dokonalé, bála jsem se obrátit každou stránku, i když jsem věděla, co na té další najdu. Bylo mi špatně od žaludku, a přesto jsem musela číst dál. Nikdy nevěřte nikomu, kdo se vám upřeně dívá do očí, i kdybyste sebevíc chtěli, aby říkal pravdu.
Děsivě skutečné dílo z otřesné doby. Příčíst něco takového je asi povinností kam až zrůdnost lidského myšlení může zajít. Čtenář stejně jako hlavní protagonisté od začátku doufá, že tento příběh může mít snad jen trochu dobrý konec a je tak stejně naivní jako ti, o kterých čte. Jen je třeba se připravit na pořádnou depresi.
Lustig je podle mého názoru autor na čtení těžší, už jednou jsem se od něj pokoušela číst knihu a to konkrétně Collete z Antverp. Zkoušela jsem to dokonce několikrát, ale pokaždé jsem knihu odložila. Člověk se u jeho knih musí opravdu namáhat, aby udržel pozornost a zvládal jeho myšlenkové pochody.
Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou jsem ale zvládla. Možná to bylo tím, že má kniha jen necelých 130 stran, možná tím, že jde údajně o klasiku, kterou by si měl přečíst každý z nás.
Ale že by mě kniha kdoví jak bavila, to se bohužel říct nedá. Tématika holocaustu mě jinak opravdu zajímá a na toto téma jsem přečetla už hodně knih, ale tahle z nich byla podle mého názoru snad úplně nejslabší. Neseděl mi styl psaní, příliš dlouhé odstavce, celá kniha je rozdělena jen na tři kapitoly. V knize se krom peněz a otázky dalšího vypsaného šeku nic jiného neřeší. Chápu, že to má poukazovat na fakt, že v této době člověku peníze ani sociální postavení nepomohly, ale mám takový dojem, že by to v knize nemuselo být zmiňováno až tak moc, téměř na každé (druhé) straně. Navíc je člověku už tak od půlky jasné, jak to s touto židovskou skupinou dopadne.
Celkový dojem z knihy vylepšil snad už jen zvrat na konci, ale i tak mi kniha přišla nesnesitelně nudná a nezáživná. Přečteno, ale s vypětím všech sil.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno česká literatura fašismus holokaust, holocaust krutostAutorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Modlitba je o snaze lidí uchovat si život, přičemž se dostali do rukou lidí pro které je lidský život jen hadrem kterého se můžou kdykoli zbavit. Krutost skrytá za vlídnost, a ještě ten cynismus, to dělá z teto knihy dílo které stojí za přečtení. 80%